18. neděle v mezidobí

K prvnímu čtení.
Jako si dobří rodiče získávají svou péčí přízeň dětí, tak podobně si Hospodin (samozřejmě ve větší míře) získal srdce Izraelitů vysvobozením z otroctví Egypta a pak péčí o svůj lid.
Ale jako některé děti mají péči rodičů za samozřejmost („vždycky to tak bylo“) a vyžadují od rodičů víc a víc, tak někteří lidé mají za samozřejmost péči od Boha. Reptají na Hospodina nebo lživě a drze tvrdí, že za komunistů bylo lépe.

Vděčnosti se učíme. Nevděčnost je projevem špatného charakteru a nespravedlnosti.  
Také věrností se učíme.

Židé si dodneška dávného daru many považují.

K evangeliu.
I Ježíš o maně mluví a právem se přirovnává k nebeskému chlebu.
Potrava udržuje náš život; často k nám mluví svou lahodností, ale Ježíšovo učení je nevyčerpatelným zdrojem nejvyšší moudrosti.
Kdo moudrost hledá, ten Ježíšovu moudrost ocení. 

Žasneme nad přátelstvím Hospodina k nám.
Vzpomínáte si na lepší formulaci biblického verše: „Hospodin udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je“ (Gn 3,21)? – U významného rabína jsem objevil jeho formulaci:
„Hospodin oblékl Adama a jeho manželku do šatů světla.“
Ta slova mají úplně jiný význam. Mluví o věrnosti Hospodina k nám, hříšným.
Připravili jsme se o Ráj, ale Bůh o nás dál pečuje a povzbuzuje naší naději a rozhodnost pracovat na sobě, k obrazu Boha.
Učíme se ze selhání lidí v Ráji – „nejedli ze stromu života“. Zanedbali budování vztahu s Tvůrcem, a nechali se ohloupit svůdcem.

Židé mají Písmo za strom života.
A my můžeme mít Ježíše za strom života, neboť ke koruně stromu „mojžíšovské moudrosti,“ Ježíš přidal další patro větví.     

My, lidé 21. století, hledáme jak splnit vynikající poslání Ježíšových učedníků, které nám bylo svěřeno.

Bůh nás nazývá svou nevěstou. Pro „manželství“ s námi nás obdaroval skvělou výbavou (rozumem počínajíc). Vážíme si tohoto postavení a snažíme se, abychom se Bohu líbili a byli mu pohotově k ruce, abychom splnili jeho očekávání.

Těšíme se z darů života, ale víme o jejich falešné lákavosti. Kdekdo nás jimi svádí na svou stranu. Ďábel a jeho lidé mně připadají jak rybáři používající umělou návnadu. Z té chycená ryba žádný užitek nemá, ale přichází o svobodu, případně o život.
(Ježíš nás přirovnává k rybářům jiného druhu – máme lidi zachraňovat ze zla.)
I na Ježíše satan zkoušel své svádění.
„Zbožní židé“ pro vidinu materiálního bohatství (dostali zadarmo najíst) chtěli Ježíše za svého krále.

Už jsme spolu mluvili o našem přínosu k budování lepšího světa. Ale potřebujeme také poznat úkol, který nám Ježíš pro naše století svěřuje. Nechceme zakrývat naše zpoždění a náš dluh.
Nesmíme dopustit, aby naše vnuky postihla válka. Bez obětavosti a statečnosti to nepůjde.
Bůh nám k tomu nabízí svou velikou pomoc. Nemusíme ho přemlouvat.
Modlitba je konzultací s Bohem. Moudrost důležitou po nás nechal Hospodin zapsat. My máme hledat, co si o našem životě myslí Bůh.
Potřebujeme o tom společně mluvit v kostele i ve farnostech. Potřebujeme společně hledat, někdo může mít lepší vhled a náhled než my. Někdo může být dál v porozumění Bohu.
Na hledání božích názorů nejsme sami, Bůh nám vychází naproti, jemu velice záleží na tom, abychom mu co nejvíce rozuměli.