Velký pátek

Nakolik nám je srozumitelná Boží spravedlnost, milosrdenství a jeho soucit s trpícími?
Jak a v čem se mu chceme podobat? 

Co znamená slovo upřímnost, co poctivost?
Obdivuji poctivost a upřímnost některých židů hledajících moudrost.
Povídá jeden žid druhému: „Přestav si, co se mně stalo. Vyboural jsem se v autě. Auto je na šrot.“
– Druhý podotkne: „Mohlo by to být horší“.
První pokračuje: „Vyhořel mně dům“.  – „Mohlo by to být horší.“
Opustila mě manželka. – „Mohlo by to být horší“.
– „Co by mohlo být horší“? – „Kdyby se to stalo mně!“

Zažil jsem šikanu. [1]
Téměř vždy jsme rádi, je-li šikanován někdo jiný než my.

Mám za sebou pestrý život. Raduji se ze svobody, ale zakusil jsem také její opak. [2]
Nestěžuji si, jen svědčím o zlu a nutnosti se proti němu stavět (měl jsem se stavět víc).

I vážní kritici tvrdí, že Bůh Bible je krutý a pomstychtivý. Hájím Hospodina, a vysvětluji způsob biblického vyučování.  
Ale i my sami líčíme Hospodina jako podivínskou bytost. Když se ozývám, jsem protivný těm, kteří jsou spokojeni sami se sebou a s naším „náboženstvím“. Jenže lze mlčet k našim výpovědím o Bohu, které jej staví do podivného světla?   

V kostele říkáme, že budeme rozjímat o Ježíšově utrpení.
Kdy začneme přemýšlet, čím byl Ježíš dohnán na popraviště? Kdy povedeme poradu, jak se vyhnout pronásledování proroků? Kdy přestaneme chválit sami sebe a činit nápravu?

Opět jsme slyšeli katolický překlad z Izaiáše: „Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením“. [3]
A: „Ježíšovy rány nás uzdravily.“ [4]
Co to před dětmi říkáme? 
(V příloze opět přikládám překlad Izaiášova božího služebníka l
Ve velkopátečních modlitbách pokaždé Bohu předkládáme dlouhý seznam modliteb, co má vykonat pro lepší svět a oslovujeme jej „Všemohoucí Bože …“
Zlepšil se v minulém roce stav světa a míru? Pracuje „Všemohoucí Bůh“ málo? Modlíme se málo?
To jsou palčivé otázky.
Ptají se na to naše děti? Vedeme je k takovým otázkám?   

Ve včerejších Poznámkách jsem připomínal židovské vyprávění o čtyřech synech, o čtyřech pokoleních.
Jak je to ve vašem rodě? Rozumějí vaše děti tomu, co slyší v kostele? Co jim k tomu říkáte vy? Mohou důvěřovat takovému Bohu, kterého hlásáme? Mohou si jej zamilovat?

Židé sami se sebou zápasí o správnou představu o Bohu.
Když čtou: „Abraham obětoval místo svého syna berana. (Gn 22,13). „Ubohý beran,“ říkají na to někteří moudří. „Bůh zkouší člověka, ale zabit je beran. Je to nespravedlivé, vždyť beran za nic nemůže.“ (Koho zajímá jejich zajímavá odpověď?)

Je-li božstvo nespravedlivé nebo kruté, co s tím naděláme?
Ježíš zamlada si také - jako ostatní děti - hrál doma s velikonočním beránkem. Když pak tatínek řekl: „Beránka zabijeme“, děti pochopitelně plakaly … [5]

Jak vysvětlujeme dětem slova: „O půlnoci pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené od prvorozeného syna faraónova až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka. Nebylo domu, kde by nebyl mrtvý.“ (Ex 12,29-30)
Vraždí Bůh?

Nechápeme, že někdo s radostí mučí druhého. I některé matky mučitelů schvalují jednání svých synů.
Nechápeme, že někdo roní slzy nad Ježíšovou smrtí, ale nepomůže ohroženému. Proč se vracíme k Ježíšovu utrpení a nezastáváme se těch, kteří jsou vražděni dnes? [6]

Židé se brání tvrzení, že by tragedie šoa přispěla k uznání státu Izrael. Prohlásili, že to nemohla vyvážit ani smrt jediného Žida.

Dost Čechů a ještě víc Slováků, říká, že by se nebránili ruským okupantům.

Mnoho Arabů se raduje ze smrti židů.
Židé jsou vedeni k jinému postoji. [7]

Nás, lidi 21. století, překvapuje, že se Bůh v Bibli někdy hněvá.
Ale spravedlivý hněv je přece ctností. Obdivujeme jej u Ježíše, Mojžíše i Petra (který na obranu Přítele tasil meč).
Vztek nad nespravedlností nás vyprovokuje k ochraně napadeného.

Jak vysvětlujete dětem slova z  druhé poloviny druhého čtení slovům: „Ježíš přednesl vroucí modlitby k Otci, který měl moc jej od smrti vysvobodit a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Svým utrpením se naučil poslušnosti.“

Duchovenstvo takové otázky neklade, protože nemá děti.
Ale vy na děti myslíte s velikou láskou. [8]
Bez spolupráce s Bohem jsou ovšem naše budoucnost a naše následování Krista nemožné.

---

PŘÍLOHA

1. čtení  Velkého pátku  (Iz 52,13-53,12)
překlad:  Radivoj Jakovljevič (člen skupiny Ekumenického překladu Bible)
 
Hle, můj služebník nakonec uspěje,                                          
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním ztrnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.

Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země. 
Neměl královský vzhled ani důstojnost,
abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením,
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.

On však nesl naše trápení
a obtížil se našimi bolesti.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit a pokořen od Boha.
Ale on byl proklán naší nevěrností,   
zmučen naší nepravostí.
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou
a Hospodin mu dovolil,
aby se vystavil násilí nás všech.

Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest? 
Byl vyťat ze země živých,
raněn nevěrností mého lidu.   
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a ocenil, že dal svůj život pro život druhých. 
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
podaří co se mu to, v čem má Hospodin zalíbení. 
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Unese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého,
neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.

---

[1] Ještě víc jsem trpěl tím, že jsem se neuměl bránit. Nebyl jsem schopný dát druhému ani facku. (V tom jsme nebyli dobře vychováni.)

[2] Zažil jsem od komunistů zákaz studia. Byl jsem vězněm na vojně, v kněžském semináři i jako kaplan v Pardubicích. Vojenští páni mě poslali střílet do našich občanů v roce 1969. Byl jsem pronásledován a psychicky mučen Státní bezpečností. Roky jsem byl odsouzen na nucených pracích. „Otec“ biskup mě nejednou sváděl k udavačství. Mnohokrát mě udávali falešní bratři.

[3] Byl to prezident Gottwald, kdo rozhodl, aby byla Milada Horáková popravena a navíc uškrcena, aby se dlouho na oprátce trápila? 
Stalin a Hitler nechali se zalíbením krutě popravovat některé lidi a s potěšením si opakovaně na filmovém záznamu přehrávali jejich popravy. 

[4] Víme, že popáleniny jsou velice bolestivé. Jan Palach umíral několik dní. Řekli bychom, že nás jeho rány uzdravily?
[5] Ten, kdo hledá, umí ten záměr dětem vysvětlit.

[6] K čemu je Bohu, kdy na Velký pátek leháme v kostele? Kolikrát jsme leželi na zemi za války na Ukrajině? Který biskup jel na Ukrajinu v době současné války? 

[7] Když Hospodin převedl Izraelce mořem a egyptské vojsko utopil, Mirjam, sestra Mojžíše, prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem“. Muži se přidali a ženy tančily.“ (Ex 15,20-21)
Talmud říká, že se k této oslavné písni Izraelitů přidali andělé. Ale Bůh jim řekl: „Jak se můžete radovat, když moje egyptské děti leží utopené na dně moře?“ 

[8] Při „uctívání kříže“ se říká: „Tvému kříži se, Pane, klaníme. Neboť kříž přinesl radost celému světu?)
Proč třeba neříkat: „ Pane, tvé lásce se klaníme, přinesla osvobození celému světu“?
Říkáme snad: „Palachova obětavost přinesla radost našemu národu“?