5. neděle velikonoční

V prvním čtení by měli překladatelé opravit slova: „…do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme“. Bůh nás nestvořil k trápení. Ježíš nic takového neřekl. [1]

V druhém čtení nepřehlédněme: „Jeruzalém (v hebrejském textu je v ženském rodu) je vystrojen jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha“.

V evangeliu si místo „Dávám vám nové přikázání“ opravte:
„To vám kladu na srdce: Milujte se navzájem …“ 

---

Vracím se k Ježíšovým slovům z minulé neděle: „Moje ovce slyší můj hlas“.
Ptali jsme se: Jak mnoho stojím o Ježíšovo vyučování?

K otázce „slyšet, nebo neslyšet“, připomenu dvě základní vyučovací lekce.
První výpověď Boha o jeho přátelství k nám. – Buď se budeme učit u Boha, nebo se necháme unášet neřízeným proudem lidové víry s řadou předsudků a primitivních pohanských představ o Bohu.  

Od Boha slyšíme závratné věci, na které bychom sami nepřišli:
Stvořil jsem vás ke své podobě.
Jsem váš TátaMáma. Pořídil jsem si vás z lásky, s láskou o vás pečuji a k lásce vás zvu.
Až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí (říká milující partner, rodič i Bůh) (Srv. Dt 6,5)
Až mě poznáš, budeš se mně chtít podobat ve štědrosti, ušlechtilosti a svobodě, budeš chtít jednat tak, jako já jednám s vámi.
Jsem vaším Ženichem a vy jste mou milovanou nevěstou.

Pro vás jsem vytvořil Rozkošnou a bohatou zahradu (s hojnými řekami, zlatem, drahokamy, vonné pryskyřice a nádhernými ovocnými stromy) a se Stromem života. [2]
Vše obdělávej, užívej a střež před zlem. Nejez z jedovatého stromu svévole. [3]

Dal jsem ti život a bohatství světa. Předložil jsem ti život i smrt …vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo, miloval Hospodina a přimkl se k němu. (Dt 30,19-20)
Toto bohatství máme ukazovat dětem a učit je, jak s Božími dary hospodařit. [4]
Úkol z první vyučovací lekci a o Boží štědrosti (program synovství podle Ježíšova příkladu):
Vychutnávej si Boží dary, přátelství milujícího Tvůrce a blízkých.
Čím se živíme, tím se stáváme. I Ježíš říká: „Sytím se láskou Otce“.[5]
Na lásku Boha a svých drahých odpovídáme svou láskou. Přijímáme, máme z čeho rozdávat.

---

Druhá lekce Výpověď Boha o jeho věrnosti a slitovnosti.
Buď přijmeme jeho péči o nás, nebo se jej budeme bát a obviňovat jej z nezájmu o nás.

Na závažnou otázku, kde se bere zlo, nás Písmo vede ke čtyřem příběhům z Gn 3. Až 11. kapitoly. [6]
Prvotním selháním je odmítnutí Boha. Tvůrce nám svěřil k hospodaření Rozkošnou zahradu a úkol střežit zlo v sobě i okolo nás. Varoval nás před jedem svévole. Jenže do zahrady se připlazil, protáhl se vetřelec, nemající v Boží zahradě co pohledávat – had.
Člověk má „všemu dát jméno“ – poznávat a pojmenovat i zlo (i smrtelně nebezpečné živočichy, včetně jedovatých a škrtících hadů). (Srv. Gn 2,19)
Had je nejvíce arúm - nejpodlejším, nejzvrhlejším, nejnebezpečnějším a nezkaženějším nepřítelem.

Máme včas rozpoznávat podlost a zločinnost nepřítele.
Lidé měli hada klackem vyhnat (v Boží zahradě nemá co dělat) – máme střežit život před zlem. Jenže manželé se nechali hadem svést – nejprohnanějším neřádem a zločincem! Znali varování Boha, ale opovrhli jeho slovy, dali přednost mazanému lháři pomlouvajícího největšího Dárce: „Bůh si to nejcennější nechává pro sebe a vám to upírá.“
Had ženu naváděl: „Nebojte se stromu, který vám Bůh zakázal, smrt vám nehrozí. Nejste malé děti, až pojíte jeho ovoce, otevřou se vám oči a budete sami svobodně rozhodovat, co je dobré a co je zlé. Když okusili, oběma se otevřely oči: poznali, že jsou arúmím – podlí.“ (Srv. Gn 3,4-7) [7]

Manželé se schovali v roští, neobrátili se o pomoc k Hospodinu. Svou podlost se snažili zakrýt „fíkovými listy“. „Bál jsem se tě, Bože, protože jsem arúm a ukryl jsem se.“
Ale Bůh provinilce (slitovně) oblékl do šatů světla (Gn 3,21) - Světlem je Boží slovo, osvětou je Boží vyučování.

Škoda, že se lidé v Ráji neobrátili. Nepřiznali své selhání, sváděli vinu na druhého (obvinili dokonce i Boha). Když je Bůh vyhledal, nepřijali jeho pomoc. Neomluvili se, nevydali se cestou k nápravě.  
„Teď si člověk hraje na Boha, svévolně rozhoduje o dobru a zlu („zná dobré i zlé“). Nepřipustím,“ řekl Bůh, „aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky. Tak se lidé připravili o Ráj.“

Protože se lidé nevydali cestou nápravy, nemohli v Ráji zůstat. Nedonosili a potratili důvěru v Boha, nevrátili se do Boží Náruče.
Ale nezapomeňme na věčné milosrdenství Boha. [8]

Příběh o selhání lidí v Ráji nám ukazuje příčinu existence zla ve světě. Lidé v Ráji „nejedli ze stromu života“. – Tomu rozumíme, nebudujeme-li dostatečně vztahy s druhými (včetně Boha), přestáváme si s nimi rozumět. Přestáváme druhému (i Bohu) důvěřovat a pak snadno podlehneme svůdci, který nás balamutí a předstírá, že je naším přítelem. Tak se bortí naše přátelství s nejbližšími, tak začínají války.
Jak a čím se budují dobré vztahy, víme.

Jíst ze stromu života obnáší poznávání krásy Božího přátelství. Budování vztahů je slouží k vzájemné důvěře a je také  prevencí proti přiklonění se k našeptavačům zla.

Zahrávání si se lží a s ďáblem je smrtelně nebezpečné. [9]

Tvor, který nechce slyšet svého Tvůrce, jedná jen „pozemsky“ - přízemně, uboze, chudě, omezeně, bezbožně. Ocitá se na šikmé ploše, blíží se ke katastrofě.  

My, duchovní, nevyučujeme pořádně Boží moudrosti.
Neučíme pečlivě o závažných selháváních z První knihy Mojžíšovy.
Místo Božího vyučování poklesle mluvíme o dědičném hříchu a křivdíme tak Bohu.
Dědičný hřích nemá v Bibli žádnou oporu.
„Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.“ (Dt 24,16)
Vina se nedědí, je nepřenosná. Bůh nevede kolektivní tresty! [10]

Proč nenasloucháme Bohu? Naše teologie není biblická. Lidová zbožnost je pokleslá, křivdí Bohu, říká o něm závažné nepravdy.

Ano, potomkům můžeme odkázat dědictví blahé a neblahé. Majetek nebo dluhy, dobrý nebo špatný příklad a dobrou nebo nedostatečnou výchovu. Ušlechtilost nebo podlost, obětavost nebo sobectví. Dětem máme ukazovat svým příkladem znalost Božího jednání a myšlení, jeho spravedlnosti a slitování. 
Byli jsme stvoření pro dobro, ale sklouzáváme ke zlu. Nenasloucháme Bohu, nerozumíme mu, proto mu nedůvěřujeme. Připravili jsme se o důvěrnou blízkost Boha.

Lidé, kteří zapomněli na přejícnost Boha, zůstali trčet v hadově pomluvě: „Bůh si to nejlepší nechává si pro sebe (jako svévolní vládcové). Bůh nás vyhnal z Ráje. Za naši dřinu a všechna trápení může Bůh. Je lhostejný a nespravedlivý. Někomu přeje, ale nám ne …“
Podobné pomluvy Boha jsme slýchali od svých předků a náboženských vůdců. Tak se přidáváme k pomluvám o Bohu. Nehájíme jeho čest – „Nebudeš šířit falešnou pověst“. (Ex 23,1)

Neživíme se ze stromu života. A pak křivíme boží obraz, říkáme: „Bůh je přísný soudce, mlčí ke zlu ve světě, má zálibu v utrpení („koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje“), jeho přízeň si potřebujeme zasloužit, máme si vyprošovat Boží pomoc a získat přímluvce, kteří jím pohnou, aby se na nás rozpomenul … Není třeba promýšlet Boží slovo, stačí naše zbožné city.“   
Neověřujeme si tyto své pocity, zda jsou pravdivé. Nedopřáváme Bohu možnost obhajoby, neporovnáme je s jeho výpovědí o jeho nezměrné lásce ke každému z nás.
Proč nechceme slyšet slova o jeho věrné lásce?
Opakem lásky je lhostejnost. Trpíme lhostejností k Bohu? 

Nedospěli jsme ke svobodě božích dětí. Nepřijali jsme odpovědnost za své činy, za svá slova a myšlení. Poděkujeme tomu, kdo nás upozorní na chybu („máte rozepnutý zip, máte rozsvícené auto“ …). Ale máme strach z Boha, bojíme se přiznávat selhání. Je to zbabělost?
Proč v církvi zakrýváme zneužívání moci? Proč hodnostáři sami popírají své viny? Žijí ve strachu z vyšší vrchnosti, bojí se o ztrátu své moci a o své postavení.
Nepřijali jsme Ježíšova slova: „Pravda vás osvobodí.“ (Srv. Jan 8,32)
Proč se neumíme omluvit dětem? Proč děti tělesně trestáme? Pro jim neukazujeme cestu ke smíření a nápravě?

Ten, kdo „nejí ze stromu života“, kdo nepoznává a nezkouší Boží přátelství, ten nemůže přivádět své děti do Náruče Boha. Dokonce je vydává na pospas našeptavačům zla.
Neumíme lidem ukázat štědrost a milosrdenství Boha a krásu Ježíšovy lidskosti.
Nejíme-li ze stromu života, pak přenášíme na děti své pokřivené a odpuzující představy o Bohu.

Zanedbání vztahu s Bohem, nezájmem o Boží moudrost Boží, opovrhnutí Bohem, je prvotní příčinou ostatních hříchů: bratrovražd (nejvíce vražd je mezi rodinnými příslušníky), vylití zla v potopách zasahující nevinné, budování společnosti bez Boha (bez odpovědnosti, v sobectví a rozmařilosti).

Úkol z druhé vyučovací lekce a o Božím milosrdenství
Bůh svou lásku k nám neodvolal. Smíme se vracet („obracet se“) k Bohu. Máme (bytostně) „poznávat“ a přijímat lásku Boha. Máme se zbavovat strachu, máme vědět, že přiznání chyby pro nás není ohrožením, ale je cestou k nápravě a osvobozením za zla. Bůh nás chce obléknout do šatů světla – zůstávat ve starých a špinavých hadrech je bláhové. [11]  

---

[1] Slova: „Vezmi svůj kříž a následuj mě, Ježíš nemohl říci (nevede nás na popraviště). Říká: „Chceš-li být mým učedníkem, vytrhni svůj kůl (z hradby „rabínské „tradice“, okolo Tóry) a následuj mě ke svobodě milovaných dcer a synů Božích.

[2] Strom života je „elixírem života“ přináší nám moudrost – rozlišování dobra od zla (pravdu od lži, spravedlnost od nespravedlnosti) a uměním, jak si udržet svobodu a jak budovat dobré vztahy.

[3] Strom svévole – svobodný Bůh chce pro někoho žít (jako rodiče pro děti). Bez vás bych byl jen Bohem mravenců a medvědů. Stvořil nás ke svému obrazu.  (Gn 1,27)
Bůh je štědrý, ušlechtilý a svobodný, nenechá se k ničemu nutit. Dopřává nám dsvobodu ke konání dobra. Volit zlo je zneužitím svobody. „Předkládám ti život a smrt, vol život.“ (Srv. Dt 30,8-20)
Tvůrce je dárcem života a programátorem všeho stvoření. Člověk není schopen určovat co je dobrem a co dobrem (diktátoři zločinně převrací hodnoty a znásilňují druhé).

[4]    Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (jedinečný).
A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když sedíš v domě
a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš, a uvazuješ si je jako znamení na ruku a jsou jako skvost mezi tvýma očima
a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány.      (Dt 6,4-9)                    
Potomek pečujících rodičů by měl do 25 let objevit a ocenit obětavost rodičů. Jinak je darebný, nebo byl špatně vychován.

[5] Učedníci řekli Ježíšovi: „Učiteli, pojez něco!“ Řekl jim: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je činit činil vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo.“  (J 4,31-34)
„Já jsem chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, živ bude na věky. Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. (Srv. J 6,35-59)
.

[6] Selhání lidí v Ráji, bratrovražda, potopa a stavění města bez Boha nejsou dávnými příběhy, za které všichni pykáme, ale typy hříchů, které stále nepoučeně opakujeme.

[7] „Mladí manželé byli arúmím, ale nestyděli se, neznali zlo.“ (Gn 2,25) Arúm je hebrejské pojmenování podlosti. Mladý člověk má své dobré ideály, ale „neví“, že je schopen spáchat zlo. Až když se dopustí zločinu, „pozná“, co arúm je.
Varování před nebezpečím je darem, máme je brát vážně, jsme odpovědní za to, co slyšíme. (Učíme se poznávat jedovaté houby, rostliny… Táta vstoupil se synem do minového pole někde v Jugoslávii …!!)

[8] Překladatelé by měli opravit verše: „Bůh vyhnal člověka ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.“ (Gn 3,23-24) O Kainovi byl dřívější překlad: „Buď proklet“, v ekumenickém překladu opraven na: „Budeš proklet“ – to je konstatování stavu, ne vynesení rozsudku. Bůh je stále milosrdný, nikoho nezavrhuje. To člověk se staví buď na stranu života a Božího odpuštění, nebo na stranu zla a vzdoru vůči Bohu.

[9] Had a „hádání o Bohu“ mají stejný slovní základ a jsou spojení lží.
„Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ (J 8,44)
Svévolné zkreslování Boha je velkým hříchem. „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj, ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec. - Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. (Dt 18,10-13) Pomlouvači patří před soud.
O Bohu máme mluvit s rozvahou, s velkou „bázní před Bohem - s velikou úctou a respektem. Ne opovážlivě, ale s pokorou – s vědomím, že o Bohu mluvíme většinou nepřesně.
Ježíš ostře napomenul Petra, když jej apoštol káral za slova, že církevní představení popraví Mesiáše: „To se ti nemůže stát.“ Ježíš mu řekl: „Mluvíš jako satan, ten taky opravuje Boha“. (Srv. Mt 16,21-25) Petr to myslel dobře a upřímně, a přesto to bylo velmi špatně. Nezapomeňme na tuto závažnou vyučovací lekci! 

[10] „Již nikdy neříkejte přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«? Mně patří duše otcova i synova. Zemře ta duše, která hřeší. Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
Když se svévolník odvrátí od své zvůle, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. Odvrátil se od svých nevěrností; jistě bude žít, nezemře.
Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví, zemře za svůj hřích, jehož se dopouštěl.
Odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu.
Obnovte své srdce a svého ducha. Vždyť já si nelibuji ve smrti hříšníka. Obraťte se tedy a budete žít.“ (Srv. Ez 18,1-32)

[11] My jsme v možnosti poznávat Boha bohatší o Ježíšův příběh. Víme jak „zbožní“ v Ježíšových slovech nerozpoznali řeč Boha. Dobrého pastýře prohlásilis za podvodníka a spolupracovníka satana.  Budeme se my u Ježíše učit?