14. neděle v mezidobí

Včera o svátku Cyrila a Metoděje se mnohde zpívalo: „Bože, cos ráčil“ - píseň spokojenosti se sebou samými; o naše věrozvěsty ovšem nemáme hlubší zájem. [1]

K prvnímu čtení. „Budu vás těšit jako matka utišující hladové a bezradné dítě,“ říká Hospodin Izraeli, ale nebuďme laciní. Kdo chce z těch slov vytěžit jejich velkou hodnotu, nechť si prolistuje dřívější text, aby viděl paradox povrchnosti Izraele a věrnosti Hospodina.

Králové a lidé judského království žili rozmařile. Nechtěli vidět příčiny zániku velkého severního království (r. 721) a nechtěli slyšet varování proroků. „O nevyžádané rady nestojíme“, vysmívali se jim. V roce 587 padl Jeruzalém se svatyní a lidé byli odvlečení do Babylóna.

Zalapal jsem po dechu, když jsem poprvé četl tvrdý pokyn Hospodina k proroku Ozeášovi: „Vezmi si za ženu prostitutku“. Ozeáš pak zažil nevěru své manželky, když se mu tahala s jinými chlapy a pochopil cizoložství Izraele s pohanskými božstvy a lísání se k politikům. [2]

Když Izraelité přiznali své selhání, Hospodin jim pomohl k návratu domů.
Izraelité dostali od babylonského vládce značný příspěvek na obnovu Jeruzaléma za ukradený majetek, jenže náprava narušených vztahů a vzájemné důvěry je obtížnější než obnova staveb. [3]
Pády lidstva, jejich příčiny i následky, se opakují. Budeme konečně moudřejší?

Poslední kapitoly z knihy proroka Izaiáše jsou velmi poučné. I nám připomínají naši netečnost a nezájem.
Iz 58. a Iz 59. kap. ukazují, na co se v soužití s druhými máme zaměřit – na soucit k potřebným. Jenže my si myslíme, že se Hospodinu zalíbíme svým hladověním.
„Obrať se k Bohu, dodržuj pravidla Smlouvy. Nech se osvítit Bohem, bude se ti dobře dařit, život a soužití s druhými tě bude těšit“ (Iz 60. kapitola).
„Izraeli, pošlu ti soucitného a ohleduplného služebníka“, (Iz 60,1-3)
 
Iz 62,1n  - další milostné vyznání:   
„Izraeli, pronárody spatří tvoji spravedlnost
a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem ...
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce …
Už nikdy o tobě neřeknou: "Opuštěná".
A nikdy o tvé zemi neřeknou: "Zpustošená".
Budou tě nazývat: "Oblíbená" a tvou zemi: "Vdaná", protože si tě Hospodin oblíbil
a tvá země se vdala.
Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich
veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.
Nazvou Tě "Lid svatý", "Hospodinovi vykoupení".
A tebe nazvou "Vyhledávaná", "Město neopuštěné".

Iz 63,15n : „Hospodine, jsi naším milujícím Otcem …“
„Jsi naším zachráncem a Obnovitelem …“

Zvažme naši svévoli proti věrnosti Boha.
Ježíš nám přišel na pomoc, znovu nám ukazuje Boží přátelství a chce nás vyvést z naší pubertální vzpoury proti Bohu, z našeho hloupého sobectví a pohanského myšlení o přinášení obětí.

Mnoho kostelových lidí nestojí o Boží vyučování:
-                  Snaží se Bohu vnutit svými domnělými zásluhami (například půstem, odříkáním potěšení a dalšími
„zbožnými“ praktikami) k získání Boží přízně.
-                  Odmítá - ve falešné pokoře - postavení nevěsty Hospodina. [4]
-                  Tvrdohlavě vnucuje Bohu své názory, tlačí do nich jiné, staví se do cesty samotnému Ježíši. [5]
-                  Ignoruje Ježíšovy pokyny („přikázaní“).
-      Nemálo pokřtěných nepřijalo Ježíšovo učednictví.
Ztráta svobody má svou příčinu – svévoli  společnosti.

K evangeliu   
Izraelité si vybírali své rabíny. Ježíš si vybíral učedníky (hledající porozumění Bohu, velkorysé a odvážné).
Když Ježíšovi učedníci zvládli určité dovednosti, poslal je Ježíš k lidem, aby s nimi probrali první vyučovací lekci – o potřebě obrácení. (Šikovný žák třetí třídy je schopen učit prvňáka číst a předat mu základní znalosti (např. jak mluvit s učitelem). Učedníci měli ušetřit Ježíšovi čas a připravit lidi na setkání s Mesiášem.

Šli ve dvojicích –  průkazné bylo svědectví nejméně dvou mužů.

„Proste Pána žní, aby vás poslal na svou žeň.“ – Máme si nechat ověřit, zda správně rozumíme Ježíšovi.
Máme se ptát:
-      Vybral by si mě Ježíš mezi své první učedníky?
-      Jsem učedníkem Ježíšovým, nebo učedníkem těch, kteří se sami pokládají za Učitele (ignorující Ježíšovy pokyny: „Nedávejte si říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.“ Mt 23,8-10)  
Nebo se sám pokládám za Učitele jednajícího podle svého?
-      Jsem Ježíšovým učedníkem pro 21. století?

„Posílám vás jako ovce (mírumilovné) mezi vlky“ – budete chráněni, ale nebuďte naivní (vlci se neobjímají ani nehladí, nesedejte s nimi ke stolu, nemyslete si, že z nich uděláte ovce).

„Jezte, co vám lidé předloží na stůl“ – rozlišování čistých a nečistým pokrmů mělo výchovný smysl, ale učedníci postoupili výš v poznání, co člověka vylučuje v porozumění druhým a Bohu.

„Buďte tvůrci a posly božího pokoje“ – ale vězte, že k Božímu pokoji jsou zapotřebí dvě strany. „Nepřijmou-li vás, vytřeste si prach z nohou“ – nic vám nedlužíme, ale vy dlužíte Bohu jeho nabídku šalomu.  

Jak dlouho jsme v Ježíšově učení?
Oproti zbožným pohanům se setkáváme s Boží nabídkou „být obrazem božím“.
Jsme už na úrovni „třetího ročníku“ Ježíšovy školy:? Umíme svým dětem, vnukům a hledajícím vysvětlit alespoň první Ježíšovu vyučovací lekci o potřebě a nutnosti obracet se k Bohu, abychom se s ním nemíjeli?

„Budu tě těšit jako matka těší hladové a nešťastné dítě …“, říká Bůh tomu, kdo se k němu obrací s ochotou nechat se jím potěšit a vést.

---

[1] Cyril a Metoděj porozuměli Mojžíšovi – ten v Egyptě poznal cenu gramotnosti, ocenil vyučování moudrosti Hospodina a výhodu napsané Tóry (kdo hledá moudrost a umí číst, má přístup k „učení z první ruky“).
Bible, napsaná hebrejsky, byla přeložena do řečtiny, latiny - a díky naším věrozvěstům - do staroslověnštiny. Cyrilu a Metoději lichotíme, ale pro naši hloupost (lenost přemýšlet) jim nerozumíme. O čem s nimi jednou budeme mluvit? Kolik katolíků zná předzpěv sv. Cyrila k jeho překladu evangelií? „…Nahé jsou národy bez knih a nemohou zápolit s protivníkem našich duší…  Otevřte dokořán dveře rozumu … Neboť kdo přijmou tyto knihy (evangelií) – Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje – zvítězí na straně Boha milosrdného…“

[2] Jsme lepší než Izraelité? Včera na velehradské pouti opět biskupové kupčili s politiky.
Před léty Babiš v průvodním letáku pro poutníky napsal text o své úctě k Desateru … Za rok se paní Schillerová přijela ukázal s křížkem na krku. Včera přečetla přímluvu, napsala na facebooku dvě věty a katolické stádo bude opět volit ANO. Kdo z poutníků protestoval? (Rusům také stačí, když se Putin pokřižuje v kostele.)
Vzpomínáte, jak poslanci špinili Václava Havla? Nikdo se ho nezastal. Když paní Dagmar Havlova pískala, napomínali ji.
Pan kardinál se po revoluci vždy chlubil, že je přítelem prezidenta Havla, ale když V. Klaus veřejně tupil Václava Havla, kardinál se „svého přítele“ nezastal. Když jsme po mši v Brně prosili české a slovenské biskupa, aby se zastali sesazeného arcibiskupa R. Bezáká, pan kardinál nás pohoršeně napomenul, že jsme zneuctili posvátný prostor katedrály. Když Ježíš vyhnal prodavače a směnárníky z nádvoří jeruzalémské svatyně, velekněží jej také obvinili ze zneuctění chrámu.

[3] Elitu společnosti likvidují okupanti a násilníci (nacisté i komunisté), mnoho odbojářů padne hned na začátku. K nápravě trosek zbude málo odhodlaných, hodně kolaborantů a lhostejných, kterým jde jen o vlastní prospěch.
Kaczinski teď řekl dvě trefné věty k potřebě vyzbrojení polské armády:
„Lépe zadlužený, než zotročený.“
„Kdo šetří na obraně, bude brzy živit okupační armádu.“  

[4] Léta mluvíme o vzácném postavení nevěsty, které se dostalo Izraeli i nám. Ale mnoho lidi tento Boží dar odmítá. Na Ježíšově hostině nepřijímá důstojnost nevěsty. Dává Ježíšovi „košem“ a popelí se na zemi.
Macecha přinutila Popelku přebírat hrách v popelu na zemi, ale princ Popelku pozvedl, nabídl jí svou ruku a odvedl si ji do královského zámku jako královnu.

[5] Udali mě, když jsem jednu paní nechal číst evangelium.
Dnes jsme četli evangelium Lukášovo, ale podle církevních předpisů by evangelisté, ani Ježíš, nemohli při mši svá slova číst. Ani Ježíšově matce bychom nedovolili číst její chvalozpěv. Nejsou biskupy, kněžími ani jáhny!!