16. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Lk 10,1-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10a
Datum: 20. 7. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Lk 10,1-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10a
; Kol 1,24-28
; L 10,20-32
Datum: 20. 7. 2025
Pohostinnost je odedávna ceněná ve všech kulturách.
Osobní setkání s druhými může být přínosnější než to na
sociálních sítích.
Návštěva tří mužů u Abrahámových byla cílená. „Proč byste jinak šli okolo mě“, říká Abrahám.
Celý Abrahámův příběh ukazuje jeho velkou otevřenost, touhu po poznání a porozumění. [1]
Někomu se obloukem vyhneme, s jiným bychom se rádi setkali. [2]
Příjemné a chutné pohoštění nás potěší, ale pokud nedojde k hlubšímu setkání s druhými, k dobré a smysluplné řeči, zdaleka to není vše.
O pohostinnosti si můžeme povídat i s dětmi:
Ve dvou vše lépe chutná …
Možnost pohostit druhého (nejen materiálně) patří k našemu bohatství. Žebrota ponižuje.
Přijde-li vzácný host, snášíme, co máme doma nejlepšího.
Jak se chovají příjemní hosté?
U jakých hostů litujeme, když odcházejí?
Jak dlouho pobyli vzácní hosté u Abraháma a Sáry?
Jak dlouho pobývá Ježíš u nás?
Jak dlouho pobýváme my s Ježíšem?
Máme si co Ježíšem říci? Ptáme se jej na něco?
Jak od Ježíše získat odpověď?
Co nám Ježíš říká?
Máme zapsáno i to, co řekl Martě.
Druhé čtení.
Ježíš dál trpí ve svých bratřích. [3]
Ježíšovo trápení a utrpení lidstva (a země) nás má vyprovokovat k obracení se k Bohu a k nápravě. Stále trčíme v primitivní pohanské představě, že nás Ježíš spasil svou obětí, že utrpením usmířil Boží hněv a vyrovnal porušenou spravedlnost, i když Písmo mluví opačně (viz Ř 5,18
I pohané jsou zváni k Bohu a do nebeského království. Každý, kdo se obrátí k Ježíši (třeba i po smrti) a přijme Ježíšův životní styl (to je smyslem a cílem člověka), bude schopen žít mezi nebešťany.
K evangeliu.
Přečíst si nahlas s druhým u odpolední nedělní kávy Čapkův apokryf o Martě a Marii je krásným zážitkem. Ale evangelijní originál jde mnohem a mnohem hlouběji.
„Sedět u nohou učitele“, je vyjádřením ochoty učedníka učit se. [4]
Ježíš byl skvělým hostem i hostitelem.
Nechal se obdarovat Martou a pak ji nabídl svůj dar: „Nevěř povýšeným chlapům a rabínům, tvrdícím, že žena není schopna porozumět Boží moudrosti. Nabízím ti velké porozumění Bohu.“
Marta přijala nevyžádanou radu, poslechla Ježíše, opustila svůj zavedený styl přehorlivé hostitelky a začala „sedat u Ježíšových nohou“. V evangeliu čteme na jakou úroveň porozumění Ježíši se Marta před vzkříšením Lazara dorostla.
Hostitelé nabízejí hostům pohoštění většinou podle svého uvážení.
V restauraci si sami vybíráme jídlo z jídelního lístku.
Moudrý hostitel se ptá hosta, co by si k jídlu přál.
Čím a jak můžeme „pohostit“ Boha a Ježíše?
Co od nás Bůh očekává?
Někdo Bohu stále vnucuje své požadavky a prosby, donekonečna mu cpe svoje modlitbičky, oběti, klečení, posty odříkání, klanění, parády podle svého vkusu … a myslí si, že to Bohu stačí. Není ochoten zmlknout a naslouchat Boží moudrosti.
(Ve škole jsme si k učitelům něco podobného nedovolili; všichni by se nám vysmáli.)
Bůh do nás vdechl svého Ducha, stvořil nás do své podoby a k svému obrazu. To znamená, že v sobě nosíme jeho podobu (podobně, jako v sobě nosíme podobu svých rodičů). Máme možnost se nechat Duchem Božím vést - vždyť s ním v mnohém souzníme - máme možnost v sobě rozvíjet jeho dary a postupně se otvírat jeho dalším nabídkám.
Ježíš nás učí ptát se: „Bože, co si od nás přeješ?
Co nám doporučuješ, co nového nám nabízíš, jakou vyučovací lekci máš pro nás připravenou?
Co nového nás chceš naučit?“
„Slyš Izraeli …“ řekl Hospodin Izraeli. - To byla i Ježíšova nejčastější modlitba. Dal nám příklad jak se připravit na setkávání s Bohem.
„Marto, oceňuji tvé kuchařské a hostitelské umění, ale využij své dovednosti a pečlivosti i k poznávání a porozumění Bohu. Zvu tě do mé školy.“ [5]
„Ochutnej, toto jídlo“, říká hostitel, jehož kuchařské umění uznáváme.
„Ochutnej mou nabídku“, říká Ježíš – o kterém hlasitě prohlašujeme, že je Synem Božím, a v kterého prý věříme a milujeme jej.
Naslouchejme Ježíšovým slovům, jako bychom je slyšeli poprvé. Těšíme se na možnost porozumět Ježíši a přijmout jeho radu. [6]
Ježíš je pozorný a vděčný host a velkorysý, štědrý hostitel.
Máme možnosti k porozumění Bohu, o jakých se většině lidstva ani nesnilo.
[1] Naše otevřenost nebo uzavřenost vychází z nastavení našeho srdce, z našeho mínění o sobě. Ten, kdo je si myslí, že už dost zná, nestojí o další informace, zvláště o ty, které by mu nabourávaly jeho jistotu, že už ví, jaký je Bůh a co je správné. Takový vyžaduje na druhých to, čeho se sám pracně dopracoval (např. dodržování předpisů a tradic.)
Pohostinnost stolu a srdce je výrazem vztahu k druhému.
Štědrý i skoupý mají jinou představu o uměřenosti. Jen někdo si porovnává svoje postoje a myšlení podle Ježíše.
[2] Narcisům, sobcům, fanatikům, „církevním dozorcům“ a podivínům chybí sociální inteligence. Nemají rádi druhé, slouží jim jen k vlastnímu povyšování a ponižování druhých.
[3] Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. (Ř 8,19-23
[4] Zbožní židé se váží možnosti učit se moudrosti od Boha. (Při spatření učeného rabína dobrořečí Hospodinu: „Nechť je pochválen ten, který nám posílá dobré učitele.“)
[5] Ježíš patřil mezi několik málo významných rabínů, kteří pár ženám dopřáli náboženské vzdělání.
Je ostudou židů i ostudou nás, pokřtěných, že své osvícené rabíny nenásledujeme. Ostudně jsme zamrzli v nesnášenlivé patriarchální pýše nad ženami. Nemáme k nim patřičnou úctu. I světská společnost nás v rovnoprávnosti žen předběhla.
[6] Kamarádce jsem v 80tých letech přijel pomáhat s opravou domu. Dva roky uháněla pokrývače, aby jí přerovnal tašky na střeše. Šli jsme pokrývače přemluvit. Nabídl jsem mu, že třeba předem namíchám maltu. - „Hovno namícháš!“ rozčílil se. Došlo mně to …
Jsem vždy překvapen, když nevzdělanec nebo čtvrtvzdělanec kritizuje vzdělaného. U lékaře by si to nedovolil.
Návštěva tří mužů u Abrahámových byla cílená. „Proč byste jinak šli okolo mě“, říká Abrahám.
Celý Abrahámův příběh ukazuje jeho velkou otevřenost, touhu po poznání a porozumění. [1]
Někomu se obloukem vyhneme, s jiným bychom se rádi setkali. [2]
Příjemné a chutné pohoštění nás potěší, ale pokud nedojde k hlubšímu setkání s druhými, k dobré a smysluplné řeči, zdaleka to není vše.
O pohostinnosti si můžeme povídat i s dětmi:
Ve dvou vše lépe chutná …
Možnost pohostit druhého (nejen materiálně) patří k našemu bohatství. Žebrota ponižuje.
Přijde-li vzácný host, snášíme, co máme doma nejlepšího.
Jak se chovají příjemní hosté?
U jakých hostů litujeme, když odcházejí?
Jak dlouho pobyli vzácní hosté u Abraháma a Sáry?
Jak dlouho pobývá Ježíš u nás?
Jak dlouho pobýváme my s Ježíšem?
Máme si co Ježíšem říci? Ptáme se jej na něco?
Jak od Ježíše získat odpověď?
Co nám Ježíš říká?
Máme zapsáno i to, co řekl Martě.
Druhé čtení.
Ježíš dál trpí ve svých bratřích. [3]
Ježíšovo trápení a utrpení lidstva (a země) nás má vyprovokovat k obracení se k Bohu a k nápravě. Stále trčíme v primitivní pohanské představě, že nás Ježíš spasil svou obětí, že utrpením usmířil Boží hněv a vyrovnal porušenou spravedlnost, i když Písmo mluví opačně (viz Ř 5,18
;
2 Kor 5,18
).
I pohané jsou zváni k Bohu a do nebeského království. Každý, kdo se obrátí k Ježíši (třeba i po smrti) a přijme Ježíšův životní styl (to je smyslem a cílem člověka), bude schopen žít mezi nebešťany.
K evangeliu.
Přečíst si nahlas s druhým u odpolední nedělní kávy Čapkův apokryf o Martě a Marii je krásným zážitkem. Ale evangelijní originál jde mnohem a mnohem hlouběji.
„Sedět u nohou učitele“, je vyjádřením ochoty učedníka učit se. [4]
Ježíš byl skvělým hostem i hostitelem.
Nechal se obdarovat Martou a pak ji nabídl svůj dar: „Nevěř povýšeným chlapům a rabínům, tvrdícím, že žena není schopna porozumět Boží moudrosti. Nabízím ti velké porozumění Bohu.“
Marta přijala nevyžádanou radu, poslechla Ježíše, opustila svůj zavedený styl přehorlivé hostitelky a začala „sedat u Ježíšových nohou“. V evangeliu čteme na jakou úroveň porozumění Ježíši se Marta před vzkříšením Lazara dorostla.
Hostitelé nabízejí hostům pohoštění většinou podle svého uvážení.
V restauraci si sami vybíráme jídlo z jídelního lístku.
Moudrý hostitel se ptá hosta, co by si k jídlu přál.
Čím a jak můžeme „pohostit“ Boha a Ježíše?
Co od nás Bůh očekává?
Někdo Bohu stále vnucuje své požadavky a prosby, donekonečna mu cpe svoje modlitbičky, oběti, klečení, posty odříkání, klanění, parády podle svého vkusu … a myslí si, že to Bohu stačí. Není ochoten zmlknout a naslouchat Boží moudrosti.
(Ve škole jsme si k učitelům něco podobného nedovolili; všichni by se nám vysmáli.)
Bůh do nás vdechl svého Ducha, stvořil nás do své podoby a k svému obrazu. To znamená, že v sobě nosíme jeho podobu (podobně, jako v sobě nosíme podobu svých rodičů). Máme možnost se nechat Duchem Božím vést - vždyť s ním v mnohém souzníme - máme možnost v sobě rozvíjet jeho dary a postupně se otvírat jeho dalším nabídkám.
Ježíš nás učí ptát se: „Bože, co si od nás přeješ?
Co nám doporučuješ, co nového nám nabízíš, jakou vyučovací lekci máš pro nás připravenou?
Co nového nás chceš naučit?“
„Slyš Izraeli …“ řekl Hospodin Izraeli. - To byla i Ježíšova nejčastější modlitba. Dal nám příklad jak se připravit na setkávání s Bohem.
„Marto, oceňuji tvé kuchařské a hostitelské umění, ale využij své dovednosti a pečlivosti i k poznávání a porozumění Bohu. Zvu tě do mé školy.“ [5]
„Ochutnej, toto jídlo“, říká hostitel, jehož kuchařské umění uznáváme.
„Ochutnej mou nabídku“, říká Ježíš – o kterém hlasitě prohlašujeme, že je Synem Božím, a v kterého prý věříme a milujeme jej.
Naslouchejme Ježíšovým slovům, jako bychom je slyšeli poprvé. Těšíme se na možnost porozumět Ježíši a přijmout jeho radu. [6]
Ježíš je pozorný a vděčný host a velkorysý, štědrý hostitel.
Máme možnosti k porozumění Bohu, o jakých se většině lidstva ani nesnilo.
[1] Naše otevřenost nebo uzavřenost vychází z nastavení našeho srdce, z našeho mínění o sobě. Ten, kdo je si myslí, že už dost zná, nestojí o další informace, zvláště o ty, které by mu nabourávaly jeho jistotu, že už ví, jaký je Bůh a co je správné. Takový vyžaduje na druhých to, čeho se sám pracně dopracoval (např. dodržování předpisů a tradic.)
Pohostinnost stolu a srdce je výrazem vztahu k druhému.
Štědrý i skoupý mají jinou představu o uměřenosti. Jen někdo si porovnává svoje postoje a myšlení podle Ježíše.
[2] Narcisům, sobcům, fanatikům, „církevním dozorcům“ a podivínům chybí sociální inteligence. Nemají rádi druhé, slouží jim jen k vlastnímu povyšování a ponižování druhých.
[3] Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. (Ř 8,19-23
)
[4] Zbožní židé se váží možnosti učit se moudrosti od Boha. (Při spatření učeného rabína dobrořečí Hospodinu: „Nechť je pochválen ten, který nám posílá dobré učitele.“)
[5] Ježíš patřil mezi několik málo významných rabínů, kteří pár ženám dopřáli náboženské vzdělání.
Je ostudou židů i ostudou nás, pokřtěných, že své osvícené rabíny nenásledujeme. Ostudně jsme zamrzli v nesnášenlivé patriarchální pýše nad ženami. Nemáme k nim patřičnou úctu. I světská společnost nás v rovnoprávnosti žen předběhla.
[6] Kamarádce jsem v 80tých letech přijel pomáhat s opravou domu. Dva roky uháněla pokrývače, aby jí přerovnal tašky na střeše. Šli jsme pokrývače přemluvit. Nabídl jsem mu, že třeba předem namíchám maltu. - „Hovno namícháš!“ rozčílil se. Došlo mně to …
Jsem vždy překvapen, když nevzdělanec nebo čtvrtvzdělanec kritizuje vzdělaného. U lékaře by si to nedovolil.