20. neděle v mezidobí

Král Sidkijáš byl slaboch, příliš podléhal necharakterním velmožům (politikům). Přečteme-li si Jer 37 a Jer 38 kapitolu z Jeremiáše, mnoho se dozvíme. A můžeme porozumět příčinám vážných mizerií tehdejších i v současných společnostech. 

Bůh nám dává poznávat a zakoušet naše postavení před ním. Bůh (i Ježíš) slouží nám, ne my jemu.
My máme - tu čest - s Bohem sloužit lidem.
Ten, kdo měl Izraelity vést k Hospodinu, se hebrejsky nazývá „melek“ – sloužící. Byl pověřen Bohem a schválený lidem ke službě lidem. Měl pečovat o spravedlivé uspořádání lidu Božího, o šalom pro všechny (včetně důstojnosti člověka a jeho svobody). 
Jeho titul „Pomazaný“ - „vonící Bohem“ je programem jeho služby (má zakázanou útočnou válku a přepych).

Naše označení „král“ pro „pomazaného od Hospodina“ je zavádějící (historicky byl titul přijat až po Karlu Velikém). Navíc králové a další vládcové se často opíjejí mocí, slávou a bohatstvím a nechávali si sloužit (včetně Putina a Trumpa).
Bůh nás vede k jiné kultuře soužití než svévolný svět a neurvalí potentáti a diktářoři svévolně si osobující moc nad druhými a neohlížející se na Zakladatele světa.

Připomínám, že prosazení pozemského vládce Izraele bylo pohrdnutím Hospodinovy péče. Může snad smrtelník sloužit lidem jako Bůh? Však se časem Izraelité přejedli svých „králů“ a toužili po „Hospodinově Pomazaném“ vonícím po Bohu.

Mnoho vládců se chovalo a chová jako všemocná hrozná a obludná božstva ve starověku zobrazovaná jako bronzová socha rozpálená ohněm, do níž se házely dětské oběti.
To se opakuje - pro Hitlera, Putina a další nelidská monstra nemají lidské životy pražádnou cenu.

Proroci se odvážně stavěli proti zvůli mocných.
I dnes proroci a jejich žáci odhalují lež a zlo a připomínají svrchovanost Boha a řád uspořádání života.
I my jsme křtem přijali podíl na prorocké službě. 

Je víc než pozoruhodné, že prezident T. G. Masaryk rozhodl o umístění vlajky s heslem „Pravda (Páně) vítězí“ na Pražský hrad. [1]

Sidkiáš z prvního čtení nebyl neznalý Hospodina. Sice se snažil vyjít s prorokem, ale chyběla mu důvěra k Hospodinu a z toho vycházející odvaha. Víme, co následovalo, že Izrael skončil v Babylonském zajetí.
Setkáním Trumpa a Putinem jsem nebyl překvapen. (Trump někdy držel Bibli v ruce a Putin zapálil svíčičku v chrámě.) Šaškárna, kterou předvedli na Aljašce je následkem nebezpečné bídy našeho světa.

Trump v Oválné pracovně strašně ponížil Zelenského, který nasazuje život, ale válečnému zločinci tleskal a my mu to trpíme.
Polovina občanů v mnoha státech opakovaně zvolila bezcharakterní politické vůdce. Kolik lidí slyší, že dobrá budoucnost našich dětí je ohrožena? Jsme zbabělí, nechceme pojmenovat zločiny a nejdeme na pomoc vražděným. Jsme rozmazlení a slepí, nevidíme, že se na nás dívají ti, kteří položili život za svobodu a důstojnost člověka.

V listě Hebreům („Židům“) jsme slyšeli:
„Ještě jste v boji proti zlu nekladli odpor až do krve.“ [2]

V evangeliu jsme slyšeli Ježíšova slova:
„Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby se už vzňal!

Ježíš nepřinesl laciný mír, netlačí nás k přijetí nespravedlivých požadavků násilníka. Vyslovil pravdu, kterou mnohdy nechceme slyšet. Ale nemůžeme se vymlouvat, že jsme ji neslyšeli. Nepřijímáme-li Ježíšova slova, neladíme s Ježíšem, přinášíme rozdělení.

Byl jsem na Manželských setkáních. Jsou desetkrát náročnější než duchovní cvičení jednotlivce.
Ti manželé ve svém vztahu postoupili. (Ne každý se musí MS účastnit, je na nás, jaké prostředky volíme k touženému cíli.)

„Do smrti mám být ponořen, a jak je mi úzko, dokud se to nedokoná!“

Ježíše uštvali církevní nenávistníci, ne pohané. Přiznejme si svou nebezpečnost a podíl na zlu ve světě (rodinou počínajíc).
Být nenáviděn, osočován, pronásledován … je děsivé.
Být tvrdohlavý, stát neúprosně na svém, nerovnat si své názory a postoje podle Ježíše, je nebezpečné. To vše vede k nesnášenlivosti a ta plodí nenávist.

O co jsme na tom lépe v církvi?
Parádní církevní průvody bývají vedeny neseným křížem, často bez „kajícnosti“. Bez přiznání a vyznání, že jsme nebezpeční a často křižujeme druhé. Když už nosíme kříž, měli bychom jít bosí s roztrženými šaty – s roztrženým srdcem. (Rveme Ježíšovo roucho, trháme jeho rodinu i v našich rodinách.)    
Při bohoslužbě se zdravíme pozdravením pokoje. Do kostela máme přicházet už smíření (srv. Mt 5,23)  
Nikdo se nemůže vymlouvat, že jsme neslyšeli: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, … (Mt 18,15n) [3]

Co myslíte, máme ještě nějaký čas k obrácení se k Bohu?   
(Jak dopadnou podzimní volby?)

Za týden budeme pokračovat ve stejném tématu.

Chci se s vámi podělit o jednu radost. [4]

---

[1] Kdo jsme toto heslo přijali za své? Kolik rodičů k tomu vede své děti?

[2] Nejsem moc statečný, odvahu si teprve trénuji. Připomínám si slova šestkrát řečená Jozuovi: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, a já budu s tebou všude, kam půjdeš.“ Např. Dt 31,23 a pak  Joz 1. kap.  

[3]Oficiální církev se dlouhodobě má za pronásledovanou (poslední staletí se cítila pod nepřátelskou palbou), a sama stále útočí na své poctivé lidi. Nespravedlivé osočování významných osobnosti, které v církvi přinášejí čerstvý vítr, nepřestává. Teologická fakulta v Praze je opět rozložená. Pražští arcibiskupové jsou neplodní, přispěli k zapomenutí velkých osobností české církve 20. století a zkušenosti skryté církve. Především organizují církevnické pseudobarokní parády. Jen mšíme a žehnáme - aniž víme, co to znamená. (Jaký rozdíl je mezi andělem na Mariánském sloupu v Praze před a po jeho posvěcení?) 
Bylo opět vyhlášeno milostivé léto ke smíření a odpuštění. Pánové Jan Graubner a M.O. Vácha se navzájem omluvili (nevím za co), ale M.Vácha nebyl vrácen na své místo a T. Halík je chudší o kaplana.

[4] V roce 2014 v době Majdanu jsem na faře vyvěsil ukrajinskou vlajku. Po přestěhování do bytu před pěti roky jsem vlajku plošně připíchl na zábradlí terasy. Když zteřela, pořídil jsem si letos dvě žerdě pro naši a ukrajinskou vlajku. Vlají spolu vedle sebe. Z pracovního křesla vidím, jak vítr s vlajkami tančí – ten pohyb vlajky připomíná pohyb sukně tančící ženy. Tanec vypovídá svým pohybem. Kochám se tou krásou …
(Hebrejské slovo ruach, používané pro Ducha Božího, znamená vzduch, vítr, duch.)
Vítr tančí s vlajkou, v bezvětří je vlajka zplihlá, ani se nehne. Bez Ducha božího jsme bezvzduší a podle toho to s námi vypadá.
Se zalíbením a obdivem si užívám krásného vlání vlajky.