23. neděle v mezidobí

Na začátku školního roku nesvětím školní tašky ani jiné věci – nejsme pohané a máme elegantnější možnosti. [1]
Minule jsem uvedl nápis na podstavci kříže: Ukřižování Krista Pána budiž chlouba naše.[2]
 
K prvnímu čtení. Hledajícím lidem Bůh nabízí svou moudrost.
Jako rodiče poskytují dětem určitou výchovu a učí je základním dovednostem, aby se děti postupně stavěly na vlastní nohy a převzaly odpovědnost za svůj život, tak i Bůh nás moudře vede. Poskytuje nám důležité vědomosti, které máme promýšlet a přijímat do svého života.

K druhému čtení. Apoštol Pavel zakusil nesvobodu ve vězení. Filemonovi se snažil pomoci k novému náhledu na otroctví, aby nezažaloval svého uprchlého otroka za útěk a aby jej znovu nezotročil.

K evangeliu. Nejtěžší a nejzhoubnější je otroctví vlastní pýchy a moci.
Ježíš ke svému varovaní před povyšováním se nad druhé – (které jsme slyšeli před týdnem), přidal překvapivé podobenství o hostech, odmítajících pozvání na Boží hostinu. (L 14,15-25). Jako malý kluk jsem nechápal, jak někdo může dát přednost něčemu jinému než Ježíši. Později jsem to viděl na vlastní oči.   A pak jsem začal zkoumat odstředivé síly táhnoucí mě(!) od Ježíše.
O nebezpečí závislosti na alkoholu, drogách a hazardu nikdo nepochybuje, ale zneužití moci je mnohem horší – je zdrojem všeho násilí, šikany, mučení, válek…

Písmo nás před pokušením moci varuje.
-    Satan nás (stále) svádí:
„Pojíte-li ze zakázaného stromu, otevřou se vám oči a budete si jako bohové sami určovat co je (pro vás) dobré a co je zlé. (A ženu hned plody toho stromu začaly lákat.)“ (Srv. Gn 3,1n) [3]
-    Překvapili mě Izraelité, jak brzy po uzavření smlouvy s Hospodinem nedbali na pokyn:
„Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho…“ (Ex 20,4)  
Vymohli si na Áronovi sochu silného Boha - sochu býka - a s obdivem se té modle klaněli. [4]
-    Izraelští králové měli lidem sloužit a bdít nad spravedlností pro každého, ale svou moc zneužívali (včetně Saula, Davida a Šalomouna).
-    I apoštolové Jan a Jakub nezřízeně toužili po moci. (Mt 20,21-28; L 9,46-56)
-    Ani my nejsme imunní před zneužitím vlastní moci.
-    Největším varováním je pro mě potrestání Ananiáše a Safiry ze Skutků apoštolských.

O jejich případu jsem se několikráte zmiňoval. Zatím se proti mému komentáři nikdo neozval. (Nikdy jsem se v církvi s rozborem té události nesetkal.)  
Chci se tedy tomuto příběhu věnovat podrobněji a vás prosím o oponenturu, o posouzení správnosti nebo nesprávnosti mého výkladu. Nerad bych Petrovi křivdil. 
Sk 4,32 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.  …
34  Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili,
35  skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. [5]
36  Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - levita původem z Kypru,
37  měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.
5: 1  Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek.
2  Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám.
3  Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?
4  Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
5  Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.
6  Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili.
7  Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo.
8  Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“                               Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“
9  Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“
10  A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.
11  A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.

Ananiáš a Safira se dělali lepšími a lhali apoštolům. Při usvědčení se jeden po druhém skáceli.
Kdo manžele popravil? Bůh, nebo apoštol Petr „holí svých úst“?

Je smrt odpovídajícím trestem za lež? Jednal Petr spravedlivě?
V Tóře jsou tresty přesně vymezeny. Podle kterého „paragrafu“ byli manželé odsouzeni na smrt?   

Bůh některým lidem svěřil velikou moc ke službě lidem a k prosazování spravedlnosti.
Vybraní lidé dostali moc uzdravovat nemocné, nebo probudit člověka za spánku smrti:
-     Eliáš (1 Kr 17,17-24 ),  
-     Elizeus 2 Kr 4,19-34),
-     Ježíš … 
-     Pavel vzkřísil zabitého Eutycha (Sk 20,9-12)

Ten, kdo dostal od Boha moc uzdravovat, může také trestat nemocí (trest má sloužit k nápravě).
-     Elizeus na čas ranil slepotou aramejské vojáky. (2 Král 6,17-23
-     Apoštol Pavel oslepil na čas kouzelníka Elymase (Sk 13,7-12)   
-     Ježíš paralizoval (ochromil, znehybnil) útočníky v Nazaretě i zatýkací komando v Getsemanské zahradě. 

Ten, kdo dostal od Boha moc ke vzkříšení mrtvého, má také možnost popravit nebezpečného zločince:
-     Mojžíš právem ztrestal smrtí vzbouřence proti Hospodinu (Ex 32. kap.; Nm 16,1-35).
-     Elijáš právem popravil Baalovy kněze zvrhle přinášející lidské oběti pohanským božstvům
(1 Kr 18,40).
Ale jak to bylo s popravou Ananiáše a Safiru? Byli do budoucna tak nebezpeční, že bylo nutné je odstranit? Nestačila ostuda z jejich lži? Proč jim Petr nedal možnost k obrácení?
Ti co hlásají tvrdého Boha, mají tvrdá srdce. Ti často s chutí řvou: „Na kříž s ním!“ Nevědí, že sami Bohu slibovali kde, co a pak to nedodrželi? [6]

S Božími dary se učíme spravedlivě hospodařit. I s mocí, která nám byla svěřena ke službě.

Apoštolové se přiznávají ke své nezřízené touze po moci, i k úmyslu vypálit samařskou vesnici.
Ale velekněze za vraždu Mesiáše nesesadili. Proč?
(I v církvi známe „cyklisty“, kteří se nahoře hrbí a dole šlapou.)
Apoštolové nevzkřísili ukamenovaného Štěpána jako Pavel zabitého hocha a nepostavili se proti pronásledování Ježíšových učedníků s mocí, kterou jim Bůh dal k dispozici k prosazování spravedlnosti.   

Petr byl energickou a výraznou osobností. Byl také šikanován, ponižován a mučen. To pro chlapa není jednoduché … Vylil si zlost a své ukřivdění na těch manželích?
Nerad bych Petrovi křivdil, proto vás žádám o kontrolu mého výkladu.

Ale jestli Petr tragicky přestřelil, pak je tato nespravedlnost velikým varováním nejen pro ty, kterým je v církvi svěřena veliká moc.

Ježíš Petra jmenoval „biskupem“, který měl pečovat o učedníky a byl k tomu vybaven Ježíšovým vyučováním i „konečným vylitím Ducha o Letnicích“. [7]

Petr je veliký ve své poctivosti a pravdivosti. Nezapřel nespravedlivé jednání s Ananiášem a Safirou, nezavedl v církvi cenzuru. Nikdy se neprohlásil za neomylného papeže. [8]
Ten, kdo si nemyslí, že je lepší než svatý Petr, ten ví, že svou službu a svůj život nezvládá úplně podle Božích představ. To je stav bdělé pokory – pravdy o sobě.  

Čekám na vaše komentáře. Nechci Petrovi křivdit.
Za týden se ke zneužívání moci ještě vrátím, je závažné.

---

[1] Jaký rozdíl je mezi „posvěcenou“ taškou a neposvěcenou? Minulou neděli - na začátku školního roku - jsme děkovali Bohu za dar rozumu a možnost vzdělávání. Naše děti mají veliké a nebývalé možnosti studia. I my, dospělí, se celoživotně vzdělává-me. Prosili jsme Boha o pomoc pro děti a pro nás - aby se děti s chutí učily, ve škole se jim líbilo a nikdo nikomu neubližoval.
Bůh se nám zasvětil – uvádí nás do svého pohledu na náš život, máme možnost vše povyšovat (posvěcovat) k dotváření Božího díla. Tak se můžeme my, Boží zasvěcenci, stávat svatým lidem.

[2] Líbila by se nám slova: „Poprava Dr. Milady Horákové budiž chlouba naše“?

[3] Ježíš obstál proti satanově nabídce: „Tobě dám moc i slávu“ (Mt 4,3-10), prohlédl, satanovu lež, satan není schopen cokoliv trvalého někomu dát.  

[4] Býk je symbolem síly. (My tu modlu nazýváme „zlaté tele“, ale to je značným úkrokem stranou, moc je nebezpečnější než sláva a bohatství.) Býk má nebezpečné rohy. Jsme fascinováni i násilnou mocí. (I kosteloví lidé propadají nenávisti a řvou: „Ukřižuj!“ Veřejné popravy byly oblíbené, nemálo lidí obdivuje Kájínka …)
Nevzdělaní zákazu zobrazování Boha nerozumějí (pohané a lidová víra milostné obrazy oblibují).

[5] Učedníci si mysleli, že Ježíš přijde brzy udělat ve světě pořádek, že jeho druhý příchod zažije jejich generace a tak začali podávat majetek To nebylo prozíravé, peníze se brzy rozkutálí a chudých přibývá. Ježíšovi učedníci si mysleli, že druhý příchod Mesiáše nastane brzy.

[6] Židé každý rok na svátek smíření prosí Hospodina za odpuštění toho, co Bohu slíbili a nedodrželi. (Deset dní před tím navštěvují známé a prosí je o odpuštění toho, čím jim ublížili.)

[7] Ježíš přislíbil apoštolům: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8)
„Všichni byli naplněni Duchem svatým (Sk 2,4) Sám Petr říká lidem: „Děje se už to, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: ,A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.´“ (Sk 2,17-18)

[8] Dogma o papežské neomylnosti bylo vyhlášeno až na Prvním vatikánském koncilu v roce 1870 v konstituci Pastor aeternus.