25. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Am 8,4-7
Datum: 21. 9. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Téma: Am 8,4-7
; 1 Tim 2,1-8
; L 16,1-13
Datum: 21. 9. 2025
K prvnímu čtení.
Judsko i Izrael se domohly v 8. stol př. Kr. velkého bohatství. Ale
bohatí využívali svých možnosti jen pro sebe a dokonce na úkor chudých.
My, Evropané, jsme v podobné situaci. Jsme bohatí, rozmazlení, sobečtí, zbabělí a myslíme si, že se bez Hospodina obejdeme. [1]
K druhému čtení.
Modlit se s úsilím o spravedlnost – mít čisté srdce, bez hněvu a nesnášenlivosti je úkol, který sledujeme.
Bez něj by byla naše modlitba opovážlivostí.
Bůh se neuráží, ale zaslouží si,
aby naše modlitba byla inteligentní.
K evangeliu.
V podobenství o nepoctivém ekonomovi Ježíš nemluví o solidaritě s nuznými. O tom je v Písmu na jiných místech mnohokrát řeč.
Ten, kdo věnuje Ježíšovu vyučování patřičnou péči, objeví další originalitu a pozoruhodnou celistvost Ježíšova vedení.
Opakuji, majitel pochválil správce: „Jsi šikovný, škoda, že nejsi poctivý; tak schopného ekonoma, který myslí dopředu (na zadní kolečka) bych potřeboval.
(Podvodník jednal zištně i s těmi, kterým podvodně snížil dlužní úpisy. Tím okrádal majitele, nerozdával ze svého. Zlodějnou si kupoval přízeň dlužníků svého pána a udělal z nich zloděje.)
V originálu není slovo mamon (mamon jsou nečisté peníze, s těmi slušný člověk nemá mít nic společného).
Ježíš říká:
„Z pomíjivého majetku si udělejte přítele, abyste, až majetek pomine, byli přijati do příbytků věčných“.
Ten, koho těší práce nebo má oblíbeného koníčka, pracuje pečlivě a přesně. Získává při tom důležité dovednosti, poctivý přístup a dobrý vztah k samotné věci, odpovědnost za svou činnost …
„Kdo je věrný v malém, bývá věrný ve velké věci.“
Lajdák a nepoctivec je nepoužitelný pro nebeské království.
Všechny dobré věci mají svou hodnotu, máme s nimi dobře hospodařit, ale vztah s Bohem má hodnotu, která nepomine. Máme být obrazem Božím i k věcem (nejen k lidem a živočichům). Máme s úctou a odpovědností jednat nejen s Božím dílem, ale i s lidskými výtvory.
Podobenství bychom mohli nazvat: „Ježíšova chvála dobrých věcí a činností“. – Mají nám posloužit jako trenažér pro život a soužití s nebešťany.
Ať si nikdo nemyslí, že lajdák, nepoctivec, nepečlivý, bezohledný, neodpovědný, neochotný hledat chybu u sebe a přiznávat pravdu … se změní vkročením do nebeské brány a stane se z něj dokonalý a nezištný nebešťan. Řadu návyků dlouho trénujeme.
Vyučil jsem se řemeslu. 60 let jej neprovozuji, ale jsem vděčný za určité návyky a přístupy. Pravidlo: „Dvakrát měř a jednou řež“, platí pro mnoho případů.
[1] Byli jsme v Rakousku, potkávali jsme pěkné a udržované domy, všude je uklizeno, radost pohledět. Nikde jsme neviděli pohozené odpadky, zaplevelené a neupravené kouty. Rakouský stát věnuje veliké peníze na udržování obcí a krajiny.
Rakousko je prý bohatší než Německo. Důchodci jsou elegantně ustrojení, mají 14 vysokých penzí do roka. Ale země je neutrální, myslí jen na své bohatství, bez větší solidarity s druhými zeměmi, např. s Ukrajinou.
Tak uklizenou zemi bych si také přál. Naši lidé, křičící, že mají málo peněz, by také mohli pečovat o pěkné životní prostředí. Palivové dříví a vše ostatní u domu se dá pěkně srovnat. Dobrá péče o pole a krajinu je i v našich možnostech. Vyžaduje to určitou práci a čas, ale odměnou je kultura života. Pro toho, kdo umí s vděčností žasnout nad krásou stvoření, je péče o zvelebení země je možností přidávat se k Božímu dílu, posvěcovat svět tak, aby se i Bohu naše hospodaření líbilo. Pořádkumilovnost může být chválou Boha (pokud není fanatismem a tyranií).
Někteří lidé jeli na kolech do Říma. Proč ne. Jen mě překvapilo, když jim významný kardinál řekl, že námahu na cestování mají obětovat Bohu. Copak není už možnost našeho cestování sama o sobě krásným zážitkem a darem od Boha?
My, Evropané, jsme v podobné situaci. Jsme bohatí, rozmazlení, sobečtí, zbabělí a myslíme si, že se bez Hospodina obejdeme. [1]
K druhému čtení.
Modlit se s úsilím o spravedlnost – mít čisté srdce, bez hněvu a nesnášenlivosti je úkol, který sledujeme.
Bez něj by byla naše modlitba opovážlivostí.
Bůh se neuráží, ale zaslouží si,
aby naše modlitba byla inteligentní.
K evangeliu.
V podobenství o nepoctivém ekonomovi Ježíš nemluví o solidaritě s nuznými. O tom je v Písmu na jiných místech mnohokrát řeč.
Ten, kdo věnuje Ježíšovu vyučování patřičnou péči, objeví další originalitu a pozoruhodnou celistvost Ježíšova vedení.
Opakuji, majitel pochválil správce: „Jsi šikovný, škoda, že nejsi poctivý; tak schopného ekonoma, který myslí dopředu (na zadní kolečka) bych potřeboval.
(Podvodník jednal zištně i s těmi, kterým podvodně snížil dlužní úpisy. Tím okrádal majitele, nerozdával ze svého. Zlodějnou si kupoval přízeň dlužníků svého pána a udělal z nich zloděje.)
V originálu není slovo mamon (mamon jsou nečisté peníze, s těmi slušný člověk nemá mít nic společného).
Ježíš říká:
„Z pomíjivého majetku si udělejte přítele, abyste, až majetek pomine, byli přijati do příbytků věčných“.
Ten, koho těší práce nebo má oblíbeného koníčka, pracuje pečlivě a přesně. Získává při tom důležité dovednosti, poctivý přístup a dobrý vztah k samotné věci, odpovědnost za svou činnost …
„Kdo je věrný v malém, bývá věrný ve velké věci.“
Lajdák a nepoctivec je nepoužitelný pro nebeské království.
Všechny dobré věci mají svou hodnotu, máme s nimi dobře hospodařit, ale vztah s Bohem má hodnotu, která nepomine. Máme být obrazem Božím i k věcem (nejen k lidem a živočichům). Máme s úctou a odpovědností jednat nejen s Božím dílem, ale i s lidskými výtvory.
Podobenství bychom mohli nazvat: „Ježíšova chvála dobrých věcí a činností“. – Mají nám posloužit jako trenažér pro život a soužití s nebešťany.
Ať si nikdo nemyslí, že lajdák, nepoctivec, nepečlivý, bezohledný, neodpovědný, neochotný hledat chybu u sebe a přiznávat pravdu … se změní vkročením do nebeské brány a stane se z něj dokonalý a nezištný nebešťan. Řadu návyků dlouho trénujeme.
Vyučil jsem se řemeslu. 60 let jej neprovozuji, ale jsem vděčný za určité návyky a přístupy. Pravidlo: „Dvakrát měř a jednou řež“, platí pro mnoho případů.
[1] Byli jsme v Rakousku, potkávali jsme pěkné a udržované domy, všude je uklizeno, radost pohledět. Nikde jsme neviděli pohozené odpadky, zaplevelené a neupravené kouty. Rakouský stát věnuje veliké peníze na udržování obcí a krajiny.
Rakousko je prý bohatší než Německo. Důchodci jsou elegantně ustrojení, mají 14 vysokých penzí do roka. Ale země je neutrální, myslí jen na své bohatství, bez větší solidarity s druhými zeměmi, např. s Ukrajinou.
Tak uklizenou zemi bych si také přál. Naši lidé, křičící, že mají málo peněz, by také mohli pečovat o pěkné životní prostředí. Palivové dříví a vše ostatní u domu se dá pěkně srovnat. Dobrá péče o pole a krajinu je i v našich možnostech. Vyžaduje to určitou práci a čas, ale odměnou je kultura života. Pro toho, kdo umí s vděčností žasnout nad krásou stvoření, je péče o zvelebení země je možností přidávat se k Božímu dílu, posvěcovat svět tak, aby se i Bohu naše hospodaření líbilo. Pořádkumilovnost může být chválou Boha (pokud není fanatismem a tyranií).
Někteří lidé jeli na kolech do Říma. Proč ne. Jen mě překvapilo, když jim významný kardinál řekl, že námahu na cestování mají obětovat Bohu. Copak není už možnost našeho cestování sama o sobě krásným zážitkem a darem od Boha?