Slavnost sv. Václava

Svatého Václava zřejmě životně velmi ovlivnila i jeho křesťanská babička Ludmila. Měla na něj větší vliv než matka Drahomíra, která v něčem zůstala v pohanském myšlení, přesto, že byla pokřtěná.

Mladý kníže Václav nahlédl, v čem je přicházející křesťanství větší kulturou, než přetrvávající pohanství. Přijal Ježíšovo učení a prosazoval je. Pochopil, že křesťanský vévoda má sloužit, vést lidi k dobrému a
stavět se proti týrání lidí.

Proto v prvním čtení uslyšíme o Boží moudrosti.
Každý z nás někoho vedeme nebo máme možnost rozsévat něco z životní moudrosti.  
Škoda, že Václav nevládl déle …  
Svědectví jeho života nás povzbuzuje k rozhodnému stavění se proti zlu.

K evangeliu.
Mnohokráte jsem vysvětloval, že Ježíš nemohl říci: „Kdo chce být mým učedníkem, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“. (L 9,23)  
Hájím Ježíše. Ale nechápu, proč se někteří na mě zlobí. Co jim na tom vadí?
Mají utrpení za zásluhu?
Oslavujeme víc utrpení a snášení ponížení nebo statečnost a charakter? 

Několikrát jsem viděl týrání zvířat.
A týrání lidí.
Zažili jste šikanu?
Potkali jste děti, které se bály chodit do školy?
Trpěl jsem i tím, že jsem se ve školním věku neuměl šikanovaných zastat. Byl jsem slabší a neuměl jsem se prát.
Na vojně starší vojáci týrali mladší.
Pan biskup kryl kněze zneužívající ministranty. Nepomohl obětem.
Kolik nocí asi Orko Vácha nespal, když jej pan arcibiskup veřejně obvinil z neuctivého slavení mše?
S jakým pocitem žije pomluvený a sesazený arcibiskup Róbert Bezák?

Víme, že Putin nechává mučit a vraždit lidi.
Kdo neví, jak členové Hamásu mučili a mučí zajatce?
Někteří politici pokrytecky tvrdí, že se musí vyšetřit, zda byla ta a ta raketa ruská. Nestačí jim dosavadní zločiny Putina. Pracují pro ruského diktátora a my k jejich kolaboraci mlčíme.
Přední kolaboranty kryjí i někteří církevní preláti, při bohoslužbě k nim běží a s úsměvem jim podávají ruku. [1]

Je těžké rozpoznat zlo? Ježíš nás učí: „Strom se pozná po ovoci“. (Mt 12,33)

Byl jsem týrán komunistickou státní bezpečností. Je to ponižující!
Potkal jsem lidi, kteří byli strašně mučeni. 40 tisíc lidí bylo za minulého režimu nespravedlivě odsouzeno k trestu nad deset let vězení. To je půl milionu let krutého života bez rodiny. Kdo spočítá vyplakané slzy?
Vím, jak nám doma chyběl uvězněný táta. A jak byl ve vězení ponižován.

Nesměli jsme studovat.
Ten, kdo pojmenoval komunistické násilí, byl krutě trestán. 
Nelitoval jsem se. Před tyrany jsem neskláněl hlavu. Na místě Orka Váchy bych se neomluvil. Nebylo zač.  

Proč se nezastáváme umučeného Ježíše a falešně o něm tvrdíme, že nás nabádá k ochotnému přijímání utrpení?
Ježíš přece zažil mnoho pomluv, nespravedlivého obviňování a strašného mučení až k smrti.
Přišel na svět, aby byl ukřižován?
Chce, abychom trpěli i my?
„Každý den“?
Mnoho vojáků řeklo: „Když jsme zažili šikanu my, budeme šikanovat mladší vojáky“.
Sami se proti násilí nevzbouřili, ale s potěšením šířili šikanu dál.
Ne vždy jsem se zastával pronásledovaných. Svým mlčením ke zlu jsem násilí umožňoval.

Proč v kostele slýcháváme řeči, jak je k životnímu růstu třeba utrpení? (Tvrzení: „Bez zla bychom nepoznali dobro“, je mylné. A nebezpečné!)

Je to z Ducha svatého nebo od ďábla?
Odmítají kazatelé hlásající potřebnost utrpení pro sebe u lékaře umrtvení nebo narkózu?
Mučitelé svým obětem znecitlivění neposkytovali.
Vězni slyšeli strašný řev mučených kamarádů a věděli, že za chvíli přijdou na řadu i oni.  
Dnes jsem měl sen o výslechu a estébáci se mě chystali mučit. Naštěstí jsem se probudil.

O čem lidé přemýšlí na pobožnosti křížové cesty?
Odcházíme z kostela s odhodláním rázně se stavět proti zlu, nebo sklánět hlavu? 

Doporučujeme-li týranému slova o Božím služebníku: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“ (Iz 53,7)  – stáváme se katovými pacholky. Podobáme se těm, kteří drželi vězně, aby jim nacistický lékař píchl smrtící injekci. Umožňujeme násilí, místo abychom se zastali oběti.

Proč hodně malých kluků kreslí střílející tanky a vojáky? 
Jak snášíte, když kluci střílení na lidi předvádějí?
Děti ve filmech a videohrách vidí zabíjení lidí, ale místo krve je v nich barva, herci neumřeli, pohřeb se nekoná, nikdo nepláče a herci druhý den vystupují třeba ve veselohře.
(Umře-li dětem andulka nebo morče, rodiče dětem řeknou, že andulka uletěla. Na pohřeb děti neberou.)
Kreslí-li děcko oběšence na šibenici, vedeme je k psychologovi, aby zjistil, co špatného dítě potkalo.
Vyhrožuje-li někdo druhému smrtí, přinese-li někdo na demonstraci obrázek šibenice, vyšetřuje ho policie …
Jak to, že naše děti často kreslí Ježíše na kříži?    
Babička chová vnouče v náruči a ptá se: „Kdepak je pánbíček“? A dítě ukáže na kříž. – „Pošli pánbíčkovi pusinku“, pokračuje babiččino vyučování náboženství, dítě tak bystře učiní a je pochváleno.
Kolik křížů ve vašem kostele máte?
Kolik obrazů Vzkříšeného ve vašem kostele je?

Je pro nás zobrazení kříže varováním, abychom nepřispívali ke zlu okolo nás? 
Je pro nás kříž výzvou, abychom se rozhodně proti zlu stavěli?

Načnu-li s někým řeč o lidech, kteří podporují zlo, nebo mlčí ke zlu, slyším napomínání, že s těmito lidmi máme jednat s láskou a diplomaticky.
Znáte někoho, kdo se sám obrátil? Ani svatý Pavel ne.
Ke konci komunistického režimu jeden vysoký prelát (člen kolaborantského kněžského spolku a spolupracovník státní bezpečnosti) veřejně plival na pana kardinála Tomáška a vytýkal mu, že není diplomat. Oponoval jsem mu: „V evangeliích nečteme, že by Ježíš jedna diplomaticky s Pilátem nebo Kaifášem“. – „Však ho taky ukřižovali“, vzkřikl pan kapitulní vikář.
Jednali jsme s těmito pány slušně, ale nikdo z nich nepřiznal svou vinu.
(Církev je ozdobila titulem „Monsignore“.)

Proč v evangeliu opakujeme chybný překlad: „Vezmi svůj kříž!?
Dalo se s Hitlerem mluvit o míru?
Vyjednával Ježíš s Pilátem?
Nikodém vznesl námitku k veleknězi, ale byl umlčen. [2]

Učedníci si právem vyčítali, že pro Ježíše nic neudělali, že se jej nezastali.
Co pro něj mohli udělat?

(Jednou jsem srazil jednu paní autem, řadu dní jsem zkoumal, zda jsem mohl srážce zabránit - i když to nebyla moje vina.
Vezme-li si někdo život, slušní lidé se ptají, zda mohli něco pro nešťastného udělat, aby se nezabil.) 

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, vytrhni svůj kůl (z rabínské hradby okolo Tóry) a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. A jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.                                                                                                       (Mt 16,13-27)

Modlitba je snahou o porozumění Bohu.
„Slyš, Izraeli …“ je prvním pokynem. Chceme být Ježíšovými učedníky, nebo učedníky rabínů?  

---

[1] Neznají slova apoštola Jakuba: „Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: ,Posaď se na tomto čestném místě,´ kdežto chudému řeknete: ,Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.´“ (Jak 2,1-3)

[2] Někteří ze „zbožných“ chtěli Ježíše zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?"
Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
Jen tahle chátra, která nezná Písmo - kletba na ně!"
Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
"Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!" (J 7,44-52

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 2. neděle adventní (A) (Václav Vacek) Slavnost sv. Václava (C) (Václav Vacek) Svátek Povýšení svatého kříže (C) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (B) (Václav Vacek) 14. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)