28. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: 2Tim 2,15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Král 5,14-17
Datum: 12. 10. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: 2Tim 2,15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Král 5,14-17
; 2 Tim 2,8-33
; L 17,11-19
Datum: 12. 10. 2025
Malomocenství bylo (až do nedávna) nevyléčitelné.
V Bibli je obrazem hříchu. Malomocní byli odepsaní ve
společnosti, odsouzenci na smrt.
Dost jsme dříve o dnešních textech mluvili. Stručňoučce opakuji:
„Omyj se v Jordánu a budeš čist,“ vzkázal malomocnému nepřátelskému generálovi prorok. Služebníci generála přemlouvali: „Sestup do Jordánu, aby sis to později nevyčítal, nemůžeš nic ztratit“.
Neslyšíme: „Bože, dej mně více víry“, Náman v pomoc nedoufal, ale přece jen do Jordánu sestoupil.
Pak uznal velikost Hospodina a změnil se.
K evangeliu. Ježíš neuzdravil všechny nemocné … Ale prosící malomocné poslal na cestu („Ukažte se kněžím - jim na svědectví).“
Cestou byli „očištěni“ (mohli se vrátit do života, ke svým blízkým).
Uzdravenému Samaritánovi Ježíš řekl: „Důvěřuješ mně, budeš zachráněn“.
Před týdnem jsme mluvili o podílu naší práce ve vztahu s Bohem.
V Mistrovicích budeme křtít malou Elišku.
Rituály je nutné vysvětlovat, aby se nám nestaly nesrozumitelnou šifrou. [1]
Potřebujeme jim rozumět, aby se Bůh s námi mohl domluvit. Potřebujeme vědět, co nám Bůh při křtu nabízí, co a jak můžeme získat a čím můžeme k Božímu dílu ve světě prospět.
Zopakujme si to.
Narodili jsme se do porušeného světa a sami přispíváme ke zlu ve světě.
Ale Bůh nám vychází naproti se svou záchranou.
Při slavení svátostí se výrazně setkáváme s Bohem, jeho bohatě prostřený stůl je připraven pro každého. Obřadem křtu je křtěný ujištěn o osobním Božím přátelství, je přijat mezi Ježíšovy učedníky a mezi jeho záchranáře. [2]
I na nás už pokřtěné Bůh při křtu pamatuje. Už nějaký čas spolupracujeme s Božími dary, máme dobré zkušenosti se slovy moudrosti, zakoušíme jeho přátelství, jsme doma v jeho náruči.
Přirovnáme-li křest dítěte k zasetí hořčičného semínka (viz evangelium minulé neděle), pak můžeme říci, že my, pokročilejší Ježíšovi přinášíme určitý užitek jako dospělá rostlina.
Z každého setkání s Bohem můžeme mnoho čerpat k dalšímu růstu. Kdo je otevřený, má možnost být obdarován dalšími dary.
Řecké slovo baptizo znamená ponoření.
Známe biblické souvislosti:
– Židé používají mikve - ponoření do vody k očištění rituální „nečistoty“ (ta není hříchem, ale vylučuje člověka z účasti na společném setkávání s Bohem).
– Jan Ponořovatel (Baptista) vyzýval lidi k tešuvě, k „obrácení se k Hospodinu“. Ponořoval lidi do Jordánu. Lidé se vyznávali z hříchů a prosili Hospodina o záchranu. Jan je vytahoval na břeh a ubezpečoval je o Boží pomoci. Tešuva a naše pokání
– Ježíšovo ponoření (křest) má ještě bohatší význam.
Už větší děti se setkávají se zlem. Trpce přiznáváme, že je ve všem nedokážeme ochránit. Vyprávíme dětem o Bohu – Zachránci a přivádíme je k němu.
Křest nám Boží pomoc ukazuje.
Při křestním obřadu používáme vodu, světlo ohně a vůni. A bílý oděv.
- Voda je životadárná, o její nezbytnosti pro život s dětmi mluvíme, o jejich „pitný režim“ pečujeme. Voda děti přitahuje, mají s ní pěkné zážitky Ve škole se děti o vodě učí více.
- Nespoutaná voda je nebezpečná. Vyprávíme dětem o vodě vylité z břehů, jak povodeň ničí vše, co jí stojí v cestě, i člověka může odnést stáhnout a ke dnu, tak, jako mnohé zlo.
V Písmu je nespoutaná voda a rozbouřené moře obrazem zla. Vysvětlujeme dětem příběh biblické potopy; nestavíme-li se proti zlu - jsme-li lhostejnění nebo zbabělí - opakovaně se přes ochranné hráze přelévá a ničí. (Děti na fotografiích vidí rozbitou Ukrajinu.)
Při křtu dospělého ponořujeme obličej křtěného do umyvadla na znamení našeho ohrožení zlem a smrtí (v umyvadle je možné člověka utopit), aby ponoření bylo názorné. [3]
Na děti při křtu lijeme jen trochu vody, ale vysvětlujeme, že ponoření do vody naznačuje nebezdnost zla.
Ale následné vytažení křtěnce z vody nám připomíná Ježíšovo vítězství nad smrtí, vzkříšení a jeho příslib, že i nás probudí ze smrti našeho těla k životu věčnému. To si nechceme nechávat pro sebe, s Ježíšem chceme odvážně sloužit životu přes nebezpečí jako jeho parta záchranářů.
Naše současná formulace křtu: „Já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“, zní jako nesrozumitelné zaříkávadlo (zkuste s ní přijít mezi studenty gymnázia). Přidávám k těm slovům vysvětlující komentář: „Vkládám tě do náruče Boží, do lásky Otce, Syna i Ducha svatého“.
Věci ponořujeme do vody, namáčíme špinavé prádlo, ale dítě už hned po porodu vkládáme do náruče maminky. Ponořená věc je obklopená tekutinou, náruč ochraňuje objímaného.
Izraelité jsou královstvím kněží (jeden vedle druhého). [4]
Pohanští kněží oběťmi získávali pro lidi přízeň božstev nebo usmiřovali jejich hněv.
Izrael nemá kněze na pohanský způsob. Hebrejské slovo kohen znamená princ a služebník. Izraelitům Hospodin prohlásil, nemusíte si mou přízeň získávat, jste u mě doma. Jste mými milovanými dětmi, princeznami a princi z mého královského rodu. Podle toho se chovejte k druhým. Já sloužím vám, ne vy mně. Služte se mnou ostatním.
Takový jest i náš program a smysl našeho života!
Izraelité vstupují do Božího lidu a do Smlouvy s Hospodinem obřízkou už pár dní po narození. Odmala nasávají ovzduší Božího Ducha.
Stvořitel vytvořil člověka, prach ze země, a vdechl do něj (svůj) dech života, aby se člověk stal živým tvorem k obrazu Božímu. (Srv. Gn 1,27
Dech boží (ruach) v nás má narůstat, máme s ním spolupracovat, abychom se obrazem Boha čím dál víc stávali a byli obrazem Božím všemu stvoření - svým jednáním a péčí.
K tomu nás Bůh vzdělává a vyučuje.
Už pohanští kněží se vzdělávali, aby rozuměli božstvům a mohli využít jejich moci.
Izraelitům Bůh říká: „Budete mně královstvím kohenů, jeden kohen vedle druhého. Proto se odmala
vzdělávají v Písmu, aby jejich vztah s Bohem narůstat, aby si s Hospodinem čím dál víc rozumět a žili podle jeho řádu. Ve třinácti letech procházejí izraelští kluci (děvčata ve dvanácti) zkouškou dospělosti. A pak se dál celoživotně se vzdělávají. Každý týden promýšlejí úryvek z Písma, aby byli Bohu něco platní.
Apoštol Petr říká, že i my - Ježíšovi učedníci - jsme královským kněžstvem. [5]
Ježíš nám nabídl své bratrství; to je pro nás veliká čest i my chceme s druhými jednat tak, jako on jedná s námi.
Při křtu jsme byli vložení do náruče milujícího Boha. Byli jsme ujištěni, že jsme milovaný dcerami a syny Božími.
Křtem se stáváme kristovci, Ježíšovými učedníky.
Ježíš nás - stejně jako Hospodin Izraelity - prohlašuje za svou (Boží) nevěstu.
Ženich a nevěsta mají být jedno tělo a jedna duše.
Jako z malého děvčátka vyroste nevěsta, tak i my máme růst k Boží nevěstě, která se svému Ženichovi líbí a je mu pohotově k ruce.
K tomu máme podmínky a možnosti. K vzdělání u „Mojžíše“, u proroků nám je nabízeno studium u Ježíše.
Hospodin říká Izraelitům „Budete mi královstvím kněží, lidem svatým“.
Rozumíme tomu, co znamená být „svatým lidem“, Bůh říká: „Já vás zasvětím do mého myšlení, abyste byli schopní se mnou dotvářet svět a budovat dobré vztahy.“
Ježíš nám říká, že je jediným Učitelem. U něj se učíme pravému lidství. S ním chceme ve společnosti budovat jeho šalom. Od něj můžeme získat veliké bohatství – porozumění Bohu.
Jako své děti přivádíme do školy, tak je můžeme brát za ruku a přivádět je do Boží náruče. Rodiče jsou prvními anděly pro své děti (anděl je poslem Boha).
Izraelité mají propracovaný vzdělávací systém k poznání Boha. Nám chybí, místo něj opakujeme oněmělé náboženské rituály a udržujeme náboženský folkról – zvyky lidové zbožnosti.
Naše všeobecné a profesní vzdělání narostlo (počet maturantů a vysokoškoláků je nebývalý). Naše technické a vědecké možnosti jsou vysoké, ale v porozumění Bohu kulháme a tak nám svět „padá na hlavu“.
Pokračování někdy příště.
Občan demokratické státu má znát principy demokracie …
Manžel má vědět jak se buduje manželství.
Křesťan potřebuje vědět, kým je před Bohem a do jakého programu křtem vstupuje.
Někteří lidé vymýšlejí všelijaké rituály. Ale každý máme znát smysl a význam základních a biblických rituálů:
pozdravu, podání ruky, poděkování, prosby, pravdivé řeči (ano, ano – ne, ne), modlitby manželského slibu, svátosti …
To vše patří ke křesťanské životní kultuře, k výbavě života kristovce - pokřtěného.
[1] V Itálii jsem viděl v kostele křest dítěte. Rodina přišla nádherná ustrojená, ženy nalíčené s drahými šperky. Kněz kápl na dítě pár kapek vody, pronesl příslušné modlitby. Obřad proběhl podle instrukcí, ale bez komentáře. Lidé se usmívali, ale pochybují, že porozuměli, o co při křtu jde.
[2] Rybáři uměli plavat, spadl-li někdo do jezera nebo do moře, rybáři pro něj skočili a zachránili. (Srv. L 5,10
[3] To je moudré. Dost dnešních lidí nepočítá se svou smrtí a neptá se na další budoucnost a nepřipravuje se na ni.) pře sto lety polovina dětí umírala. Křest byl pro rodiče ujištěním Boha, že děti nezmizely v prázdnotě smrti.
[4] Hospodin řekl Mojžíšovi: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, lidem svatým.“
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Ex 19,3-6.8
[5] „Jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid Bohem zasvěcený, lid náležející Bohu…“ (Srv. 1 Pt 2,9-10
Dost jsme dříve o dnešních textech mluvili. Stručňoučce opakuji:
„Omyj se v Jordánu a budeš čist,“ vzkázal malomocnému nepřátelskému generálovi prorok. Služebníci generála přemlouvali: „Sestup do Jordánu, aby sis to později nevyčítal, nemůžeš nic ztratit“.
Neslyšíme: „Bože, dej mně více víry“, Náman v pomoc nedoufal, ale přece jen do Jordánu sestoupil.
Pak uznal velikost Hospodina a změnil se.
K evangeliu. Ježíš neuzdravil všechny nemocné … Ale prosící malomocné poslal na cestu („Ukažte se kněžím - jim na svědectví).“
Cestou byli „očištěni“ (mohli se vrátit do života, ke svým blízkým).
Uzdravenému Samaritánovi Ježíš řekl: „Důvěřuješ mně, budeš zachráněn“.
Před týdnem jsme mluvili o podílu naší práce ve vztahu s Bohem.
V Mistrovicích budeme křtít malou Elišku.
Rituály je nutné vysvětlovat, aby se nám nestaly nesrozumitelnou šifrou. [1]
Potřebujeme jim rozumět, aby se Bůh s námi mohl domluvit. Potřebujeme vědět, co nám Bůh při křtu nabízí, co a jak můžeme získat a čím můžeme k Božímu dílu ve světě prospět.
Zopakujme si to.
Narodili jsme se do porušeného světa a sami přispíváme ke zlu ve světě.
Ale Bůh nám vychází naproti se svou záchranou.
Při slavení svátostí se výrazně setkáváme s Bohem, jeho bohatě prostřený stůl je připraven pro každého. Obřadem křtu je křtěný ujištěn o osobním Božím přátelství, je přijat mezi Ježíšovy učedníky a mezi jeho záchranáře. [2]
I na nás už pokřtěné Bůh při křtu pamatuje. Už nějaký čas spolupracujeme s Božími dary, máme dobré zkušenosti se slovy moudrosti, zakoušíme jeho přátelství, jsme doma v jeho náruči.
Přirovnáme-li křest dítěte k zasetí hořčičného semínka (viz evangelium minulé neděle), pak můžeme říci, že my, pokročilejší Ježíšovi přinášíme určitý užitek jako dospělá rostlina.
Z každého setkání s Bohem můžeme mnoho čerpat k dalšímu růstu. Kdo je otevřený, má možnost být obdarován dalšími dary.
Řecké slovo baptizo znamená ponoření.
Známe biblické souvislosti:
– Židé používají mikve - ponoření do vody k očištění rituální „nečistoty“ (ta není hříchem, ale vylučuje člověka z účasti na společném setkávání s Bohem).
– Jan Ponořovatel (Baptista) vyzýval lidi k tešuvě, k „obrácení se k Hospodinu“. Ponořoval lidi do Jordánu. Lidé se vyznávali z hříchů a prosili Hospodina o záchranu. Jan je vytahoval na břeh a ubezpečoval je o Boží pomoci. Tešuva a naše pokání
– Ježíšovo ponoření (křest) má ještě bohatší význam.
Už větší děti se setkávají se zlem. Trpce přiznáváme, že je ve všem nedokážeme ochránit. Vyprávíme dětem o Bohu – Zachránci a přivádíme je k němu.
Křest nám Boží pomoc ukazuje.
Při křestním obřadu používáme vodu, světlo ohně a vůni. A bílý oděv.
- Voda je životadárná, o její nezbytnosti pro život s dětmi mluvíme, o jejich „pitný režim“ pečujeme. Voda děti přitahuje, mají s ní pěkné zážitky Ve škole se děti o vodě učí více.
- Nespoutaná voda je nebezpečná. Vyprávíme dětem o vodě vylité z břehů, jak povodeň ničí vše, co jí stojí v cestě, i člověka může odnést stáhnout a ke dnu, tak, jako mnohé zlo.
V Písmu je nespoutaná voda a rozbouřené moře obrazem zla. Vysvětlujeme dětem příběh biblické potopy; nestavíme-li se proti zlu - jsme-li lhostejnění nebo zbabělí - opakovaně se přes ochranné hráze přelévá a ničí. (Děti na fotografiích vidí rozbitou Ukrajinu.)
Při křtu dospělého ponořujeme obličej křtěného do umyvadla na znamení našeho ohrožení zlem a smrtí (v umyvadle je možné člověka utopit), aby ponoření bylo názorné. [3]
Na děti při křtu lijeme jen trochu vody, ale vysvětlujeme, že ponoření do vody naznačuje nebezdnost zla.
Ale následné vytažení křtěnce z vody nám připomíná Ježíšovo vítězství nad smrtí, vzkříšení a jeho příslib, že i nás probudí ze smrti našeho těla k životu věčnému. To si nechceme nechávat pro sebe, s Ježíšem chceme odvážně sloužit životu přes nebezpečí jako jeho parta záchranářů.
Naše současná formulace křtu: „Já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“, zní jako nesrozumitelné zaříkávadlo (zkuste s ní přijít mezi studenty gymnázia). Přidávám k těm slovům vysvětlující komentář: „Vkládám tě do náruče Boží, do lásky Otce, Syna i Ducha svatého“.
Věci ponořujeme do vody, namáčíme špinavé prádlo, ale dítě už hned po porodu vkládáme do náruče maminky. Ponořená věc je obklopená tekutinou, náruč ochraňuje objímaného.
Izraelité jsou královstvím kněží (jeden vedle druhého). [4]
Pohanští kněží oběťmi získávali pro lidi přízeň božstev nebo usmiřovali jejich hněv.
Izrael nemá kněze na pohanský způsob. Hebrejské slovo kohen znamená princ a služebník. Izraelitům Hospodin prohlásil, nemusíte si mou přízeň získávat, jste u mě doma. Jste mými milovanými dětmi, princeznami a princi z mého královského rodu. Podle toho se chovejte k druhým. Já sloužím vám, ne vy mně. Služte se mnou ostatním.
Takový jest i náš program a smysl našeho života!
Izraelité vstupují do Božího lidu a do Smlouvy s Hospodinem obřízkou už pár dní po narození. Odmala nasávají ovzduší Božího Ducha.
Stvořitel vytvořil člověka, prach ze země, a vdechl do něj (svůj) dech života, aby se člověk stal živým tvorem k obrazu Božímu. (Srv. Gn 1,27
; Gn 2,7
)
Dech boží (ruach) v nás má narůstat, máme s ním spolupracovat, abychom se obrazem Boha čím dál víc stávali a byli obrazem Božím všemu stvoření - svým jednáním a péčí.
K tomu nás Bůh vzdělává a vyučuje.
Už pohanští kněží se vzdělávali, aby rozuměli božstvům a mohli využít jejich moci.
Izraelitům Bůh říká: „Budete mně královstvím kohenů, jeden kohen vedle druhého. Proto se odmala
vzdělávají v Písmu, aby jejich vztah s Bohem narůstat, aby si s Hospodinem čím dál víc rozumět a žili podle jeho řádu. Ve třinácti letech procházejí izraelští kluci (děvčata ve dvanácti) zkouškou dospělosti. A pak se dál celoživotně se vzdělávají. Každý týden promýšlejí úryvek z Písma, aby byli Bohu něco platní.
Apoštol Petr říká, že i my - Ježíšovi učedníci - jsme královským kněžstvem. [5]
Ježíš nám nabídl své bratrství; to je pro nás veliká čest i my chceme s druhými jednat tak, jako on jedná s námi.
Při křtu jsme byli vložení do náruče milujícího Boha. Byli jsme ujištěni, že jsme milovaný dcerami a syny Božími.
Křtem se stáváme kristovci, Ježíšovými učedníky.
Ježíš nás - stejně jako Hospodin Izraelity - prohlašuje za svou (Boží) nevěstu.
Ženich a nevěsta mají být jedno tělo a jedna duše.
Jako z malého děvčátka vyroste nevěsta, tak i my máme růst k Boží nevěstě, která se svému Ženichovi líbí a je mu pohotově k ruce.
K tomu máme podmínky a možnosti. K vzdělání u „Mojžíše“, u proroků nám je nabízeno studium u Ježíše.
Hospodin říká Izraelitům „Budete mi královstvím kněží, lidem svatým“.
Rozumíme tomu, co znamená být „svatým lidem“, Bůh říká: „Já vás zasvětím do mého myšlení, abyste byli schopní se mnou dotvářet svět a budovat dobré vztahy.“
Ježíš nám říká, že je jediným Učitelem. U něj se učíme pravému lidství. S ním chceme ve společnosti budovat jeho šalom. Od něj můžeme získat veliké bohatství – porozumění Bohu.
Jako své děti přivádíme do školy, tak je můžeme brát za ruku a přivádět je do Boží náruče. Rodiče jsou prvními anděly pro své děti (anděl je poslem Boha).
Izraelité mají propracovaný vzdělávací systém k poznání Boha. Nám chybí, místo něj opakujeme oněmělé náboženské rituály a udržujeme náboženský folkról – zvyky lidové zbožnosti.
Naše všeobecné a profesní vzdělání narostlo (počet maturantů a vysokoškoláků je nebývalý). Naše technické a vědecké možnosti jsou vysoké, ale v porozumění Bohu kulháme a tak nám svět „padá na hlavu“.
Pokračování někdy příště.
Občan demokratické státu má znát principy demokracie …
Manžel má vědět jak se buduje manželství.
Křesťan potřebuje vědět, kým je před Bohem a do jakého programu křtem vstupuje.
Někteří lidé vymýšlejí všelijaké rituály. Ale každý máme znát smysl a význam základních a biblických rituálů:
pozdravu, podání ruky, poděkování, prosby, pravdivé řeči (ano, ano – ne, ne), modlitby manželského slibu, svátosti …
To vše patří ke křesťanské životní kultuře, k výbavě života kristovce - pokřtěného.
[1] V Itálii jsem viděl v kostele křest dítěte. Rodina přišla nádherná ustrojená, ženy nalíčené s drahými šperky. Kněz kápl na dítě pár kapek vody, pronesl příslušné modlitby. Obřad proběhl podle instrukcí, ale bez komentáře. Lidé se usmívali, ale pochybují, že porozuměli, o co při křtu jde.
[2] Rybáři uměli plavat, spadl-li někdo do jezera nebo do moře, rybáři pro něj skočili a zachránili. (Srv. L 5,10
;
[3] To je moudré. Dost dnešních lidí nepočítá se svou smrtí a neptá se na další budoucnost a nepřipravuje se na ni.) pře sto lety polovina dětí umírala. Křest byl pro rodiče ujištěním Boha, že děti nezmizely v prázdnotě smrti.
[4] Hospodin řekl Mojžíšovi: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, lidem svatým.“
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Ex 19,3-6.8
)
[5] „Jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid Bohem zasvěcený, lid náležející Bohu…“ (Srv. 1 Pt 2,9-10
)