Svátek Posvěcení lateránské baziliky
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Zach 14,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 47,1-12
Datum: 9. 11. 2025
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Zach 14,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 47,1-12
; 1 Kor 3,9-17
; J 2,13-22
Datum: 9. 11. 2025
Lateránská bazilika je prý „Matkou kostelů“ …
Bůh nám sdělil, že je s námi všude tam, kde se nacházíme. Chce bydlet v nás, přebývat uprostřed nás.
Jenže zbožní pohané si časem začali pořizovat obydlí - chrámy - pro svá božstva. [1]
Hospodin chrám nepotřebuje. Židé a křesťané si začali pořizovat zvláštní stavby pro setkávání lidí s Bohem (synagógy a kostely). [2]
Synagógy jsou povětšinou prosté.
Víme, jak vznikla honosná Jeruzalémská svatyně. [3]
Bazilika byla velikou tržnicí, populistickou stavbou císaře pro lidi (ke klidné vládě je třeba pro lidi chleba a her). Když počet křesťanů vzrostl, římský císař jim daroval baziliku.
Ve snaze Boha oslavit, zalíbit se mu, začali i křesťané časem dávat přednost okázalosti kostelů, obřadů a honosnému životu představených církve před tím, aby Hospodina poslouchali a žili podle jeho řádu.
K prvnímu čtení.
Jeremiáš i Ezechilel dlouho vyzývali zkažené Judejce k nápravě života.
Marně! Babylónská vojska obsadila judské království, lidé byli odvlečeni do otroctví …
Po čase, když si Judejci začali přiznávat svou vinu, začal Hospodin svůj lid těšit. Ezechielovi se dostalo prorockého vidění o Jeruzalému, o jeho svatyni (domu), o novém vcházení a vycházení, a o knížeti božího lidu (čteme o tom od Ez 40
Boží pomoc je přirovnána k životodárnému pramenu vyvěrajícímu pod prahem brány Jeruzalémské svatyně.
Voda a potrava slouží životu. Bez nich život neexistuje, případně hyne. [4]
Popisovaný pramen vytékající zpod prahu je životadárnou vodou. K porozumění jejímu obrazu potřebujeme určitou pozornost a práci s biblickými texty.
Mohutnost pramene narůstá přesto, že nemá žádné přítoky. Teče do pouště až Velkému moři. Cestou uzdravuje zemi bez života, Mrtvé moře a všude přináší bohatý život …
Strom života v Ráji a pramen vody živé jsou předními obrazy životadárných darů Hospodina. To jsou pro nás známé věci.
Ve čteních z vigilie velikonoční známe výzvu proroka:
„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55,1
„V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě. (Za 14,8
„V poslední, velký den svátků (když se v průvodu přinášela voda z pramene Siloe a kněz ji s prosbou za déšť vylil u oltáře) Ježíš vystoupil a křičel: „Jestli někdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo mně důvěřuje (a učí se u mě) – z jeho nitra bude tryskat proud živé vody.“ (J 7,37-38
– To je odkaz židům známý z Iz 58
Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nalezneš rozkoš v Hospodinu.“
Obrazné líčení Božího pramene je větší a důležitější než bychom si na první přečtení mysleli.
Celá boží péče o lidi a jeho vyučování - jak s jeho dary hospodařit - je pro nás životně důležitá.
Zkusme pojmenovat jaké požehnání Boží lid (židé a křesťané) - pokud se živí Boží moudrostí - přináší.
Naše židovsko-křesťanská kultura přinesla světu veliké požehnání – jako ten životodárný pramen v Jeruzalémě.
Pokud se Izraelité nechali vést Hospodinem, dařilo se jim dobře, pokud žili svévolně a nedbali Božích řádů, všelijak hynuli.
Do bídy babylonského zajetí Hospodin skrze Ezechiela líčí, že na svůj lid nezapomněl, neodepsal jej.
To je živé poselství pro nás.
I naše společnost se dostala do většího nebezpečí než jsme ochotní si přiznat.
Třicet pět let jsme měli možnost budovat svobodnou společnost. Teď nevíme co nás čeká a kam nás politici, svobodně zvolení, zavedou.
Zapomněli jsme, jak naši předkové svobodně dali hlasy Gottwaldovi a jeho zločincům a jaké neštěstí nás postihlo.
Hrozí nám něco podobného, kam nás naše vláda a politici zavedou?
Pokud nezačneme usilovně pracovat na záchraně a nápravě, nedopadneme dobře. To není strašení, ale varování. Varování slova Božího!
Judejci využívali dar Božího vyučování jen z části a jen někdy. V následujících staletích po návratu z babylonského zajetí opětovně přicházeli o svobodu.
Ježíš jim nabídl náboženskou reformu, ale židé ji nepřijali.
My se k Ježíši hlásíme, ale také na něj dáme jen z části a jen někdy.
Evangelium nám k tomu poví své.
O vyhnání prodavačů jsme podrobněji mluvili v minulých letech.
Možnost koupit si beránka nebo ptáka bez vady, ke korbanu (přinášení), vyměnit si římské peníze za izraelskou měnu, bylo užitečné.
Proč tedy Ježíš tak ostře zakročil?
Synové velekněze Annáše prý od prodavačů pro sebe svévolně vybírali peníze.
Ptáme se, co nám Ježíš svým vyhnáním prodavačů chce říci.
Ježíš nás varuje před opominutím životní moudrosti, kterou nám nabízí. Před obchodováním a manipulací s Bohem.
Znovu povím:
- Judejci nepřijali Ježíšovu reformu (přinesli lidstvu mnoho, ale dost zůstali Bohu a lidem dlužní.
- My, křesťané, jsme Ježíšovu učení a jeho náboženské reformě zůstali dlužní. (Předali jsme lidem od Boha nemálo, ale dost jsme zůstali Bohu a lidem dlužní. Vzpomínáte na Ježíšův výrok: „Jste učedníci neužiteční“?
Židé nestavěli nákladné náboženské stavby, ale vzdělávali se v Písmu (tisíc let před Ježíšem většina mužů uměla číst). [5]
My jsme šli jinou cestou.
Paráda církevního života je svévolná. Není podle Ježíšových plánů. (Katedrály byly nákladné, velmi pracné a zbytečné. Všeobecné školství zavedla až Marie Terezie.)
Uvedu několik jednoduchých příkladů svévolnosti, ostatní si sami promyslete.
Hospodin pro nás má program.
– Buďte mým obrazem.
– S životem a mými dary dobře hospodařte a střežte je před zlem.
– Ploďte a množte se.
Bohatí křesťané se nechali svést pohanským (především egyptským) způsobem života. Usilovali o moc, slávu a bohatství.
- Církevní hodnostáři se povinným celibátem vyvázali z božího programu rodičovství. [6]
- Papežové ke svým válkám potřebovali peníze a zavedli odpustky.
- K prosazování své moci dovolili mučení.
- K „vznešenosti“ liturgie dovolili kastrovat mladíky, aby jim zůstal hlas vyšších tónů.
- Lid boží nebyl vzděláván v Písmu, nemohl se aktivně zapojovat do liturgie, byl zbaven práva k volbě představených. Naši rodiče - oproti Židům - nebyli vyučováni jak přivádět své děti k životu s Bohem.
- Vztah se Bohem byl mnohdy nahrazen plněním nábožných povinností.
Vidíme, kam jsme došli v dobrém (pokrok společnosti v mnoha odvětvích života),
ale také vidíme, co nám chybí.
Neznáme Boha, proto mu nemůžeme důvěřovat. Nezískali jsme k němu srdečný vztah. Nerozumíme jeho moudrosti, zůstal nám jen vlastní rozum.
Boží pokyny a ustanovení nám zůstaly cizí.
Mnozí mladí se netěší na své rodičovství. Mnoho jich nestojí ani o manželství. Neznají pokyn od Tvůrce: „Mějte děti.“
Naše společnost stárne, chybí nám lidé v pracovním procesu.
My, Evropané, jsme neuhlídali mír. S odpovídající pomocí napadené Ukrajině dodneška váháme.
Česká církev je zaostalá a evangelijně neplodná (nepracujeme s Božím vyučováním).
Nepracujeme s Boží výbavou a skvělými možnostmi.
Být dobrými partnery je programem od Boha (zve nás na cestu k Božímu obrazu).
Rodičovstvím nebo jinou službou životu se podobáme štědrému pečujícímu Stvořiteli.
Být dobrými prarodiči … Být poctivým řemeslníkem, pečlivým „metařem“, uklízečkou, ochotnou prodavačkou, příjemným průvodčím ve vlaku, poctivým a pravdivým novinářem …
Být příkladným učitelem, zdravotníkem, úředníkem … to vše je požehnáním.
Usilovat o životní moudrost a být vděčným důchodcem přináší veliké dobrodiní.
Děti zapojené ve skautu, nebo u hasičů …
– To vše přináší požehnání pro druhé.
Za tyto možnosti jsme vděční Bohu i lidem!
Uhlídáme svou kulturu, kterou jsme převzali? Ukážeme potomkům nejdůležitější životodárné hodnoty, ke kterým nás vede Stvořitel?
Máme možnost pít z pramene vody živé. Zadarmo.
Dívejme se na Ježíšovu laskavou tvář. Můžeme mu viset na rtech a ochotně s ním pracovat na budování spravedlivého světa a na nápravě toho, co jsme pokazili.
[1] Pohané chtěli mít božstva na blízku, proto jim stavěli chrámy - rezidence. V nich „bydlela“ božstva, o která pečovali kněží (přinášeli božstvům oběti k získání přízně a usmiřování hněvu. Vstup do chrámů byl lidu pod trestem smrti zakázán.
[2] Stan setkávání za Mojžíše i pozdější Jeruzalémská svatyně byly znamením boží přítomnosti. Ty, podobně jako později synagógy a naše kostely, jsou místem ke společné modlitbě a vzdělávání.
(90% náboženského života židů se ale dodneška odehrává v rodině u stolu.)
Naše kostely nejsou chrámem, vyšly ze školy a z jídelny.
[3] Už Šalomoun věděl, že Hospodin nemůže bydlet v nějakém obydlí. To král David - když si rozmařile postavil přepychový palác a chtěl si uchlácholit špatné svědomí - se rozhodl postavit Hospodinu dům … (To se opakovalo v případě církevních hodnostářů, stavěli si přepychové paláce, nákladné katedrály, vedli honosnou liturgii a svůj honosný život.)
[4] Strom života z Ráje je velikým obrazem potravy pro lidského ducha.
Voda je v Písmu nejen prvním živlem. V izraelské krajině a jejím podnebí je voda mnohem cennější než u nás.
[5] Nákladná Jeruzalémská svatyně několikráte padla, Hospodin a jeho lid nic takového nepotřebuje,
[6] Rabíni, pravoslavní a protestantští duchovní mají rodinu.
V pohanských královstvích byla řada vysokých úředníků kastrována. Jeden čas u nás společnost nařizovala celibát zdravotním sestrám, učitelkám a státním úřednictvím. Naštěstí příkaz netrval dlouho.
Bůh nám sdělil, že je s námi všude tam, kde se nacházíme. Chce bydlet v nás, přebývat uprostřed nás.
Jenže zbožní pohané si časem začali pořizovat obydlí - chrámy - pro svá božstva. [1]
Hospodin chrám nepotřebuje. Židé a křesťané si začali pořizovat zvláštní stavby pro setkávání lidí s Bohem (synagógy a kostely). [2]
Synagógy jsou povětšinou prosté.
Víme, jak vznikla honosná Jeruzalémská svatyně. [3]
Bazilika byla velikou tržnicí, populistickou stavbou císaře pro lidi (ke klidné vládě je třeba pro lidi chleba a her). Když počet křesťanů vzrostl, římský císař jim daroval baziliku.
Ve snaze Boha oslavit, zalíbit se mu, začali i křesťané časem dávat přednost okázalosti kostelů, obřadů a honosnému životu představených církve před tím, aby Hospodina poslouchali a žili podle jeho řádu.
K prvnímu čtení.
Jeremiáš i Ezechilel dlouho vyzývali zkažené Judejce k nápravě života.
Marně! Babylónská vojska obsadila judské království, lidé byli odvlečeni do otroctví …
Po čase, když si Judejci začali přiznávat svou vinu, začal Hospodin svůj lid těšit. Ezechielovi se dostalo prorockého vidění o Jeruzalému, o jeho svatyni (domu), o novém vcházení a vycházení, a o knížeti božího lidu (čteme o tom od Ez 40
. kap.)
Boží pomoc je přirovnána k životodárnému pramenu vyvěrajícímu pod prahem brány Jeruzalémské svatyně.
Voda a potrava slouží životu. Bez nich život neexistuje, případně hyne. [4]
Popisovaný pramen vytékající zpod prahu je životadárnou vodou. K porozumění jejímu obrazu potřebujeme určitou pozornost a práci s biblickými texty.
Mohutnost pramene narůstá přesto, že nemá žádné přítoky. Teče do pouště až Velkému moři. Cestou uzdravuje zemi bez života, Mrtvé moře a všude přináší bohatý život …
Strom života v Ráji a pramen vody živé jsou předními obrazy životadárných darů Hospodina. To jsou pro nás známé věci.
Ve čteních z vigilie velikonoční známe výzvu proroka:
„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55,1
)
„V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě. (Za 14,8
)
„V poslední, velký den svátků (když se v průvodu přinášela voda z pramene Siloe a kněz ji s prosbou za déšť vylil u oltáře) Ježíš vystoupil a křičel: „Jestli někdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo mně důvěřuje (a učí se u mě) – z jeho nitra bude tryskat proud živé vody.“ (J 7,37-38
)
– To je odkaz židům známý z Iz 58
. kap. o pravém půstu, o obrácení, o tešuvě (celá kap.
stojí za přečtení). – „Volej z plna hrdla! Obrátíš-li se,
budeš-li jednat milosrdně, pak Hospodin rád odpoví na tvé prosby …
Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nalezneš rozkoš v Hospodinu.“
Obrazné líčení Božího pramene je větší a důležitější než bychom si na první přečtení mysleli.
Celá boží péče o lidi a jeho vyučování - jak s jeho dary hospodařit - je pro nás životně důležitá.
Zkusme pojmenovat jaké požehnání Boží lid (židé a křesťané) - pokud se živí Boží moudrostí - přináší.
Naše židovsko-křesťanská kultura přinesla světu veliké požehnání – jako ten životodárný pramen v Jeruzalémě.
Pokud se Izraelité nechali vést Hospodinem, dařilo se jim dobře, pokud žili svévolně a nedbali Božích řádů, všelijak hynuli.
Do bídy babylonského zajetí Hospodin skrze Ezechiela líčí, že na svůj lid nezapomněl, neodepsal jej.
To je živé poselství pro nás.
I naše společnost se dostala do většího nebezpečí než jsme ochotní si přiznat.
Třicet pět let jsme měli možnost budovat svobodnou společnost. Teď nevíme co nás čeká a kam nás politici, svobodně zvolení, zavedou.
Zapomněli jsme, jak naši předkové svobodně dali hlasy Gottwaldovi a jeho zločincům a jaké neštěstí nás postihlo.
Hrozí nám něco podobného, kam nás naše vláda a politici zavedou?
Pokud nezačneme usilovně pracovat na záchraně a nápravě, nedopadneme dobře. To není strašení, ale varování. Varování slova Božího!
Judejci využívali dar Božího vyučování jen z části a jen někdy. V následujících staletích po návratu z babylonského zajetí opětovně přicházeli o svobodu.
Ježíš jim nabídl náboženskou reformu, ale židé ji nepřijali.
My se k Ježíši hlásíme, ale také na něj dáme jen z části a jen někdy.
Evangelium nám k tomu poví své.
O vyhnání prodavačů jsme podrobněji mluvili v minulých letech.
Možnost koupit si beránka nebo ptáka bez vady, ke korbanu (přinášení), vyměnit si římské peníze za izraelskou měnu, bylo užitečné.
Proč tedy Ježíš tak ostře zakročil?
Synové velekněze Annáše prý od prodavačů pro sebe svévolně vybírali peníze.
Ptáme se, co nám Ježíš svým vyhnáním prodavačů chce říci.
Ježíš nás varuje před opominutím životní moudrosti, kterou nám nabízí. Před obchodováním a manipulací s Bohem.
Znovu povím:
- Judejci nepřijali Ježíšovu reformu (přinesli lidstvu mnoho, ale dost zůstali Bohu a lidem dlužní.
- My, křesťané, jsme Ježíšovu učení a jeho náboženské reformě zůstali dlužní. (Předali jsme lidem od Boha nemálo, ale dost jsme zůstali Bohu a lidem dlužní. Vzpomínáte na Ježíšův výrok: „Jste učedníci neužiteční“?
Židé nestavěli nákladné náboženské stavby, ale vzdělávali se v Písmu (tisíc let před Ježíšem většina mužů uměla číst). [5]
My jsme šli jinou cestou.
Paráda církevního života je svévolná. Není podle Ježíšových plánů. (Katedrály byly nákladné, velmi pracné a zbytečné. Všeobecné školství zavedla až Marie Terezie.)
Uvedu několik jednoduchých příkladů svévolnosti, ostatní si sami promyslete.
Hospodin pro nás má program.
– Buďte mým obrazem.
– S životem a mými dary dobře hospodařte a střežte je před zlem.
– Ploďte a množte se.
Bohatí křesťané se nechali svést pohanským (především egyptským) způsobem života. Usilovali o moc, slávu a bohatství.
- Církevní hodnostáři se povinným celibátem vyvázali z božího programu rodičovství. [6]
- Papežové ke svým válkám potřebovali peníze a zavedli odpustky.
- K prosazování své moci dovolili mučení.
- K „vznešenosti“ liturgie dovolili kastrovat mladíky, aby jim zůstal hlas vyšších tónů.
- Lid boží nebyl vzděláván v Písmu, nemohl se aktivně zapojovat do liturgie, byl zbaven práva k volbě představených. Naši rodiče - oproti Židům - nebyli vyučováni jak přivádět své děti k životu s Bohem.
- Vztah se Bohem byl mnohdy nahrazen plněním nábožných povinností.
Vidíme, kam jsme došli v dobrém (pokrok společnosti v mnoha odvětvích života),
ale také vidíme, co nám chybí.
Neznáme Boha, proto mu nemůžeme důvěřovat. Nezískali jsme k němu srdečný vztah. Nerozumíme jeho moudrosti, zůstal nám jen vlastní rozum.
Boží pokyny a ustanovení nám zůstaly cizí.
Mnozí mladí se netěší na své rodičovství. Mnoho jich nestojí ani o manželství. Neznají pokyn od Tvůrce: „Mějte děti.“
Naše společnost stárne, chybí nám lidé v pracovním procesu.
My, Evropané, jsme neuhlídali mír. S odpovídající pomocí napadené Ukrajině dodneška váháme.
Česká církev je zaostalá a evangelijně neplodná (nepracujeme s Božím vyučováním).
Nepracujeme s Boží výbavou a skvělými možnostmi.
Být dobrými partnery je programem od Boha (zve nás na cestu k Božímu obrazu).
Rodičovstvím nebo jinou službou životu se podobáme štědrému pečujícímu Stvořiteli.
Být dobrými prarodiči … Být poctivým řemeslníkem, pečlivým „metařem“, uklízečkou, ochotnou prodavačkou, příjemným průvodčím ve vlaku, poctivým a pravdivým novinářem …
Být příkladným učitelem, zdravotníkem, úředníkem … to vše je požehnáním.
Usilovat o životní moudrost a být vděčným důchodcem přináší veliké dobrodiní.
Děti zapojené ve skautu, nebo u hasičů …
– To vše přináší požehnání pro druhé.
Za tyto možnosti jsme vděční Bohu i lidem!
Uhlídáme svou kulturu, kterou jsme převzali? Ukážeme potomkům nejdůležitější životodárné hodnoty, ke kterým nás vede Stvořitel?
Máme možnost pít z pramene vody živé. Zadarmo.
Dívejme se na Ježíšovu laskavou tvář. Můžeme mu viset na rtech a ochotně s ním pracovat na budování spravedlivého světa a na nápravě toho, co jsme pokazili.
[1] Pohané chtěli mít božstva na blízku, proto jim stavěli chrámy - rezidence. V nich „bydlela“ božstva, o která pečovali kněží (přinášeli božstvům oběti k získání přízně a usmiřování hněvu. Vstup do chrámů byl lidu pod trestem smrti zakázán.
[2] Stan setkávání za Mojžíše i pozdější Jeruzalémská svatyně byly znamením boží přítomnosti. Ty, podobně jako později synagógy a naše kostely, jsou místem ke společné modlitbě a vzdělávání.
(90% náboženského života židů se ale dodneška odehrává v rodině u stolu.)
Naše kostely nejsou chrámem, vyšly ze školy a z jídelny.
[3] Už Šalomoun věděl, že Hospodin nemůže bydlet v nějakém obydlí. To král David - když si rozmařile postavil přepychový palác a chtěl si uchlácholit špatné svědomí - se rozhodl postavit Hospodinu dům … (To se opakovalo v případě církevních hodnostářů, stavěli si přepychové paláce, nákladné katedrály, vedli honosnou liturgii a svůj honosný život.)
[4] Strom života z Ráje je velikým obrazem potravy pro lidského ducha.
Voda je v Písmu nejen prvním živlem. V izraelské krajině a jejím podnebí je voda mnohem cennější než u nás.
[5] Nákladná Jeruzalémská svatyně několikráte padla, Hospodin a jeho lid nic takového nepotřebuje,
[6] Rabíni, pravoslavní a protestantští duchovní mají rodinu.
V pohanských královstvích byla řada vysokých úředníků kastrována. Jeden čas u nás společnost nařizovala celibát zdravotním sestrám, učitelkám a státním úřednictvím. Naštěstí příkaz netrval dlouho.