3. neděle adventní (A)
Hledaný citát: Mt 12,15-21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníV sychravém, temném a nevlídném podzimním čase a do neutěšené situaci společnosti nám advent připomíná Boží nabízenou pomoc.
Týden se těším ze slov čtení minulé neděle:„Mesiášova bedra budou (jsou) opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.“ () 1
Pracujme poctivě s Božím slovem.
Porovnejme dvě těžká selhání Judeiců s následnými krachy a naši současnost. Porovnejme ty tři doby.
Nezapomeňme na stálou Hospodinovu starost a jeho nabídku pomoci svému lidu.
- Doba před rokem 586 v Judsku. Společnost, bezohledná k chudým a slabým, nedbala varování proroků k nápravě. – Babyloňané mnoho Judeiců pobili, práceschopné odvlekli a Judsko vydrancovali.
- Před příchodem Mesiáše. Pronásledování proroků se stalo tradicí. Náboženská „elita“ trápila lidi zbytečnými nároky. Ježíš vyzýval k náboženské reformě. – Po židovských válkách Římané vyplenili Izrael, obyvatele zdecimovali a vyhnali ze země.
- Po dvou tisíciletích evangelia jsme ještě nepřijali Ježíšovu náboženskou reformu za svou. – V našem, 21. století, se opět děsivě válčí a vraždí (úmyslně jsou ničena města nejen v Ukrajině a Gaze).
Jak je to možné? Proč se ty hrůzy opakují? Co nás čeká? Bude hůř, nebo máme jinou možnost?
„Vyprahlá step rozkvete“, slibuje první čtení.
Během léta v Izraeli, kde není dost vody, slunce vše spálí. Ale jak po období sucha zaprší, hned poušť rozkvete a lidské tváře se rozjasní.
Poušť je často (nejen v Bibli) obrazem spouště ve zničené krajině a obydlích a také pustoty ve společnosti bez hodnot, spravedlnosti a obětavosti.
Přečtěme si 34. kap. Izaiáše; líčí rozlícení Hospodina nad bezohledností národů utlačujících lidské bytosti. Nikdo se nevyváže z odpovědnosti před Tvůrcem!
Slova o Božím hněvu vyjadřují rozhořčení Tvůrce nad svévolností lidí nedbajících na Boží zadání programu pro člověka. Máme růst k odpovědnosti a péči o život tak, jak to vidíme na péči Hospodina o nás a celé stvoření. Naše „lidskost“ má být obrazem Božím všemu tvorstvu.
Ve 35. kap. Izaiáše ale Bůh zmordované společnosti nabízí rozkvět. Ta slova nás zbavují beznaděje a bezradnosti, ale nejsou laciná. Nejsou jako hloupé řeči naivních nebo zbabělých, kteří jen melou: „Bude líp“, případně vyzývají k hojným modlitbám, ale nezvednou zadek k činu.
Marnotratný syn odešel do daleké země a jeho zpáteční cesta nebyla kratší. Všechna svévole přináší zkažené ovoce a následky. (Miliony lidí se za války svobody nedočkaly.)
Vymotáme se někdy z naší bídy?
Izaiáš říká: „Bůh nabízí svou pomoc těm, kteří se ptají, hledají, chtějí vidět a slyšet, chtějí stát na vlastních nohou.
Evangelium nám k tomu nabízí další osvícení. Jan Předchůdce Pána ukazuje cestu k záchraně povždy a všem.
Ježíšovo prohlášení: „Jan je největší ze synů lidských“, má mnohem větší váhu naše svatořečení.
Poctivému učedníku z toho plyne závažnost Janových slov.
Opakování o Janovi.
Jan pochybnostmi o Ježíšově mesiášství netrpěl! Porozumění Písmu věnoval veliké úsilí, aby rozpoznal, kdo je Mesiášem (rodiče to Janovi nesměli prozradit). K tomu se mu dostalo zřetelného znamení. 2
Jan mluvil o Mesiáši i ve vězení a odkazoval k Izaiášovým příslibům: „Mesiáš už je mezi námi, bude pomáhat potřebným, propustí vězně na svobodu“. 3
Vězňové žijí nadějí na propuštění, na amnestii, i na Jana dotírali: „Proč Mesiáš váhá, proč nás nepřichází osvobodit?“ 4
Jan poslal své učedníky za Ježíšem, aby prozkoumali, viděli a slyšeli, jak Ježíš působí a udělali si o něm svůj úsudek (některé zkušenosti nelze předat).
Janovi došlo, že pouhá vnější svoboda není lidem nic platná.
I my máme zkušenost, že bez naší odpovědnosti za svobodu dar svobody neudržíme. Ztracená svoboda se nevrátí sama, bez jejího hájení a udržování o ni opět přijdeme. 5
Je-li Jan Baptista největším prorokem a svědkem Mesiáše, pak jeho slovo má ještě větší váhu než jeho prorockých předchůdců. Je větší osobností než Izaiáš, Ezechiel … a než apoštolové.
Nechápu, proč varování Jana Baptisty (kazatelé říkají, že Jan přeháněl a v předpovědích se netrefil) i samotného Ježíše, zlehčujeme.
Nepřehlédněme závažné Ježíšovo varování:
„Boží království stále trpí násilí a násilníci se po něm sápou.“ (v. 12.)
Ta slova se týkají také nás!
Uznáváme smysl varování před příčinami smrtelných nemocí, užíváním návykových látek, přejídáním, špatnou životosprávou …
Naslouchejme také Ježíšovu varování: „Boží království trpí dodneška násilí.“ Ten, kdo je zvyklý zpytovat své svědomí, může nahlédnout, že po božím království se sápeme i my(!), ne jen nepřátelé zvenku.
K čemu by bylo naše vyznávání v kostele: „Věřím v Boha“, nevěříme-li Ježíšovým plánům pro šalom ve světě, nepřidáváme-li se k jeho práci?
Potřebujeme hledat cestu k nápravě. 6
K práci s Božím slovem potřebujeme modlitbu: „Bože, děkujeme ti za tvé věrné přátelství, chceme naslouchat tvým slovům a nepřehlížet svá selhávání. Prosíme tě k tomu o pomoc.“
Na příkladu antisemitismu můžeme objevit příčinu a následky selhání.
Ježíš nám ukázal cestu ke svobodě a k Boží moudrosti pro spravedlivé soužití lidí. Vše nám vysvětlil.
Varoval nás před zneužíváním moci: „Nevystužujte si svou autoritu neoprávněnými tituly: Otec, Učitel Mistr.“ 7
Neposlechli jsme. Naše neposlušnost vypadala nevinně. Podcenili jsme Ježíšovo varování a přecenili jsme sami sebe. Naše moc nebezpečně nabobtnala. Následky uvádím v poznámce pod čarou. 8
V druhém století mezi křesťany převážili konvertité z nežidů a přestali studovat Písmo.
Mezi křesťany byly velké osobnosti, které vykonaly mnoho dobrého, ale Ježíšovu učení zůstaly mnoho dlužné.
Jak to, že jsme nerozpoznali jejich antisemitismus, nechtěli jej vidět a nazvali je církevními učiteli?
Příčiny jsou dohledatelné.
Odložili jsme základní, výchozí modlitbu lidu Izraele:
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“. 9
Těm, které jsme prohlásili za „Otce a církevní učitele“, jsme naslouchali víc než Božím slovům.
Židy - Ježíšův národ - jsme ztotožnili s podobou odporného a zvrhlého Jidáše.
Vlak jedoucí mnoho staletí těžce naložený nenávistí k židům jsme nezastavili.
K odporu Prof. Masaryka vůči nespravedlivému obvinění Hilsnera z rituální vraždy se nepřidal ani jeden biskup.
Neuvádím nespočetné ohavné a nenávistné výroky našich významných teologů na adresu židů. Jsem jim i „církevním Otcům“, vděčný za vše, co dobrého pro lepší svět vykonali, ale ten, kdo má rád církev, má být spravedlivě kritický k sobě i k autoritám – tak nás k tomu vede Bible.
To bylo na naší straně slávy, když v r. 1986(!) papež poprvé navštívil synagogu, objal vrchního římského rabína a židy nazval „staršími bratry ve víře“, ale já jsem se jen zahanbeně krčil, byl snad tím dobrým gestem papeže setřen jediný plivanec na tváři jediného žida? /10
Naše selhávání uvádím k přiznání, že nedbáme na výzvu Jana Baptisty a samotného Ježíše: „Obracejte se“ stále ke slovu Božímu, stále si poměřujte nakolik vaše názory a jednání ladí s Božími pokyny.
Proč nedbáme na Ježíšovi pokyny: „Nikoho nenazývejte Mistrem, Učitelem a Otcem“?
Na výše uvedených příkladech ukazuji, jak tragické následky má naše i tato neposlušnost k Ježíšovým slovům. 11
Kdo neznáme Ježíšovo podobenství o rozsévači?
Kdo jsme si do svého programu a zpytování svědomí zapracovali Ježíšova slova o zrnech, která se nedostala do půdy a ptáci je sezobali? 12
Proč necháváme ležet ladem Boží slova a necháváme si je ukrást temným zlodějem?
Kdo podporuje naši slepotu vůči Ježíšovu učení? (Krkavci nejprve vyklovou oči kolouchům a jehňatům, aby je mohli zabít.)
I my(!) tu slepotu podporujeme; přinejmenším špatným příkladem dětem, když na nás vidí, že Ježíšovy pokyny nemusíme poslouchat.
I psychologie mluví o stínech našich povah a dává za pravdu moudrosti Písma, která nám odkrývá, že nesnášíme ty, kteří nás převyšují, nesnášíme ty, kteří mluví o Bohu (nebo o našem oboru) jinak než my, a že nesnášíme ty, z nichž máme strach.
Nenávist mezi různými jedinci, rody (Monteky a Kapulety) a národy známe i z naší historie.
Pronásledování proroků a spravedlivých, nepřestalo. Nesnášenlivost a nespravedlnost v naší církvi známe i z pronásledování lidí ze skryté církve, významných teologů (J. Zvěřiny, T. Halíka, T. Petráčka ...), R. Bezáka, M. Váchy a z dlouhodobého zápasu o svobodu pražské teologické fakulty.
Ježíšovu náboženskou reformu jsme my - svatá apoštolská a neomylná církev - dosud epřijali!
K nápravě prosme Boha o pomoc.
A podpořme Boží slovo o dosažení šalomu svou zkušeností se smířením dlouhodobých nepřátel: Francouzů, Poláků a Čechů s Němci, Francouzů a Angličany, Indy a Angličany (díky i M. Gandhímu), bělochů a černochů (díky také M. L. Kingovi) …
I poušť může vykvést.
„Vy jste ukřižovali jediného bezchybného a spravedlivého“.
- Origenes, největší teolog 3. století, v komentáři k Mt evangeliu říká:
„Židé přibili Ježíše na kříž, proto padá Kristova krev nejen na židy jeho doby, nýbrž na všechna židovská pokolení až do skonání světa.“
- Uznávaný církevní historik Eusebius tvrdí:
„Zničení Jeruzaléma, vyhnání židů z vlasti jejich rozptýlení po světě a bída jejich životních podmínek byl spravedlivým Božím trestem za zavraždění Božího Syna.“
Podle Eusebia císař Konstantin před niceským koncilem prohlásil:
„Židé jsou od doby, kdy spáchali bohovraždu, zaslepení a zatvrzelí a není možné, aby mohli komukoli sloužit jako vůdci.“
- Augustin, církevní Otec a světlo církve, napsal:
„Židé, usmrtili Krista a nechtěli v něj uvěřit, byli Římany vyhnáni a rozptýleni po celém světě. Stále ještě chovají nenávist svých rodičů, kteří Pánu nabídli k jídlu žluč a k pití ocet. Sami se stali hořkou žlučí a kyselý octem. Židé jsou zvířenou špínou, krhavýma očima, a zkaženým, zkyslým vínem proroků.“
- Tomáš Akvinský píše:
„Židé hřešili jako ti, kdo ukřižovali nejen člověka Ježíše, nýbrž i Boha Krista“
Tomáš samozřejmě znal slova apoštola Petra: „Bůh předem rozhodl, aby byl Ježíš vydán, a vy jste ho rukama bezbožných přibili na kříž a zabili. () (Škoda, že Petr, který třikrát svého Učitele zapřel a pak utekl, nenapsal: „My jsme Ježíše vydali, přibili ho na kříž a zabili“. Přitom Petr velmi omluvně a nepřesně napsal: „ Vím, bratři, že jste jednali v nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.“ ()
- Papež Inocenc III. v r. 1215 nařídil židům nosit směšný žlutý klobouk a žlutý terč na oděvu zpředu i zezadu a žít v ghettech.
- Martin Luther v pozdějším věku propukl v nenávist k židům. Ve spisu „O Židech a jejich lžích“ píše:
Židé proti Ježíšovi vzplanuli záští, byli vzteklí, jedovatí a nepříčetní. Ukřižovali jej tak potupně, jak jen mohli, a zchladili si na něm žáhu, že to i pohan Pilát postřehl a dosvědčil, že jej zatratili a usmrtili bez příčiny, z nenávisti a závisti viny.“
Proti židům doporučil
„ostré milosrdenství jako jedině správný postup proti tomuto zvrhlému a prokletému národu Židů. Radí „zapálit jejich synagógy a co nebude chtít shořet zahrnout hlínou. Zničit jejich domy, vzít jim všechny modlitební knihy a Talmud, zakázat rabínům pod trestem smrti jejich vyučování. Zcela zrušit Židům právo používání cest, protože stejně nemají co pohledávat na venkově.“
-
Písmo užívá neotřelá slova a působivé obrazy. - Spodní prádlo je naším nejbližším oblečením. Tak blízko je Mesiášova ohleduplná a milosrdná spravedlnost nám určená. Proč ji málo využíváme? ↩
-
„Já jsem stále nevěděl, kdo je Mesiáš, ale ten, který mě poslal ponořovat lidi do vody, mi řekl: ,Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´“. ()
Je tedy zřejmé, že Jan ani své ponořování a výzvu k „obracení“ neměl ze své hlavy. Prorok není blouznivcem, přijal pověření od Boha. Jeho hodnověrnost je ověřitelná znameními – srv. a podle ovoce života – srv.
Ježíšova slova platí:
Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. ()
Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. () ↩ -
„Duch Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den spravedlivého soudu našeho Boha, potěšit všechny truchlící … Vy pak budete nazýváni ,Hospodinovi kohenové´ („kněží“), bude se vám říkat „ti, co s Bohem slouží lidem“. (Srv. ) ↩
-
Z padesátých let si pamatuji podobné očekávání: „Kdy to (komunistická zrůdnost) praskne? – 40 let trvaly následky špatných voleb po válce. ↩
-
35 let žijeme ve svobodě, ale mnoho lidí ji neoceňuje a nepracuje pro ni. Málo voličů přijalo odpovědnost svobodných občanů a křesťanů. Mnoho lidí zapomnělo na nesvobodu minulého režimu, na znásilněnou spravedlnost, na zmanipulované volby, znásilněné soudnictví (rozsudky diktovala partaj, obvinění neměli možnost získat nezávislého obhájce). Ztráta paměti na nacistickou a komunistickou (i církevní) cenzuru svobodného projevu a literatury (včetně náboženské), nám může být opět osudná. ↩
-
Zajímáme se o příčiny současné války v Ukrajině. Hledáme cestu z nebezpečné situace v evropském a západním světě. Nestačí se jen ptát a říkat, proč jsme opětovně zvolili necharakterní a nebezpečné politiky. Nepostavíme-li se rázně proti lžím a zlu, čekají naše potomky další války. Matky křičí, že své syny nepošlou na frontu, ale nejsou ochotny se proti zlu stavět, o chlapech ani nemluvě. Řada našich rodičů před Hitlerem neutekla, ale do odboje proti němu šla. ↩
-
Nedávejte si říkat „Mistře“: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
Nikomu na zemi nedávejte jméno „Otec“: jediný je váš Otec, ten nebeský.
Nedávejte si říkat „Učiteli“: váš učitel je jeden, Kristus.
Kdo je z vás největší, bude váš služebník.
Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. () ↩ -
- Biskup Melito ze Sard (jedna z nejváženějších církevních osobností v Malé Asii kolem r. 160) hlásal:
„Slyšte všechny národy a vizte: Stala se vražda, jaké nebylo, v Jeruzalémě, v městě Zákona, městě hebrejském, ve městě, které bylo pokládáno za spravedlivé, … Ten, jenž zavěsil zemi, byl sám zavěšen; ten kdo upoutal nebe, byl sám upoután; ten, kdo upevnil celý vesmír, byl sám přibit na dřevo. Byl zavražděn Bůh! Král Izraele byl odstraněn izraelskou rukou!“ - Církevní Otec Justin ve 2. století obvinil židy:
- Biskup Melito ze Sard (jedna z nejváženějších církevních osobností v Malé Asii kolem r. 160) hlásal:
-
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (jedinečný).
Proto miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci
a v celé své duši celou svou silou. () ↩ -
Koncem 90. let jsem byl pozván k vzpomínkové bohoslužbě za zavražděné židy během války na místě pardubické synagogy (zbourané komunisty). Ptal jsem se rabína Sidona, zda si mohu vzít štólu a připojit se za křesťany. Odmítavě zavrtěl hlavou. Chápu jej, tolikrát jsme s židy jednali proradně. ↩
-
Přivítal jsem kdysi oslovení kněží „otče“. Později jsem si všiml, že Ježíš je proti. Když jsem pak viděl, že řada představených „otců“ kolaboruje s komunistickým režimem, a když i slušní představení mě sváděli k donášení na kolegy, rozsvítilo se mně nad další genialitou Ježíše. Žádným titulem si nemáme vyztužovat svou autoritu. Ježíš rozumí psychologii, ví, jak nebezpečné je hrát si na „duchovní otce“ a „matky představené“. Jejich rozhodování není automaticky „vůlí Boží“, jak nám bylo vštěpováno už v semináři. ↩
-
„Plní se na nich (na nás) proroctví Izaiášovo: ‘Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.
Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. (-19 ↩