4. neděle adventní

Slova z prvního čtení: „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“, církev pokládá za předpověď Mesiáše.
Ale v situaci doby krále Achaza šlo o jinou, také velmi závažnou nouzi.
Achaz se ocitl pod velkým tlakem nepřítele a hledal proti němu spojence. Achaz byl zvrhlým panovníkem (dokonce obětoval svého syna pohanským božstvům), a přesto mu Hospodin nabídl pomoc. „Vyžádej si znamení od Boha, aby ses mohl na Boží pomoc spolehnout.“
Achaz ze zbytku svědomí, které mu zůstalo, věděl, že by se musel obrátit k Hospodinu (lidé tohoto typu změnit svůj život nechtějí). Zbaběle se vykroutil náboženskou frází: „Nedovolím si obtěžovat …“
„Abys nemohl tvrdit, že ti Bůh pomoc proti nepříteli nenabídl, dostaneš znamení o pravdivosti Božího příslibu, tvoje mladá manželka ti porodí syna.“
Panovníci potřebovali dědice, Achazovi šlo u následníka trůnu, ne o Mesiáše.
Prorokovo oznámení: „Narodí se ti syn“, bylo králi dostatečným znamením.
Řecký překlad Písma (septuaginta) místo mladá žena užívá slovo panna, a stejně i evangelium. Změny slova využila církev k výpovědi o Mesiáši.
(Achazův syn Chizkijáš byl pak dobrým vládcem.) 

My, křesťané, si myslíme, že když Ježíše pokládáme za Mesiáše, že už máme vyhráno. Mýlíme se.
Copak nejsme my, děti Boží, v tisících vražděni nejen na Ukrajině? Pracujeme snad s Ježíšem na budování jeho šalomu ve společnosti a ve světě tak, jak si přeje? On šel až na smrt. Mnoho odbojářů také pro svobodu druhých dalo život.

Všichni známe Ježíšovo podobenství o rozsévači – myslíme si, že je známe.   
Ježíš nás upozorňuje na zrna, která padla na okraj cesty, nedostala se do úrodné půdy a ptáci je sebrali. Neplatí to i o nás, o církvi?
Připouštíme si snad, že jsme udupanou hlínou nepřijímající slovo Boží? Že se necháváme o slova Boží okrást nepřítelem? 
Nesplníme-li zadání, které nám Ježíš svěřil, budeme právem zašlapáni, jako sůl která nesolí.
To není vyhrožování, ale varování před zločinci, kteří nemají svědomí ani soucit. 
Po staletí si ze slova Božího stále vybíráme jen něco. Proto nemáme v současné společenské a politické krizi lidem co nabídnout. [1]

Nekosteloví lidé nevědí, že jsme výbavu k životu dostali od Stvořitele a že nám Bůh do našeho porušeného světa nabízí pomoc.
Kosteloví lidé jen mlhavě tuší, že malý Izrael – stále ohrožovaný mocnými pohanskými říšemi – žil v určitých dobách v míru a svobodě, od vysvobození z egyptského otroctví až do doby královské a v krátkých časech slušných králů.

Kdo jiný než my máme s Boží nabídkou pracovat?
Právě za vlády krále vlády Chizkijáše, syna Achazova, se Izraelité po těžké době dočkali v míru.

Zvu vás k důležitému textům, který nám může nasvítit cestu z naší současné bezradnosti (dva úryvky  uvedené menším tiskem známe).
Začněme dobou veliké krize za krále Achaze. Hospodin potřeboval mluvčího, který by měl odvahu jít za zlovolným Aachazem. Prorokovu odpověď známe.
Izajáš 6,1-8  Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.
I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem
na vlastní oči Hospodina zástupů."
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"

Následující slova Hospodina k prorokovi jsou velmi vážná.
Iz 6,9-13 „Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«
Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“
Tu jsem řekl: „Jak dlouho ještě, Pane?“
On odpověděl: „Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť.“
Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno. Zůstane-li v ní jen desetina, i ta bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.

Iz 7,1-9  Za dnů Achaza, krále judského, vytáhl Resín, král aramejský, a s ním Pekach, král izraelský, do války proti Jeruzalému, ale nic proti němu v boji nesvedli.
Hospodin řekl Izajášovi: "Vyjdi k Achazovi … a řekni mu: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli. Nedbej, že Aram i Efrajim se dohodli proti tobě na zlé věci: »Vytáhneme proti Judovi, vyděsíme jej a dobudeme jej pro sebe.«"
Toto praví Hospodin: "Nedojde k tomu a nestane se to. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!"
Iz 7,10-14  Hospodin promluvil znovu k Achazovi:
"Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin."
Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."
I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).
Iz 7,15-17 Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.
Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu.
Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, přivede asyrského krále."
Iz 7,21n   V onen den zůstane člověku jedna kravka a dvě ovce. Nadojí však tolik mléka, že bude jíst smetanu, neboť smetanu a med bude jíst každý, kdo bude zanechán v zemi. …

Vládu Achaze popisuje také 2. Kniha královská.  
2 Král 16,1-4 Achaz nečinil, co je správné v očích Hospodina, jako činil jeho otec David. Chodil po cestě (zkažených) králů izraelských. Dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal. Obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších a na pahorcích a pod každým zeleným stromem.

Do naší bídy, kterou neumíme řešit - třeba jako opakující se války - nám Bůh nabízí svou pomoc.

Nabízím vám k promyšlení důležitý text o Chizkijášovi, svědčící o Boží ochraně Judska před nepřáteli.
Tehdejší situace byla podobná té naší. Rusko znovu válčí v Evropě, evropští politici jsou neslaní nemastní a lidé jsou povětšinou zahledění do sebe.
2. Kniha královská dále popisuje nabídku Boha lidem ve velké nouzi.  
Prosím vás, nenechte se odradit délkou následujícího textu Písma. Ten, kdo bude Božímu slovu naslouchat, „okusí smetanu a med“. Bůh nás učí rozpoznávat dobro od zla. S ním můžeme sloužit životu.  

2 Kr 18,1-37  Chizkijáš, syn Achazův, kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let.
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, zcela jak to činil jeho otec David.
Odstranil posvátná návrší, rozbil posvátné sloupy, skácel posvátný kůl, na kusy roztloukl bronzového hada, kterého udělal Mojžíš a jemuž až do oněch dnů Izraelci pálili kadidlo.
Doufal v Hospodina. Po něm už nebyl mezi všemi judskými králi žádný jemu podobný.
Přimkl se k Hospodinu, neodstoupil od něho, dbal na jeho pokyny, jak je Hospodin vydal Mojžíšovi.
A Hospodin byl s ním. Ve všem, co podnikl, měl úspěch. Vzbouřil se i proti králi asyrskému a nesloužil mu.
Ve čtvrtém roce vlády krále Chizkijáše, vytáhl Šalmaneser, král asyrský, proti Samaří (do Izraele) … a dobyl je. Obyvatele vystěhoval do Asýrie … To proto, že neposlouchali Hospodina a přestupovali jeho smlouvu a neposlouchali a nečinili nic z toho, co ustanovil Mojžíš, služebník Hospodinův.
V čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše vytáhl Sancheríb, král asyrský, proti všem opevněným městům judským a zmocnil se jich.
Proto poslal Chizkijáš, král judský, poselství asyrskému králi do Lakíše: "Prohřešil jsem se, odejdi ode mne. Cokoli na mne vložíš, ponesu." I uložil král asyrský judskému králi Chizkijášovi poplatek sta talentů stříbra a třicet talentů zlata.
Asyrský král poslal nejvyššího velitele, nejvyššího dvořana a nejvyššího číšníka z Lakíše ke králi Chizkijášovi do Jeruzaléma se silným vojskem. Vytáhli a přišli k Jeruzalému.
Zavolali na krále. Vyšel k nim Eljakím, syn Chilkijášův a uředníci krále.
Nejvyšší číšník na ně zavolal: "Povězte Chizkijášovi: Toto praví velkokrál, král asyrský: Na co vlastně spoléháš?
Říkáš: »Pouhé slovo přinese radu i zmužilost k boji.« Nuže, na koho spoléháš, že se proti mně bouříš? Hle, spoléháš se teď na Egypt, na tu nalomenou třtinovou hůl. Kdokoli se o ni opře, tomu pronikne dlaní a propíchne ji. Takový je farao, král egyptský vůči všem, kteří na něho spoléhají.
Řeknete snad: »Spoléháme na Hospodina, svého Boha«… Vsaď se tedy nyní s mým pánem, asyrským králem. Dám ti dva tisíce koní, dokážeš-li k nim sehnat jezdce. Jak bys mohl odrazit jediného místodržitele z nejmenších služebníků mého pána, i když se spoléháš na Egypt pro jeho vozbu a jízdu!  Cožpak jsem vytáhl bez Hospodina proti tomuto místu, abych je zničil? Hospodin mi nařídil: Vytáhni proti této zemi a znič ji!"
Eljakím a královi úředníci odpověděli nejvyššímu číšníkovi: "Mluv raději ke svým služebníkům aramejsky, vždyť rozumíme. Nemluv s námi judsky, aby to neslyšel lid, který je na hradbách."
Ale nejvyšší číšník jim odvětil: "Zdalipak mě můj pán poslal, abych mluvil tato slova jen k tvému pánovi a k tobě? Zdali ne k mužům, kteří obsadili hradby a budou jíst svá lejna a pít svou moč spolu s vámi?"
Nejvyšší číšník se postavil a volal judsky co nejhlasitěji křičel: "Slyšte slovo velkokrále, krále asyrského! Ať vás Chizkijáš nepodvádí, protože vás nedokáže vysvobodit z jeho rukou! Ať vás Chizkijáš nevede k spoléhání na Hospodina slovy: »Hospodin nás určitě vysvobodí a toto město nebude vydáno do rukou asyrského krále!«
Neposlouchejte Chizkijáše. Toto praví král asyrský: Sjednejte se mnou dohodu a vyjděte ke mně. Každý z vás bude jíst ze své vinné révy a ze svého fíkovníku a pít vodu ze své cisterny, dokud nepřijdu a nevezmu vás do země stejné, jako je země vaše, do země obilí a moštu, do země chleba a vinic, do země oliv, oleje a medu. Budete žít, nezemřete.
Neposlouchejte Chizkijáše. Jen vás podněcuje slovy: »Hospodin nás vysvobodí.« Zdali někdo z bohů pronárodů vysvobodil svou zemi z rukou asyrského krále?
Kde byli bohové Chamátu a Arpádu? Kde byli bohové Sefarvajimu, Heny a Ivy? Což vysvobodili Samaří z mých rukou?
Který ze všech bohů těchto zemí vysvobodil svou zemi z mých rukou? Že by Hospodin vysvobodil z mých rukou Jeruzalém?"
Lid mlčel. Ani slůvkem mu neodpovídal. Králův příkaz totiž zněl: "Neodpovídejte mu."
Eljakím, syn Chilkijášův, správce domu, Šebna, písař, a Jóach, syn Asafův, kancléř, přišli k Chizkijášovi s roztrženým rouchem a oznámili mu slova nejvyššího číšníka.

2 Kr 19,1-37

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní)

Čtení je také zmíněno v textech: 4. neděle adventní (A) (Václav Vacek) Maria Clara Lucchetti Bingemer: Křest jako zdroj úřadu křesťanské služby (Getsemany) Znamení panny (Heller - Stezka)

 Když to král Chizkijáš uslyšel, roztrhl své roucho, zahalil se žíněnou suknicí a vešel do Hospodinova domu. Poslal Eljakíma a úředníky a kněze zahalené žíněnými suknicemi k proroku Izajášovi, synu Amósovu. Měli mu vyřídit: "Toto praví Chizkijáš: Tento den je den soužení, trestání a ponižování; plod je připraven vyjít z lůna, ale rodička nemá sílu k porodu.
Kéž Hospodin, tvůj Bůh, slyší všechna slova nejvyššího číšníka, kterého poslal jeho pán, král asyrský, aby haněl Boha živého. Kéž jej Hospodin, tvůj Bůh, potrestá za ta slova, která slyšel. Pozdvihni hlas k modlitbě za pozůstatek lidu, který tu je."
Služebníci krále Chizkijáše přišli k Izajášovi. Izajáš jim řekl: "Vyřiďte svému pánu Chizkiášovi: Toto praví Hospodin: Neboj se těch slov, která jsi slyšel, jimiž mě hanobili sluhové asyrského krále. Hle, uvedu do tebe svého ducha, uslyší zprávu a vrátí se do své země. V jeho zemi jej nechám padnout mečem."
Když se nejvyšší číšník vracel, uslyšel, že asyrský král odtáhl od Lakíše. Zastihl ho, jak bojuje proti Libně. Asyrský král totiž uslyšel o Tirhákovi, králi kúšském: "Hle, vytáhl proti tobě do boje!"
Asyrský král znovu poslal k Chizkijášovi posly se vzkazem: "Toto vyřiďte Chizkijášovi, králi judskému: Ať tě nepodvede tvůj Bůh, na něhož spoléháš, že Jeruzalém nebude vydán do mých rukou. Slyšel jsi o tom, co učinili králové asyrští všem zemím, že je zničili jako klaté. A ty bys snad mohl být z mých rukou vysvobozen? Copak bohové těch pronárodů, jimž přinesli zkázu moji otcové, mohli vysvobodit Gózan, Cháran, Resef a syny Edenu, kteří byli v Telasáru? Kde je král Chamátu a král Arpádu a král města Sefarvajimu, Heny a Ivy?"
Chizkijáš vzal dopisy z ruky poslů, přečetl je a pak vstoupil do Hospodinova domu a rozložil je před Hospodinem a modlil se: "Hospodine, Bože Izraele, který sídlíš nad cheruby, ty sám jsi Bůh nade všemi královstvími země. Ty jsi učinil nebesa i zemi. Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři, Hospodine, své oči a viz! Slyš slova Sancheríba, která vzkázal, aby haněl tebe, Boha živého.
Opravdu, Hospodine, králové asyrští zničili pronárody i jejich země. Jejich bohy vydali ohni, protože to nejsou bohové, nýbrž dílo lidských rukou, dřevo a kámen, proto je zničili. Ale teď Hospodine, zachraň nás prosím z jeho rukou, ať poznají všechna království země, že ty, Hospodine, jsi Bůh, ty sám!"
I vzkázal Izajáš Chizkijášovi: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Slyšel jsem, když ses ke mně modlil kvůli Sancheríbovi, králi asyrskému. 
Toto je slovo Hospodina.  Koho jsi haněl a hanobil Sancheribe? Proti komu jsi povýšil hlas a oči pyšně vzhůru zvedl? Proti Svatému Izraele. Svými posly jsi pohaněl Hospodina, když jsi řekl: »Se svou nespočetnou vozbou jsem vytáhl do horských výšin na libanónské stráně. Pokácím tam statné cedry, skvělé cypřiše, vstoupím do jeho nejzazších koutů, do křovin a hájů. Já jsem vykopal studny a napil se cizí vody, svými chodidly jsem vysušil všechny průplavy Egypta.«
Což jsi neslyšel, že zdávna jsem to připravoval, už za dnů dávnověkých to chystal? Nyní to uskutečním. V hromady sutin se změní tvá opevněná města. Jejich bezmocní obyvatelé jsou vyděšeni a zostuzeni, jsou jako bylina polní, zelenající se býlí, tráva na střechách, rez v obilí nepožatém. Vím o tobě, ať sedíš či vycházíš a vcházíš, jak proti mně běsníš.
Protože proti mně tak běsníš a tvá drzost stoupá do mých uší, provleču ti chřípím kruh a do úst vložím uzdu. Odvedu tě cestou, po níž jsi přišel.
Chizkijáši, toto ti bude, znamením: V tomto roce budete jíst, co vyroste samo, i druhý rok to, co samo vzejde, ale třetí rok sejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich plody. 
Ti z Judova domu, kteří vyváznou a zůstanou, opět se zakoření a vydají ovoce. Z Jeruzaléma vyjde pozůstatek lidu a z hory Sijónu ti, kdo vyvázli. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!"
O králi asyrském praví Hospodin: "Nevejde do tohoto města. Ani šíp tam nevstřelí, se štíty proti němu nenastoupí, násep proti němu nenavrší. Cestou, kterou přišel, se zase vrátí, do tohoto města nevejde, je výrok Hospodinův. Budu štítem tomuto městu, zachráním je kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku."
Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.
Sancheríb, král asyrský, odtáhl pryč a vrátil se do Ninive. Když se klaněl v chrámě svého boha Nisroka, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu.

2 Kr 20,1-6  V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít."
Chizkijáš se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil: "Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích." A Chizkijáš se dal do velikého pláče.
Izajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo: "Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu.
Přidám k tvým dnům patnáct let. Vytrhnu tebe i toto město ze spárů asyrského krále. Budu štítem tomuto městu kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku."

O Chizkijášově vládě a jeho náboženské obnově se píše také v 2 Paralipomenon 29. – 32. kap. (2 Par 29; 2 Par 30; 2 Par 31; 2 Par 32).
Abych vás nalákal k přečtení, uvádím několik veršů:
2 Pa 32,7-8  Chizkijáš promluvil k srdci lidu: „Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a neděste se asyrského krále. S námi je někdo větší než s ním. S ním je paže lidská, ale s námi je Hospodin, náš Bůh, aby nám pomohl a vedl naše boje.“ Lid se spolehl na slova Chizkiáše, krále Judského.
2 Pa 32,22  Hospodin zachránil Chizkijáše a obyvatele Jeruzaléma z rukou Sancheríba, krále asyrského, i z rukou ostatních nepřátel a zabezpečil je ze všech stran.
2 Pa 32,24-26  V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení. Ale Chizkijáš za prokázané dobrodiní nebyl vděčný, jeho srdce se stalo domýšlivým. Proto jej i Judu a Jeruzalém postihlo Hospodinovo rozlícení.
Pak se ale Chizkijáš za pýchu svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, a Hospodinův hněv na ně za dnů Chizkijášových nedolehl.  

Písmo není pohádkou. Proroci nevyhrožují, ale upozorňují na vážné nebezpečí a vybízejí k obrácení se svým životem k Bohu, aby nám mohl pomoci v tom, na co naše síly a možnosti nestačí.
Tomu, kdo si ověří věrohodnost Božích slibů, tomu jsou jako smetana a med. [2]
Jak to, že církev o těchto textech nemluví a nepracuje s nimi? Jsme jako tvrdý úhor?

K evangeliu.  
Písmo znovu a znovu potvrzuje Boží věrnost lidem.
Z boží věrnosti se učíme věrnosti i my.
Evangelijní příběh o rodičích Ježíše svědčí o věrnosti Josefa.
Marie i Josef byly výjimečné osobnosti. Měli jeden o druhém vysoké mínění.
Josef  je nazván mužem spravedlivým. To je větší ocenění, než když my někoho svatořečíme, je to víc, než že nikomu nezůstal dlužen ani korunu. Josef jedná spravedlivě i s Bohem.
Písmo váží slova; o Josefovi tedy můžeme mít to nejlepší mínění. Z evangelií můžeme vyčíst, že byl mužem statečným a moudrým – snažícím se v náročných životních situacích poctivě rozpoznávat dobro od zla a jednat správně a prozíravě.

Josef uvěřil Marii, že mu nebyla nevěrná – „Ukázalo se, že Marie počala z Ducha svatého“ (podrobnosti evangelium neuvádí).
My, zkažení odpornou podezřívavostí, která druhého pokládá ještě za horšího než sebe sama, neumíme hájit druhého před podezřením a nečistými pomluvami. [3] 
Velkorysých mužů, kteří stáli o manželku s dítětem, které nebylo jejich, bylo více. [4]

Josef si netroufl vstoupit do plného manželství s Marií, neboť s ním nikdo nejednal. Ujištěním, že s ním Bůh v manželství s Marií počítá, byl velmi potěšen, považoval si, že smí být Ježíšovým pěstounem.
Syn brzy rodiče přerostl. Ti se pak stali Ježíšovými prvními učedníky (Jan Baptista tuto možnost neměl).
Ježíš se těšil z pěkného soužití rodičů a byl jim věčný za příklad jejich lidskosti. Viděl na nich poctivé hledání Boží vůle (plánů).  

Spravedlivý ví, že není vševědoucí. Nevynáší soudy bez ověření faktů. Naivita je nebezpečná. 
Spravedlivý člověk nevynáší konečné soudy (ty rádi svěřujeme Bohu).
Spravedlivý měří svá slova, ví, že stojí před Boží Pravdou.
Míra hodnověrnosti mé i druhého narůstá s naší věrností spravedlnosti Boží.
Věrnost druhému velí ověřovat jeho vinu nebo nevinu dříve než přitakáme pomluvám a vlastnímu podezření. V případě tvrzení proti tvrzení raději přijmu výpověď hodnověrného člověka než vlastní pocit – i to pokládám za ctnost.  

---

[1] Česká církev je bezradná, zahleděna do sebe, neučí se ze slova Božího a selhává ve svém úkolu přinášet společnosti nabídku Boží pomoci. (Varovala snad naše biskupská konference rázně a včas proti Putinovi, který v 21. století napadal jednu zemi za druhou včetně Ukrajiny? Varují snad biskupové před kolaboranty s Ruskem?)

[2] Budeš-li opravdově poslouchat Hospodina, a bedlivě dodržovat všechny jeho pokyny, vyvýší tě Hospodin, nad všechny pronárody země.
Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat. (Dt 28,1.7)   
Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud.
Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. (Dt 30,4.6)  

[3] Bohu jsme jeho dar sexuality tak pomluvili, že hrubě a opovážlivě mluvíme i do intimního života manželů Josefa a Marie a zpětně jim drze a neomaleně „předepisujeme“ jak měli žít. Přesto, že evangelista říká: „byli manželé“, nepřiznáváme Josefovi postavení manžela, ale mluvíme o něm coby snoubenci Marie. O Marii mluvíme jako o panně a snoubence Josefa. Jen některé děti řeknou paní Marie.
Nekatoličtí křesťané nejsou horší než my, když se našimi nepodstatnými tvrzeními nezdržují. Možná studují výpovědi Písma a jeho smysl více než my.
Benedikt XV. milostivě dovolil v eucharistické modlitbě jmenovat Josefa jako snoubence Panny Marie. Stále život celibátníků povyšujeme nad život manželů. Jaký smysl má naše tvrzení, co je víc? Copak je voda víc než vzduch?
Proč my, tvorové, povýšeně „opravujeme“ řád života daný nám Stvořitelem?

[4] Náboženské a společenské předpisy některých společností neznají vyšší „spravedlnost“ a nevěrnou manželku (u židů i nevěrnou snoubenku) odsuzují k smrti.
Samozvaná „náboženská policie“ místních drben a zákoníků slídivým okem hlídala, kým bylo které dítě počaté a nesmiřitelně vyžadovala krutý trest (Ježíš odkrýval zášť a krutost pokrytců).