Slavnost Ježíšovy matky
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Nm 1,1-36,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 6,22-27
Datum: 1. 1. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Nm 1,1-36,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 6,22-27
; Gal 4,4-7
; L 2,16-21
Datum: 1. 1. 2026
Mnoho lidí si chce na
Silvestra ještě co nejvíce užít, aby něco nezmeškali.
Nepovyšujeme se nad ně, ale pochvalujeme si naše vánoční
obdarování - vše dobré, po kterém toužíme, bude jednou naplněno.
Tím posilněni vstupujeme do nového roku, k práci pro šalom ve světě.
Mým největším přáním je naše „obrácení se k Bohu“ a skočení války v Ukrajině a dalších místech.
Neutíkáme před naší vinou za neuhlídání míru, přiznáváme, že jsme opět „stavěli město bez Boha“.
(Srv. Gn 11,4
K vánočnímu slavení ještě patří dnešní slavnost, Zjevení Páně a Ponoření Pána do Jordánu. [1]
První čtení. Překlad našeho lekcionáře je otrocký a tím je matoucí.
Nabízím text podle smyslu.
Hospodin řekl Mojžíšovi:
Tak budete svědčit (žehnat) svým dětem:
„Hospodin o tebe pečuje (žehná ti) a chrání tě.
Hospodin se na tebe usmívá a smilovává se nad tebou,
Hospodin s tebou rád mluví a obdarovává tě svým pokojem.
Tak budete svým dětem svědčit o mé přízni.“ [2]
Druhé čtení.
Opravte si slova: „… narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhají Zákonu“
na: „… narozeného ve Smlouvě, aby zachránil lidi, kteří Smlouvu porušili“. [3]
Evangelium.
Ježíšovi rodiče byli velmi inteligentní, hledali moudrost Boží.
Těšíme se z jejich židovství. Vážili si Božího zájmu o lidi, blízkosti Hospodina, který jejich předky vyvedl z egyptského otroctví a přišel jako soused „bydlet“ (ve stanu setkávání) uprostřed svého lidu a putoval s lidmi, aby je vychoval ke svobodě.
Ježíšovi rodiče přitakali slovům Hospodina „Až poznáte mou péči a lásku, zamilujete si mě celou svou bytostí.
Když jim rodiče dávali sladkosti a říkali: „Bůh je sladký“, časem těm slovům přitakali. I my máme podobnou zkušenost.
Stejně to máme s rodičovstvím. Josef a Marie - tak jako my - skrz lásku svých rodičů a pak skrze vlastní lásku k dětem, rozumíme slovům: „Bůh je TátaMáma“.
Josef a Marie prožili manželskou lásku, těšili se ze vzájemného porozumění a obětavosti – tak jako my. Prožili, co znamená „být jedno tělo a jedna duše“, být jednou bytostí, spojenými nádobami.
Když Ježíš své rodiče přerostl, začal je učit:
„Bůh chce bydlet v nás a uprostřed nás, chce nás prostupovat a proměňovat zevnitř
do své podoby Boží“-
Je možné, že těm slovům Josef s Marií porozuměli ještě hlouběji skrze zkušenost svého manželství a rodičovství.
Je možné, že pochopili, že Bůh chce žít s námi lidmi v podobné blízkosti a splynutí.
Přece i matka se svým dítětem zažívá jedinečnou blízkost a souznění.
A dobrý táta se tomu od manželky učí.
Oba už dříve překročili své „já“ a rostli k „my dva“.
Když přicházejí děti, manželé pokročí, oba touží žít a dýchat pro děti.
A jejich náruč se otvírá do náruče rodičovské (šířeji a šířeji) s každým dalším dítětem a vnoučetem …
A my si říkáme, aha, Bůh je geniální Učitel! Vybavil nás k lásce a skrze naši zkušenost s porozuměním druhému člověku nás vede k porozumění jeho lásky a ke sjednocení s ním.
Odmala slyšel Josef a Marie, stejně jako my:
„Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby spolu byli jeho obrazem.“ (Srv. Gn 1,27
„Manžel přilne ke své manželce a stanou se jedním tělem.“ (Srv. Gn 2,24
A my, i oni - Josef a Marie - jsme došli od Mojžíše až k Ježíši; skrze podobenství (modelu) života a manželství jsme porozuměli pozvání Boha do jeho náruče. Skrze naši zkušenost jsme začali otvírat svoje srdce blízkosti Boží.
Jdeme stejnou, osvědčenou cestou, jako Marie a Josef.
V neděli jsme slavili manželství Josefa a Marie (jejich „zlatou svatbu“) a manželství své. [4]
Připomínal jsem tanec židovských svatebčanů před nevěstou a jejich zpěv:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
Velice jsem si v neděli přál, kdybychom o našem svátku zpívali Josefově manželce a Ježíšově matce:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
A pak bychom zpívali našim manželkám, maminkám a také sobě - Boží manželce:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
(Na příští rok - jestli se toho dožiji - mám v plánu slavit „svátek svaté rodiny“ - s takovýmto tancem a zpěvem.)
O pastýřích povím něco příště.
Obřízka je znamením Hospodinovy smlouvy s Izraelem.
Zajímá vás, jak Josef a Marie prožívali Ježíšovu obřízku?
Je zvykem ještě před obřízkou u postýlky novorozeně shromáždit malé děti a nechat je říci modlitbu „Slyš, Izraeli …“ jako součást „vzdělávání“ novorozence a jeho budoucího přijetí Božích pokynů Smlouvy.
Zbožní muži celou noc před obřízkou chlapečka studují.
Při přinášení chlapečka k obřízce všichni povstanou - neboť je psáno: „A povstal všechen lid ke smlouvě“ (2 Král 23,3
Pak předčítající říká: „Bože náš a Bože našich otců, zachovej toto dítě jeho otci a jeho matce
a ať je v Izraeli zván jménem (jméno dítěte). Ať se raduje otec nad tím, co vzešlo z jeho mužství,
ať matka jásá nad plodem svého lůna, nad dítětem, které porodila …
Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, neboť věčně trvá jeho milost.“
Ježíšovi rodiče dobře znali smysl obřízky – přijetí Manželské smlouvy Hospodina a Izraele.
O krvi při obřízce a o krvi při svatbě jsme mluvili. (Krev je znamením obětavosti k službě životu. U ženy ochotou rození dětí, u muže znamením obrany manželky, budoucích dětí a svobody Izraele.)
[1] Slavíme, k čemu jsme pováni a kým chceme být: lidem Božím, nevěstou Boží, učedníky a spolupracovníky Ježíše.
[2] Naše maminka nám každý den, když jsme odcházeli do školy, říkala: „Děti, chovejte se slušně a zdravte lidi“.
(Ve vesnici se všichni zdravili).
Židovští rodiče každodenně žehnají svým rodičům, svědčí jim o nesmírné přízni Boha.
Rodiče mívali u svých dětí velkou autoritu – pro dlouhodobou životní péči o ně a pro zkušenosti s rodiči.
Slovo rodičů nemůže jen tak někdo převážit, kněžské požehnání nenahradí požehnání rodičů.
(„Víra“ není jednostranným darem. Nelze ji předat. Je přátelským vztahem, který tvoří obě strany. O přátelství Boha můžeme druhým jen vlastním životem svědčit.)
[3] Člověka, který porušil Hospodinovu Smlouvu, srovnává Pavel s otrokem. Otrok nemohl sám získat svobodu, nemohl se nijak zachránit, neměl majetek, aby se vykoupil.
[4] Slavíme zlatou svatbu rodičů, ale Ježíšovým rodičům „zlatou svatbu“ dlužíme.
Všichni patříme do svatého lidu Božího a do svaté rodiny – všem se nám Bůh zasvětil a my se jím necháváme zasvěcovat.
[5] „Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil.“
Doporučuji vám přečíst si z 2 Král 22
Tím posilněni vstupujeme do nového roku, k práci pro šalom ve světě.
Mým největším přáním je naše „obrácení se k Bohu“ a skočení války v Ukrajině a dalších místech.
Neutíkáme před naší vinou za neuhlídání míru, přiznáváme, že jsme opět „stavěli město bez Boha“.
(Srv. Gn 11,4
). Proto se obracíme k Bohu o
pomoc k nápravě.
K vánočnímu slavení ještě patří dnešní slavnost, Zjevení Páně a Ponoření Pána do Jordánu. [1]
První čtení. Překlad našeho lekcionáře je otrocký a tím je matoucí.
Nabízím text podle smyslu.
Hospodin řekl Mojžíšovi:
Tak budete svědčit (žehnat) svým dětem:
„Hospodin o tebe pečuje (žehná ti) a chrání tě.
Hospodin se na tebe usmívá a smilovává se nad tebou,
Hospodin s tebou rád mluví a obdarovává tě svým pokojem.
Tak budete svým dětem svědčit o mé přízni.“ [2]
Druhé čtení.
Opravte si slova: „… narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhají Zákonu“
na: „… narozeného ve Smlouvě, aby zachránil lidi, kteří Smlouvu porušili“. [3]
Evangelium.
Ježíšovi rodiče byli velmi inteligentní, hledali moudrost Boží.
Těšíme se z jejich židovství. Vážili si Božího zájmu o lidi, blízkosti Hospodina, který jejich předky vyvedl z egyptského otroctví a přišel jako soused „bydlet“ (ve stanu setkávání) uprostřed svého lidu a putoval s lidmi, aby je vychoval ke svobodě.
Ježíšovi rodiče přitakali slovům Hospodina „Až poznáte mou péči a lásku, zamilujete si mě celou svou bytostí.
Když jim rodiče dávali sladkosti a říkali: „Bůh je sladký“, časem těm slovům přitakali. I my máme podobnou zkušenost.
Stejně to máme s rodičovstvím. Josef a Marie - tak jako my - skrz lásku svých rodičů a pak skrze vlastní lásku k dětem, rozumíme slovům: „Bůh je TátaMáma“.
Josef a Marie prožili manželskou lásku, těšili se ze vzájemného porozumění a obětavosti – tak jako my. Prožili, co znamená „být jedno tělo a jedna duše“, být jednou bytostí, spojenými nádobami.
Když Ježíš své rodiče přerostl, začal je učit:
„Bůh chce bydlet v nás a uprostřed nás, chce nás prostupovat a proměňovat zevnitř
do své podoby Boží“-
Je možné, že těm slovům Josef s Marií porozuměli ještě hlouběji skrze zkušenost svého manželství a rodičovství.
Je možné, že pochopili, že Bůh chce žít s námi lidmi v podobné blízkosti a splynutí.
Přece i matka se svým dítětem zažívá jedinečnou blízkost a souznění.
A dobrý táta se tomu od manželky učí.
Oba už dříve překročili své „já“ a rostli k „my dva“.
Když přicházejí děti, manželé pokročí, oba touží žít a dýchat pro děti.
A jejich náruč se otvírá do náruče rodičovské (šířeji a šířeji) s každým dalším dítětem a vnoučetem …
A my si říkáme, aha, Bůh je geniální Učitel! Vybavil nás k lásce a skrze naši zkušenost s porozuměním druhému člověku nás vede k porozumění jeho lásky a ke sjednocení s ním.
Odmala slyšel Josef a Marie, stejně jako my:
„Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby spolu byli jeho obrazem.“ (Srv. Gn 1,27
)
„Manžel přilne ke své manželce a stanou se jedním tělem.“ (Srv. Gn 2,24
)
A my, i oni - Josef a Marie - jsme došli od Mojžíše až k Ježíši; skrze podobenství (modelu) života a manželství jsme porozuměli pozvání Boha do jeho náruče. Skrze naši zkušenost jsme začali otvírat svoje srdce blízkosti Boží.
Jdeme stejnou, osvědčenou cestou, jako Marie a Josef.
V neděli jsme slavili manželství Josefa a Marie (jejich „zlatou svatbu“) a manželství své. [4]
Připomínal jsem tanec židovských svatebčanů před nevěstou a jejich zpěv:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
Velice jsem si v neděli přál, kdybychom o našem svátku zpívali Josefově manželce a Ježíšově matce:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
A pak bychom zpívali našim manželkám, maminkám a také sobě - Boží manželce:
„Ó, nevěsto krásná a bohabojná …“
(Na příští rok - jestli se toho dožiji - mám v plánu slavit „svátek svaté rodiny“ - s takovýmto tancem a zpěvem.)
O pastýřích povím něco příště.
Obřízka je znamením Hospodinovy smlouvy s Izraelem.
Zajímá vás, jak Josef a Marie prožívali Ježíšovu obřízku?
Je zvykem ještě před obřízkou u postýlky novorozeně shromáždit malé děti a nechat je říci modlitbu „Slyš, Izraeli …“ jako součást „vzdělávání“ novorozence a jeho budoucího přijetí Božích pokynů Smlouvy.
Zbožní muži celou noc před obřízkou chlapečka studují.
Při přinášení chlapečka k obřízce všichni povstanou - neboť je psáno: „A povstal všechen lid ke smlouvě“ (2 Král 23,3
) [5] - a všichni říkají:
„ Dobrořečme tomu (chlapečkovi), jenž přichází“.
Pak předčítající říká: „Bože náš a Bože našich otců, zachovej toto dítě jeho otci a jeho matce
a ať je v Izraeli zván jménem (jméno dítěte). Ať se raduje otec nad tím, co vzešlo z jeho mužství,
ať matka jásá nad plodem svého lůna, nad dítětem, které porodila …
Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, neboť věčně trvá jeho milost.“
Ježíšovi rodiče dobře znali smysl obřízky – přijetí Manželské smlouvy Hospodina a Izraele.
O krvi při obřízce a o krvi při svatbě jsme mluvili. (Krev je znamením obětavosti k službě životu. U ženy ochotou rození dětí, u muže znamením obrany manželky, budoucích dětí a svobody Izraele.)
[1] Slavíme, k čemu jsme pováni a kým chceme být: lidem Božím, nevěstou Boží, učedníky a spolupracovníky Ježíše.
[2] Naše maminka nám každý den, když jsme odcházeli do školy, říkala: „Děti, chovejte se slušně a zdravte lidi“.
(Ve vesnici se všichni zdravili).
Židovští rodiče každodenně žehnají svým rodičům, svědčí jim o nesmírné přízni Boha.
Rodiče mívali u svých dětí velkou autoritu – pro dlouhodobou životní péči o ně a pro zkušenosti s rodiči.
Slovo rodičů nemůže jen tak někdo převážit, kněžské požehnání nenahradí požehnání rodičů.
(„Víra“ není jednostranným darem. Nelze ji předat. Je přátelským vztahem, který tvoří obě strany. O přátelství Boha můžeme druhým jen vlastním životem svědčit.)
[3] Člověka, který porušil Hospodinovu Smlouvu, srovnává Pavel s otrokem. Otrok nemohl sám získat svobodu, nemohl se nijak zachránit, neměl majetek, aby se vykoupil.
[4] Slavíme zlatou svatbu rodičů, ale Ježíšovým rodičům „zlatou svatbu“ dlužíme.
Všichni patříme do svatého lidu Božího a do svaté rodiny – všem se nám Bůh zasvětil a my se jím necháváme zasvěcovat.
[5] „Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil.“
Doporučuji vám přečíst si z 2 Král 22
a 2 Král 23
kap. Bude vám to velmi užitečné k porozumění
obnovy Smlouvy a obřízce.