Slavnost Zjevení Páně

Úvod k prvnímu čtení.
Izrael je odděleným lidem – neboť uzavřel Smlouvu s Hospodinem a prohlásil:
„Rádi budeme poslouchat tvá pravidla Bože…“
Ano, „Jeruzalém“ (je ženského rodu) je manželkou nevěrnou, která mnohokráte selhala, ale ta Smlouva stojí na věrném přátelství Manžela - Hospodina. [1]
Největším přáním Boha je, aby jeho lásku přijali a zakusili všichni lidé.
Izrael v nemalé míře plní své poslání - svědčit ostatním národům o rodičovské péči Hospodina.
I my (nežidé, původně pohané) jsme byli díky Boží laskavosti pozváni (pak poslání k druhým) …

Úvod k druhému čtení. Pohané opakovaně krutě trápili Izrael a tak Izraelité na své nepřátele zanevřeli.
Apoštol Pavel na vlastní kůži zažil slitování Boha vůči němu, hříšníkovi, krutě pronásledujícím Ježíšovy učedníky. Porozuměl Ježíšovu pokynu: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“. (Mk 16,15 )  
Proto píše, že i pohané jsou Boží dětmi a my jim máme odkrývat Boží lásku. Každému, kdo přijme Ježíšův způsob života, je Boží náruč otevřena.

K evangeliu. Ve zprávě o mudrcích nehledejme popis podle našich pravidel historie. Přesto v ní je veliká výpověď k osvojení si životní moudrosti (o tom jsme mluvili předešlé roky).

Ti, kteří jsou otevření Božímu přátelství - i vzdělaní, i pohané, i nevzdělaní pastýři - jsou oslovitelní a mohou být obdarováni. [2]

Josef a Marie neměli svatbu jen na oko. [3] Prošli steskem mladého člověka, který ještě nemá partnera, je sám a „nikoho nemá“, [4] a pak ocenili blízkost a lásku svého nejbližšího.
Manželství pro ně bylo darem od Boha, radovali se ze společného života a vzájemného porozumění. Důvěrně znali „Píseň písní“a prožívali lásku mileneckou. Stáli při sobě, navzájem se obdarovávali, spolu prožívali dobrodružství s Bohem. Těšili se ze svého rodičovství.
Ježíš se odmala těšil na každou sobotu, na Josefovo dobrořečení Bohu za svou manželku.

My, celibátníci, máme slepou skvrnu ve svém vidění života a manželství. [5] 

Marie a Josef byli žádostiví po porozumění Bohu a jeden druhému, ochotní naslouchat a dávat si vzájemně přednost. Ježíš s rodiči léta o Bohu mluvil, odkrýval jim bohatství svého vztahu s Otcem nebeským a o tuto krásu se s nimi dělil.
Rodiče se brzy přesvědčili, že jejich syn rozumí Písmu i životu víc než oni. Byl jim Stromem života z Ráje. Zřejmě mu rozuměli jako nikdo jiný. [6]
Přes všechny těžkosti, kterým byli Josef a Marie vystaveni, řekli: „Měli jsme pěkné manželství a pěkný život.“
Marie a Josef doma neměli „Nejsvětější Svátost Oltářní“, ale k promýšlení Božího slova měli nejlepšího Učitele. Rozuměli slovům: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.“ ‚J 1,18) – Toho si Ježíšovi rodiče nejvíce považovali. [7]
léta
Ježíšovi rodiče zažili nesamozřejmou věc, že jejich syn je má víc rád, než oni jeho!!
To je vysoká škola poznání, pokory a ochoty nechat se obdarovat.  

Klerikální pojetí, vzdalující Marii od Josefa, je nepravdivé a účelově ideologické. Ponižuje Boží dar manželství.

Někteří lidé jsou nebezpeční, např.: 
-     Obdivovatelé Herodů - Krutost Heroda byla známá, ale mnoho zbožných se nechalo zmást jeho stavitelskou
činností, včetně velkolepého dostavění Jeruzalémské svatyně („chrámu“)
-     Kariéristé a poslušní - vykonavatelé špatných rozkazů   
-     Kolaboranti okupantů všech dob
-     Naivní a zbabělí - ti se bojí postavit se zlu; ohánějí se „láskou k nepřátelům“ a nejsou schopni se zastat oběti
-     Hloupí - neochotní přemýšlet, hledat pravdu, klást otázky
-     Nezodpovědní - např. návštěvníci švýcarského baru  
-     Nevzdělaní věřící - slepě papouškující náboženské fráze a pokyny autorit
-     …

I zbožní doby Ježíšovy byli nebezpeční, vzepřeli se Ježíšově náboženské reformě k obrácení a jeho varování před zkázou Jeruzaléma. Zabili Ježíše a zabíjeli jeho učedníky, národ přivedli
do katastrofy.
I my jsme selhali. Ježíšovu reformu jsme přijali nedostatečně, opět jsme neuhlídali mír a máme na krku rozklad společnosti.

Ježíšovi rodiče žili v nelehké době [8]– a neselhali.
My se potřebujeme učit z Písma, klást otázky a hledat odpovědi (ve společnosti, v kostele i v synodálním procesu).

---

[1] Tvým manželem je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. (Iz 54,5)  

[2] Ježíš to v podobenství o pokladu v poli a o drahocenné perle vysvětluje - obchodník hledá perly, oráč poklad nehledá,
ale oba přijdou k velkému bohatství. (Mt 33,44-46)

[3] Někdy se lidé nechají „oddat“ třeba k získání občanství pro druhého, nebo kvůli majetku.

[4]     Lépe dvěma než jednomu … Upadne-li jeden, druh jej zvedne.
Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.
Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?
Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba.
A nit trojitá se teprve nepřetrhne! (Kaz 4,9-12)

[5] Seminární výchova nás mrzačila, když stavěla povinný celibát nad manželství.
V dětství jsem si velice přál mít pejska nebo alespoň kocourka ... Holčičky se velmi těší, až budou mít své dítě … Když manželům naroste vzájemná láska, mají potřebu se společně dávat dítěti, a pak dalším (někteří adoptují dítě). Dávají dětem přednost …
Sexualita byla bohoslovcům zošklivována a prohlášena za hřích. Celý život jsme proti ní vedli větší zápas než s podlostí, lží
a zbabělostí. Až na výjimky mnozí skončili u náhradní autosexuality a často se stali podivíny neschopnými přijmout kritiku.   

[6] I moje maminka mně řekla: „Rádi tě vidíme (za minulého režimu jsem jezdil k rodičům málo), ale jestli tě někde potřebují, jeď tam“.

[7] Katolický týdeník 1/2026 v Perspektivách uvádí článek „Blahoslavená, která jsi uvěřil“ z „Úvahy o osobě a životě Ježíše Krista“ Romana Guardiniho. Toho mám velice rád a velmi si jej vážím, ale myslím si, že nečetl evangelia s hebrejským klíčem v ruce a tak nerozpoznal smysl některých slov Ježíše k Marii.
Bez porozumění hebrejské Bibli pro nás mohou mít některá místa v evangeliích trpkou příchuť.
Ježíš (ani Hospodin) není jako bludička, lákající člověka a stále mu unikající. Bůh nám přichází naproti s otevřenou náručí. Jeho láska je závratná, je stále větší než nakolik ji dokážeme obejmout, ale plnými doušky ji můžeme užívat. Je nevyčerpatelná, ale není nedosažitelná.

[8] Vládci Judska byli svévolní a krutí, okupanté neméně. Místní náboženské autority týrali lidi (srv. L 11,39-54), velekněží kolaborovali a likvidovali proroky. Marie zažila štvanici na Ježíše, jeho strašné ponížení a zavraždění.