Svátek Ponoření Pána
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Iz 42,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7
Datum: 11. 1. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Iz 42,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7
; Sk 10,34-38
; Mt 3,13-17
Datum: 11. 1. 2026
K prvnímu čtení. Hebrejský text
říká: „Boží otrok (ne „služebník“) je můj
vyvolený. [1]
– V něm má Bůh zalíbení, neboť je stejně velkorysý, je stejného Ducha.
– Vyučí nás Boží spravedlnosti a založí ji v nejvyšší míře. [2]
Druhé čtení. Slova Petra: „Teď už opravdu chápu, že Bůh stojí i o pohany“, vypadají samozřejmě. Ale ten, kdo si přečte celou 10. kapitolu Skutků (Sk 10
Opakování z minulých let.
Zkuste si odpovědět na několik otázek:
- Kdy Ježíš vyzval učedníky, aby mu získávali další učedníky z pohanů? [3]
- Kolik let apoštolům trvalo, než se rozhoupali k pohanům vyrazit?
- Co jim bránilo Ježíše poslechnout?
Skutky apoštolské vyprávějí, že Petr byl k prozření („Bůh stojí i o pohany“) přitlačen.
Apoštol se na střeše domu modlil … a upadl do vytržení mysli: Z otevřeného nebe se cosi
snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny
druhy živočichů …
K Petrovi zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
– „Ani za nic, v životě jsem nepozřel nic nečistého.“
Další otázky:
- Kolikráte Petr (to už byl dlouho „papežem“) při této modlitbě Ježíšovi odporoval?
- K čemu sloužilo ustanovení Tóry o „čistém a nečistém“? [4]
- Proč a jak Ježíš své učedníky osvobodil od rituálních předpisů? [5]
- Co je nečistotou Ježíšových učedníků? A jak ji napravit? [6]
- Jestli apoštolové odkládali některé Ježíšovy závažné pokyny, jaké pokyny odkládám já?
K evangeliu připomínám nutnost opravy našeho překladu:
„Ježíš přišel, aby se dal od Jana ponořit do Jordánu.“
Jan věděl od rodičů, k jakému poslání byl povolán. Aby mohl svůj úkol splnit, studoval v Písmu,
kým Mesiáš je, aby ho poznal a byl mu pohotově k ruce.
Jan pokládal Ježíše za větší osobnost, než byl sám:
„Já bych měl být ponořen od tebe …“
– „Jane, každý máme svůj úkol. Ponoř mě.“
„Když byl Ježíš ponořen“, dostalo se Janovi znamení o Mesiáši. [7]
Od křtu smíme patřit mezi Ježíšovy učedníky. [8]
I my můžeme zažít Boží vyznání: „Ty jsi moje milovaná dcera, milovaný syn“ a svědčit Ježíšovským způsobem života k druhým, že to platí i pro ně.
Jak to zažít?
Vyrůstal jsem v „tridentské“ církvi. Bůh byl nejen pro mě přísným soudcem. [9]
Krok za krokem jsem zkoumal, zda Boží milostná vyznání smím vztáhnout i na sebe.
Přesto, že „tridentská mše“ byla zamrzlým obřadem, jsem ji bral velice vážně. Třicet let jsem „po svatém přijímání“ klečel, i v semináři (to už bylo po liturgické reformě) jsme klečeli – tak kázala lidová zbožnost a mizerná teologie (ale kněží nikdy, ani v tridentské mši, neklečeli).
Hledal jsem, co Ježíš do své hostiny vložil a co čeká od nás. Z Písma jsem postupně objevoval pradávný obraz Boha coby rodiče všech lidí a manželství Hospodina a Izraele (u Mojžíše a Proroků).
Vánoční svátky nám připomněly Ježíšovu rodinu. [10]
Ježíš ví, co znamená náruč milujícího Boha Otce i milující náruč milujícího člověka.
Biblická kultura je závratná. [11]
Hostina patřila podstatně k náboženským obřadům Izraele. Od sobotních rodinných náboženských hostin počínaje, až po přinášení darů - korbanu (nesprávně „obětí“) do Izraelské svatyně, které byly poděkováním Hospodinu za jeho péči. Obřad korbanu vyvrcholil společnou hostinou účastníků na znamení, že Bůh poděkování lidí přijímá.
O kráse Ježíšovy hostiny spolu mluvíme často. Ježíš nám svou slavností vyznává svou láskou a znovu nám opakuje svůj manželský slib.
Táta a syn, Ježíš s Josefem si každé ráno k modlitbě - ke spojení s Hospodinem - uvazovali dvě kožené modlitební krabičky s řemínky – tfilin (jako všichni muži od třinácti let).
Uvazování tfilin na ruku, končí trojitým ovinutím řemínku na prostřední na prst – což připomíná předání svatebního prstenu ženicha své nevěstě.
Při tom ovinování Izraelita říká Hospodinovo vyznání Izraeli:
„Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ [12]
Proč tato úchvatná slova - darovaná už starému Izraeli - nepoužít v úžasu nad závratným postavením nevěsty Boží.
Ježíš nás u svého stolu netlačí na kolena, pozvedá nás a staví nás po své pravici jako svou milovanou choť.
(Nikdo nám to v semináři ani na kněžských dnech nepověděl, ale my si to spolu říkáme.)
[1] Služebník je placeným zaměstnancem. Otrok pracuje zadarmo – proto tak silné označení. Bůh pro nás pracuje zdarma, rodiče také pečují o malé děti zadarmo.
[2] Církevní představitelé jen proklamují: „Mějte se rádi a milujte své nepřátelé“, ale sami neumějí přiznat chybu a bojí se pojmenovat zlo a jeho pacholky.
[3] Mk 16,15
[4] Pohané si přízeň božstev pracně získávali, pokoušeli se čarovat s krví, sexualitou, vyvoláváním duchů ...
Izraelci - přesto, že zakoušeli velikou přízeň Hospodina - byli k magii sváděni. Proto ten, kdo např. přišel do styku s něčím nebezpečným - třeba s krví - nesměl mezi lidi a na bohoslužbu, aby mezi ně nezavlekl něco, co se v magii používalo.
Kultická nečistota není hříchem. Příprava mrtvého těla k pohřbu je projevem lásky, ale ten, kdo se dotkl mrtvého, potřeboval rituální očištění.
[5] V Ježíšově době se k židům tlačily pohanské názory: „Svět je řízen dvěma protikladnými principy: dobrým (duchovním) a zlým (materiálním). Duše je dobrá, tělo je špatné.“
Tóra říká: „Vše co Bůh stvořil je dobré (a celé stvoření je velmi dobré). Vše dal Hospodin lidem k užívání a radosti.
Ježíš učedníky vracel od pohanství k dobrotě Boží:
„Nic z toho, co vyšlo z Boží lásky a jeho rukou, nemůže být nečisté“. (Srv. Mt 15,16-20
Ježíš nás učí: „Ponechte si porozumění smyslu kultické nečistoty z Tóry, ale už ty pokyny v životě mezi pohany nedodržujte, zdržovaly by vás. Jezte a pijte, co vám lidé dají. (Sev. L 10,7
A neříkejte o neobřezaných, že jsou méněcenní a nečistí.“
Ke slovům: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, Bůh tvůj, tobě a tvému domu“ (Dt 26,11
řekl Mudrc Rav (3. stol.): „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli
v tomto životě.“
Bůh je štědrý a přející, vede nás k moudrému užívání života. Askeze a odpírání si Božích darů se k nám natlačilo z pohanství.
[6] Ježíš učí: Boží království je přijetím a budováním šalomu. Spory sedají řešit, pokud mají obě strany dobrou vůli.
„Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
Má-li někdo něco proti mně, i když jsem mu neublížil, mám je vyhledat, abychom mohli společně Bohu dobrořečit svými dobrými vztahy. On by měl přijít k usmíření za mnou (má něco proti mně). Ale nepřichází-li on, mám jej vyhledat já, neboť Bůh (král a dárce šalomu) přichází za mnou - chybujícím - jako první. – Tak máme napravovat „nečistotu“ v našich vzájemných vztazích podle Ježíšových pravidel.
[7] „Já jsem stále nevěděl, kdo je Mesiáš, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl:
`Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého.“ (J 1,31-34
[8] Ten, kdo objeví poslání Mesiáše (Pomazaný znamená „Vonící Bohem“), kdo je přitahován jeho vůní a chce Bohem vonět, požádá Boží lid (církev) o křest.
Při křtu jsme ponořeni, vloženi do Božího jména, ovoněni, smíme patřit do Božího lidu, jsme zváni k Ježíšovu vyučování a jeho hostině.
Obřad křtu nám otevírá dveře na cestu k poznávání Boží moudrosti a zakoušení Božího přátelství. …
[9] Dobrovolně jsem byl na sebe hodně přísný. Druhým jsem přál, ale sám pro sebe jsem si dlouho nekoupil ani zmrzlinu. Byl jsem blázen. Pomohl mně moudrý zpovědník, vnitřní touha být milován a vyučování Písma.
[10] Řada líbezných obrazů Marie s Ježíšem v náruči nám trochu vyvažuje záplavu zobrazení Ježíše na kříži.
Vy víte, co znamená objímat dítě. Víte, co znamená objímat drahého člověka.
Není těžké si představit dospělého Ježíše, jak objímá svou matku a jak se objímá s Josefem. A jak se objímá s učedníky a přáteli. Taková je židovská kultura.
[11] Např.: Známe jedinečné přátelství Davida a Jónatana. Známe Davidův nářek nad smrtí svého přítele: „Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“ (2 Sam 1,26
O knize Píseň písní a milostných vyznání Hospodinu k Izraeli u proroků, ani nemluvě.
[12] Izraeli, v onen den už ke mně nebudeš volat: „Můj vládče“, ale budeš mě oslovovat: „Můj manželi“.
Obnovím s tebou svou manželskou Smlouvu.
Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Srv. Oz 2,16-22
– V něm má Bůh zalíbení, neboť je stejně velkorysý, je stejného Ducha.
– Vyučí nás Boží spravedlnosti a založí ji v nejvyšší míře. [2]
Druhé čtení. Slova Petra: „Teď už opravdu chápu, že Bůh stojí i o pohany“, vypadají samozřejmě. Ale ten, kdo si přečte celou 10. kapitolu Skutků (Sk 10
), se dozví důležité a nečekané věci.
Opakování z minulých let.
Zkuste si odpovědět na několik otázek:
- Kdy Ježíš vyzval učedníky, aby mu získávali další učedníky z pohanů? [3]
- Kolik let apoštolům trvalo, než se rozhoupali k pohanům vyrazit?
- Co jim bránilo Ježíše poslechnout?
Skutky apoštolské vyprávějí, že Petr byl k prozření („Bůh stojí i o pohany“) přitlačen.
Apoštol se na střeše domu modlil … a upadl do vytržení mysli: Z otevřeného nebe se cosi
snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny
druhy živočichů …
K Petrovi zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
– „Ani za nic, v životě jsem nepozřel nic nečistého.“
Další otázky:
- Kolikráte Petr (to už byl dlouho „papežem“) při této modlitbě Ježíšovi odporoval?
- K čemu sloužilo ustanovení Tóry o „čistém a nečistém“? [4]
- Proč a jak Ježíš své učedníky osvobodil od rituálních předpisů? [5]
- Co je nečistotou Ježíšových učedníků? A jak ji napravit? [6]
- Jestli apoštolové odkládali některé Ježíšovy závažné pokyny, jaké pokyny odkládám já?
K evangeliu připomínám nutnost opravy našeho překladu:
„Ježíš přišel, aby se dal od Jana ponořit do Jordánu.“
Jan věděl od rodičů, k jakému poslání byl povolán. Aby mohl svůj úkol splnit, studoval v Písmu,
kým Mesiáš je, aby ho poznal a byl mu pohotově k ruce.
Jan pokládal Ježíše za větší osobnost, než byl sám:
„Já bych měl být ponořen od tebe …“
– „Jane, každý máme svůj úkol. Ponoř mě.“
„Když byl Ježíš ponořen“, dostalo se Janovi znamení o Mesiáši. [7]
Od křtu smíme patřit mezi Ježíšovy učedníky. [8]
I my můžeme zažít Boží vyznání: „Ty jsi moje milovaná dcera, milovaný syn“ a svědčit Ježíšovským způsobem života k druhým, že to platí i pro ně.
Jak to zažít?
Vyrůstal jsem v „tridentské“ církvi. Bůh byl nejen pro mě přísným soudcem. [9]
Krok za krokem jsem zkoumal, zda Boží milostná vyznání smím vztáhnout i na sebe.
Přesto, že „tridentská mše“ byla zamrzlým obřadem, jsem ji bral velice vážně. Třicet let jsem „po svatém přijímání“ klečel, i v semináři (to už bylo po liturgické reformě) jsme klečeli – tak kázala lidová zbožnost a mizerná teologie (ale kněží nikdy, ani v tridentské mši, neklečeli).
Hledal jsem, co Ježíš do své hostiny vložil a co čeká od nás. Z Písma jsem postupně objevoval pradávný obraz Boha coby rodiče všech lidí a manželství Hospodina a Izraele (u Mojžíše a Proroků).
Vánoční svátky nám připomněly Ježíšovu rodinu. [10]
Ježíš ví, co znamená náruč milujícího Boha Otce i milující náruč milujícího člověka.
Biblická kultura je závratná. [11]
Hostina patřila podstatně k náboženským obřadům Izraele. Od sobotních rodinných náboženských hostin počínaje, až po přinášení darů - korbanu (nesprávně „obětí“) do Izraelské svatyně, které byly poděkováním Hospodinu za jeho péči. Obřad korbanu vyvrcholil společnou hostinou účastníků na znamení, že Bůh poděkování lidí přijímá.
O kráse Ježíšovy hostiny spolu mluvíme často. Ježíš nám svou slavností vyznává svou láskou a znovu nám opakuje svůj manželský slib.
Táta a syn, Ježíš s Josefem si každé ráno k modlitbě - ke spojení s Hospodinem - uvazovali dvě kožené modlitební krabičky s řemínky – tfilin (jako všichni muži od třinácti let).
Uvazování tfilin na ruku, končí trojitým ovinutím řemínku na prostřední na prst – což připomíná předání svatebního prstenu ženicha své nevěstě.
Při tom ovinování Izraelita říká Hospodinovo vyznání Izraeli:
„Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ [12]
Proč tato úchvatná slova - darovaná už starému Izraeli - nepoužít v úžasu nad závratným postavením nevěsty Boží.
Ježíš nás u svého stolu netlačí na kolena, pozvedá nás a staví nás po své pravici jako svou milovanou choť.
(Nikdo nám to v semináři ani na kněžských dnech nepověděl, ale my si to spolu říkáme.)
[1] Služebník je placeným zaměstnancem. Otrok pracuje zadarmo – proto tak silné označení. Bůh pro nás pracuje zdarma, rodiče také pečují o malé děti zadarmo.
[2] Církevní představitelé jen proklamují: „Mějte se rádi a milujte své nepřátelé“, ale sami neumějí přiznat chybu a bojí se pojmenovat zlo a jeho pacholky.
[3] Mk 16,15
[4] Pohané si přízeň božstev pracně získávali, pokoušeli se čarovat s krví, sexualitou, vyvoláváním duchů ...
Izraelci - přesto, že zakoušeli velikou přízeň Hospodina - byli k magii sváděni. Proto ten, kdo např. přišel do styku s něčím nebezpečným - třeba s krví - nesměl mezi lidi a na bohoslužbu, aby mezi ně nezavlekl něco, co se v magii používalo.
Kultická nečistota není hříchem. Příprava mrtvého těla k pohřbu je projevem lásky, ale ten, kdo se dotkl mrtvého, potřeboval rituální očištění.
[5] V Ježíšově době se k židům tlačily pohanské názory: „Svět je řízen dvěma protikladnými principy: dobrým (duchovním) a zlým (materiálním). Duše je dobrá, tělo je špatné.“
Tóra říká: „Vše co Bůh stvořil je dobré (a celé stvoření je velmi dobré). Vše dal Hospodin lidem k užívání a radosti.
Ježíš učedníky vracel od pohanství k dobrotě Boží:
„Nic z toho, co vyšlo z Boží lásky a jeho rukou, nemůže být nečisté“. (Srv. Mt 15,16-20
)
Ježíš nás učí: „Ponechte si porozumění smyslu kultické nečistoty z Tóry, ale už ty pokyny v životě mezi pohany nedodržujte, zdržovaly by vás. Jezte a pijte, co vám lidé dají. (Sev. L 10,7
)
A neříkejte o neobřezaných, že jsou méněcenní a nečistí.“
Ke slovům: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, Bůh tvůj, tobě a tvému domu“ (Dt 26,11
),
řekl Mudrc Rav (3. stol.): „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli
v tomto životě.“
Bůh je štědrý a přející, vede nás k moudrému užívání života. Askeze a odpírání si Božích darů se k nám natlačilo z pohanství.
[6] Ježíš učí: Boží království je přijetím a budováním šalomu. Spory sedají řešit, pokud mají obě strany dobrou vůli.
„Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-24
)
Má-li někdo něco proti mně, i když jsem mu neublížil, mám je vyhledat, abychom mohli společně Bohu dobrořečit svými dobrými vztahy. On by měl přijít k usmíření za mnou (má něco proti mně). Ale nepřichází-li on, mám jej vyhledat já, neboť Bůh (král a dárce šalomu) přichází za mnou - chybujícím - jako první. – Tak máme napravovat „nečistotu“ v našich vzájemných vztazích podle Ježíšových pravidel.
[7] „Já jsem stále nevěděl, kdo je Mesiáš, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl:
`Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého.“ (J 1,31-34
)
[8] Ten, kdo objeví poslání Mesiáše (Pomazaný znamená „Vonící Bohem“), kdo je přitahován jeho vůní a chce Bohem vonět, požádá Boží lid (církev) o křest.
Při křtu jsme ponořeni, vloženi do Božího jména, ovoněni, smíme patřit do Božího lidu, jsme zváni k Ježíšovu vyučování a jeho hostině.
Obřad křtu nám otevírá dveře na cestu k poznávání Boží moudrosti a zakoušení Božího přátelství. …
[9] Dobrovolně jsem byl na sebe hodně přísný. Druhým jsem přál, ale sám pro sebe jsem si dlouho nekoupil ani zmrzlinu. Byl jsem blázen. Pomohl mně moudrý zpovědník, vnitřní touha být milován a vyučování Písma.
[10] Řada líbezných obrazů Marie s Ježíšem v náruči nám trochu vyvažuje záplavu zobrazení Ježíše na kříži.
Vy víte, co znamená objímat dítě. Víte, co znamená objímat drahého člověka.
Není těžké si představit dospělého Ježíše, jak objímá svou matku a jak se objímá s Josefem. A jak se objímá s učedníky a přáteli. Taková je židovská kultura.
[11] Např.: Známe jedinečné přátelství Davida a Jónatana. Známe Davidův nářek nad smrtí svého přítele: „Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“ (2 Sam 1,26
)
O knize Píseň písní a milostných vyznání Hospodinu k Izraeli u proroků, ani nemluvě.
[12] Izraeli, v onen den už ke mně nebudeš volat: „Můj vládče“, ale budeš mě oslovovat: „Můj manželi“.
Obnovím s tebou svou manželskou Smlouvu.
Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Srv. Oz 2,16-22
)