4. neděle v mezidobí

Dnešní texty můžeme nadepsat: „Naše ohrožení a boží nabídka“.
První čtení. Severní království (deset kmenů) už za Sofoniáše neexistovalo. Judsko (dva kmeny) se z nevěry Izraele k Hospodinu nepoučilo.
„Hledejte Hospodina“, říká prorok. [1]
Pokorní usilují o přijetí Boží spravedlnosti do svého života.

Jásot (žalm) Žl 146 opěvuje Boží péči a slitovnost.
O Boha slitovného a spravedlivého ale nestojíme všichni (viz např. bratři Okamurovi).

Evangelium. Izraelité okupovaní mocným Římem žili nadějí v Mesiáše. Byl pro ně jedinečným darem, ale když přišel, nevěřili jeho varování, že Izrael stojí na prahu své největší katastrofy. Sebejistí svou domnělou zbožností, Ježíšovu náboženskou reformu nepřijali …
I my jsme ohroženi.
Zvenku [2]   i zevnitř. [3]   Jiří Zajíc

Co si s tím počneme? Jak s Ježíšovou reformou pracujeme? 

Ježíšova „blahoslavenství“ a celé jeho učení jsou jeho náboženskou reformou a krásným programem pro dělníky a obyvatele Božího království.  Takové uspořádání a vztahy budou vytvářet království nebeské.
Ježíš blahopřeje těm, kdo chtějí žít a jednat jako on.  
Ježíše jsme si vybrali za architekta k obnově uspořádání lidu Božího. [4]

Ježíš osmkrát blahopřeje těm, kteří se touží podobat Bohu.
Osmkrát nás varuje: „Běda vám, pokrytcům a těm, kteří lpí na svévolných lidských nařízeních utiskujících život“. (Srv. Mt 23. kap.)
Chudí duchem usilují o poučení v Boží moudrosti.
Uvedu příklad.
Školáci z třetích tříd do letních prázdnin přijmou pozvání k Ježíšově hostině.
Kdysi jsem rodičům navrhl osnovu k vyučování. V Příloze ji nabízím.
(Od nás, farářů, mnoho nečekejte, nežijeme v rodině a neumíme s dětmi mluvit.)
Vám, rodičům, Bůh svěřuje výchovu dětí.
Vy jste schopní přirozeně a nenásilně uvádět děti do setkávání s Bohem. Není obtížné dětem vyprávět o židovské sobotní rodinné slavnosti. Ježíš se jí odmala účastnil. Doma to vonělo upečenými houstičkami a svátečním jídlem připraveným maminkou. Viděl svátečně vyzdobený stůl, slyšel modlitby rodičů, tátovo děkování Bohu za manželku a maminku dětí. Těšil se na požehnání rodičů a viděl, jak rodiče přispívají chudším rodinám na tuto sobotní slavnost, aby i chudé rodiny mohly zakoušet, že jsou z Božího, královského rodu, a jednali s druhými lidmi královsky.
Vy, rodiče, dětem vyprávíte, že dříve většina lidí neměla dost jídla (hlad znamená, nemít na zítřek jídlo).
Ve světě se třetina jídla špatným hospodařením zkazí.
Ukazujete dětem před žněmi na poli, kolik stébel z jednoho pšeničného zrna vyroste. Pak děti zrna v klasech spočítají, aby viděly životadárnost obilí.  
Doma si upečete housky. Každý člen rodiny si splete housku z několika pramenů – tak má rodina držet pohromadě.
Zážitkem v přírodě je pro děti pečení chleba z vykvašeného těsta ve žhavém popelu (podobně jako pečeme v popelu brambory).

„Chléb je posvátný, vyživuje tělo i naši důstojnost“, řekl tatínek.
Potraviny jsou darem od Tvůrce, jídlo vyžaduje práci a správné hospodaření. S jídlem se nešeredí.
I o jídlo, kterého nemáme nazbyt, se můžeme rozdělit s hladovými (takové pomoci se odedávna říká „lámání chleba“).

Je dobře ukázat dětem cestu obživy, od zasetých zrn až k pečivu na stole, od narozených domácích zvířat až po maso na talíři. Žijeme jen díky odevzdaným životům. (Rodiče se opotřebovávají a stárnou. Slunce svítí a hřeje, ale zásoba jeho plynů jednou skončí. Papír knih pochází ze stromů. Atd.)
Smíme přijímat, pokud dáváme, pomáháme a sloužíme životu.

Každý rok jsem dával dětem úkol vyzvědět od maminky, kolik stojí potraviny na nedělní oběd. Od táty měly zjistit, kolik stojí teplo na přípravu jídla. Měly změřit čas k uvaření, a zeptat se táty, kolik peněz bychom mamince za oběd zaplatili. Pak děti zjistily, kolik nedělní oběd stojí. Měly se také zeptat, jaký plat má v zaměstnání na hodinu táta a jakou mzdu má maminka …
Každý rok jsem se ptal dětí, jestli mají raději jídlo od maminky, nebo v restauraci. „Od maminky“, volaly.
I skrze jídlo vnímají, co znamená láska rodičovská.

Pro nás bývala naučená modlitba doma i v kostele nudná, slova často nesrozumitelná.
Dnešní rodiče mohou děti k setkání s Bohem přivádět lépe. Tatínek dětem ukazuje, co všechno pro nás maminka dělá. „Maminko, děkujeme za vyprané povlečení, příjemně voní větrem a sluncem. A děkujeme tobě, Bože, za naši maminku.“ 
A maminka upozorňuje děti na péči táty a také děkuje …  
Děkujeme dětem za jejich pomoc a děkujeme za ně - před dětmi - Bohu.  

Židovský tatínek řekne dětem: „Víte, že když jsme návštěvu pozvali k jídlu a hosté jídlo chválí, vyzvu návštěvu: ,Dobrořečme´, a pak děkujeme hostitelce a Bohu. 
Bystré děcko se může zeptat: „A co kdyby nechtěli poděkovat“? – „Tak ať jídlo zaplatí.“

Zážitky v rodině, při malých i velkých oslavách můžete vy, rodiče, propojovat s blízkostí Boha a jeho zájmem o nás.
Takové možnosti kněžstvo nemá. Proto Bůh svěřil výchovu dětí rodičům. Co pro své potomky neuděláte vy, nebudou mít.

Ve chvílích, kdy je vám, rodičům a dětem spolu dobře (v náruči, u dobrého jídla, když si děti někdy vlezou do postele k rodičům, …) stačí podotknout: „Takhle podobně je s námi Bůh – TátaMáma. Je nám s ním dobře.“
Kok za krokem děti učíme vnímat milujícího Boha.

Naše krásné, příjemné zážitky mnohdy trvají určitý čas a pak doznívají. Neutíkáme od nich, naopak, vyhledáváme je.
Západ slunce není prchavý, od posezení ohně s přáteli nemizíme. Čas ve společnosti lidí, s kterými si rozumíme, si užíváme.
Po zhlédnutí dobrého filmu, vyslechnutí krásného koncertu, míváme potřebu podělit se o své zážitky s druhými. Podaří-li se nám někdy setkat se s herci, muzikanty, zpěváky, náš zážitek ještě narůstá. 
Ti aktéři ze sebe mnoho vydali a také nemohou jít hned spát, neusnuli by.

Jak to je při našem setkávání s Ježíšem a jeho setkávání s námi (nejen při jeho Hostině)?
Vzkříšený Ježíš není éterický a neuniká nám.
A jak svou blízkost k nám prožívá asi Ježíš? Jen se nás dotkne a letí jinam?
Říkáme si, že chce přebývat v nás a uprostřed nás. (To my Ježíše odkazujeme do „svatostánku“.)
Ježíšova blízkost není prchavá. Nedělní oběd má být pokračováním Ježíšovy hostiny, Boží slovo v nás má mít trvalé spočinutí. K některým básním se rádi vracíme, nijak se k tomu nenutíme. Jen si k zpřítomnění té krásy dopřáváme čas a vnitřní ticho. To patří i k setkání s lidmi.
Ticho znamená vědomí druhého, úctu a obdiv, že o nás druzí stojí. Při naslouchání básně, obrazu nebo muziky se můžeme setkávat i s autorem, který nás bere za ruku a k té kráse nás přivádí.
Z přátelství s lidmi víme, jak se blízkost a porozumění pěstuje.

Radost z Boží blízkosti, z osvícení jeho moudrosti (slova nebo věty z Písma), z vědomí, že Bůh nám je blíž než my sami sobě, je úchvatná.
Vaše láska k dětem je pro vás víc než živé podobenství Boží lásky k nám, lidem – vy máte své děti víc rádi než oni vás. Je cestou patřící do nekonečného prostoru, ve kterém k nám Bůh přichází a setkává se s námi – aby s námi byl.

(Večer po odpolední demonstraci vám pošlu Osnovu k přípravě dětí k Ježíšově hostině.)

---

[1] Táta odešel od rodiny. Syn je závislý na mobilu, ve škole se pere, spolužáci o něj nestojí.
Co by nám kluk odpověděl na otázku: „Jakého by sis přál tátu“?
Stojíme o Boha nabízecího každému svou Náruč. Umí nás vést k dobrému soužití se všemi, k vzájemné snášenlivosti a přejícnosti. Přijmeme-li Boží řád za svůj, pak si i Bůh přijde na své (jako rodiče dětí, které se mají vzájemně rády).

[2] Mezi lidmi je nezanedbatelné množství šlechetných lidí (např. sbírka na generátory pro Ukrajince – dárci za týden vybrali
160 miliónů Kč), ale většina voličů nerozpoznává vychytralé politické škůdce a zvolila je do vlády.
Církevní vůdci hájí jen své pozice. Před nebezpečnými manipulátory nevarovali včas. A ty, kteří o Bohu mluví jinak než oni, pronásledují.

[3] Jiří Zajíc v časopise Univerum 4/2025 připomíná loňský článek z Perspektiv Katol. týdeníku.
Nedávno uveřejněný výstup z celostátního výzkumu o představě Boha v naší společnosti, jehož stručný výtah publikovala před rokem jeho spoluautorka Klára Maliňáková v Perspektivách. Zde je klíčová pasáž: 
Zajímalo nás, kolik lidí má pozitivní obraz Boha, což jsme si pro účely výzkumu zjednodušeně definovali jako souhlas s následujícími tvrzeními: Bůh je (anebo alespoň „spíše je“) stále přítomný, milující a odpouštějící a zároveň není (nebo „spíše není“) vzdálený, trestající ani rozhněvaný. Mezi věřícími takto smýšlelo o Bohu jen 23% dotázaných.
Ještě zajímavější výsledky jsme však našli mezi těmi, kdo se označovali jako nevěřící nebo přímo ateisté. Těch jsme se totiž pro změnu ptali, jak si myslí, že Boha vnímají věřící lidé. A výsledek? Pozitivní obraz Boha nám přisuzuje jen 7,7% z nich.
Pražský arcibiskup Jan Graubner si na pohřbu Dominika Duky posteskl: „(Dominik Duka) viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem. Přišli jsme o Boží majestát, moc a velkole-pou vznešenost. Ztratili jsme smysl pro posvátnou bázeň, schopnost bojovat a statečně nést kříž, ale i smysl pro otcovství, řád a odpovědnost“.
Padesát let slouží v církvi pan arcibiskup i já. Z toho ve svobodné zemi 35 let. A takový je výsledek naší práce.

[4] Jsme vděční lidem, kteří citlivě opravili krásné stavby, za socialismu neudržované a pokažené svévolnými úpravami a nevkusnými přístavky. Ježíš nebourá nic z původní krásy „domu Božího“ - vytvořeného za Mojžíše a Proroků.
Jen zboural to, co narušuje původní plán. Učinil malé úpravy, vystavěl další poschodí Božího domu a celý objekt vybavil novým pohodlím a novými vymoženostmi. Vše zastřešuje a chrání, aby nám s ním, a jemu s námi, bylo dobře. 
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Smlouvu nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Smlouvy, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediný z těchto nejmenších pokynů a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedl-nost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Srv. Mt 5,17-20)