5. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Jan 12,35-36.46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
Datum: 8. 2. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Jan 12,35-36.46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
; 1 Kor 2,1-5
; Mt 5,13-16
Datum: 8. 2. 2026
Dnes nabízím
více čtení z Písma než komentářů (už umíme
s biblickými texty trochu pracovat).
Bůh nám nabízí rozhovor. [1]
Vypráví nám, k jakému programu nás zve. [2]
Setkávání stojí na naslouchání. Nejprve máme naslouchat Bohu.
Bůh mluví srozumitelně, nepoužívá teologické definice. K objasnění svých plánů s námi používá některé věci coby přirovnání. [3]
První čtení i úryvek z evangelia mluví o chlebu, soli a světle.
„Chléb je posvátný“, řekl tatínek, „vyživuje tělo i naši důstojnost“.
„Lámání chleba“ je dávným obrazem šlechetnosti, solidarity s potřebným. [4]
(K chlebu patří kvas.) [5]
Řeč soli je názorná, dodává jídlu chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem. [6]
Zrovna tak rozumíme obrazu světla a Světla. [7]
Chléb a světlo udržují život. Sůl brání hnilobě.
Bůh se s námi o vše dělí.
Pro nás vytvořil bohatství celého světa, včetně Stromu Života.
Vyzývá nás: „Se vším dobře hospodařte a střežte (před zlem zvenku i v sobě).“ (Gn 2,15
Bůh nám svěřil péči o spravedlnost ve společnosti a pomoc potřebným.
- Hospodin Izraeli slíbil: „Budeš-li dbát na moje pokyny, budeš mým lidem, zvláštním vlastnictvím, mou chválou, věhlasem a okrasou.“ [9]
- Mojžíš řekl lidem: „Až pohané uvidí, že se nám dobře daří, řeknou: ,Jak moudrý a rozumný lid je tento národ! Jsou nám naši bohové tak blízko, jako Hospodin Izraelitům?´“ [10]
- Prorok Zachariáš píše, že nastane doba, kdy deset pohanů přijde k Izraelitovi, pevně chopí jeho cicit a řeknou: „Vezměte nás k Hospodinu, slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ [11]
(Cicit - třásně na oděvu Izraelce jsou vyznáním osobního přijetí Boží moudrosti, pokynů od Boha.)
Tento skvostný program není nějakým naším zbožným přáním, ale dílem Hospodina, který se naplní i přes všechnu naši bídu a nevěrnost.
Vážíme si Boží přízně. Chceme růst k jeho obrazu, jednat s druhými a celým stvořením podobně jako on jedná s námi. Přijímáme službu světu a odpovědnost za Boží dar svobody. Hlásíme se k práci pro důstojné soužití lidí a pro pokojné soužití národů.
Jak to, že pokřtění Evropané se dávno nespojili do Spojených národů evropských? [12]
Nepřehlédněme, že Písmo nikdy nevedlo lidi k útěku od světa do nějaké soukromé zbožnosti s Bohem. Nemáme odcházet od Božího díla do pousteven a uzavřených klášterů. [13]
Ježíš svým životem Stvořitelův program pro lidi potvrdil. Svět se mu líbil a líbí. [14]
Na jeho životě vidíme, že Bohu lze sloužit jen skrze službu potřebným.
Jeho slova o chlebu, soli a světlu nám názorně vysvětlují, jak máme společnosti sloužit. Máme s ním pracovat pro spravedlivější uspořádání světa, hájit důstojnost každého člověka a ukazovat lidem Boží přátelství.
V naší společnosti ubývá lidí „chodících do kostela“ (odradili jsme je), ale naše společnost v mnohém přijala péči o dobré soužití lidí a odpovědný vztahu ke stvoření podle Boží moudrosti. [15]
Boží plány se ve světě uskutečňují.
Ale Ježíš nám také svěřil svědectví o Světle samém. Aby lidé mohli poznávat Dárce všech darů.
Aby věděli, že Tvůrce nádherného světa k nim má od začátku veliký vztah. Myslel na nás a pracoval pro nás dříve, než jsme se narodili.
Máme lidem ukazovat, že na přátelství Boha smíme odpovědět svým přátelstvím.
Můžeme jim odkrývat nejhlubší smysl života, aby věděli, že úsilí o lepší budoucnost není utopií, ale prvotním plánem a úsilím Boha.
My jsme se o tom všem dozvěděli a tak si to nemáme nechávat pro sebe.
V Prologu Janova evangelia stojí: „To Světlo přichází k nám, posvěcuje svět a chce osvítit každého člověka“.
Chceme, aby našim soužitím s druhými prosvítalo Světlo, jehož záře a teplo nikdy neskončí.
K tomu prosíme Boha o pomoc.
Děkujeme Bohu za dar rozumu, za jeho moudrost a za jeho vyučování k dobrému životu. [16]
[1] Rozhovor stojí na vzájemné úctě a oboustranném naslouchání. Obě strany (dospělých) se nejprve představí.
[2] I rodiče si přejí dětí a obětavě jim slouží, aby rostli k lidskosti. Bůh si nás pořídil „do mariáše“. Má potřebu žít s námi
a pro nás, budovat vztahy, rozdávat se dalším, dělit se s námi o radost, krásu, svobodu, potěšení z tvůrčí práce, …
[3] Všechno stvoření je „svaté“ (vyšlo z rukou Svatého), svou existencí svědčí o vztahu a inteligenci Tvůrce.
[4] „Lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší, oblékat nahého, nebýt netečný
k vlastní krvi“, je programem Božích děti. (Iz 58,7
„Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ (Kaz 11,1
„Hladověl jsem, žíznil jsem, byl jsem utečencem, byl jsem nahý, nemocen, ve vězení a ujali jste se mě. (Srv. Mt 25,34-36
„Kalich požehnání je účastí na krvi Kristově. Chléb, který lámeme, je účastí na těle Kristově. (Srv. 1 Kor 10,16-18
„Lámání chleba“ je nejstarším a výstižným pojmenováním Ježíšovy hostiny („mše“ je nepovedeným názvem).
[5] Trocha kvasnic rozhýbe množství těsta, ušetří pekařům práci, jedlíkům námahu a lepší chléb. Poslání vyvolení (oddělení) lidu Izraele Ježíš vysvětluje v podobenství o kvasu.
[6] V rituálech má sůl „očišťující“ roli. Korban (přinášený dar) do svatyně byl posolen, narozené židovské dítě je potřeno trochou soli (pamatuji, jak kněz dával při křtu dítěte do pusinky trochu soli), při košerování masa se používá sůl na odstranění krve, atd. Při rituálním lámání chleba se chléb posolí, aby naše přátelství „mělo chuť, nekazilo se a vydrželo“.
[7] Biblická báseň o stvoření vypráví nejprve o „Světle“, které bylo dříve než všechno ostatní (slunce a hvězdy).
Religionisté si dříve mysleli, že i biblické zákony vznikaly postupně, následně, vývojem v narůstající úrovní společenství. Ale Tóra říká, že Hebreové dostali řád života (Boží pokyny a ustanovení) darem na začátku od Hospodina. Boží moudrost je větší než moudrost lidská. Tvůrcův inteligentní program stvoření byl také dříve, než se tvorstvo dotvářelo. Známe to ze své zkušenosti, např. u vzniku letadel byl také nejprve nápad, pak pracovní pokusy a vývoj. Mohlo to být např. u jater, nervové soustavy a dělohy jinak, opačně?
Bůh nám dal řád života a spravedlnost dříve, než jsme začali selhávat. Bůh vymyslel léky dříve, než přišly nemoci.
I my děti od jejich mladosti uvádíme do pravidel slušnosti a rozlišování co je dobré a co zlé. Kdo by nechával děti, aby se sami rozhodovali, co je zdravé a co jedovaté, ten by dětem uškodil.
[8] Bůh nás od začátku vysloveně varuje před nebezpečím „hadů“ (Gn 1,26
Varuje nás před těmi, kteří nás chtějí svést. Před pohanstvím, před svůdci a falešnými proroky: „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
Hospodin ti povolá z tvých bratří proroka. … V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Srv. Dt 18,10-22
[9] Hospodin ti klade na srdce, abys dodržoval jeho pokyny k životu a jeho ustanovení spravedlnosti. …
Izraeli, tys prohlásil, že ti Hospodin Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a ho budeš poslouchat.
A Hospodin ti prohlásil, že tě vyvýší nade všechny národy, budeš jeho lidem a zvláštním vlastnictvím. Budeš-li dbát na všechny jeho pokyny, budeš jeho chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina. (Srv. Dt 26,16-19
[10] Mojžíš řekl lidu: „Učil jsem vás pokynům a ustanovením Hospodina. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost
a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: ,Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!´ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin? (Srv. Dt 4,5-7
Hospodin ti prohlásil, že budeš jeho lidem a zvláštním vlastnictvím, a on tě vyvýší nade všechny národy, které učinil.
Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem svého Boha. (Dt 18,10-22
[11] Toto praví Hospodin: „Vrátím se a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Starci a stařeny budou opět sedat na náměstích, každý s holí v ruce pro vysoké stáří. Náměstí budou plná hrajících chlapců a děvčat. Budou mým lidem a já jim budu Bohem věrným a spravedlivým.
Nebojte se! Jednejte rozhodně. Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Milujte pravdu a pokoj!
Znovu budou přicházet národy a řeknou: »Pojďme si naklonit Hospodina, pojďme vyhledat Hospodina zástupů. Já půjdu také.« V oněch dnech se deset mužů z pronárodů všech jazyků chopí pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: „Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ (Srv. Zach 8,1-23
[12] Neposlouchejme podlé názory ruských kolaborantů, zpochybňující možnost Spojené Evropy.
Do Severní Ameriky se přeplavili chudáci z mnoha, dobrodruzi, šikovní podnikatelé, zločinci (zotročení černoši byli přivlečeni). Divoký západ se postřílel k demokracii. (Rusko nikdy.) Do Izraele se přistěhovali Židé z třiceti zemí. Neměli ani jednu společnou píseň. Všichni se začali učit hebrejštinu …
[13] Život v manželství a v obci není jedinou možností jak sloužit životu, ale je základním posláním lidí.
Víme, že ani rodina nemá být uzavřená. Před válkou řada manželů vytvořila pěkné rodiny, ale dostatečně nebděli nad společenským systémem, přišel Hitler a rodiny vyhlazoval v miliónech. Slušní lidé si pak právem vyčítali, že selhali, nestavěli se včas proti zločincům, kteří uchvátili moc.
Z této opakované chyby se máme poučit. Máme odolat pokušení vybrat si pohodlnější život, který je maskován lepší zbožnosti.
My, všichni pokřtění, nejen klášterníci, jsme zasvěcení Bohem. On se každému z nás zasvětil – zasvěcuje nás, uvádí nás do Královského kněžství. Máme s ním horlivě spolupracovat.
[14] Ježíš nežil v paláci ani v klášteře. Neoblékal se do privilegovaných rouch. Budoval Dům Božího přebývání mezi lidmi, ne katedrálu nebo klášter.
Jeho slova o chlebu, soli a světlu nám názorně vysvětlují, jak máme společnosti sloužit. Máme s ním pracovat pro spravedlivější uspořádání světa, hájit důstojnost každého člověka a ukazovat lidem Boží přátelství.
[15] Naše společnost přijala kulturní, zdravotní, sociální vymoženosti, solidaritu s potřebnými, bezpečnost života, práce a technického provozu, nezávislost soudů, lidská práva … To vše je ovocem Božího vyučování o hodnotě a důstojnosti člověka a dotváření světa. Mnoho slušných lidí za toto bohatství přijímá určitou odpovědnost.
Nikdy dříve neprosákla židovskokřesťanská životní kultura do společnosti jako v současnosti.
[16] Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. (J 12,35-36.46
;
Bůh nám nabízí rozhovor. [1]
Vypráví nám, k jakému programu nás zve. [2]
Setkávání stojí na naslouchání. Nejprve máme naslouchat Bohu.
Bůh mluví srozumitelně, nepoužívá teologické definice. K objasnění svých plánů s námi používá některé věci coby přirovnání. [3]
První čtení i úryvek z evangelia mluví o chlebu, soli a světle.
„Chléb je posvátný“, řekl tatínek, „vyživuje tělo i naši důstojnost“.
„Lámání chleba“ je dávným obrazem šlechetnosti, solidarity s potřebným. [4]
(K chlebu patří kvas.) [5]
Řeč soli je názorná, dodává jídlu chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem. [6]
Zrovna tak rozumíme obrazu světla a Světla. [7]
Chléb a světlo udržují život. Sůl brání hnilobě.
Bůh se s námi o vše dělí.
Pro nás vytvořil bohatství celého světa, včetně Stromu Života.
Vyzývá nás: „Se vším dobře hospodařte a střežte (před zlem zvenku i v sobě).“ (Gn 2,15
) [8]
Bůh nám svěřil péči o spravedlnost ve společnosti a pomoc potřebným.
- Hospodin Izraeli slíbil: „Budeš-li dbát na moje pokyny, budeš mým lidem, zvláštním vlastnictvím, mou chválou, věhlasem a okrasou.“ [9]
- Mojžíš řekl lidem: „Až pohané uvidí, že se nám dobře daří, řeknou: ,Jak moudrý a rozumný lid je tento národ! Jsou nám naši bohové tak blízko, jako Hospodin Izraelitům?´“ [10]
- Prorok Zachariáš píše, že nastane doba, kdy deset pohanů přijde k Izraelitovi, pevně chopí jeho cicit a řeknou: „Vezměte nás k Hospodinu, slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ [11]
(Cicit - třásně na oděvu Izraelce jsou vyznáním osobního přijetí Boží moudrosti, pokynů od Boha.)
Tento skvostný program není nějakým naším zbožným přáním, ale dílem Hospodina, který se naplní i přes všechnu naši bídu a nevěrnost.
Vážíme si Boží přízně. Chceme růst k jeho obrazu, jednat s druhými a celým stvořením podobně jako on jedná s námi. Přijímáme službu světu a odpovědnost za Boží dar svobody. Hlásíme se k práci pro důstojné soužití lidí a pro pokojné soužití národů.
Jak to, že pokřtění Evropané se dávno nespojili do Spojených národů evropských? [12]
Nepřehlédněme, že Písmo nikdy nevedlo lidi k útěku od světa do nějaké soukromé zbožnosti s Bohem. Nemáme odcházet od Božího díla do pousteven a uzavřených klášterů. [13]
Ježíš svým životem Stvořitelův program pro lidi potvrdil. Svět se mu líbil a líbí. [14]
Na jeho životě vidíme, že Bohu lze sloužit jen skrze službu potřebným.
Jeho slova o chlebu, soli a světlu nám názorně vysvětlují, jak máme společnosti sloužit. Máme s ním pracovat pro spravedlivější uspořádání světa, hájit důstojnost každého člověka a ukazovat lidem Boží přátelství.
V naší společnosti ubývá lidí „chodících do kostela“ (odradili jsme je), ale naše společnost v mnohém přijala péči o dobré soužití lidí a odpovědný vztahu ke stvoření podle Boží moudrosti. [15]
Boží plány se ve světě uskutečňují.
Ale Ježíš nám také svěřil svědectví o Světle samém. Aby lidé mohli poznávat Dárce všech darů.
Aby věděli, že Tvůrce nádherného světa k nim má od začátku veliký vztah. Myslel na nás a pracoval pro nás dříve, než jsme se narodili.
Máme lidem ukazovat, že na přátelství Boha smíme odpovědět svým přátelstvím.
Můžeme jim odkrývat nejhlubší smysl života, aby věděli, že úsilí o lepší budoucnost není utopií, ale prvotním plánem a úsilím Boha.
My jsme se o tom všem dozvěděli a tak si to nemáme nechávat pro sebe.
V Prologu Janova evangelia stojí: „To Světlo přichází k nám, posvěcuje svět a chce osvítit každého člověka“.
Chceme, aby našim soužitím s druhými prosvítalo Světlo, jehož záře a teplo nikdy neskončí.
K tomu prosíme Boha o pomoc.
Děkujeme Bohu za dar rozumu, za jeho moudrost a za jeho vyučování k dobrému životu. [16]
[1] Rozhovor stojí na vzájemné úctě a oboustranném naslouchání. Obě strany (dospělých) se nejprve představí.
[2] I rodiče si přejí dětí a obětavě jim slouží, aby rostli k lidskosti. Bůh si nás pořídil „do mariáše“. Má potřebu žít s námi
a pro nás, budovat vztahy, rozdávat se dalším, dělit se s námi o radost, krásu, svobodu, potěšení z tvůrčí práce, …
[3] Všechno stvoření je „svaté“ (vyšlo z rukou Svatého), svou existencí svědčí o vztahu a inteligenci Tvůrce.
[4] „Lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší, oblékat nahého, nebýt netečný
k vlastní krvi“, je programem Božích děti. (Iz 58,7
)
„Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ (Kaz 11,1
)
„Hladověl jsem, žíznil jsem, byl jsem utečencem, byl jsem nahý, nemocen, ve vězení a ujali jste se mě. (Srv. Mt 25,34-36
)
„Kalich požehnání je účastí na krvi Kristově. Chléb, který lámeme, je účastí na těle Kristově. (Srv. 1 Kor 10,16-18
)
„Lámání chleba“ je nejstarším a výstižným pojmenováním Ježíšovy hostiny („mše“ je nepovedeným názvem).
[5] Trocha kvasnic rozhýbe množství těsta, ušetří pekařům práci, jedlíkům námahu a lepší chléb. Poslání vyvolení (oddělení) lidu Izraele Ježíš vysvětluje v podobenství o kvasu.
[6] V rituálech má sůl „očišťující“ roli. Korban (přinášený dar) do svatyně byl posolen, narozené židovské dítě je potřeno trochou soli (pamatuji, jak kněz dával při křtu dítěte do pusinky trochu soli), při košerování masa se používá sůl na odstranění krve, atd. Při rituálním lámání chleba se chléb posolí, aby naše přátelství „mělo chuť, nekazilo se a vydrželo“.
[7] Biblická báseň o stvoření vypráví nejprve o „Světle“, které bylo dříve než všechno ostatní (slunce a hvězdy).
Religionisté si dříve mysleli, že i biblické zákony vznikaly postupně, následně, vývojem v narůstající úrovní společenství. Ale Tóra říká, že Hebreové dostali řád života (Boží pokyny a ustanovení) darem na začátku od Hospodina. Boží moudrost je větší než moudrost lidská. Tvůrcův inteligentní program stvoření byl také dříve, než se tvorstvo dotvářelo. Známe to ze své zkušenosti, např. u vzniku letadel byl také nejprve nápad, pak pracovní pokusy a vývoj. Mohlo to být např. u jater, nervové soustavy a dělohy jinak, opačně?
Bůh nám dal řád života a spravedlnost dříve, než jsme začali selhávat. Bůh vymyslel léky dříve, než přišly nemoci.
I my děti od jejich mladosti uvádíme do pravidel slušnosti a rozlišování co je dobré a co zlé. Kdo by nechával děti, aby se sami rozhodovali, co je zdravé a co jedovaté, ten by dětem uškodil.
[8] Bůh nás od začátku vysloveně varuje před nebezpečím „hadů“ (Gn 1,26
) a varuje nás před
smrtelně jedovatým stromem svévole (Gn 2,17
).
Varuje nás před těmi, kteří nás chtějí svést. Před pohanstvím, před svůdci a falešnými proroky: „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
Hospodin ti povolá z tvých bratří proroka. … V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Srv. Dt 18,10-22
)
[9] Hospodin ti klade na srdce, abys dodržoval jeho pokyny k životu a jeho ustanovení spravedlnosti. …
Izraeli, tys prohlásil, že ti Hospodin Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a ho budeš poslouchat.
A Hospodin ti prohlásil, že tě vyvýší nade všechny národy, budeš jeho lidem a zvláštním vlastnictvím. Budeš-li dbát na všechny jeho pokyny, budeš jeho chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina. (Srv. Dt 26,16-19
)
[10] Mojžíš řekl lidu: „Učil jsem vás pokynům a ustanovením Hospodina. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost
a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: ,Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!´ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin? (Srv. Dt 4,5-7
)
Hospodin ti prohlásil, že budeš jeho lidem a zvláštním vlastnictvím, a on tě vyvýší nade všechny národy, které učinil.
Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem svého Boha. (Dt 18,10-22
)
[11] Toto praví Hospodin: „Vrátím se a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Starci a stařeny budou opět sedat na náměstích, každý s holí v ruce pro vysoké stáří. Náměstí budou plná hrajících chlapců a děvčat. Budou mým lidem a já jim budu Bohem věrným a spravedlivým.
Nebojte se! Jednejte rozhodně. Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Milujte pravdu a pokoj!
Znovu budou přicházet národy a řeknou: »Pojďme si naklonit Hospodina, pojďme vyhledat Hospodina zástupů. Já půjdu také.« V oněch dnech se deset mužů z pronárodů všech jazyků chopí pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: „Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ (Srv. Zach 8,1-23
)
[12] Neposlouchejme podlé názory ruských kolaborantů, zpochybňující možnost Spojené Evropy.
Do Severní Ameriky se přeplavili chudáci z mnoha, dobrodruzi, šikovní podnikatelé, zločinci (zotročení černoši byli přivlečeni). Divoký západ se postřílel k demokracii. (Rusko nikdy.) Do Izraele se přistěhovali Židé z třiceti zemí. Neměli ani jednu společnou píseň. Všichni se začali učit hebrejštinu …
[13] Život v manželství a v obci není jedinou možností jak sloužit životu, ale je základním posláním lidí.
Víme, že ani rodina nemá být uzavřená. Před válkou řada manželů vytvořila pěkné rodiny, ale dostatečně nebděli nad společenským systémem, přišel Hitler a rodiny vyhlazoval v miliónech. Slušní lidé si pak právem vyčítali, že selhali, nestavěli se včas proti zločincům, kteří uchvátili moc.
Z této opakované chyby se máme poučit. Máme odolat pokušení vybrat si pohodlnější život, který je maskován lepší zbožnosti.
My, všichni pokřtění, nejen klášterníci, jsme zasvěcení Bohem. On se každému z nás zasvětil – zasvěcuje nás, uvádí nás do Královského kněžství. Máme s ním horlivě spolupracovat.
[14] Ježíš nežil v paláci ani v klášteře. Neoblékal se do privilegovaných rouch. Budoval Dům Božího přebývání mezi lidmi, ne katedrálu nebo klášter.
Jeho slova o chlebu, soli a světlu nám názorně vysvětlují, jak máme společnosti sloužit. Máme s ním pracovat pro spravedlivější uspořádání světa, hájit důstojnost každého člověka a ukazovat lidem Boží přátelství.
[15] Naše společnost přijala kulturní, zdravotní, sociální vymoženosti, solidaritu s potřebnými, bezpečnost života, práce a technického provozu, nezávislost soudů, lidská práva … To vše je ovocem Božího vyučování o hodnotě a důstojnosti člověka a dotváření světa. Mnoho slušných lidí za toto bohatství přijímá určitou odpovědnost.
Nikdy dříve neprosákla židovskokřesťanská životní kultura do společnosti jako v současnosti.
[16] Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. (J 12,35-36.46
)
;