3. neděle čtyřicetidenní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Nm 15,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
Datum: 8. 3. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Nm 15,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
; Řím 5,1-2.5-8
; J 4,5-42
Datum: 8. 3. 2026
K prvnímu čtení.
Mojžíš se odvážně zastával hebrejských otroků. Později je obětavě vyvedl z otrockého ponížení a dřiny ke svobodě Božích královských synů a dcer. Zachránění mu ale místo ocenění opakovaně strašně spílali. (Před týdnem jsem o tom mluvil.) [1]
Voda je pro život bezpodmínečně nutná. Lidé zkrajů, kde je jí není dostatek, si vody váží. Jako my jsme dříve říkali, že „chléb je boží dar“, tam oni podobně mluví o vodě.
Voda nestačí ke vzniku života. K tomu je nutný stvořitelský záměr.
K evangeliu.
Připomínám, že rozhovor Ježíše se samařskou ženou byl delší než záznam evangelia.
Setkání Samařanky s Ježíšem je jednou z náboženských i lterárních perel první velikosti.
Opovrhovaná žena se trmácela pro vodu v největším vedru, aby ji nikdo nepotkal a neplival na ni.
Oceňujeme úctu Ježíše k ženám (ke každému člověku), i k lidem, kteří nežijí vzorně.
- Kdo to promyslí a vztáhne na sebe, získává úctu k Bohu.
- Učí se od Ježíše přístupu k lidem, o kterých si myslíme, že jsou horší než my.
Stručně připomenu:
- Setkání nebylo náhodné.
- Kolik nábožensko-společenských hradeb Ježíš překročil? [2]
- Proč jsme nepřevzali Ježíšův přístup k ženám?
- Proč se hloupě povyšujeme nad druhé?
- Proč jsme si neosvojili Ježíšův misijní program? [3]
Samařanka byla okouzlena Ježíšovou osobností.
Všimněme si, že nebyla „puťka“, byla rázná – prosadila si svou v náboženské společnosti (žila nesezdaná s mužem, který si ji nechtěl vzít). V rozhovoru s Ježíšem byla poněkud hubatá. („Jak mě můžeš dát tu svou vodu, vždyť nemáš ani vědro“ ?)
Ježíšovi se líbila, ptala se na podstatné věci a tak jí rád dopřál biblickou vyučovací lekci a mistrně ji vedl k novému poznání.
Žena byla ohromena neobvyklou úctou, s kterou s ní Ježíš jednal. Když se ukázalo, že od začátku věděl, že porušuje dobrý mrav a nepohrdal s ní jako místní společnost, její údiv ještě narostl. To, že o ní neznámé všechno věděl, správně rozpoznala – jsi prorok, přicházíš od Boha.
Očekávala Mesiáše, který lidi osvobodí od všeho nespravedlivého, i od povrchních odsuzování.
Byla přemýšlivá a ptala se na podstatné. „Kde se nachází nejčistší a nejlepší pramen poznání“?
Byla ochotná přijmout Mesiáše od Juudeiců. Až nakonec se jí Ježíš představil coby Mesiáš.
To poznání pro ni bylo důležitější než voda, než její nádoba na vodu. Utíkala s touto zprávou k lidem, kteří s ní opovrhovali. Kde přední muže místní obce asi našla? Všimněme si, jak s nimi mluvila. Přinesla ji něco z toho, jak byla zasažená setkáním s Ježíšem. Její svědectví bylo tak silné a čisté, že chlapi, kteří na ni dříve plivali, s ní šli za náboženskou konkurencí, za Judeicem …
Ježíš se u místních Samařanů setkal s otevřeností, s upřímným a poctivým zájmem. Dva dny je učil, přiblížil je v porozumění Bohu.
Nepředlédněme náboženský příkop mezi Samařany. S Judejci se vzájemně nesnášeli, dělali si navzájem naschvály, někdy velmi vážné. Jedni druhé považovali za nečisté. V opovržení se nestýkali s druhou stranou, nečistota je přece nakažlivá jako malomocenství.
Škoda, že se pokřtění nezabývají porozumění Písmu hlouběji. (Stačí nám tvrzení, že naše církev je ta pravá a už nás neláká si víc rozumět s Bohem.)
Samařská žena řekla: „Jak ty jako Judeiec, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Judeici se totiž se Samařany nestýkají (jsou pro ně nečistí).
Co znamená nečistý?
Není to hřích, ale překážka k setkání:
maminka po porodu, ten, kdo dosloužil umírajícímu … byli kulticky nečistí, přesto, že prokázali nejvyšší stupeň lásky. Proč?
Pohané čarovali s krví, pokoušeli se o setkávání s mrtvými, atd. Aby se pohanství nedostávalo mezi Izraelce, aby něco, co se používalo v pohanských praktikách, nebylo přinášeno mezi lidi, potřeboval každý nečistý rituální očistu. Např. ten, komu tekla krev (řízl se do prst, spustila se mu krev z nosu, …), se šel ponořit do rituální lázně, aby mohl mezi lidi. [4]
Nečistota není hříchem, ale je zábranou k setkání s Bohem i lidmi (podobně jako když jsme špinaví, zpocení, neupravení, neustrojení …)
Rituální nečistota názorně vedla lidi k přemýšlení a odstraňování hlubších, neviditelných překážek ve vztazích.
K pozornější ochotě naslouchat Bohu a učit se přemýšlet (jinak jedná sobec, jinak soucitný. Jinak přemýšlí pyšný, jinak hledající.)
Jinak posuzoval lidské jednání farizej, který byl náboženským pokrytcem a jinak Ježíšův učedník.
Někdo má své názory za jedině správné a o Ježíšovy názory se nezajímá.
Otázka čistý a nečistý se nás týká. Máme v sobě řadu zábran, předsudků, nedovzdělání a odmítání druhých lidí i Boha.
(Měl-li je i apoštol Pavel: „Žena ať mlčí. Otrok ať se nebouří vůči otrokáři“ …, jak bych si mohl myslet, že vím všechno nejlépe?)
Na otázku: Pane faráři, dáte mně pít Krev Páně“?, kněz odpověděl: „V těle Páně je živý Kristus, v živém těle je živá krev. Nevěříte-li, tomu, nechoďte ke svatému přijímání.“
Kdybychom mu odpověděli: „Pane faráři, to je škoda, že jste to neporadil Pánu Ježíši“, zřejmě bychom nepochodili. Ten kněz ví všechno nejlépe. Je zřejmě nečistý. Má v sobě zábranu k většímu porozumění Ježíšovi. Nerozumí pravidlům biblického vyučování. Nerozeznává čisté od nečistého.
První list Janův říká: „Víme, že Syn Boží přišel a nabízí nám schopnost rozeznávat; abychom poznali, kdo je pravý Bůh. Abychom měli v sobě Ducha Ježíšova.“ (Srv. 1 J 5,20
Každé přehlížení Ježíšových slov a pokynů je vážnou nečistotou, která nám zabraňuje porozumět Ježíšovi a pečlivě pracovat pro Boží království.
(Ten, kdo přehlíží Ježíšova slova, např. z Mt 23
Má špatnou nebo velmi nedokonalou představu o Bohu. Se skutečným Bohem se míjí.
Nakolik máme špatnou nebo nedokonalou představu o Bohu, natolik se mýlíme a mateme lidi.
Se skutečným Bohem se míjíme.
Ježíš blahopřeje těm, kdo mají čisté srdce: „Oni uzří Boha“ (Mt 5,8
Pokorný člověk hladoví po poznání (ví, je chudý duchem), prosí Boha a o osvícení a pomoc při studiu Písma.
Jaké vysvědčení, jaké známky bychom si v Ježíšově vyučování napsali?
Za Ježíše se neznámkovalo, ale v podobenství o rozsévači nás Ježíš učí pečlivé spolupráci s Božím slovem.
Ježíš nám ukazuje, co máme dělat. Hledajícím odkrývá krásu Boha. Vyučuje nás a posílá k lidem, abychom jim dávali pít z Pramene.
Proč pít starou vodu z cisterny (někdo z kaluže), místo čerstvé, pramenité a léčivé vody?
Proč nenabízet lidem Ježíšovu nauku o Bohu?
[1] Židé po všechna pokolení dětem a vnukům vyprávějí: „Jsme milovanými syny a dcerami Božími. Jsme dětmi Abraháma, knížete. Náš Mojžíš, egyptský princ, je jedním z nejvzdělanějších lidí. Vystudoval univerzitu pro egyptské prince a později jej vzdělal sám Hospodin. Od Hospodina a Mojžíše se učíme i my. Jsme vzdělaným národem z královského rodu, proto se snažíme s druhými jednat královsky. To, že jsme ze vznešeného, božího rodu, připomínala našim předkům purpurová fialová stuha přišitá na okraji jejich šatů. (Srv. Nm 15,38
(Fialová barva je znakem důstojnosti. Byla a dodneška je nejdražší, proto purpurová roucha nosili jen králové. Naše fialová barva v kostelích je temná. Purpurová barva má v sobě více červeně. Správný fialový odstín mají biskupové. Fialovou barvu omylem vydáváme za barvu kající. Znakem kajícnosti je popel a ten je šedivý.)
Židé také dětem opakují: „Mojžíš je nejen nejvzdělanější egyptský a Boží princ, „Byl také nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi“. (Nm 12,3
[2] Muž oslovil ženu, Judeiec nečistou Samařanku, požádal ji o službu, mluvil s ní o duchovních věcech, představil se jí coby Mesiáš, jednal s ní s úctou, přesto, že žila nesezdaná (na hromádce“).
[3] Oprava zpustlých církevních objektů (kulturních památek) nás mnoho stála. Kostely se přesto vyprazdňují. Namáhavě vymýšlíme nákladné programy, abychom lidi přivedli zpět. Přitom stojíme u studny vody živé.
[4] Žena krvotoká z Mt evangelia byla kulticky nečistá. (Mt 9,20
Mojžíš se odvážně zastával hebrejských otroků. Později je obětavě vyvedl z otrockého ponížení a dřiny ke svobodě Božích královských synů a dcer. Zachránění mu ale místo ocenění opakovaně strašně spílali. (Před týdnem jsem o tom mluvil.) [1]
Voda je pro život bezpodmínečně nutná. Lidé zkrajů, kde je jí není dostatek, si vody váží. Jako my jsme dříve říkali, že „chléb je boží dar“, tam oni podobně mluví o vodě.
Voda nestačí ke vzniku života. K tomu je nutný stvořitelský záměr.
K evangeliu.
Připomínám, že rozhovor Ježíše se samařskou ženou byl delší než záznam evangelia.
Setkání Samařanky s Ježíšem je jednou z náboženských i lterárních perel první velikosti.
Opovrhovaná žena se trmácela pro vodu v největším vedru, aby ji nikdo nepotkal a neplival na ni.
Oceňujeme úctu Ježíše k ženám (ke každému člověku), i k lidem, kteří nežijí vzorně.
- Kdo to promyslí a vztáhne na sebe, získává úctu k Bohu.
- Učí se od Ježíše přístupu k lidem, o kterých si myslíme, že jsou horší než my.
Stručně připomenu:
- Setkání nebylo náhodné.
- Kolik nábožensko-společenských hradeb Ježíš překročil? [2]
- Proč jsme nepřevzali Ježíšův přístup k ženám?
- Proč se hloupě povyšujeme nad druhé?
- Proč jsme si neosvojili Ježíšův misijní program? [3]
Samařanka byla okouzlena Ježíšovou osobností.
Všimněme si, že nebyla „puťka“, byla rázná – prosadila si svou v náboženské společnosti (žila nesezdaná s mužem, který si ji nechtěl vzít). V rozhovoru s Ježíšem byla poněkud hubatá. („Jak mě můžeš dát tu svou vodu, vždyť nemáš ani vědro“ ?)
Ježíšovi se líbila, ptala se na podstatné věci a tak jí rád dopřál biblickou vyučovací lekci a mistrně ji vedl k novému poznání.
Žena byla ohromena neobvyklou úctou, s kterou s ní Ježíš jednal. Když se ukázalo, že od začátku věděl, že porušuje dobrý mrav a nepohrdal s ní jako místní společnost, její údiv ještě narostl. To, že o ní neznámé všechno věděl, správně rozpoznala – jsi prorok, přicházíš od Boha.
Očekávala Mesiáše, který lidi osvobodí od všeho nespravedlivého, i od povrchních odsuzování.
Byla přemýšlivá a ptala se na podstatné. „Kde se nachází nejčistší a nejlepší pramen poznání“?
Byla ochotná přijmout Mesiáše od Juudeiců. Až nakonec se jí Ježíš představil coby Mesiáš.
To poznání pro ni bylo důležitější než voda, než její nádoba na vodu. Utíkala s touto zprávou k lidem, kteří s ní opovrhovali. Kde přední muže místní obce asi našla? Všimněme si, jak s nimi mluvila. Přinesla ji něco z toho, jak byla zasažená setkáním s Ježíšem. Její svědectví bylo tak silné a čisté, že chlapi, kteří na ni dříve plivali, s ní šli za náboženskou konkurencí, za Judeicem …
Ježíš se u místních Samařanů setkal s otevřeností, s upřímným a poctivým zájmem. Dva dny je učil, přiblížil je v porozumění Bohu.
Nepředlédněme náboženský příkop mezi Samařany. S Judejci se vzájemně nesnášeli, dělali si navzájem naschvály, někdy velmi vážné. Jedni druhé považovali za nečisté. V opovržení se nestýkali s druhou stranou, nečistota je přece nakažlivá jako malomocenství.
Škoda, že se pokřtění nezabývají porozumění Písmu hlouběji. (Stačí nám tvrzení, že naše církev je ta pravá a už nás neláká si víc rozumět s Bohem.)
Samařská žena řekla: „Jak ty jako Judeiec, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Judeici se totiž se Samařany nestýkají (jsou pro ně nečistí).
Co znamená nečistý?
Není to hřích, ale překážka k setkání:
maminka po porodu, ten, kdo dosloužil umírajícímu … byli kulticky nečistí, přesto, že prokázali nejvyšší stupeň lásky. Proč?
Pohané čarovali s krví, pokoušeli se o setkávání s mrtvými, atd. Aby se pohanství nedostávalo mezi Izraelce, aby něco, co se používalo v pohanských praktikách, nebylo přinášeno mezi lidi, potřeboval každý nečistý rituální očistu. Např. ten, komu tekla krev (řízl se do prst, spustila se mu krev z nosu, …), se šel ponořit do rituální lázně, aby mohl mezi lidi. [4]
Nečistota není hříchem, ale je zábranou k setkání s Bohem i lidmi (podobně jako když jsme špinaví, zpocení, neupravení, neustrojení …)
Rituální nečistota názorně vedla lidi k přemýšlení a odstraňování hlubších, neviditelných překážek ve vztazích.
K pozornější ochotě naslouchat Bohu a učit se přemýšlet (jinak jedná sobec, jinak soucitný. Jinak přemýšlí pyšný, jinak hledající.)
Jinak posuzoval lidské jednání farizej, který byl náboženským pokrytcem a jinak Ježíšův učedník.
Někdo má své názory za jedině správné a o Ježíšovy názory se nezajímá.
Otázka čistý a nečistý se nás týká. Máme v sobě řadu zábran, předsudků, nedovzdělání a odmítání druhých lidí i Boha.
(Měl-li je i apoštol Pavel: „Žena ať mlčí. Otrok ať se nebouří vůči otrokáři“ …, jak bych si mohl myslet, že vím všechno nejlépe?)
Na otázku: Pane faráři, dáte mně pít Krev Páně“?, kněz odpověděl: „V těle Páně je živý Kristus, v živém těle je živá krev. Nevěříte-li, tomu, nechoďte ke svatému přijímání.“
Kdybychom mu odpověděli: „Pane faráři, to je škoda, že jste to neporadil Pánu Ježíši“, zřejmě bychom nepochodili. Ten kněz ví všechno nejlépe. Je zřejmě nečistý. Má v sobě zábranu k většímu porozumění Ježíšovi. Nerozumí pravidlům biblického vyučování. Nerozeznává čisté od nečistého.
První list Janův říká: „Víme, že Syn Boží přišel a nabízí nám schopnost rozeznávat; abychom poznali, kdo je pravý Bůh. Abychom měli v sobě Ducha Ježíšova.“ (Srv. 1 J 5,20
)
Každé přehlížení Ježíšových slov a pokynů je vážnou nečistotou, která nám zabraňuje porozumět Ježíšovi a pečlivě pracovat pro Boží království.
(Ten, kdo přehlíží Ježíšova slova, např. z Mt 23
. Kapitoly, je
zřejmě nečistý.)
Má špatnou nebo velmi nedokonalou představu o Bohu. Se skutečným Bohem se míjí.
Nakolik máme špatnou nebo nedokonalou představu o Bohu, natolik se mýlíme a mateme lidi.
Se skutečným Bohem se míjíme.
Ježíš blahopřeje těm, kdo mají čisté srdce: „Oni uzří Boha“ (Mt 5,8
) - pokorný
člověk s otevřeným srdcem uznává, že Bůh má na
mnoho věcí úplně jiné názory než my.
Pokorný člověk hladoví po poznání (ví, je chudý duchem), prosí Boha a o osvícení a pomoc při studiu Písma.
Jaké vysvědčení, jaké známky bychom si v Ježíšově vyučování napsali?
Za Ježíše se neznámkovalo, ale v podobenství o rozsévači nás Ježíš učí pečlivé spolupráci s Božím slovem.
Ježíš nám ukazuje, co máme dělat. Hledajícím odkrývá krásu Boha. Vyučuje nás a posílá k lidem, abychom jim dávali pít z Pramene.
Proč pít starou vodu z cisterny (někdo z kaluže), místo čerstvé, pramenité a léčivé vody?
Proč nenabízet lidem Ježíšovu nauku o Bohu?
[1] Židé po všechna pokolení dětem a vnukům vyprávějí: „Jsme milovanými syny a dcerami Božími. Jsme dětmi Abraháma, knížete. Náš Mojžíš, egyptský princ, je jedním z nejvzdělanějších lidí. Vystudoval univerzitu pro egyptské prince a později jej vzdělal sám Hospodin. Od Hospodina a Mojžíše se učíme i my. Jsme vzdělaným národem z královského rodu, proto se snažíme s druhými jednat královsky. To, že jsme ze vznešeného, božího rodu, připomínala našim předkům purpurová fialová stuha přišitá na okraji jejich šatů. (Srv. Nm 15,38
)
(Fialová barva je znakem důstojnosti. Byla a dodneška je nejdražší, proto purpurová roucha nosili jen králové. Naše fialová barva v kostelích je temná. Purpurová barva má v sobě více červeně. Správný fialový odstín mají biskupové. Fialovou barvu omylem vydáváme za barvu kající. Znakem kajícnosti je popel a ten je šedivý.)
Židé také dětem opakují: „Mojžíš je nejen nejvzdělanější egyptský a Boží princ, „Byl také nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi“. (Nm 12,3
)
Mojžíš je náš obdivovaný a milovaný učitel, o Bohu to plaví
ještě více.“
[2] Muž oslovil ženu, Judeiec nečistou Samařanku, požádal ji o službu, mluvil s ní o duchovních věcech, představil se jí coby Mesiáš, jednal s ní s úctou, přesto, že žila nesezdaná (na hromádce“).
[3] Oprava zpustlých církevních objektů (kulturních památek) nás mnoho stála. Kostely se přesto vyprazdňují. Namáhavě vymýšlíme nákladné programy, abychom lidi přivedli zpět. Přitom stojíme u studny vody živé.
[4] Žena krvotoká z Mt evangelia byla kulticky nečistá. (Mt 9,20
)