Velký pátek
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Jan 19,39-40 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
Datum: 3. 4. 2026
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Jan 19,39-40 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
; Žid 4,14-16
; Žid 5,7-9
; J 18,1-19,42
Datum: 3. 4. 2026
V prvním čtení se v mnoha českých
kostelích čte ta strašná pomluva:
„Hospodin na Ježíše uvalil vinu nás všech … Hospodinu se zalíbilo zdrtit jej utrpením…“
Jsem blázen, že mně ta slova vadí?
Žalovali byste pomlouvače, který by vás veřejně nařkl, že sadisticky týráte svoje děti?
Biskupům, kněžím, lektorům a lidem v kostele takové nařčení Boha nevadí?
Netěší mě chodit v takovém církevním průvodu a proudu. Jsem z toho nešťastný.
Proč neukazujeme lidem krásu Boží tváře?
Panu arcibiskupu Radivoji Jakovljevičovi jsme vděční za dobrý překlad textu o Izaiášovu trpícím Božím služebníku. Text uvádím v Příloze.
K druhému čtení. Nerozumím slovům našeho překladu v předposlední větě.
„Ježíš se svým utrpením naučil poslušnosti“.
Nebyl Ježíš poslušný Otce Nebeského už před křížovou cestou? [1]
K evangeliu. S Bohem dotváříme svět, usilujeme o spravedlivé soudy a snažíme se stavět proti zlu. Ale o Ježíšově smrti máme zkreslené představy. Naše teologie silně pokulhává za biblickým vyučováním. [2]
Bez porozumění Ježíšovu příběhu, včetně jeho smrti, se míjíme s porozuměním Bohu.
Téměř celé první tisíciletí se křesťané styděli za to, jak strašně jsme Ježíše ponížili a umučili. Věděli, že kříž je nejtěžším mučícím nástrojem a nejpotupnější šibenicí. Ale nám u kříže otrnulo ... [3]
Dát přednost životu druhého, je obdivuhodné.
Obdivujeme statečné egyptské porodní báby, riskující krk, když se postavily proti rozkazu božského faraóna topit hebrejské kluky.
Vážíme si Jana Palacha, když po prohlášení kolaborantské komunistické vlády, že okupace sovětů v roce 1968 byla bratrskou pomocí, se nás Plach snažil vyburcovat, abychom znovu neohnuli páteř.
Ježíš nám říká, že tomu, kdo přizná svou vinu a snaží se o nápravu života, tomu Bůh odpouští a nabízí mu pomoc.
Ježíš se nechal umučit, abychom nahlédli jak dalece se my, církev, vzdalujeme od Boha a lidí, když představení propadnou touze po moci a nezastaví se ani před násilím a válkou. My, lidé dole, selháváme, když k tomu mlčíme. Ani Ježíše se nikdo nezastal.
Škoda, že mnozí zůstáváme zatvrzelí nebo zbabělí. Ježíš nebyl posledním, koho církev utýrala. Židé ve jménu Božím zabíjeli proroky, pokřtění i ve jménu Božím vraždili v miliónech.
Pronásledování nevinných nekončí.
V pašijích si všimněme několika věcí.
- Ježíš se mohl ubránit, ochromil zatýkací komando (nebylo to poprvé (srv. L 4,30
Nedopustil, aby někdo z jeho učedníků byl postižen (srv. J 18,9
Škoda, že jsme nepřijali a neosvojili si Boží výbavu sebeobrany vůči násilí. [4]
- Nápad, předhodit Ježíše Pilátovi jako vzbouřence proti Římu, napověděl velekněžím ďábel.
Umyli si ruce podobně jako Pilát. [5]
Chyby nám ztěžují život. Ztratíme-l klíče od domu, nebo si je necháme v zabouchnutých dvěřích, dostaneme se do nouze.
Děti, které se za války nedostaly ani do posledního vlaku N. Wintona, byly smrtelně ohroženy.
Příčinou mnoha dalších selhání je naše odtržení od Boha. Nedbáme na jeho pokyny a rady.
- Ježíšovi rodiče podcenili Ježíšova slova o jeho programu a zbytečně se trápili. (Srv. Lk 2,47-50
- Kdyby Petr, Nikodém, Jidáš lépe a s větší důvěrou naslouchali Ježíšovi, nemuseli projít vlastním trpkým selháním.
- Kdyby velekněží poctivě přijali Mesiáše, nebyl by Izraelský národ zmasakrován a na dva tisíce let vyhnán ze Svaté země.
- Kdybychom se nechali vést Boží moudrostí, nepronásledovali bychom židy a neponižovali další lidi. Byli bychom společenstvím Ježíšových učedníků bez povyšování se nad druhými.
Vztah vytvářejí dvě strany.
Hospodin uzavřel Manželskou smlouvu s Izraelem. Prohlásil Izrael za manželkou.
Izrael smlouvu porušil. Rozešel s Hospodinem. Ale Hospodin smlouvu nevypověděl, nerozvedl se s Izraelem, to by židé zanikli podobně, jako mnoho jiných národů.
Ježíšova obětavost nám má otevřít oči. K přiznání vin a k přilnutí k Bohu.
PŘÍLOHA
1. čtení Velkého pátku (Iz 52,13-53,12
překlad: Radivoj Jakovljevič
(člen skupiny Ekumenického překladu Bible)
Hle, můj služebník nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním ztrnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost,
abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením,
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
a obtížil se našimi bolestmi.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit a pokořen od Boha.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí.
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou
a Hospodin mu dovolil,
aby se vystavil násilí nás všech.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých,
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a ocenil, že dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
podaří co se mu to, v čem má Hospodin zalíbení.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Unese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého,
neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
[1] Dříve byla zvířata krocena a ovládána násilím. Na koně vyskočil zkušený jezdec, snažil se na zvířeti udržet a vyčerpat jeho síly a odpor. Kůň se povětšinou s třesením nakonec člověku podvolil. Dnes se odmala snažíme péčí a laskavostí získat důvěru hříběte. To vyžaduje delší práci, ale je to účinnější a bezpečnější pro zvíře i člověka.
Ve výchově dětí jsme také odložili rákosku a vařečku.
Je Bůh horší vychovatel než my?
[2] Představme si, že by nám jeden mravenec řekl: „Z lásky k tobě se nechám ukřižovat. Kamarádi mně z jehličí udělají kříž a přibijí mě na něj.“ Co bychom mu řekli? „Mravenče, to by se mnou nikterak nepohnulo. Těší mě, když vy, mravenci čistíte les. Ale na něco se tě zeptám, prý vy, černí mravenci, máte červené mravence za otroky, potěšilo by mě, kdybyste jim dali svobodu a přijali je na stejnou úroveň.“
[3] Jedna paní mně vyprávěla, jak ji – čtrnáctiletou – po válce v Praze poslala teta s malou sestřenicí na veřejnou popravu válečného zločince K. H. Franka. Lidé řvali nenávistí …, děvče omdlévalo hrůzou z fanatismu davu.
Hloupý komunistický učitel nás ve druhé třídě vzal na školný výlet na Špilberk.
Maminka v čekárně u lékaře hystericky piští na dítě: „Neboj se, neboj se, to nebude bolet …“, a dítě pojančí. Na výletě fotí dítě v muzeu tortury.
Od dětství jsme chodili na křížovou cestu a zpívali absurdní píseň „Svatý kříži, tebe ctíme, lůžko pána Ježíše“. Nejen tím v nás církev vypěstovala imunitu k Ježíšovu umučení a kříži. I taková je naše tradice!
Návštěvu Osvětimi odmítáme, ale popraviště Golgoty s námi mnoho nehne.
[4] Byli jsme vedeni k pokornému snášení utrpení – k ustupování zlu. Říkali nám, že utrpení máme obětovat Bohu. Že prý nejcennější na Ježíšově životě bylo umučení.
Ale Písmo říká, že nás Ježíš zachraňuje svou láskou, vyučováním a přátelstvím.
[5] Velekněží Kaifáš i Annáš se rozhodli odstranit se Ježíše po Velikonocích. (Srv. Mk 14,1-2
Pilát si umyl ruce, prohlásil: „Velekněží mě vydírali, abych Ježíše ukřižoval. Vyhrožovali mně, že mě jinak obžalují u císaře“.
Velekněží si umyli ruce: „To Pilát Ježíše ukřižoval, my ne, my nemáme právo nad nikým vynést hrdelní rozsudek“.
(Krutý Pilát se k Ježíšovi choval lépe než velekněží. Ježíš říká, že vlk v rouchu beránčím je větší zločinec, než obyčejný vlk: „Komu bylo více dáno, ten má větší odpovědnost a od toho bude více požadováno,“)
„Hospodin na Ježíše uvalil vinu nás všech … Hospodinu se zalíbilo zdrtit jej utrpením…“
Jsem blázen, že mně ta slova vadí?
Žalovali byste pomlouvače, který by vás veřejně nařkl, že sadisticky týráte svoje děti?
Biskupům, kněžím, lektorům a lidem v kostele takové nařčení Boha nevadí?
Netěší mě chodit v takovém církevním průvodu a proudu. Jsem z toho nešťastný.
Proč neukazujeme lidem krásu Boží tváře?
Panu arcibiskupu Radivoji Jakovljevičovi jsme vděční za dobrý překlad textu o Izaiášovu trpícím Božím služebníku. Text uvádím v Příloze.
K druhému čtení. Nerozumím slovům našeho překladu v předposlední větě.
„Ježíš se svým utrpením naučil poslušnosti“.
Nebyl Ježíš poslušný Otce Nebeského už před křížovou cestou? [1]
K evangeliu. S Bohem dotváříme svět, usilujeme o spravedlivé soudy a snažíme se stavět proti zlu. Ale o Ježíšově smrti máme zkreslené představy. Naše teologie silně pokulhává za biblickým vyučováním. [2]
Bez porozumění Ježíšovu příběhu, včetně jeho smrti, se míjíme s porozuměním Bohu.
Téměř celé první tisíciletí se křesťané styděli za to, jak strašně jsme Ježíše ponížili a umučili. Věděli, že kříž je nejtěžším mučícím nástrojem a nejpotupnější šibenicí. Ale nám u kříže otrnulo ... [3]
Dát přednost životu druhého, je obdivuhodné.
Obdivujeme statečné egyptské porodní báby, riskující krk, když se postavily proti rozkazu božského faraóna topit hebrejské kluky.
Vážíme si Jana Palacha, když po prohlášení kolaborantské komunistické vlády, že okupace sovětů v roce 1968 byla bratrskou pomocí, se nás Plach snažil vyburcovat, abychom znovu neohnuli páteř.
Ježíš nám říká, že tomu, kdo přizná svou vinu a snaží se o nápravu života, tomu Bůh odpouští a nabízí mu pomoc.
Ježíš se nechal umučit, abychom nahlédli jak dalece se my, církev, vzdalujeme od Boha a lidí, když představení propadnou touze po moci a nezastaví se ani před násilím a válkou. My, lidé dole, selháváme, když k tomu mlčíme. Ani Ježíše se nikdo nezastal.
Škoda, že mnozí zůstáváme zatvrzelí nebo zbabělí. Ježíš nebyl posledním, koho církev utýrala. Židé ve jménu Božím zabíjeli proroky, pokřtění i ve jménu Božím vraždili v miliónech.
Pronásledování nevinných nekončí.
V pašijích si všimněme několika věcí.
- Ježíš se mohl ubránit, ochromil zatýkací komando (nebylo to poprvé (srv. L 4,30
).
Nedopustil, aby někdo z jeho učedníků byl postižen (srv. J 18,9
), vydal do rukou násilníků jen sám sebe
(srv. J 10,18
).
Škoda, že jsme nepřijali a neosvojili si Boží výbavu sebeobrany vůči násilí. [4]
- Nápad, předhodit Ježíše Pilátovi jako vzbouřence proti Římu, napověděl velekněžím ďábel.
Umyli si ruce podobně jako Pilát. [5]
Chyby nám ztěžují život. Ztratíme-l klíče od domu, nebo si je necháme v zabouchnutých dvěřích, dostaneme se do nouze.
Děti, které se za války nedostaly ani do posledního vlaku N. Wintona, byly smrtelně ohroženy.
Příčinou mnoha dalších selhání je naše odtržení od Boha. Nedbáme na jeho pokyny a rady.
- Ježíšovi rodiče podcenili Ježíšova slova o jeho programu a zbytečně se trápili. (Srv. Lk 2,47-50
)
- Kdyby Petr, Nikodém, Jidáš lépe a s větší důvěrou naslouchali Ježíšovi, nemuseli projít vlastním trpkým selháním.
- Kdyby velekněží poctivě přijali Mesiáše, nebyl by Izraelský národ zmasakrován a na dva tisíce let vyhnán ze Svaté země.
- Kdybychom se nechali vést Boží moudrostí, nepronásledovali bychom židy a neponižovali další lidi. Byli bychom společenstvím Ježíšových učedníků bez povyšování se nad druhými.
Vztah vytvářejí dvě strany.
Hospodin uzavřel Manželskou smlouvu s Izraelem. Prohlásil Izrael za manželkou.
Izrael smlouvu porušil. Rozešel s Hospodinem. Ale Hospodin smlouvu nevypověděl, nerozvedl se s Izraelem, to by židé zanikli podobně, jako mnoho jiných národů.
Ježíšova obětavost nám má otevřít oči. K přiznání vin a k přilnutí k Bohu.
PŘÍLOHA
1. čtení Velkého pátku (Iz 52,13-53,12
)
překlad: Radivoj Jakovljevič
(člen skupiny Ekumenického překladu Bible)
Hle, můj služebník nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním ztrnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost,
abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením,
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
a obtížil se našimi bolestmi.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit a pokořen od Boha.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí.
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou
a Hospodin mu dovolil,
aby se vystavil násilí nás všech.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých,
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a ocenil, že dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
podaří co se mu to, v čem má Hospodin zalíbení.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Unese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého,
neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
[1] Dříve byla zvířata krocena a ovládána násilím. Na koně vyskočil zkušený jezdec, snažil se na zvířeti udržet a vyčerpat jeho síly a odpor. Kůň se povětšinou s třesením nakonec člověku podvolil. Dnes se odmala snažíme péčí a laskavostí získat důvěru hříběte. To vyžaduje delší práci, ale je to účinnější a bezpečnější pro zvíře i člověka.
Ve výchově dětí jsme také odložili rákosku a vařečku.
Je Bůh horší vychovatel než my?
[2] Představme si, že by nám jeden mravenec řekl: „Z lásky k tobě se nechám ukřižovat. Kamarádi mně z jehličí udělají kříž a přibijí mě na něj.“ Co bychom mu řekli? „Mravenče, to by se mnou nikterak nepohnulo. Těší mě, když vy, mravenci čistíte les. Ale na něco se tě zeptám, prý vy, černí mravenci, máte červené mravence za otroky, potěšilo by mě, kdybyste jim dali svobodu a přijali je na stejnou úroveň.“
[3] Jedna paní mně vyprávěla, jak ji – čtrnáctiletou – po válce v Praze poslala teta s malou sestřenicí na veřejnou popravu válečného zločince K. H. Franka. Lidé řvali nenávistí …, děvče omdlévalo hrůzou z fanatismu davu.
Hloupý komunistický učitel nás ve druhé třídě vzal na školný výlet na Špilberk.
Maminka v čekárně u lékaře hystericky piští na dítě: „Neboj se, neboj se, to nebude bolet …“, a dítě pojančí. Na výletě fotí dítě v muzeu tortury.
Od dětství jsme chodili na křížovou cestu a zpívali absurdní píseň „Svatý kříži, tebe ctíme, lůžko pána Ježíše“. Nejen tím v nás církev vypěstovala imunitu k Ježíšovu umučení a kříži. I taková je naše tradice!
Návštěvu Osvětimi odmítáme, ale popraviště Golgoty s námi mnoho nehne.
[4] Byli jsme vedeni k pokornému snášení utrpení – k ustupování zlu. Říkali nám, že utrpení máme obětovat Bohu. Že prý nejcennější na Ježíšově životě bylo umučení.
Ale Písmo říká, že nás Ježíš zachraňuje svou láskou, vyučováním a přátelstvím.
[5] Velekněží Kaifáš i Annáš se rozhodli odstranit se Ježíše po Velikonocích. (Srv. Mk 14,1-2
)
Pilát si umyl ruce, prohlásil: „Velekněží mě vydírali, abych Ježíše ukřižoval. Vyhrožovali mně, že mě jinak obžalují u císaře“.
Velekněží si umyli ruce: „To Pilát Ježíše ukřižoval, my ne, my nemáme právo nad nikým vynést hrdelní rozsudek“.
(Krutý Pilát se k Ježíšovi choval lépe než velekněží. Ježíš říká, že vlk v rouchu beránčím je větší zločinec, než obyčejný vlk: „Komu bylo více dáno, ten má větší odpovědnost a od toho bude více požadováno,“)