12. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zach 12,10-11 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Zach 12,10-11 (najít další); Gal 3,26-29; Lk 9,18-24
Datum: 20. 6. 2010
Není to dlouho, co jsme slavili Svatodušní svátky. Trochu se podívejme, jak k nám Duch svatý promlouvá, jak s ním spolupracujeme a jak „nás uvádí do veškeré pravdy“ (srov. J 16,13).
 

Odkývat všechna tři  čtení nám nedělá problém. Ale porozumění těmto textům není úplně snadné. 

Máme dost hluboko vyjeté  koleje svého myšlení. Katechismové odpovědi nestačí k porozumění božím plánům a božího jednání s námi.

Písmo je vyučujícím textem k myšlení a poznávání. /1

Pochopení úryvku ze Zachariáše je pracné a nemožné bez přečtení 12. a 13. kapitoly (Zach 12 (najít předchozí), Zach 13).

Můžeme se z něj naučit určité opatrnosti a pokoře, jak naslouchat biblickým proroctvím o budoucnosti (proroctví není věštbou). Proroctví přesně porozumí až ten, který se dočká jeho naplnění. Ale má dopředu sloužit k poučení mnohým.
 

Co mohli staří židé  z tohoto textu vyčíst? Juda a Jeruzalém bude nejen zachován a zachráněn z nájezdů okolních národů, ale stane se uzdravujícím zdrojem.

Vítězové, pijící  z poháru na hostině oslavující svá vítězství, padnou opilí, bez vlády nad sebou.

Pyšní siláci se budou marně pokoušet zvednout kámen, doplatí na svou troufalost.

Jeruzalém obstojí. 

Ale i Davidův dům projde jakousi tragedií, v tříbení obstojí jen třetina lidí („aby vyšlo najevo smýšlení srdcí“, „kutna mnicha nedělá“).  

Kdo bude tím „Probodnutým“, kvůli němuž bude mnoho lidí naříkat?

Kdo a proč jej probodne?   

My si myslíme, že už  víme kdo je „Probodeným“ ...  

Je ovšem důležité  se zastavit u toho, co nikdo(!) nepředpokládal – Mesiáše probodli jeho vlastní lidé. Dokonce ti, kteří byli skálopevně  přesvědčení, že už dopředu jsou jeho oddanými služebníky. Vždyť se snažili si jeho příchod od Boha „vyprošovat“ a zasloužit.

Budoucí vrahové  ovšem byli Nazaretským včas varováni. („Syna člověka zlikviduje duchovenstvo, teologická fakulta a biskupská konference v čele s papežem“.)  

„Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování.“

Jak byl vylit duch milosti?

Jak působil Duch smilování? 

Kdo se měl nad kým smilovat?

Bůh? Ten nemusí být přemlouván, sám se smiloval nad Izraelem a poslal Mesiáše. /2 

Ježíš svým životem, svým jednáním vyhlásil „Milostivé léto“ (které  trvá dodnes!). 

Ježíš se smiloval nad Izraelem, sloužil mu do roztrhání těla. Snažil se Izrael získat. /3

Co měl ještě udělat více?  

Kdo koho prosil a měl prosit o smilování? 

To Izrael se nesmiloval nad Otcem a jeho synem.

Už když Ježíš  poprvé židy varoval, strašně se urazili a krutě se na něj obořili. /4  

Pokud se někdo nepoučí z historie, hrozí mu, že bude opakovat chyby svých předků. Židé se nepoučili ze strašných chyb svých předků (kteří odporovali Duchu božímu a nemilosrdně likvidovali proroky) a zavraždili vlastního Mesiáše, který je přišel zachránit. /5
 
 

Ale pokročme od židů  (nad kterými se hloupě pohoršujeme a povyšujeme a myslíme si, že nám se něco podobného nemůže stát), k Ježíšovým učedníkům.

Ani ti Ježíše za Mesiáše téměř nepřijali.

Někdy mu odporovali, že říká nesmysly. A naopak se holedbali, že budou Ježíše chránit vlastními těly.

I kvůli nim šel Ježíš  na kříž. Ničím jiným je nepřesvědčil, jak náboženské  pojetí židovských učitelů odvádí lidi na opačnou stranu, od Boha. Jak jsou představení synagógy (tehdejší církve) nebezpeční Bohu a lidem, jak jsou zatvrzelí a nesnášenliví.

Ježíš nepřesvědčil ani učedníky, že Mesiáš bude vládnout naprosto jinak než  z Davidova trůnu.  

Nejednou jsme si říkali, jak to je s větou: „Kdo chce být mým učedníkem, ať každý den vytrhává svůj kůl z kolové hradby farizejské zbožnosti (jejich názorů na Boha, na Mesiáše) a následuje mě.

Vyber si za svého učitele mě nebo pana rabína“. 

Učedníci si přece ověřovali, nakolik Písmu odpovídají názory Ježíše nebo učitelů  Zákona.  

Našimi nejstaršími křesťanskými předky jsou apoštolové a učedníci.  

Nepoučíme-li se z jejich chyb, hrozí nám, že budeme opakovat jejich chyby.

My si ovšem za žádnou cenu nechceme připustit, že by se nám něco podobného mohlo stát (natož  že bychom se mohli tak tupě zachovat jako židé v nazaretské synagóze).

Naše náboženství je přece pravé, máme Bibli, patříme do pravé církve, naši představení jsou potvrzení od Boha, máme řadu příslibů,  že církev nebude přemožena atd.

Ale copak takovouto výbavu neměli židé? A nevyučoval učedníky řadu měsíců sám Ježíš?

Nebyli židé přesvědčeni, že milují Boha? Neměli své mučedníky pro víru?

Copak to Petr nemyslel dobře a upřímně, když Ježíše káral: „Co máš pořád s tím ukřižováním?“  

Je pravda, že apoštolové  se nechávali Ježíšem stále „obracet“ k Bohu. A podstatné je, že se s Ježíšem nerozešli a že se ze svých chyb v ledasčem poučili.

Ve svých názorech na Boha ušli s Ježíšem veliký kus cesty. 

Ale je nám třeba prozkoumat:

           zda Bůh poskytl židům i učedníkům dost možností Ježíše pochopit,

           zda jim k tomu nabídl dostatečné bohatství Ducha,

           zda slyšeli dostatek proseb o smilování  se nad Bohem,

           zda Bůh nabízí dostatek pomoci nám hříšným,

a pak z toho učinit závěr,

           zda uznáváme Boží milosrdenství 

           a zda my jednáme s Bohem poctivě a spravedlivě.  

I židé si vybírali jen určitá místa z Písma, ostatní místa míjeli. Stejně činíme i my.

Zkusíme si uvést příklad.

Když někteří renesanční  malíři namalovali na obrazech nahé lidi, někdo nařídil, aby jim přimalovali plavky.

Když někteří malíři namalovali Boha jako starce, nic se nedělo.

Ale přece v Desateru říká:  „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.“ (Neptáme se už ani, jaký smysl toto přikázání má.) 

Kdyby si žížaly zobrazily Boha jako žížalu, vepři jako kance, kulomety jako kulomet, protestovali bychom.

Zeptají-li se nás Svědkové  Jehovovi, adventisté nebo židé, zda uznáváme Ježíše za Mesiáše, odpovíme: „Ano!“ Co jim odpovídáte, když  se ptají, proč nedodržujeme zákaz zobrazování Boha?

Co odpovídáme Bohu?  /6

A co jestli nedodržujeme některá  další přikázání?  

Vraťme se k vylévání  Ducha svatého: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování.“ Byl dán Izraeli Duch v dostatečné míře skrze Ježíšovo působení?

Pokud ano, vina za nepřijetí  Mesiáše padá na Izrael.  Jinak je vinen Bůh.   

Zkusíme uvažovat dál. U proroka Jóela (Jl 3,1) čteme: „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“

Číst umíme, umíme také správně povědět, že Ježíšovou smrtí začíná konečné vylití Ducha na připravené. Ale jsme schopni uznat, že třeba i skrze ženu může mluvit Duch svatý? Vyhlížíme a toužíme po něčem takovém. Jakou šanci na přijetí by Duch svatý měl, kdyby chtěl promluvit skrze ženu?

Mesiáš přišel v civilu jako laik. U židů měl šanci být uznán. Jaké vyhlídky poskytneme Ježíši při svém druhém příchodu, aby byl přijat? Co kdyby opět přišel jako laik? Jak bychom jej poznali? Jestlipak bychom mu dali za pravdu? A co kdyby přišel jako žena?

To bychom mu nedovolili! Klademe Bohu tvrdé podmínky.

Kdo je Bůh a kdo jsme my, že my poroučíme?

Přitom klidně, bez rozpaků při druhém čtení (Gal 3,26-29): „… ten, kdo byl ponořen v Krista, kdo jej oblékl, už není muž nebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši“, zřejmě všichni odpovíme nebo jsme odpovídali: „Slyšeli jsme slovo Boží“. Slyšeli jsme, odpověděli jsme, ale nakolik jsme to přijali srdcem do svého způsobu života? Dva tisíce let mezi křesťany se nadvláda mužů nad ženami neměla vůbec vyskytovat.  Mohli bychom uvádět další příklady.  
 

Je nám snazší přijmout verzi Ježíšovy věty: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě“, než tu: „Kdo chce být mým učedníkem, ať každý den vytrhává svůj kůl z kolové hradby farizejské zbožnosti (svévolných názorů na Boha, na Mesiáše) a následuje mě.“ (Vícekrát jsme o tom mluvili.)

Uvidíme, co nám jednou Ježíš  řekne, uvidíme, kam se necháme vést Ježíšem a v čem si budeme tvrdit svou. /7

Zacházíme s Písmem nezodpovědně  a nepečlivě. Používáme formulace, kterým mnoho nerozumíme a které  jsou pro lidi zvenku úplně matoucí.

Co jsme udělali z šibenicí kříže?  Nebo z věty: „Šťastná vina“. To je úctyhodná básnická metafora mluvící o Bohu, který i zlo dokáže využít pro naše dobro. Ale s takovými slovy musíme jednat uvážlivě. Kdo by se odvážil říci dceři paní Milady Horákové: „Paní, neplačte, oběšení vaší maminky je šťastnou vinou – my jsme si uvědomili svou zbabělost, prohnilost naší humanity a dluh vůči demokracii.“

Jsme vinni, zločin zůstane zločinem, zbabělost zbabělostí a vlastní namyšlenost pýchou. Hřích je hříchem, který ubližuje a ničí. I když byl odpuštěn, zranil a byl neštěstím. Nelze jej vzít zpět nebo zapomenout.

Pokud se nepoučíme na chybách druhých, hrozí nám záhuba.  

Nemůžeme říci, že jsme neslyšeli mnohá varování proroků, spisovatelů (třeba Karla Čapka) a samotného Nazaretského.

Chceme patřit mezi ty, kteří počítali s protříbením, přijali je (jako apoštolové) a obstáli. /8

I „starozákonní“ proroctví  pro nás může platit, může nás mnoho naučit a mnohého zla uchránit. 

Písmo je živým a uzdravujícím slovem pro toho, kdo netvrdí, „já vidím!“  

---------------------------------

Poznámky:

                  /1     Katolíci nad „Starým zákonem“ mávnou rukou jako nad obnošeným kabátem. Zapomínáme, že Tóra je povedeným slovem Božím. „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Mt 5,17)
 

                  /2     Mesiáš je plný  Ducha božího: „Sestoupí na tebe Duch svatý  a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé  dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“. (Lk 1,35)

     Jan přede všemi řekl: „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně (tříbení)“. (Lk 3,16)

     Když se všechen lid nechával ponořovat a když  byl ponořen i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý  sestoupil na něj v tělesné  podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (Lk 3,21-22)

     Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš  od Jordánu; Duch ho vyvedl na poušť  … (Lk 4,1)

     Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. (Lk 4,14)

     V nazaretské synagóze Ježíš  četl z knihy proroka Izaiáše: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění  a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (srov. Lk 4,16n)  
!Ježíš vyhlásil „Milostivé léto – které trvá dodnes!   

                  /3     Jeruzaléme, Jeruzaléme, který  zabíjíš proroky a kamenuješ  ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! (Mt 23,37)  

 

                  /4     „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své  vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“

Když  to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, … aby ho svrhli dolů. (Srov. Lk 4,16-37)

            Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které  zabili vaši otcové. Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina. Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili. (Lk 11,47-52)
 

                  /5     Jáhen Štěpán volal: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"“

Když  to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí  zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“

Tu začali hrozně  křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a … (Srov. Sk 7,51-57

                  /6     Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane.

Kdo by tedy zrušil jediné  z těchto nejmenších přikázání  a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20)
 

                  /7     Na Golgotě  byly tři kříže: jeden byl začátkem pekla (pro nekajícího zločince), druhý kříž byl „očistcem“, pomohl partyzánovi ukázat, kam došel se svými názory jak pomoci národu ke svobodě. Jen třetí  kříž dopomohl lidem prohlédnout (včetně apoštolů).
 

                  /8     Z celé  země, je výrok Hospodinův, budou dvě  třetiny vyhlazeny, zajdou, jen třetina v ní  zbude. Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví  stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: „Toto je můj lid.“ A oni řeknou: „Hospodin je můj Bůh“. (Za 13,8-9)

     Simeon rodičům Ježíše požehnal a jeho matce Marii řekl: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání  mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (Lk 2,34-35)

     Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí  nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví  Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. (Mal 2,34-35)