18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16,31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2; Kaz 2,21-23; Kol 3,1-5.9-11; Lk 12,13-21
Datum: 1. 8. 2010
Uprostřed prázdnin a dovolených a krásného léta nasloucháme moudrým textům umožňujícím nám nepřehlédnout tu nejhlubší krásu.  

Co sedlák z Ježíšova podobenství udělal špatného? Na poli se neurodí jako v lese borůvky nebo houby. Na poli bývá dobrá úroda souhrou tvrdé práce zemědělce (zvláště tenkráte) a dobrého počasí.

Každý dobrý hospodář a podnikatel vkládá zisk do dalšího podnikání. (I Josef v Egyptě musel nejprve postavit sýpky, aby měl kde skladovat zásoby na chudé roky.)

Ježíš neříká,  že sedlák mizerně platil nebo vykořisťoval své zaměstnance. O co tedy jde?

A co máme pochopit my?

 

Biblický text míří  skoro vždy na mě.

Už vícekrát mě  někdo řekl, že se do něj v kázání strefuji. To je omyl, kážu si pro sebe. Ale „ten člověk“ správně poslouchal, potrefenou husou jsme pokaždé my sami, já. /1
 

U vyhlášeného rebeho Baalšemtova se vzdělávali chasidé. S úctou a pozorností naslouchali svému váženému učiteli. Jednou po dlouhém vyučování do noci se jeden z nich omlouval ostatním, že strhnul pozornost mistra natolik na sebe, že rebe stále mluvil k němu. Druhý chasid ale pravil, že se naprosto mýlí, protože učitel přece mluvil k němu! Třetí se jim vysmál, protože Baalšemtov přece vedl rozhovor výlučně s ním! Stejně se přeli i ostatní. 

Pak si uvědomili co se stalo a všichni zmlkli ...

O biblickém textu to platí  teprve! Kdo je otevřen, kdo je lačný (chudý duchem), kdo chce porozumět jako Marie, sestra Marty, kdo se zájmem a s osobní účastí naslouchá – uslyší to, co mu Duch svým slovem říká. 
 

Jsme velice bohatí, máme o hodně víc, než nutně potřebujeme. Nemusíme se za to stydět, můžeme se radovat z darů života a z toho, že můžeme rozdávat.   

Víme ale, že bohatství  může být velikým osidlem, hned po moci.

Máme velikou výhodu božího vyučování, nemusíme tápat a můžeme se vyhnout velikým omylům. 

Připomenu, zopakuji, věci nám už známé (i pro radost a dobré sebevědomí).  

Od začátku čteme v Bibli o velikých nabídkách bohatství, které Bůh nabízí člověku.

Ráj je lidem dán se vším vzácným bohatstvím. /2 

Hospodin už od praotců  slibuje lidem veliké bohatství (i materiální). /3

Naše slovanské slovo Bůh (pocházející ze sanskrtu) souvisí s „dávat, udělovat, rozdělovat, pečovat“, se štědrostí a velkorysostí.

Jsme stvořeni k obrazu božímu. Biblicky bohatý (správně bohatý) je štědrý, myslí na druhé. /4

I nemajetní bývají  štědří (chudá vdova z evangelia dává posledních pár haléřů: „Dnešek přežiji, třeba je na tom někdo hůř než já“).

Samozřejmě se bohatství  netýká jen peněz.

(Na Štědrý den byli obdarováváni chudí, potřební chodili koledovat. Bohatí  věděli, že dostali tolik, že mají z čeho dávat.)

Chudý znamenalo původně  hubený, později nemajetný.

(Kritérium chudoby a bohatství  je různé v různých dobách a různých společnostech.)

Opakem štědrého je lakomý, chtivý (nejen peněz).  

„Blahoslavení chudí v duchu“ (doslova žebráci) jsou ti nesytí, prosící, nespokojující se s bohatstvím pozemským, potřebující Boha, toužící po jeho blízkosti a přátelství.

(Už jsme si říkali, že takto „chudý“ může mít hodně peněz nebo třeba i žádné. Jde o vnitřní postoj otevřenosti. Marie, sestra Marty, byla materiálně bohatá (zřejmě ona Ježíše ovoněla parfémem ceny ročního průměrného platu), ale stála o porozumění Ježíši.

Tito „chudí“ vědí,  že žijí z darovaného. Ti opační se zajišťují jen pro sebe, stačí si sami.  

Mrzí mě, slyším-li křesťany tvrdící o Ježíšovi, že prý hlásal ideál materiální chudoby. /5

Nebyl bláhový, nemajetných bezdomovců je na světě příliš. Nedostává se obětavých. 

Rozumíme jeho slovům: „Rozdej svůj majetek“ (srov. Mt 19,16-30). Šlo o řeč v určité situaci k určitému bohatému člověku (hrajícímu si na dokonalého). O „vyloupnutí pravého oka nebo useknutí pravé ruky“, o zřeknutí se jakéhokoliv (dobrého) bohatství, které nás svádí od bohatství největšího. (Srov. Mt 5,29-30) Jakýmkoliv bohatstvím se můžeme pyšnit a ustrnout na něm.
 

Máme za to, že vyprávění  „o boháči a Lazarovi“ (Lk 16,19-31) je prorockou řečí, ne podobenstvím.

Ježíš přišel, aby nás přivedl k Bohu (nepřišel především jako lékař nebo sociální reformátor).

Jenže ti, kteří si jsou jistí sami sebou, svou „vírou“, nehledají (nejsou chudí  duchem), nepřijmou nikoho, ani vzkříšeného Lazara, ani Mesiáše. /6 

Popletené je také  obecné mínění o podobenství „o nepoctivém správci“. Majitel ocenil mazaného ekonoma: „Škoda, že nejsi poctivý, tak šikovného manažera bych potřeboval.“

Nesrozumitelná je také  věta: „Nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků“. /7

              

Ježíš oceňuje dobrou práci i hodnotu darů a možností, které dostáváme, i v podobenství „o hřivnách“.

Nechápu, proč i někteří křesťané mají bohaté lidi téměř za nemravné  a automaticky je podezřívají, že si své bohatství nakradli. (To je hřích!) Jejich peníze nám ovšem nesmrdí, je-li na něco potřebí peněz, chodíme nejprve za nimi. /8
 

Hřivnou nejsou jen peníze, ale i třeba manželství nebo Bible.

Každý budeme skládat účty z hospodaření s dary od Boha.

Podnikatelé jsou dobrodinci druhých, dávají práci a obživu jiným. Nejen Baťa mnoho vykonal pro druhé. /9

Mezi světci byli králové  i žebráci.  

Pyšný si myslí,  že žije ze svého. Co jsme nedostali zdarma?

Život, vzduch, vodu, ornou půdu, žížaly, stromy vysázené našimi předky, včely, historickou architekturu, zdraví, čas, rodiče, děti, čtení, psaní, vzdělání …

Máme dobře hospodařit, „střežit a obdělávat“ zemi (srov. Gn 5,15).

Mnoho a mnoho nám bylo dáno nejen pro sebe a k vlastnímu spotřebovávání. Smíme brát a přijímat, jsme-li ochotní dávat. Jsme dlužníky. 

Čiň se, abys byl dobrým hospodářem, udržoval, rozhojňoval a měl z čeho rozdávat.   

Písmo odmítá sobce, kteří se neumějí rozdělit.

Stejně tak odmítá  věčné stěžovatele závidící druhým a málo se snažící. /10 

Bůh nás učí pracovat, odpočívat, slavit, hrát si, zpívat a tančit. („Šest dní budeš  pracovat, sedmý den odpočívat. Kdo může pracovat a nepracuje, ať nejí.“)   

Vážíme si každého bohatství. Přijali jsme život a jeho dary s vděčností a učíme se s nimi hospodařit.

Připomenu několik známých věci ohledně bohatství a chudoby.

Odpovědnost za dary života, schopnost omezit své potřeby pro pomoc druhým, patří k velikosti člověka a k vyššímu smyslu života. Nikdo nemá větší lásky než ten, kdo žije pro druhé (srov. J 15,13). /11

Naše kultura a civilizace je dědičkou křesťanských hodnot. Jsme hrdí na to, že umíme přijímat odpovědnost za společný prostor, za zdravotní  a sociální potřeby pro všechny, za vzdělání pro všechny spoluobčany. /12
 

Díky Božímu vyučování  si pěstujeme smysl pro spravedlnost. Nechceme – ani smýšlením – patřit mezi proletáře, kteří vždy chtějí, aby se s nimi bohatí rozdělili. /13 

Odmala jsme vzděláváni v rozpoznávání dobra a zla i ve správném postoji k bohatství a chudobě.

Chudí jsou pro nás příležitostí. Nechceme je odsouvat mimo své zorné pole. Připomínají  nám porušenost světa a nedostatečné poměry společnosti.

O štědrosti k potřebným (není snadné rozpoznat potřebné od nepotřebných) je v Písmu dostatečně psáno.  

Hlásíme se k dluhům našeho bohatého světa vůči chudému světu, poničenému životnímu prostředí …

Písmo nás učí ochotě  myslet na druhé. Chceme patřit mezi ochotné se trochu uskrovnit, nejen kvůli ekonomické krizi. /14

Potřebujeme si stále porovnávat, co je důležité a jak na tom jsme s bohatstvím. I v církvi máme sklon k zbytečnému přepychu. Tvrdíme, že Bohu máme dávat pravé perly a pravé zlato, jako by byl na nás závislý. 
 

Vraťme se konečně k dnešním biblickým textům.

Kniha Kazatel je připsána Šalomounovi. Kohelet na konci života vidí, že tady na zemi nenalezne trvalou hodnotu a radost.

Knihu je třeba číst v souvislosti ostatních biblických knih. 

Ekumenický překlad Bible místo „marnost“ používá vystižnější „pomíjivost“.

Pozemské hodnoty jsou cenné, ale přece jen jsou přechodné, prchavé. /15 

Ježíš myslí na jakkoliv potřebné. I k materiální chudobě se vícekrát vyjadřoval (mimo jiné kritizoval zbožné lidi, kteří majetek určený svým starým rodičům věnovali kostelu). /16

Ježíš je tak pozorný  a citlivý, že nás upozorňuje jak dávat potřebnému, abychom jej neponížili nebo nezahanbili. Chudý někdy nemívá  víc než svou důstojnost.  

K evangeliu:

Natolik známe Ježíšovo myšlení, že můžeme usoudit, že v případě odmítnutého stěžovatele zřejmě nešlo o člověka nemajetného. Většina lidí věnuje mnohem více starosti a péči záležitostem materiálním než vztahu k Bohu.  Nedávno jsme si říkali: nesnižujme v sobě „Martu“, ale posilujme „Marii“.
 

Je neštěstím, jestli se někdo chce natolik zajistit, že už nepotřebuje druhé ani Boha.

Sedlák z Ježíšova podobenství myslí jen na sebe.

Neproviňujeme se pouze pácháním zla, ale i tím, co jsme neudělali dobrého, když to bylo v našich silách a možnostech.  

Stvořený svět je cenným Božím dílem. I námi ceněným darem.

Máme štěstí, že jsme – v tomto porušeném světě – dosáhli neobvyklé životní úrovně. Patříme mezi ty, kteří rozhodně nezanedbávají starost o pozemské hodnoty, ale jsme vděční za upozornění na jeho nebezpečí. Smíme být bohatí, ale bylo by škoda se míjet s nejdůležitějším.
 

---------------------------------

Poznámky:

                  /1     V jedné farnosti byla veliká drbna. Farář si s ní už nevěděl rady a v kázání opravdu mluvil na její adresu. Po mši okamžitě zareagovala: „Pane faráři, to jste to dnes té Novákové dal!“
 

                  /2     Zatímco pohanské  představy tvrdí (v mýtech, starých vyprávěních a pohádkách), že božstva si nejcennější bohatství  nechávají pro sebe a žárlivě  a přísně je střeží, Bible mluví  o stromu života a dalších pokladech Ráje darovaných lidem. (Však lidé po ztrátě Ráje budou stále hledat elixír života, kámen mudrců a jak vyrobit zlato.)
 

                  /3     Smlouva s Izraelem má tři kapitoly: vojenskou pomoc, hospodářskou pomoc a přátelství (manželství) s Hospodinem. Bůh je ke svým dětem štědrý a jeho vynalézavá láska je nevyčerpatelná.

První  věta Desatera říká: „Budu o tebe pečovat, abys neztratil svobodu, kterou jsem ti opět daroval, budeš  tak bohatý, že nebudeš  mít zapotřebí jakkoliv si přikrádat (z času odpočinku, ze cti, peněženky a postele druhého).“   
 

                  /4     Je příjemné  být obdarováván, ale přitakáváme Ježíšovým slovům, blaženější je dávat než přijímat. 

Víme ovšem, že dávání v sobě skrývá nebezpečí povyšování, chudý má často jen svou čest. 

                  /5     Kdysi se řeholníci pokládali za lepší následovníky Krista pro svou chudobu, čistotu a poslušnost.

Mnoho a mnoho rodičů více dětí musí velice šetřit (kdosi spočítal, že děcko u nás stojí 3 milióny). Copak slušní  manželé žijí v nečistotě? (Bylo by ubohé za čistotu prohlásit pouze život bez sexuality. A nežijí manželé v poslušnosti Bohu, poslušnosti jeden ke druhému a společnosti? 

Obdivuji trapisty v Novém Dvoře. Jen nerozumím tomu (tím neříkám, že to odsuzuji), že si své bydlení nepořídili sami. Nekoupili si za vlastní peníze panelák mezi druhými lidmi, ale vyprosili si mnoho miliónů na krásné bydlení a stále rozesílají tisíce složenek s prosbou o peníze. Nekritizuji něco, čemu nerozumím, můžete mi to někdo vysvětlit?
 

                  /6     Navíc slova o chudém, který  se po strastiplném životě  raduje v nebi, byla velice často zneužívána. Slova K. Marxe: „náboženství je opiem lidu“, byla v některých případech trefná.  
 

                  /7     Nespravedlivý  mamon jsou např. špinavé peníze. S těmi nemáme ani nechceme mít nic společného. I slovo „mamon“ je záporné. Správně věta zní: „Učiňte si přítele z pomíjivého majetku“. Dobrým hospodařením a prací se přece podobáme Stvořiteli. Práce pro nás nemá být nepřítelem ani otrokářem. Lenost i workholismus je v Bibli tvrdě kritizován. Vzděláváním, dovednostmi se můžeme mnoho naučit – pro věrnost „kdo je věrný v malém,
bývá věrný ve velkém (některé překlady nepřesně také uvádějí: „je věrný ve velkém“)…“ 

                  /8     Za poustevníkem přišel bohatý člověk: „Přinesl jsem ti peníze“.

„Ani za nic, žiji v chudobě.“

Za nějaký  čas přišel potřebný chudák a prosil o pomoc.

„Já  žiju v chudobě, nemám ti co dát.“

Dva odešli od poustevníka smutní.    

                  /9     Viděli jsme kozí farmu v Ratibořicích u Jaroměřic n. Rokytnou. Už za války dosadili majitelé statku nuceného správce. Komunisté byli ještě horší, majitelé vyhnali a pod jejich (ne)hospodařením vše strašně zpustlo. Jeden ze synů původních majitelů se svou paní nejprve pracně opravil ruiny. Ač elektroinženýr, začal chovat králíky. To zkrachovalo. Koupili si dvě kozy a na nich se vyučili. Dnes mají 700 koz a výrobky dodávají do mnoha obchodů. Pojedete-li okolo Jaroměřic, běžte se k nim podívat, jak vypadá „kozí nebe“. Podnikavé lidi obdivujeme, fandíme jim a podporujeme je. 
 

                  /10    Vidí-li Američan souseda vyjíždějícího s novým autem, podívá se na manželku a praví:  „Budeme muset přidat“. Čech prohlásí:  „Kde si na to nakradl?“
 
 

                  /11    Někdo dá život najednou, jiný dává po kapkách. 

M. Gándhí, Jan Palach, Milada Horáková, padli v odboji a válce, řada soudců a policistů stavících se proti mafii, Abrahám Lincoln a všichni mučedníci…,  obětaví rodiče, Albert Schweitzer, Matka Tereza, hasiči a záchranáři, lidé poctivě sloužící v institucích: politici, radní, zdravotníci, sociální pracovníci, ti, kteří pomáhají v poradnách, učitelé …  
 

                  /12    Světová  zdravotnická společnost formulovala zdraví  jako stav tělesného, sociálního, duševního a duchovního blaha. (Není tedy úplně pravda, že západní medicína nepečuje o celého člověka!)

Vyprávěl nám Doc. Susa, že za minulého režimu nemohl „jít na umělou ledvinu“  člověk starší 40 let, dokonce ani žena, která měla dítě  po čtyřicítce. Za posledních 20 let se u nás zvýšil průměrný věk o 7 let a 2 měsíce.

Letohradem projížděli lidé „Hare Krišna“, vezli na voze taženém voly sochu indického učitele, který se už stal božstvem. Byli příjemní, tančili, nevadí nám, že prosili o peníze, ale je pravda, že naše děti nepotřebují adopci na dálku. 
 

                  /13    Je drzé  od bohatých očekávat, že nás budou obdarovávat nebo od křesťanských podnikatelů vyžadovat nižší  cenu. Kupuji-li od bratra auto, přece mu nedám méně  než by mu dal cizí (prodá-li mně ho laciněji, je to jeho velkorysost.)

Stydím se, když  se setkám s nepoctivou nebo nepečlivou prací křesťanů.

Jak někdo u dveří fary zdraví: „Pochválen buď  Pán Ježíš Kristus“  téměř vždy bude chtít peníze a zneužívat můj soucit.

Patří k zásadám naší kultury, že si zaměstnavatel váží dobrého dělníka, ale také dělník svého šéfa. Kdo si všimnul, jak dobří podnikatelé tvrdě pracují, jak mnoho lidí dře pro druhé, nezávidí a ocení jejich námahu.

Závist a nenávist v nás často z minulého režimu přetrvává. Přitom nejtvrdšími podnikateli jsou bývalí komunisté.  

                  /14    Nemálo důchodců  cpe peníze na jednu hromádku – svým dospělým dětem (tím je kazí a kupuje si jejich přízeň). Na druhé straně důchodci a chudší lidé nejvíce přispívají potřebným (nejen ve Tříkrálové sbírce nebo dalších humanitárních sbírkách).

Zůstává  v nás poškození z minulého režimu, máme sklon k šizení státu. Potřební nejsou jen lidé, ale také stát (k péči o nás – občany potřebuje naše daně), demokracie, kultura, jazyk … to vše potřebuje naši službu, odpovědnost a štědrost.
 

                  /15    V prázdninovém Okénku jsme přetiskli úvahu pana Prof. Jana Hellera na tento text. J.Heller  mimo jiné připomíná, že „Kazatele“ Izraelité četli o slavnosti stánků – to se okolní pohané snažili svými obřady vyprovokovat a přinutit svá božstva k plodnosti polí.

          

                  /16    Ježíš  nebyl bezdomovec, jeho rodina nebyla chudá  (patřila do střední vrstvy, vlastnila dobrou firmu otec & syn). Ježíš nebyl škarohlíd ani asketa. Nežebral, živil se prací, poslední čas vyučováním. Radoval se ze života, uměl ocenit všechno dobré, plakal nejen nad zkázou Jeruzaléma, ale i chrámu.