Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,46-55 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Zj 11,19a; Zj 12,1-6ab; 1 Kor 15,20-26a; Lk 1,39-59
Datum: 15. 8. 2010
V dnešním úryvku evangelia čteme Mariin chvalozpěv (mohli bychom říci zpěv snoubenky). /1  

Nejprve připomenu několik věcí a v poznámkách připojím řadu odkazů na Písmo (aby si každý mohl ověřit, nakolik ladíme s Písmem). Kdo chce, může si je projít, třeba se mu pak Mariin chvalozpěv zjeví v novém světle. Třeba se nám pak Mariin chvalozpěv víc stane osobní modlitbou (a programem).

 

Před týdnem jsme si říkali, že nám Bůh nabízí: království a v něm můžeme být královnou.

Bůh nám nechává „zahlédnout“  svůj trůn. Nesedí na něm sám. Jeho královnou není jedna osoba, ale jeho přátelé. „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. (Zj 3,21) /2 

Křtem jsme „zasnoubeni“  s Ježíšem a pozemský život je pro nás možností, jak se stát nevěstou.  

Jiný biblický obraz vypravuje, že máme být novým tělem Mesiáše.

Sám Ježíš je pro nás cestou. Také nám řekl, jak si máme počínat. /3 

Známe základní větu o manželství – manželé už nejsou dva, ale mají být jedním tělem, jednou bytostí. 

To je program i pro soužití  s Ježíšem.

 

První čtení ukazuje na dovršení Božího království, evangelium se vrací k zásnubám Mesiáše, ve kterých hraje Marie velikou roli.  Hned k tomu přijdeme.  

Kniha Zjevení Janovo je knihou veliké útěchy. /4

Bůh svůj lid neopustí, neustoupí  od svých plánů s námi, ničím se nenechal odradit, ani naší lhostejností, ani nevěrou, ani vzpourou.

Manželství může být rozvedeno, ale rodiče se nemohou dětem vymazat.  

„Žena oděná sluncem …“ není Ježíšova matka, ale církev v nebeském Jeruzalémě (město je v hebrejštině ženského rodu). 

Mariánské sochy na morových sloupech a mnoho obrazů sice takto Marii zobrazují, ale poučenější křesťan ví, že Maria je první dcerou lidu Božího. 

Mesiáš není jen synem Mariiným, ale je synem Izraele. Marie nestojí osamoceně, ale vyrostla na kmeni Izraele a z jeho kořenů pila mízu.

 

Drak je v Bibli obrazem zla, chaosu, rozvrácení, útlaku, ďábla, hada, satana, vzbuzujícího hrůzu, děs a strach (v čínské kultuře je drak kladnou bytostí, je zosobněním dobrého oblaku).

Mesiáš přemáhá zlo a napravuje jeho následky a nastoluje řád (boží království). /5 

Boží království už začíná v těch, kteří svým způsobem přitakali Ježíšovu způsobu života a přijali jeho životní rady a zásady.

Ježíš prokázal, že je důvěryhodný. Věříme mu, že boží království bude jednou dovršeno. /6

To ovšem nestojí jen na Boží práci, ale i na našem úsilí. Cílevědomě připravujeme (nebo máme připravovat) Ježíšův druhý příchod – naše prohlášení při Večeři Páně: „Ježíšův příchod připravujeme“ – stojí na našem konkrétním usilování (jinak jsme komedianti).
 

Evangelium dnešní slavnosti připomíná, jak a kým to vše začalo.

Marie nás zastupuje, jsme jí vděční, že Mesiáše přijala i za nás.

(I my se máme k Marii přidávat, i my máme být těhotní slovem božím, i my máme rodit a přinášet světu Mesiáše.) 

K Marii, první dceři Izraele, byl poslán posel boží – družba, aby se jí zeptal, zda svolí k „manželství“. /7

Většinou neznáme řeč  malířů, jsme náchylní si „zvěstování“ představovat podle obrazů v kostele – anděl má křídla, vznáší se před Marií a ta s lilií v ruce klopí oči.

Poslové boží zásadně  přicházejí v civilu (někdy v „bílém rouše“).

Marie bystře reagovala. /8 

Marie je pečlivá ve „víře“, hned po návštěvě se vydala na cestu k Alžbětě. /9 

Jednala přesně podle instrukce, podle příkazu Mojžíšova zákona, který nařizuje, že prorok se má legitimovat. Prorokovou povinností je předložit doklad o pověření Hospodinem. Povinností adresáta je žádat na prorokovi tento doklad. /10

Anděl sice není prorokem, ale oba jsou poslem od Boha. A i anděl přichází v podobě člověka (abychom se nevyděsili). I pravost anděla si máme ověřovat. /11 

Co když si ten posel (člověk?) dělal z Marie legraci? (Marie je pravou dcerou Abraháma, vydává se na cestu.)

Chce mít jasno, zda byl posel pravý. 

Marie jedná jinak než  král Achaz. /12   

Králi, vyžádej si znamení, aby sis ověřil, že přicházím od Boha a udělal to, co ti Bůh říká.

Achaz řekl: „Kdepak, nebudu žádat, kdo jsem já, abych mohl Boha žádat“.

Podle našich měřítek byl Achaz věřící člověk.

(A zatím byl jedním z nejhorších králů – neposlouchal Boha, jednal podle svých nápadů.)

Nechtěl se ptát, aby mohl kličkovat, aby se mohl vymlouvat.

Nepřehlédněme rozdíl mezi králem Achazem a Marií.  Poctivý člověk chce mít jasno.

Nepoctivý člověk zavírá oči a tvrdí: „Já věřím!“, aby uvnitř nemusel mít jistotu a nemusel něco v životě měnit.

Maria jedná přesně podle Mojžíšova zákona („nesmíš naletět falešnému prorokovi, prorok musí prokázat svou pravost“). (Nezapomeňme, že posel k Marii přišel s vzezřením člověka.)

Máme povinnost spolupracovat s Bohem. Kdybychom čekali na anděla s křídly, nedočkali bychom se. Marie neměla nic ulehčeného.  

Ani za nás Marie nebude dělat nic, co máme udělat my. I my si máme ověřovat pravdivost těch, kteří nám něco říkají, od reklam přes dnešní šamany a náboženské manažery, faráře až po pravdivost slova Božího. Bůh nás vede k dospělosti.
 

Jakpak asi Marie rozvažovala, jak se Alžběty zeptá (zkuste se ptát, řekněme osmdesátileté  paní, jestli nečeká dítě – hrozí, že na vás vezme koště).

Alžběta ji vítala: „Gratuluji ti, Mařenko, Bůh ti požehnal, ty jsi v jedinečném „požehnaném stavu“, já vím, s kým čekáš dítě, že tvůj syn bude Mesiášem“. (To musel Alžbětě někdo říci.)

Marie má doklad, že posel byl pravý. A navíc má další doklad, že jde správnou cestou (Alžběta ví, kdo je otcem jejího dítěte).

Kdo má, tomu bude dáno (kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má). 

Teprve až po ověření  poslových slov se šla Marie svěřit Josefovi.

Jestli ji nepodezřívá  Alžběta, že čeká dítě „za svobodna“, třeba ji nezavrhne ani Josef. /13 

Pečlivě si na Mariině  jednání všimněme, jak si Bůh představuje cestu „víry“.

„Blahoslavená, že si ověřuješ pravost toho, co ti kdo říká. A pravdivost toho, co slyšíš.“

I nepřítel nám může říci pravdu. Ani nepříjemnou pravdu nemáme odmítat, může nám velice prospět. To vše patří k odpovědnosti za to, co slyšíme a jak s tím nakládáme.

Bůh je proti slepé víře. Ta vede ke zhloupnutí. (A hloupost je nebezpečná.) 

Lidé pouček, katechismových odpovědí, úřednických tabulek a účetnických návyků  ve vztazích nemají rádi, když se s něčím v církvi, v liturgii a ve vztahu k Bohu hýbe.
 
 
 
 

Marie je prvotinou Izraele a zároveň první dcerou Nového Izraele, zárodkem Nevěsty boží, který se správně vyvíjel a rostl.

Nedělejme z Marie královnu, která má přemlouvat Boha v náš prospěch. Přidávejme se k ní, k Novému Izraeli. Nezůstávejme v mentalitě poddaných nevolníků, kteří místo snahy o povznesení jen žebrají milostivou vrchnost o almužnu.

Máme možnost dospět na úroveň  manželky, která si s Bohem rozumí, spolupracuje s ním a je chloubou manžela.

V božím království se nenabízí nic plošně (jako v našem nedokonalém zákonodárství, příspěvků, podpor nebo daní). V těle jsou různé buňky a různé orgány, na louce rostou nejrůznější rostliny. Oko nemusí závidět hmatu a kapusta nemusí mít pocit méněcennosti před růží.
 

Jednou kdosi nábožně  povzdechl: „Blahoslavená matka, která porodila a kojila takového syna“.

Známe, jak to Ježíš opravil: „Vděčím své matce za mnohé a nic z její mateřské péče nepokládám za samozřejmost, ale její velikost a jedinečnost spočívá v tom, jak skvělou je učednicí Boží. /14

Marie nás povzbuzuje. Neměla takové všeobecné vzdělání jako my, neměli doma Bibli, ale stála o povídání o Bohu, o „biblické hodiny. Mariánský ctitel není lichotník, ale ten, kdo je Marii vděčný za její námahu pro boží království a za svědectví, že i člověk před dvěma tisíci lety byl schopen Bohu porozumět a přitakat mu.
 

Marie se raduje z rodičovství Alžběty a Zachariáše.

Těší se na svého syna.

Mesiáš přichází!  

Raduje se i z toho, že si jí Bůh všiml a svěřil jí poslání. Jí ženě.

Ráda bude lidem něco platná. Má dobré sebevědomí.

Těší ji, že může spolupracovat s Bohem.

Je nadšená z Boha – je tak veliký, že mu nikdo není malý.

Ví, že když Bůh něco řekne, slíbí – už se to stalo. Ví, že Bůh drží slovo, neodvolá je.

Přeje lidem milosrdenství  od Boha, váží si jeho odpovědnosti, která obnovuje spravedlnost.

Marie je ráda na světě, baví ji život.

Zpívá a tančí.  

K tomu všemu jsme Bohem i Marií pozváni i my. 

Marie nás nebude vytlačovat z místa po boží pravici.

I my můžeme patřit ke královně  (a nebude to nebeský dav).

Marie svolila ke svému „manželství“ i za nás.

Je už jen na nás, aby náš svatební slib nebyl jen formulí vyřčenou v euforii, aby se naše manželství s Bohem podařilo. (Co obnáší dobré manželství, víme.)  

-------------------

Poznámky:

                   /1     Je vedlejší, zda Marie říkala přesně tato slova. Písmo je větším a důležitějším textem než by byl historický záznam, je vyučováním. 

                  /2     Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji. (Zj 2,7b)     

Tomu, kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží. (Zj 2,11)     

                               -  tomu dám jíst ze skryté  many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je

                                      napsáno nové jméno, které  nezná nikdo než ten, kdo je dostává." (Zj 2,17)

                               -  tomu dám moc nad národy. (Zj 2,26)

Kdo zvítězí, ten bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž

                    - k tomu se přiznám před svým Otcem a před jeho anděly. (Zj 3,5)

                    - tomu se dostane toto vše; já  mu budu Bohem a on mi bude synem. (Zj 21,7)

 

                  /3     Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království  nebeského; ale ten, kdo činí  vůli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21)  

          Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj  Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23)  

         Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má  slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

Zachováte-li má  přikázání, zůstanete v mé  lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,7.10.15)   

         Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Zjevil jsem tvé  jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně  jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.

Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,3.6.17)   

         Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

Kdo jí  mé tělo a pije mou krev, má  život věčný a já ho vzkřísím v poslední  den.

Neboť  mé tělo je pravý pokrm a má  krev pravý nápoj.

Kdo jí  mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

Jako mne poslal živý Otec a já mám  život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít  život ze mne. (J 6,53-57)

         Není kalich požehnání, za nějž  děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není  chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?

Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť  všichni máme podíl na jednom chlebu.

Pohleďte na Izraelský  lid: Nespojuje ty, kteří jedí  oběti, společenství oltáře? (1 K 10,16-18)

         Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní  se proti tělu a krvi Páně.

Nechť  každý sám sebe zkoumá, než  tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.

Kdo jí  a pije a nerozpoznává, že  jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení („tělo Páně“ zde znamená církev, shromáždění Ježíšových učedníků).

Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí  umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. (1 K 11,26-31

                  /4      Ve všech útrapách (od hříchu v Ráji, bratrovraždě, … zotročení Izraele v Egyptě a Babylónu, … v Osvětimi, Gulagu, v Jáchymově atd.) se ukazuje, kam dojdeme, když nedbáme o Boží pomoc k dobrému životu. 

Je nerozumné  svádět vinu za trápení na Boha. Neposlechne-li děcko rodiče, kteří mu říkají: Vezmi si, k jízdě na kole přilbu“, neobviňujeme rodiče: „Kde jste byli, když jsem se rozmlátil?“
 

                  /5     V našem slovu „soudce“ chybí napravování  spravedlnosti, naše pokleslé  soudnictví není schopno napravit nespravedlnost (nevymůže ani zaplacení alimentů) a často pouze vynáší nedokonalé rozsudky o porušení zákona.
 

                  /6     Kdo si bude v té  zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem.

"Hle, já  stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé  nebudou připomínány, nevstoupí  na mysl.

Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já  stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí.

I já  budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik.

Nikdy už  tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože  bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen.

Vystavějí  domy a usadí se v nich, vysázejí  vinice a budou jíst jejich plody.

Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují.

Nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť  jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci.

Dříve než  zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.

Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už  nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé  mé svaté hoře," praví  Hospodin.  (Iz 65,16-25)

         A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.

A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový  Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená  pro svého ženicha.

A slyšel jsem veliký  hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo."

Ten, který  seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."

A dodal: "Již  se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt." (Zj 21,1-8)

Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má  v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. (Zj 20,1-3)

         Ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která  vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.

Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví  života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý  měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí  má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Zj 22,1-5)

         Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať  řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať  přistoupí; kdo touží, ať  zadarmo nabere vody života.

Ten, od něhož  je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,17.20

                  /7   Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

Přistoupil k ní  a řekl: "Raduj se, milostí  plná, Pán s tebou."

Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. (Lk 1,26n

                  /8     „Marie, vyhrálas´  konkurz na matku Mesiáše. Tvůj syn bude navěky kralovat na Davidově trůnu.“

„Pane, to, co říkáte je krásné, ale jak by můj syn mohl navěky kralovat na Davidově trůnu. To by musel být nesmrtelný. Neznám takového muže, který by mi mohl darovat takového syna. (Až v 19. stol. jsme se dozvěděli o existenci ženského vajíčka. Do té doby si lidé představovali, že muž zasévá semeno do ženy jako zemědělec zasévá zrní a ostatní semena do země).

Však také  nebudeš mít dítě ani se svým Pepíčkem, ani s jiným mužem.

„Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného.“ (Lk 1,35)
 

                  /9     Na podzim jsme v Římě viděli krásný obraz setkání Marie a Alžběty, za Alžbětou stál v pozadí Zachariáš a za Marií stál Josef. Líbilo se mi to a říkal jsem si, to je pěkné, že Marii doprovázel Josef, jak by mohlo děvče jít samo tak dlouhou cestu.

Marii tedy zřejmě  Josef k Alžbětě nedoprovázel. Pouštíme-li si fantazii na špacír a nenahlížíme-li do textu Písma, jsme nepečliví, lehce sejdeme z cesty a říkáme nesmysly podle svého bláhového vkusu. 
 

                 /10    Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,15-22)
 

                 /11     Dnes se roztrhl pytel s těmi, kteří se vydávají za posly Boží. 

Zrovna tak kvete obliba „andělů“. Všimněte si, že jejich propagátoři nemluví o Bohu. Však také neumí rozlišit pravé zlato od kočičího. Pozor na ně.

Oceňujeme, že Bůh nás vede k ověřování pravosti hlasatelů, abychom se nenechali svést z cesty.   

                 /12     Hospodin promluvil znovu k Achazovi: "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin."

Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."

I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což  je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Srov. Iz 7,1-15)
 

                 /13     Hloupí  lidé dodneška Josefa pomlouvají. Někteří jej mají  za hlupáka, nepečliví „kosteloví“ tvrdí, že Josef chtěl Marii propustit proto, že jí nevěřil.
 

                 /14     Když Ježíš učil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!"

Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží  a zachovávají je." (Lk 11,27-28)