25. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16,1-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 8,4-7; 1 Tim 2,1-8; Lk 16,1-13
Datum: 19. 9. 2010
První čtení patří mezi káravá slova sociálních proroků. Amos navíc kritizuje zvrhlost duchovenstva, které hrabe pro sebe.

 

Mnoho kostelových lidi si nemůže srovnat, že „pán pochválil nepoctivého správce“. Možná by nám pomohlo, kdybychom tam dosadili jiné slovo: „Podnikatel ocenil
šikovnost podvodníka“.

Kasaři jsou velice zruční. Kapsáři šikovní. Kájínek je odvážný, Herodes Veliký, Hitler, Husák byli velice šikovní politici (nebo chcete-li podvodníci). Teroristé jsou šikovní, vytrvalí, odvážní. /1

„Škoda, že nejsi poctivý, tak šikovného člověka bych potřeboval“, říká majitel firmy.

Podvodníci se pro své  nekalé záměry často víc snaží než lidé usilující o dobro, říká smutně Ježíš.  

Tunelář z podobenství myslící na budoucnost, na zadní kolečka (podle svého, jinak neumí), nás má pohnout k přemýšlení. Naše budoucnost ze strany Boha není nejistá, bylo by ovšem škoda, kdybychom ji promarnili.
 

Už jsme si řekli, že věta: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu“,  je nešťastná“. Správně zní: „Udělejte si přítele z pomíjivého majetku – abyste …

Kdo je věrný  v malém, bývá věrný i ve velkém …“

 „Nespravedlivý  mamon“ jsou špinavé peníze a ty slušný člověk nemá.

Už samo slovo „mamon“  zní negativně.   

Bible nás na mnoha místech vede k milosrdenství a solidaritě s potřebnými. Ale tato Ježíšova slova o majetku jsou oceněním práce. (Jsem na to hrdý.)

V některých starých kulturách bohatí lidé opovrhovali prací. Otroci naopak pracovali od nevidím do nevidím každý den.

„Šest dní budeš pracovat, sedmý odpočívat (i tvůj otrok a zvíře) a slavit (jste svobodní a milovaní Bohem).“ „Kdo nepracuje, ať nejí.“ /2 

Práce má svou hodnotu. Má nám sloužit.

Pracovitým lidem ale hrozí, že se stanou otroky své práce (workoholici). Pro některé lidi je práce naopak nepřítelem, kterému se vyhýbají, jak mohou.

Majetek je sice pomíjivý, ale má nám být dobrou hodnotou, má sloužit dobré  věci. Je pro nás velikou ctí, smíme-li s Bohem dotvářet svět. Svými vědomostmi a umem slouží lékaři, vědci, pekaři, zedníci, architekti, učitelé i rodiče druhým. Michelangelo i Mendělejev svým dílem chválí Boha. Hrají-li si holčičky s panenkami, připravují se na své mateřství – jejich hra se Bohu líbí. Naše klukovské hry na vojáky byly přípravou na boj proti zlu.
 

Co umíš? Co ses naučil, čím jsi prospěl, pomohl, obohatil druhé – budou se nás ptát před nebeskou bránou. /3 

Máme se skamarádit se svou prací, se svým majetkem, radí nám Ježíš.

Co všechno je naším majetkem? (V dnešním světě jsou velikým bohatstvím informace.)

To, co děláme,  nás může a má bavit.

Martin Buber říká,  že se můžeme s Bohem setkat nejen skrze člověka, ale i skrze zvíře nebo věci. Na svých věcech, na své práci, dokonce na svých zálibách, se můžeme mnohému naučit. Vytrvalosti, pečlivosti, opravování chyb, odpovědnosti …
 

Fotbal nebo hokej je nejen zábavou, ale mohu se z něj mnoho naučit.

K dobrému zápasu je třeba dvou mužstev, která budou hrát ze všech svých sil. (Prodaný zápas je k nekoukání.) Už dopředu potřebují hráči přijmout pravidla, která se nebudou během zápasu měnit. A podřídí se soudci (který není vševědoucí a nemusí být úplně spravedlivý). Co se z hry naučím např. pro své manželství?
 

„Hrál jsi fotbal. Co jsi získal?“

„Pohár ten a ten.“ 

„Já zlatou na olympiádě. Vydělával jsem prachy.“

„A jak ti fotbal pomohl v manželství?“

„Manželka se se mnou rozvedla.“

„Proč?“

„Nebyl jsem mnoho doma.“ /4   

„Kdo je věrný v malé věci, bývá věrný ve velkém“, říká Ježíš. Bývá. Někdo je pečlivý v zaměstnání, ale manželství zanedbává. 

Jedna rodina chovala několik koní. Ve stáji bylo perfektně čisto a koně v pořádku. Ale kluci jim ve škole propadali, na kluky čas nebyl.    

Co se naučím ze své  práce ke vztahu s Bohem?

U některých grantů  je vyžadována spoluúčast.

Kolik jsi ochotný vložit do vztahu s Bohem?  

Jak to udělat, aby nás vztah s Bohem těšil jako práce nebo koníček, který máme rádi?

Jak to, že rodiče vedou děti k náboženským povinnostem?

Kdosi vyprávěl: „Náš  táta nás vždy večer honil k modlitbě: ,Honem se pojďme pomodlit, za chvíli budou vysílat zprávy.´ Neukázal nám hodnotu setkání s Bohem.“

Modlitba je jako jít na rande. (Někdy jsme se třeba pohádali nebo si ublížili, ale táhlo nás to si vše vyříkat, stáli jsme o sebe.)

„Krupičnou kaši nemám rád.“

„Proč?

Dovolíš? Ochutnám.

No jo, máš ji připálenou a hrudkovatou.

Musíš ji míchat. Ochutnej mou kaši.“  

Ale o modlitbě se říkalo: „Když ti nechutná, o to je záslužnější.“ 

Co je to za nesmysl? Jak to, že rodiče nutí děti do něčeho, co je samotné nevábí?

Lituji děti, které otravuje vyučování ve škole. To musí být strašné. 

Úkolem, posláním(!) a uměním učitele je objevit žákům krásu a zajímavost zkoumaného a poznávaného předmětu. 

Kdo nemá rád fotbal, ať o něm nemluví.

Proč v našich kostelech bývá sladkokyselá nálada? Jak to, že se v nich netančí?  

„Nemůžete sloužit Bohu a majetku.“

Z toho, co vidíme okolo sebe, je nejzajímavější člověk. /5

Ale Bůh je teprve zajímavou osobností. 

Baví nás práce, svět je zajímavý, ale spolupráce s lidmi je vyšším typem práce, soužití, vyššího umění, než jen výkon jednotlivce.

Pracovat s Bohem a mít s ním dobrý vztah je závratné.  

Kolik jsme ochotní do vztahu s Bohem vložit?

Nikdo se nemusí bát, že se kvůli tomu musí odstěhovat do kláštera.

Vše je otázka touhy, vytrvalosti a umění odkrývat krásu vztahu.   

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Také  se divíte filmu o Kájínkovi? Proč  nenatočí film o Janu Amosu Komenském?

Před časem jsem začal provokovat františkány a milovníky sv. Františka otázkou, kdo víc prospěl světu, zda sv. František nebo Komenský. Máme sklon přijímat stádovitě určitá tvrzení. Mnoho lidí se hned popuzuje, místo aby řekli, ten mě ovlivnil v tom a v tom a lidstvu přispěl tím a tím.

 

                  /2     Krčím rameny nad počínáním mužů v buddhistických krajinách, když odcházejí do kláštera pěstovat si svůj duchovní život, žebrají a své rodiny (péči o staré rodiče a péči o děti) nechávají na starost ženám. 

Moc se mi líbilo, když  jsem za totality v Polsku viděl, jak jezuité a dominikáni v Krakově přednášeli na vysokých školách a tím se živili. Hadráři Abbého Pierra stavěli domky pro chudé. Naopak si nejsem jist, zda byl Ježíš nadšen z žebravých řádů ve středověku. Bezdomovců a žebráků bylo příliš. 
 

                  /3     „Pane faráři, nedal byste mi stovku?“, zvonil u dveří fary bezdomovec.

„Člověče, jste mladý, zdravý, proč nepracujete?“

„Já mám svou svobodu!“

„Dobrá, vy máte svou svobodu, já svou stokorunu, ponechme si každý své.“ 

                  /4     Kolik lidí  je ochotno zajít do manželské  poradny nebo k faráři si nechat překouknout své manželství a poradit si? Kolik manželů přijme Ježíšova pravidla pro soužití s nejbližšími? Fotbalisté mají svého trenéra a uznávají rozhodnutí soudce.
 

                  /5     Jezdíme do cizích zemí  a obdivujeme místní krajinu, architekturu a umění. Ale nejcennější tam jsou lidé, kteří byli svou krajinou ovlivněni a vytvořili jedinečná  díla. Seznámíme-li se v cizí zemi s místními lidmi, pozvou-li nás ochutnat jejich jídla, vidíme-li jejich zvyky, slavnosti, jejich kulturu a nechají-li nás trochu nahlédnout do jejich vztahů a bohatství jejich života, je to nejcennější zážitek z cestování. Ale to pochopitelně nezískáme při týdenním zájezdu autobusem.