27. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,5-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Hab 1,2-3; Hab 2,2-4; 2 Tim 1,6-8.13-14; Lk 17,1-10
Datum: 3. 10. 2010
Nedávno jsem říkal, že jsme v Ježíšově vyučování letošního liturgického roku pokročili a čeká nás několik upozornění, abychom se nepřipravili o to, co je nám Bohem nabízeno a co jsme už dostali. Před týdnem jsme slyšeli o nebezpečí těch, kteří se dostali na určitou úroveň poznání a morálky a začali ze sebe dělat mistry. Už „vědí“ jak to s Bohem je a nejsou schopni přijmout další informace nebo opravu, ani od toho, kdo vstal z mrtvých, ani od Mesiáše.

Dnes budeme varováni před dalším nebezpečím.

Ježíš někdy přímo vystoupil proti páchání nepravostí, jindy mluvil obrazně, aby získal i své odpůrce. My máme výhodu, že nejsme zkoušeni „na stupínku před celou třídou“, ani nestojíme „na pranýři“ uprostřed náměstí. Apoštolové nebo další biblické osoby dělají figuranty. Na každém z nás pak je, zda hledáme poučení.
 

V rozhovoru s apoštoly Ježíš  mluvil o víře.

Často slyšíme: „Víra je dar“. „Prosme Boha o dar víry“. „Bože, dej víru tomu a tomu“. „Svatá Monika vyprosila víru svému synu Augustinovi“. /1 

Víra je poznáváním, přitakáním, je vztahem. Je důvěřujícím vztahem a spoluprací.

O vztahu se snad něco dá  říci (mám dobrý, slabý … vztah, důvěřuji mu, moc si nevěříme, rozumíme si …). O vnitřním prožívání se mluví těžko, neumíme mnoho popsat ani chuť určitého jídla, vůně, muziky, západu slunce,… natož blízkost s druhým. /2

„Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme srdcem“, říká liška Malému princi. 

Než se začneme zamýšlet nad slovy dnešního úryvku, je dobré se podívat na předchozí  Ježíšova slova.

Ježíš už od vyprávění  o starším bratrovi marnotratného mluví o nebezpečí falešné  zbožnosti. Pak je řeč o „zbožných“ (ne o pohanech) páchajících násilí na božím království. /3

S tím souvisí vyprávění  o boháči a Lazarovi. /4 

Jenže apoštolové na tato závažná Ježíšova slova nereagovali.

Nereagovali, ani když  mluvil o pravidlech k obdržení odpuštění. (Neptají se třeba: „Jak se to dělá, abych byl schopen odpouštět tomu, kdo mi opakovaně ubližuje?)

Místo toho apoštolové  řekli náboženskou frází: „Dej nám více víry“. 

Na to Ježíš řekl: „Cóóó? O jaké víře mluvíte? Nakolik vy mně důvěřujete?

„Kdybyste měli živou důvěru ve mne velikosti 2 mm, nadělali byste spoustu práce.

V některých názorech dáváte přednost tomu, co jste se naučili v náboženství od svých učitelů.“ 

Aby někdo mohl důvěřovat učiteli, trenérovi, mistrovi, dirigentovi, režisérovi, tátovi, nesmí si sám hrát na Mistra (nejen, když šéf není doma). 

V poznámce připomenu, co o víře známe. /5

Víra vyžaduje: poznat co druhý říká,

ověřit si, zda je to pravda

a pak tomu přitakat. 

Uvěřit v Ježíše – jak je psáno v evangeliích, znamená přitakat Ježíšovým názorům (svým životem).

(Boží království je uspořádáním sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel.)

Samozřejmě na začátku našeho vztahu stojí veliký dar od Boha. Nabídka jeho pomoci, jeho péče, jeho uzdravování člověka, domilovávání  člověka, vyučování, milosrdenství atd. /6
 

„O jaké víře, pánové mluvíte“, tedy říká Ježíš.

„Kdybyste mně důvěřovali alespoň tak málo jako (je malé) semínko hořčice, to by bylo jiné kafe.“

V něčem, v nějaké  míře, mi důvěřujete, ale brzo jste ustrnuli. V něčem s vámi nemohu hnout.“/7

„Společně právem kritizujeme farizeje a saduceje za jejich pokrytectví a sami se chováte podobně. (Sice v menší míře, ale vám bylo více dáno.) Také jste ustrnuli, vaše důvěřování zamrzlo, zkamenělo, neroste, není živé.“
 

Co se stalo některým farizeům (a náboženským pokrytcům)? Jaká je diagnóza jejich nemoci?

Ti lidé dostali počáteční  dar – přinejmenším jednu hřivnu), ale časem s ní přestali hospodařit nebo s ní nehospodařili vůbec. (Zakopali ji.) 

Víme, co se nám stává  i v našich školách. Někteří žáci opakují vyučovanou látku, aniž jí rozumějí. V náboženství je to podobné, dokonce více rozšířené.

Přijdou-li do kostela noví lidé, jsou zmatení. Všichni okolo se tváří jako by už všemu rozuměli a všechno ovládali. Poctivý člověk se pak mezi námi necítí dobře. Nikdo se na nic neptá, nikdo nepřizná, že něčemu nerozumí nebo se mu v něčem nedaří.

Aby zakryli svou nevědomost, tváří se jako profesionálové.

Zkuste se v kostele zeptat: Kdo komu podává ruku? Podle jakého pravidla kdo komu žehná? K čemu je dobré „svaté přijímání“?  

Maloměšťáci a snobové neumí přiznat nějakou neznalost, používají cizí slova, aniž jim rozumí, předstírají znalosti a hrají si na někoho, kým nejsou. Hrají divadélko.

Známe pohádku „Císařovy nové šaty“.

Komupak z nás nehrozí  pokrytectví? 

Ježíš odhalil bohatého mladíka tvrdícího: „Všechno mám od mládí zmáknuté (i přikázání miluj svého bližního jako sám sebe)“.  (Srov. Mt 19,16n)

Ježíš odhalil náboženské  pokrytce, kteří přišli s otázkou, zda se má platit daň  císaři, i ty, kteří přivlekli cizoložnou ženu.

Odhalil ty, kteří „cedili komára“ a žonglovali s přikázáními (srov. Mt 23. kap.)

Ježíš káral i apoštoly.

Jak s jeho slovy naložíme my – je na nás. /8 

Známe podobenství o svatební hostině. Jeden přišel bez „svatebního roucha“. /9

Známe také pravidlo, podle kterého Bůh hospodaří se svými dary: „Kdo má, bude mu přidáno, kdo nemá, bude mu vzato i to co má“. Kdo využil první hřivnu, dostane další.
 

Jsme pouze služebníci, nikoliv majitelé božího království. Služebník je zaměstnanec. Dostáváme královskou odměnu. To Bůh dává ze svého.

Jsme jen služebníci!

Uděláme-li vše, co jsme měli učinit, jsme služebníky neužitečnými!

Užitečný služebník udělá rád něco navíc. Ale kdo z nás pracujeme na 100%?

Pokud jsme neudělali správně  něco navíc, nemáme právo se nadýmat.

Eliášův zápas s bálovými proroky byl možná prorokovou vlastní iniciativou. /10

Eliáš ale zůstal v pokorném postavení vůči Bohu, nezpychl. /11 

Víra je poznáváním, vztahem a soužitím. Vyžaduje spolupráci a nedá se ani vyprosit ani koupit ani něčím nahradit. /12 

První hřivnu –  rozum, jsme dostali. Podle toho, jak s ní kdo hospodaří, dostává od Boha zdarma další dary. 

------------------

Poznámky:  

            /1   Augustin byl marnotratným synem. Máma se za něj pochopitelně modlila. 

            /2     Zeptala se mě kdysi mladá paní: „Kým je pro Vás Bůh.      

            /3    Starší bratr marnotratného syna je typem lidí výkonů zbožností bez osobního vztahu k otci. Falešná zbožnost farizeů a saduceů utlačuje Tóru – „Mojžíše“ – a Proroky. „Jediné písmenko z Tóry nepadne.“ Podobně na tom jsme my. 

 

           /4      Nejen zlí, ale i pyšní „věřící“ kazí druhé, dávají špatný příklad, svádějí jiné od Boha. Místo aby vyučovali smyslu Písma, hlásají sami sebe. Platí o nich: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Mt 23,15

 

            /5        Důvěra, odpuštění, spolupráce, vzájemná láska vyžaduje spolupráci obou stran.

      Je třeba vědět, co mě druhý nabízí, čeho je schopen, a co je na mně, co spolupráce vyžaduje ode mě. Rodič a dítě, učitel a žák, učedník a mistr, lékař a pacient potřebuji navzájem spolupracovat.

S člověkem má být a může být lepší spolupráce než se zvířetem. Věc se nebrání.

       Slepá víra je nebezpečná, zneužitelná, lehko může naletět.

Biblický  jazyk říká: „Manžel poznal svou manželku. Ale s prostitutkou jen ležel.“

Bůh se nás neptá:  „Kdo jsi?“ ani se neptá:  „Kdo to je?“ Zná nás.

      My se ptáme Boha: „Kdo jsi?“ My jeho teprve poznáváme.

      Ani malé dítě nedůvěřuje rodičům automaticky. Od narození  o ně rodiče pečují. Když  začíná rozumět slovům, má  za sebou už mnoho hmatatelných důkazů,  že může slovům rodičů důvěřovat. Tyto zkušenosti pomáhají dítěti důvěřovat rodičům, když jej posílají do nových neznámých a riskantních kroků.

(Podobně  je to i s důvěřováním Bohu.)

V pubertě  si dítě potřebuje znovu ověřit, že je rodiče mají nezištně  a nepodmíněně rádi (ne pro výkon, „jen tak, protože jsi naše“).  

(Podobně  je to s pubertou vůči Bohu. Důvěra potřebuje živý vztah. Věřit Bohu pro autoritu druhého člověka je nedostačující.)

Pokud rodiči nestačí dech ve vztahu s dítětem, dochází  k odcizení, dítě ztrácí  důvěru v rodiče.

Je jednodušší  si rozumět s  dítětem pětiletým než s patnáctiletým.

(Bůh nás nezanedbává.)

Některé  děti mají dobré rodiče, ale nespolupracují-li s nimi, jejich vztah k rodičům se nevyvíjí, neroste, ustrne a mizí. 

(Podobně  se to může stát s naším vztahem k Bohu. Pokud neživíme víru, pokud neobjevíme v dospělém věku víru jako osobní přátelství s Bohem, odejdeme k jiným nabídkám.) 

        Zamilovaní v sobě naleznou vzájemnou příchylnost a zalíbení. Ale pokud dostatečně neživí svůj vzájemný vztah, nepracují na vzájemném porozumění, jejich vztah slábne, onemocní nebo umírá.

Jejich vztah dopadne jako rostlina, kterou patřičně nezaléváme a neopečováváme. 

Bůh nikoho nikdy neopustil, to my jsme malí nebo velcí, krátkodobí  nebo dlouhodobí marnotratní  synové. 

         Jak to, že někdo věří a jiný ne? Je-li víra darem, dává Bůh dar víry především dětem z kostelových rodin? Jsou jeho prostředky omezeny? Grant na opravu památek má svůj strop, na některé zájemce se nedostane.

Proč  Ježíš chválí za víru „setníka z Kafarnaum“ (Mt 8,5-10), „Krvotokou ženu“ (Mt 9,20-22), „Kananejskou ženu (Mt 15,28)“ a proč např. někdy hubuje apoštoly za malou víru? V Mt 17,17 a podobně také v Lk 9,41.

Pokud je víra darem, nemohu hubovat toho, kdo nevyhrál v loterii a pokud vyhrál, nemá  žádné zásluhy.

 

                /6     Projev boží lásky vrcholí Ježíšovým životem mezi námi (přesvědčili jsme se, že nás miluje až do krajnosti.  Vrcholí, neslábne a nekončí.

 

               /7     Rozmnožení chlebů (3 pokusy), neuzdravení některých posedlých, chůze po vodě, otázka Mesiáše (nejméně 8x) nakonec degradace na proroka, používání násilí k obraně.  

 

               /8      Nedostatek kvality nahrazujeme množstvím. 

My, starší, to známe z minulého režimu. Vyráběli jsme nejvíce ocele na hlavu (dováželi jsme železnou rudu ze Sovětského svazu, která byla natolik mizerná, že se do ní (aby se vůbec dala zpracovat) musela přidávat ruda ze Švédska.

I v náboženské  oblasti se tak často děje (např. místo porozumění modlitbě Páně vršíme množství „očenášů“).

 

              /9    Přesto, že byl „bezdomovec“, dostalo se mu té cti, že byl přiveden na svatbu. Tvářil se jako svatebčan, jako přítel novomanželů, ale nezměnil svůj život, své vztahy. Jeho přetvářka byla pochopitelně odhalena.

 

              /10     Eliáš se trefil do černého a nebyla to náhoda. Silně se snažil Bohu porozumět. Když apoštolové Jan a Jakub chtěli svolat z nebe oheň na samařskou vesnici, byli Ježíšem silně pokáráni – když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.

 

             /11     Vzpomeňme jeho modlitbu: „Bože, nejsem lepší než moji otcové“.

 

             /12     Můžeme ji porovnat s reakcí zbožných v nazaretské synagóze, kteří Ježíše málem umlátili k smrti jen za to, že se jich zeptal, zda jsou na setkání s Mesiášem připraveni více než jejich tátové na setkání s proroky...