29. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,1n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,8-13; 2 Tim 3,14-4,2; Lk 18,1-8
Datum: 17. 10. 2010
Katolíci se povětšinou nemohou vymotat ze základních chyb v modlitbě. Vinu nese v mnohém duchovenstvo, ale lidé se brání něco změnit. Procesu „obrácení“ se často brání.

Mnoho lidí se spokojí  s lidovou zbožností (něco z Písma, hodně z pohanství a zbytek podle svého názoru). Nestojíme nebo nevyužíváme možností Ježíšova vyučování (zadarmo).

Něco z Písma:

Opakujeme biblická slova, aniž známe jejich smysl. (Např.: „Kterého jsi v chrámě nalezla“. Kolik lidí hledá, kdo ze svaté rodiny udělal chybu a co se z jejich chyby máme naučit?)

Smyslu slov Modlitby Páně  většina lidí nerozumí, opakují je jako mantru.

I sami říkají tato slova stejně jako s druhými, jak leží a běží. 

Pohanské  myšlení: 

Pohané se snaží božstvo získat na svou stranu, usmířit, naklonit. Proto manipulace s božstvem.

Myslí si, že existence božstva je závislá na obětech lidí. Božstvu je třeba předkládat pravidelný přísun patřičného materiálu, obětí, úkonů, modliteb. (Např. kdyby nebyli obětováni lidé, slunce by nevyšlo.)

Zasvěcení – osvícení, kněží – vědí co, kdy a jak je třeba předkládat, co je božstvu milé a na co zabírá. Znají cestu (jako u knížecích dvorů) jak k božstvu proniknout a znají správné dvořany, kteří jim otevřou správné dveře.    

Božstvo je třeba stále udržovat v příznivé náladě (např. „modlitební stráží“).

Vkus lidové  zbožnosti:

     Nezáleží na tom, co říkáme, hlavně, že to myslíme dobře, Bůh si to přebere.

Porozumění je nahrazováno množstvím modliteb a obětí. 

Raději celý růženec než 30 minut pro Modlitbu Páně. 

Kdo zpívá, dvakrát se modlí. 

Přesvědčení, že Bůh je nadšen z našich pochval.

Obliba všech možných „zaručených“  modliteb místo hledání smyslu slov v Modlitbě Páně.

     (Pamatuji, jak si staří lidé předávali léky: „Mám dobrý prášky na žaludek“.)  

Naše nejčastější chyba: Víc mluvíme, než nasloucháme.

Opakovací otázka: Kterou modlitbu Ježíš zřejmě nejčastěji říkal?  

Několik základních pravidel:

Bůh je úctyhodná inteligentní  bytost. Je otázkou úcty jednat s ním rovně a poctivě.

Spravedlivý život a poctivá práce jsou základní odpovědí i ve vztahu s Bohem.

Statečnost, odpovědnost, ochota k domluvě, k porozumění, odpuštění, milosrdenství …, všechny projevy dobra (např.: „Ovoce Božího Ducha: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Gal 5,22-23) – nic z toho nemůže být (jako v každém vztahu) nahrazeno modlitbou ani ničím jiným. 

K porozumění a spolupráci v jakémkoliv vztahu je třeba hledat (předpoklady: naslouchání, otázky, zpětná vazba – dobrý nebo špatný výsledek).

Až pak k modlitbě patří ticho a nejrůznější projevy krásy těla a ducha (umění, muzika, tanec, gesta, chůze, oblečení, smích, pláč, humor a všechny další dobré pocity a zážitky včetně jídla). /1
 

Opakuji: víra je důvěřujícím vztahem, je procesem, může slábnout a vymizet.  

Pes umí mnohem více komunikovat než včela. Člověk je stvořen k porozumění Bohu.

Je-li manželství v krizi, neposíláme manžele na veselohru, „na Othella“, na večeři do dobré restaurace nebo do tanečních, ale do manželské poradny nebo na Manželská setkání. Základem k porozumění a spolupráci je komunikace.

Jak dopadne manželství  nebo jiný vztah, ustrne-li v komunikaci?

Kontrolou pro rozhovor s Bohem nám může být porovnání: jak si přejeme, aby s námi rozmlouvaly děti a jak se k nim chováme my (Bůh není horší než my)..

Pravidla rozhovoru s Bohem z Ježíšova vyučování:

Zbožnost má být (na veřejnosti především) cudná. /2

Bůh už jen ze své  přejícnosti a zájmu o nás ví vše, co potřebujeme a po čem toužíme. Jemu nemusíme mnoho vyprávět. /3

Jako si při jídle beru na talíř jen tolik jídla, kolik sním, tak v modlitbě používám jen tolik slov, které jsem schopen zpracovat.

Modlitba nemá pohnout Bohem, ale námi.

Modlitba Páně není  na prvním místě modlitbou, ale spíše návodem k rozhovoru a programem pro život s Bohem.    

K setkání s Bohem v modlitbě a bohoslužbě je třeba se připravit. /4

Mám vědět, s kým se setkávám – Bůh je naší nejbližší bytostí, ale je mocnou bytostí. Pro setkání s ním platí všechna pravidla slušnosti, úcty a pozornosti. /5 

Ježíš není mluvka, jeho slovo platí! 

Jednou provždy máme vědět, že nám nikdo nepřeje víc než Bůh!! /6

V podobenství o neodbytném sousedovi nám Ježíš radí: „Proste, hledejte a tlučte“!

„Proste“:

     máme se rozhodnout, co chceme získat, do čeho se chceme pustit, o co chceme usilovat.

Máme si ujasnit, co pro to chceme udělat, co je na nás a o co můžeme poprosit Boha a co od něj můžeme očekávat (nebude za nás dělat nic, co je v našich silách – kazil by nás). /7
 

„Hledejte“   znamená usilovat o porozumění Bohu, o porozumění jak dosáhnou to, co si přeji.

„Tlučte“     nás vyzývá k vytrvalosti, nemáme se nechat odradit, když hned nedostáváme.  

Podobenství o nespravedlivém soudci a vdově ukazuje ještě vyhrocenější případ usilování  než podobenství o neodbytném sousedovi.

Lehce si můžeme uvedený  případ představit. Židovský soudce měl dodržovat spravedlnost, ale v Ježíšově modelu je líčen „soudce, který se Boha nebál a na lidi nedbal“.

Někdo vlivný soudce ovlivňoval. Soudce si nemohl dělat, co by chtěl, musel mazaně kličkovat mezi pravidly spravedlnosti. Víme, jak to u soudů chodí. Vdova zřejmě hledala další a další argumenty, znovu a znovu se „odvolávala“.

Vzpomeňme si na dnešní  případy Dr. Uzungolu, spor farmářky Havránkové s pozemky na dálnici u Hradce Králové a další.

Podobně máme my hledat, co je na nás, abychom dosáhli vytčeného cíle ve spolupráci s Bohem.

Máme zkoumat, kde se co zadrhlo, proč některá věc nejde hned na svět.  

Doufám, že nikdo, kdo jednou toto podobenství slyšel a není úplným začátečníkem, si nebude Boha spojovat s nespravedlivým soudcem, který musí být dotlačen k dobrému.
 

Bůh velice rád dává. 

Na nás pak je, abychom objevili, proč byl uzdraven syrský Náman a ne malomocní v Izraeli. Proč Eliáš pomohl vdově ze Sarepty a proč hladovějícím vdovám izraelským pomoci nemohl (srov. Lk 4.16-30).

Proč spadla věž v Siloe a jak to bylo se zmasakrovanými Galilejci v Jeruzalémském chrámě (srov. Lk 13,1-9)?

Proč si apoštolové  nechali líbit pronásledování od velerady včetně ukamenování  Štěpána, proč raději trpěli, než aby se bránili? /8   

Kdysi jsme si říkali, zda bychom si raději zahráli s Bohem šachy (dámu, pexeso) nebo člověče nezlob se? Někomu jde o výhru a někomu o to, aby se něco naučil nebo je pro něj ctí hrát druhé housle s mistrem.  
 

Někdo nechce přemýšlet a vymlouvá se na tajemství. 

Někdo raději žebrá, než aby se naučil něco užitečného dělat.

Hospodin si vybral Abraháma, Izraelský národ, Mojžíše, Eliáše, Jana Baptistu, Marii, apoštoly a učedníky podle nějakého klíče (vyhráli „konkurz“).

Některé zaměstnance je nutné propustit. Nepomohlo by jim, kdybychom je zaměstnávali. Ať berou raději podporu, než aby kazili materiál nebo ubližovali druhým.   

Zanedbaní žáci mají  dostat šanci, ale pak záleží na nich, zda stojí jen o vysvědčení  nebo o porozumění oboru, aby mohli dobře sloužit druhým.

Špatní lékaři, soudci, psychologové, učitelé, faráři a zpovědníci mají jít „od válu“. Škodí. Podvodníky je třeba zavřít.

Před milosrdným Bohem, který  o nás pečuje a nabízí nám mnohé příležitosti, platí:  „Každý je strůjcem svého štěstí“.  

Kdo chce, může Bohu porozumět a může se s ním domluvit.

Ale nakolik stojíme o Ducha svatého? („Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!“ Lk 11,13)

A „nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde“? (Lk 18,8b)  

„Víra“ je důvěřujícím vztahem (včetně pracného poznávání a náročných i krásných zážitků).

Modlitba je setkáním (na rande nepřicházíme, jen když nám nic nechybí, ale i tehdy, když jsme pochybili, když jsme si ublížili nebo máme spor). 

„Víra“ je vztahem s Bohem.  

Mezilidský vztah má  výhodu, že vidíme (slepci hmatají) jeden druhého. Nevýhodou je, že jsme chybující a teprve se učíme komunikovat, porozumět si a spolupracovat.

Vztah s Bohem má nevýhodu, že zatím Boha nevidíme. Má výhodu, že nám Bůh chce rozumět, zná nás a nedělá chyby.     

Kdo nestojí o zpětnou vazbu a radu, o moudrost, pomoc, odpuštění a milosrdenství, není mu pomoci. To platí v jakémkoliv soužití.

Král Saul si nedal poradit a ještě lhal (např. srov. 1 S 13. a 1 S 15. kap.).

David se dopustil větších provinění než Saul. Přiznal vinu  – bylo mu odpuštěno a mohl zůstat králem (2 S 12 .kap.). 

Apoštolové se neurazili, když je Ježíš napomínal (např. Mt 17,14-21; Lk 22,24-30).

Jan a Jakub uznali svou chybu (Mk 10,35-45; Lk 9,51-56).

Petr zrovna tak (např. Mt 16,21-23).

Škoda, že podobně nejednal Jidáš (vzal spravedlnost do vlastních rukou a sám se popravil).  

Někteří lidé při podezření na rakovinu páchají sebevraždu.

Někteří nemají trpělivost a při nevěře manžela se příliš brzy rozvádějí. 

Někteří lidé příliš  rychle zavrhnou Boha a rozejdou se s ním.

Někteří se vymlouvají  na chyby předků, předurčení, karmu, osud, geny, postižení,  špatnou výchovu, nespravedlivost lidí, světa a nepřízeň  Boha – jen aby nemuseli nic dělat. Udělají ze sebe mučedníky, aby se mohli obdivovat (litovat) nebo byli litováni. 

Jiní obětují své  utrpení za druhé a hrají si na spasitele světa.

Jiní prosí, hledají  a tlučou.

„Kdo má tomu bude dáno a přidáno“.

„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze těm, kdo mají čisté srdce (kdo jsou schopní si porovnávat své představy o Bohu s Ježíšovým vyučováním), neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,6.8)
 

Prosím vás, na co jsem zapomněl? 

Podobenství o farizeu a celníkovi, které následuje, má také k Ježíšově vyučování o umění rozmlouvat s Bohem co říci.  

-------------------------

Poznámky:

                  /1     Jen v tichu je možno naslouchat sobě, druhému, Bohu.

Ticho na začátku vztahu může být trapné (nevím, co mám  říci). Až když si rozumíme, může být ticho výmluvnější než slova.

Ani v modlitbě  nelze spěchat, natož předbíhat.

Tomu, kdo nezná  Ježíšova slova, tomu nemá  co Duch připomenout. („Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“. J 14,26)    

Dítě  není schopno rozlišit podvodníka od poctivého.

Nezkušený  neumí rozlišit to, co je z Ducha božího a co je od ducha zlého.

Dítě  nejprve měsíce pozoruje, pak se učí mluvit a rozumět slovům.

Učedník a začátečník se nejprve učí. Tovaryšskou zkouškou (dnes výuční  list) učedník dokázal, že zvládá základní dovednosti řemesla (podle dalších dovednosti jsme postupně byli zařazení do 4. – 9. platební třídy). Mistrovskou zkouškou někdo dokázal, že si dovede poradit i s novým a mimořádným úkolem.

Na medicínu může být přijat jen absolvent gymnázia. Absolvuje 12 semestrů (dálkově lze studovat snad jen psychiatrii), pak určité stáže a atestace. Do té doby nesmí dělat žádné experimenty! (Musí ovládnout osvědčené postupy a poctivé „řemeslo“.) Až pak může hledat dál. Jinak by udělal víc škody než užitku.

Absolvent školy umí nanejvýše „postavit lešení“, ale ještě  nepostavil žádnou stavbu.

Je žádoucí, aby děti přerostli své  rodiče a student jednou přerostl profesora, ale je jen jeden Mistr a Pán a toho přerůst nemůžeme. („Žák není  nad učitele ani sluha nad svého pána“ Mt 10,24). 

„Některým se líbí, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Mt 23,6-12)
 

                  /2     Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,1-6)  
 

                  /3     Při modlitbě  pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Mt 6,7-8)  
 

                  /4     Jeden anglický  biskup řekl: „Abych se mohl jednu minutu modlit, 29 minut se připravuji“.  

                  /5     Jedna holčička se kdysi kála: „Seděla jsem na stole. Hrabala jsem se mamince v kabelce.“

Každý  slušný člověk ví, že si na návštěvě  nemůže při rozhovoru prohlížet zařízení  bytu. Až po rozhovoru poprosím, zda si mohu prohlédnout jejich obrazy nebo knihy v knihovně. 
 

                  /6     Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Což  je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když  ho prosí o rybu?  Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Lk 11,9-13)
 

                  /7     Inteligentní  člověk se za některé prosby v některých kostelech stydí: „Bože, dej světu mír, dej chléb hladovějícím …“  Co si o nás Bůh myslí? Co si o nás myslí nekosteloví lidé, kteří nás slyší? 

 

                  /8     Petr uzdravil Eneáše a vzkřísil Tabitu (Sk 9,36-43), Pavel vzkřísil Eutycha (Sk 20,9-12).  Petr potrestal Ananiáše a Safiru (Sk 5,1-10), Pavel umlčel Elymase (Sk 13,6-12), ale apoštolové překvapivě šetřili velekněze a Nejvyšší soudní církevní dvůr (Veleradu). Raději přijali utrpení.

Církev zaměnila úkol svědčit za utrpení. („Martyr“  znamená původně svědek.)