3. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 12,20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,1-6a.10; Jak 5,7-10; Mt 11,2-11
Datum: 12. 12. 2010
Prorok neví všechno, nedostal od Boha dalekohled nebo rentgen všude tam, kam lidské  oči nedohlédnou. Je člověkem, který se namáhal a namáhá porozumět Bohu, proto se stává Božím poslem a blízkým spolupracovníkem. K některým věcem se prorokovi dostává vhledu.

Na Janovi Předchůdci Páně  a jeho rodičích je to vidět. Takoví lidé splňují  naději poctivosti, kázně a dodržování pravidel (např. udrží tajemství). (Náboženští vizionáři jsou jiná kategorie.)  /1
 

Herodes Jana nespravedlivě  uvěznil. /2

I ve vězení Jan kázal: „Mesiáš už je tady, musíme se na setkání s ním  připravit. Boží království se přiblížilo, obraťte se. Nejdřív je ale zapotřebí, aby se každý sám srovnal, aby se s námi mohl Bůh domluvit. Abyste ho pustili k sobě.“ (Vzpomeňme na Ježíšovo kázání v nazaretské synagóze na stejné téma: „Myslíte si, že jste lepší než vaši otcové?“) /3
 

Vězňové žijí  novou a novou nadějí na amnestii. /4

Jan v kriminále vězňům zpaměti citoval Proroky: „Nový spravedlivý vládce přijde v síle Ducha, zabije násilníka holí svých úst … spravedlivost a věrnost mu budou tak blízko jako spodní prádlo („pás jeho beder“) na holém těle, dřívější šelmy a jejich kořist budou žít v přátelství …“  (Iz 11,1-10 viz 1. čtení z minulé neděle).

Zřejmě jim také  citoval Iz 61,1-11. /5

To bylo Herodovým vězňům nadějí, že je Mesiáš osvobodí. 

Jenže žádný útok na „Bastilu“ nepřicházel. Naopak přicházíval kat a některému z vězňů usekl hlavu.

Vězňové naléhali na Jana: „Kde a čím se Mesiáš zdržuje? Neví o nás? Kdy nás konečně vysvobodí? Jak dlouho máme čekat?“ 

Za Janem chodili do vězení  jeho učedníci. (Nejen proto, aby mu přinesli buchty). Také  se ptali na Mesiáše. /6

Jan nikdy nikomu neříkal: „Mesiášem je Ježíš“, dobře znal pravidlo, že je třeba, aby každý sám objevil, kým tesař z Nazareta je. /7

Jan poslal své učedníky za Ježíšem, aby se s Ježíšem sami setkali; bystří v něm Mesiáše poznají, těžkopádní ne. (Je lepší si nezačínat s Ježíšem, než s ním kus cesty jít a později jej opustit, dát přednost něčemu jinému.)
 

Jan asi nevěděl, jak Ježíšovo vystoupení dopadne.

Znal lidský odpor k prorokům, těžko si mohl myslet, že Mesiáš bude mít snadný úspěch.

Některá poznání  Bůh dává prorokům okamžitým zjevením, k jiným poznáním dospívají postupným hledáním otázek a nalézáním.

I Jan měl právo si další věci ověřovat, aby mohl porozumět současné situaci.

Konzultace s Bohem, „obracení“ se k Bohu, je naší výsadou a má se nám stát návykem.  

Dlouho mi vrtalo hlavou, proč  se Ježíš Jana nezastal.

S velikou rozhodností vystoupil kvůli „nějakým nepořádkům“ na nádvoří v chrámu – a k věznění a později k vraždě Jana (svého přítele a příbuzného) neztratil ani slovo?! /8
 

Proč? Přece pro Lazara neváhal riskovat, vrátil se do blízkosti svých pronásledovatelů.

Při svém zatýkání  nedopustil, aby na apoštoly někdo vztáhl ruce, a to Petr spáchal trestný čin – napadl veřejného činitele.

Ale je tady psáno: „Blahoslavený, který se nade mnou nepohorší. /9

Je důležité zkoumat, jak to bylo. Abychom nepřehlédli ani Janovu nouzi, ani abychom neukřivdili Ježíši nespravedlivým soudem. (I Ježíš má právo na svou čest. A každý utiskovaný má právo na spravedlnost.)
 

Nevíme, co všechno Ježíš  Janovi vzkázal.  Ale to, co říká evangelium, je podstatné.

Ježíš Janovým učedníkům citoval jen 35. kap. z Izajáše (Iz 35), pominul Izajášova slova o Mesiášově „vyhlášení svobody zajatcům a o propuštění vězňů“ z 61. kapitoly (Iz 61).  

Janovi to stačilo. Věděl, že kromě státních věznic jsme často uvěznění sami v sobě, ani Izraeli, ani nám, ani vězňům vnější svoboda nestačí. /10 

Asi ve vězení Janovi ještě víc došlo, že tragédie duchovní pýchy zbožných je větší než tušil. (Už dřív si všiml, jak my –  zbožní – nesnášíme ty, kteří vybízí ke změnám náboženské praxe.)

Pro toho, kdo myslí na boží království, kdo zasvětil život obrácení Izraele, je ovšem zjištění, že nenastává vytoužená svoboda, horší než vlastní poprava. /11 

Ježíšovo „mlčení“ Jan nebral jako Ježíšovu lhostejnost. Porozuměli si.

Ježíš nemluvil o Janovi jen po straně. /12

Jan mnoho pochopil od proroků, svých předchůdců. A nezapomeňme, že Ježíš obdaroval krásným přátelstvím všechny otevřené, natož Jana. To není  spekulace, Písmo nám dovoluje tyto „konstrukce“. 
 

Příliš rychle se pohoršujeme nad Bohem: „Kde byl, když se děla tato nespravedlnost?“

Na prvním místě si máme klást otázku: „Kde jsem já, když se děje ta a ta nespravedlnost?“ Až pak se mohu ptát, kde byl ten druhý.  

Jan patřil mezi obětavé. Už jeho způsob života a soustředění se na jednu podstatnou věc o tom svědčí.

Ježíš k otázce pronásledování „spravedlivých před Bohem“ vícekrát řekl své. /13 

(Ale nepřehlédněme! –  Ježíš neříká nic o nutnosti trpět, nic podobného našim výkladům ke slovům sv. Pavla o doplňování Kristova utrpení. /14

Ježíš naříká:  „Prolité krve statečných a obětavých lidí pro život a svobodu dětí božích je příliš! Žádný nedostatek.“)  

Ježíš Jana oceňuje.

I  proto, že se nenechal zlákat „jemnými šaty“ a sídly podobnými palácům královským. /15 

Poslední dvě věty nám poskytují vhled do nebeského království. /16 

Mluví-li Ježíš znovu o Janově výzvě: „Připravte cestu Mesiáši“, pak znovu zdůrazňuje, podtrhuje jejich závažnost a nenahraditelnost!!  

Bez dovedností, které  nám brání setkat se s druhým (i Druhým), se vzdalujeme.

Ježíš přišel, abychom se nemíjeli.  

Kdo se zařídí podle Jana, setká se s Mesiášem. Ocitne se ve veliké kráse. Ježíš mu ukáže netušené obzory: „S Bohem se setkáváme i skrze lidi, živočichy a věci“, neboť pro každého z nás bylo vše stvořeno. Z veliké přejícnosti a vynalézavosti čistého srdce.
 

------------------------------------------

Poznámky:

/1     Je třeba pečlivě rozlišovat zjevení  pro všechny a „soukromé zjevení“. Mnoho lidí  si myslí, že vizionáři jsou na úrovni proroků. Pokládají  např. vidění Kateřiny Emerichové za záznam filmové kamery o Ježíšově životě, 

Zatímco porozumění  prorocké řeči vyžaduje úsilí  k porozumění, tvrzení vizionářů často vypadají jednoduše – „snadno a rychle“.

Hodně  guruů, léčitelů a vizionářů  se tváří, že o nás vše vědí. Jejich fanoušci to o nich rádi šíří. Nenechme se podvést. Bůh je rozumný a jen tak nikomu takový dar nedá. Nepopírám intuici, poznání a zkušenosti dobrých lékařů, psychologů a duchovních. Ti – na rozdíl od podvodníků – nesou odpovědnost, i právní.

Vím, že řada podvodníků má  dobrou intuici a umí se vcítit do druhého. Ledasjaké  informace mohou také dostat od služebníků  jiných mocností. 

Máme být opatrní, já  nenechám na sebe jen tak někoho sahat, komukoliv se svěřovat nebo si nechat něco vykládat o sobě. Ne každého pustím přes práh svého domu nebo srdce.

Učíme se rozlišovat pravé  proroky od nepravých. Jejich vysoké  honoráře rychle prozradí jejich lidumilnost.    

/2    Jan káral krále za přebrání manželky svému bratru.

Král Izraele má  velikou odpovědnost, má spravovat boží lid.

Nikdo nesmí  opovážlivě přijmout funkci a postavení, na které  nemá. 

Každý  jsme odpovědní těm, kterým máme sloužit a Nejvyššímu.  

/3      Myslíš, že jsi lepší než  tvůj táta nebo děda? Umíš si přiznat chybu? Máš  úctu ke své ženě, manželovi, dětem, rodičům, faráři, farníkům …? Jak se chováš při názorovém sporu? Vyslechneš poctivě druhého? Nebo si myslíš, že máš vždy pravdu ty? Jsi shovívavější k chybám svých dětí než k sobě? Máš přece víc zkušeností.

   Jak pečuješ  o své myšlení? Podezřívám-li druhého, mám jej před sebou samým hájit!

Naše pocity nemusí  být objektivní – mám si jejich oprávněnost kontrolovat.

(Jsou-li manželé  vyladěni jeden na druhého, pak jim opakování  manželského slibu od partnera bude znít příjemně. Je-li jeden rozladěný, lehce mu může upřímné vyznání druhého „ponesu s tebou dobré a zlé až do smrti“ vyznít jinak, než bylo řečeno. Rozladěnost způsobí poruchu „sluchů“, ta slova mu mohou znít: „Dal jsem slovo, tak se nedá nic dělat, zatnu zuby a budu tě snášet“.

      Dr. Klimeš upozorňuje na nebezpečí virtuálních rozhovorů s druhým. V duchu si s ním povídám, v pomyslném rozhovoru se ale dostanu ke koncům, které jsou falešné. To je nebezpečné, ten druhý by ve skutečnosti možná reagoval jinak než v mém pomyslném rozhovoru. Jsem odpovědný i za svoje myšlení. Lehko mohu druhému křivdit.

Je to jako ve snu. Probudím-li se ze snu, ve kterém se mi zdálo, že mi někdo ubližoval, budu možná nějakou chvíli na druhého rozzlobený, třebaže vím, že to byl jen sen.

Pocitu neporučím, ale mám jej korigovat, opravovat rozumem. Na to jsem rozum dostal.

   Jsem-li žárlivý, podezřívavý, lakomý, těžko přiznávám pravdu, pak je třeba, abych své myšlení  vyvažoval rozumem (každý řidič  si nechává kola u auta vyvažovat). 

    Nemohu být uzdraven ze svých hříchů, když si je neumím přiznat a nehledám jejich příčinu.

Nemohu být uzdraven ze svých hříchů, nejsem-li ochotný  spolupracovat s Bohem. Bůh neobdarovává lenochy a nepoctivce.  

/4     Ve věznicích vždy znovu kolují  zprávy kdo všechno a kdy dostane milost a bude propuštěn na svobodu. Takovou nadějí se kojili vězňové od pradávna (připomenu královského pekaře a  číšníka vězněných s Josefem „egyptským“).
 

/5     Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící … Hospodin miluje právo …dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody. (srov. Iz 61,1-11)  
 

/6     Jako kolovaly dohady o Janovi, zda je Mesiášem, tak se šířily nejrůznější drby o Ježíšovi. Někteří lidé  říkali: „Není snad Ježíš  Mesiášem“?  

/7     Je rozdíl, zda-li příklad z matematiky spočítám, nebo opíšu. Je rozdíl, dám-li ve vážných věcech slepě za pravdu druhému, protože jsem jej přijal za autoritu, nebo zda si ověřím pravdivost toho, co autorita tvrdí. Ožením-li se na přání maminky se ženou, která se líbí mamince nebo na základě vlastního zvážení a rozhodnutí.

(Z toho vyplývá odpověď na jednu otázku z minulé přípravy: Zachariáš a Alžběta nesměli Janovi prozradit, že je Mesiášem Janův bratranec. Každý má k tomuto objevu dojít sám.)   

/8     Těžko neseme nespravedlnost spáchanou na komkoliv. (Cit pro spravedlnost máme od Boha.)

Nespočetně mnoha lidem bylo nespravedlivě ublíženo. Otázka, kdo je Ježíšovým blízkým, je pro nás velice důležitá právě v nouzi. V nouzi se pozná přítel.

Klást poctivě  otázky je ctností! Je zlé, jak se v naší společnosti lidé většinou ozývají postraně. Jsme zbabělí. 

/9    Exkurz o pohoršení:

Pohoršení  jsou dvojího druhu. 

    První  pohoršení způsobuje ten, kdo dá  druhému špatný příklad. Kdo jiného svádí  přímo nebo nepřímo ke hříchu. Viníkem je pachatel nepravosti. "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. (Mk 9,42)  

(To v Ježíšově  případě těžko platí.) 

    V druhém pohoršení je viníkem ten, který  se pohoršuje neprávem. Vidí  jednání druhého a špatně  si je vyloží. Podezírá druhého (nehájí jej proti sobě, proti vlastnímu podezření) a lehkomyslně a nespravedlivě jej odsoudí. Neptá se, nevyslechne „podezřelého“, nedopřeje mu, aby se obhájil a vynese rozsudek. Nepátrá po skutečnosti, jak to bylo. Je nevěrný svému bližnímu!

Každý  má právo na svou čest. Už  v pohanském Římu platila zásada: „Nechť je slyšena druhá strana.“ Každý má právo na obhajobu a spravedlivý soud.

"Není  možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. (Lk 17,1-2)  
 

/10    Známe to z vlastní zkušenosti. Vnější svobodu máme 20 let, ale lidé ji nevyužívají. Mnoho lidí nečte, nenamáhá se přemýšlet. Nechávají se splavovat proudem davu.

Nekladou si náročnější otázky. Co nevidí v televizi, jakoby neexistovalo.

Např. někdy jdou na pohřeb, ale ničemu nerozumí, nejsou zvyklí  se ptát. Neodejdou moudřejší, než přišli. Nenechají se povzbudit, nepřemýšlí, nevšimnou si, jak smrt prověřuje, co je v našem životě důležité a na čem vůbec nezáleží. Nemají naději, nadobro své mrtvé pochovají. Nebojují za ně tak, aby si ověřili, zda odkaz všech kultur – doufající v nějaké příští – je oprávněný a zda na něm lze i dnes stavět.

Nebo – jak to, že mnoho lidí  neumí pozvednout hlas proti nějaké  veřejné nespravedlnosti? Ano, mohli by přijít o místo, ale co je to proti těm, kteří za svobodu pro druhé  šli třeba do vězení. 
 

/11    Možná  tomu i osobně trochu rozumím, mám podobnou zkušenost.

V rodné farnosti byl náboženský život velice konzervativní. V r. 1966 jsem přišel studovat do Prahy a na bohoslužby jsem chodil k Jiřímu Reinsbergovi do Týna – bylo to pro mě zjevením – křesťanský život může být krásný, povznášející, radostný. Tam jsem se rozhodl jít do semináře a pochopitelně jsem čekal, že v semináři budeme vedeni podobně jako v Týně. . V r. 1970 jsem nastoupil do Litoměřic – bylo pro mě velikým šokem, že nejsme připravováni 50 let dopředu, ale 50 let dozadu! 

Za minulého režimu jsem se snažil něco dělat. Dostal jsem se mezi konzultory kardinála Tomáška, tak jsem měl trochu vhled do nějaké práce pro budoucnost církve.

Svoboda pro nás byla neuvěřitelným darem, pád komunismu jsme tak brzo nečekali.

V r. 1990 jsem byl nějaký čas na biskupství. Všechno strašně drhlo a pak „padla kláda přes cestu“. Viděl jsem, že církev bude muset projít dalším trápením. Po všem pronásledování 40 let za komunismu to pro mě bylo asi nejtěžší chvíle života. (A to jsem se kdysi dostal do blízkosti násilné smrti.)
 

/12     Jan odpověděl Židům: „Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste svědkové,  že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.“ (J 3,27-30)  
 

/13     Ode dnů Jana Křtitele až  podnes království nebeské  trpí násilí a násilníci po něm sahají. Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš.

Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."

Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že se neobrátila: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! … A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!“ (Srov. Mt 12,12-24)

        Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců! Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ  ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: `Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.´" (Mt 23,29-39)
 

/14     „Proto se raduji, že nyní  trpím za vás a to, co zbývá  do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“ (Ko 1,24) 

/15    Jan pocházel z rodiny zřejmě dost zámožné. V té době byl Jeruzalémský chrám reprezentační stavbou podporovanou státem, králem, veleknězem. Kněží si dobře žili, židé ve velikém počtu přinášeli oběti.
 

/16  Ukazují,  že nás po smrti čeká doučování.  „Očistec“ není vězením, ani „být po škole“. 

Ale to je samostatná lekce.

      - - - -

(Odpověď na otázku: „Proč musel být Předchůdce Páně starší než Mesiáš?“:

Kázat nebo soudit směl u židů muž starší 30 let. Jan začal kázat půl roku před Ježíšovým vystoupením.) 

Otázka: „Proč se Jan neprokázal nějakým znamením, zázrakem?“

Aby nezastínil Mesiáše, aby nezdržoval.

Omezil se pouze na opakování  Izajášovy podstatné podmínky k setkání s Mesiášem: „Připravte cestu a obraťte se!“

Jan byl velkorysý a velice skromný.