7. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 13,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 19,1-2.17-18; 1 Kor 3,16-23; Mt 5,38-48
Datum: 20. 2. 2011
Dnešní svět je velice agresivní. Každou chvíli musíme polykat útoky kdekoho ze všech stran.

Před časem jsem psal chlapům: „Kamarád si vyházel sníh od garáže na ulici a vyjel s autem do města. Když se vracel, před výjezdem stálo auto. Zatroubil. Naproti z obchodu se vyvalil chlap: ,Tak se poser, čuráku!´ Přeparkoval o kousek dál, nalil do motoru olej – a prázdnou plechovku hodil na dvorek kamaráda.

„Chlapi“, ptal jsem se, „jak se vám daří takové situace zvládat?“  

Je-li drzoun o polovinu menší než já (v mém případě by musel být trpaslík), je to jednoduché. Ale co když je dvakrát větší než  já? 

Ještě horší by to bylo, kdybych šel s manželkou. Nejhorší, půjdu-li se svým synem.

Řadu ponížení musíme spolknout. Ale jak to udělat, abych si potom nevylil zlost doma na manželce, dětech nebo psovi?

Každou chvíli nás někdo ponižuje nebo na nás útočí. I když nejde o život, maličkost to není. 

Do toho slyšíme Ježíšova slova: „Nastav druhou tvář, miluj své nepřátele“. 

Pokud s tím nesouhlasím nebo tomu nerozumím, mám se ptát.  

Před týdnem jsme si četli, že nemáme mlčet ke sporům, ale učit se je dobře řešit.  

Jsem potěšen, že se v neděli po rodinách dost mluvilo o Ježíšových radách pečujících o dobré soužití v rodinách a církevních obcích. (Doma jsme většinou nezažili, že by se naši úctyhodní tátové omlouvali manželce nebo dětem.) /1
 

I dnešní text je zatížen našimi zkreslenými představami o horském kázání.

Text je opět určen pokročilým učedníkům.    /2

Při prvním čtení  evangelia „horskému kázání“ nerozumíme. Při druhém čtení  už jsme schopni klást zasvěcenější otázky, už Ježíšovo učení a jednání poněkud známe.   

Pokročilý ví: 

„Oko za oko, život za život“, je spravedlivým trestem. (Oproti bezbřehé krevní mstě.)

Bůh je spravedlivý. 

Navíc je milosrdný. Bůh si nepřeje smrt hříšníka, ale aby se změnil a mohl žít. /3

Ježíš není  pacifista. Nechce po nás, abychom byli milosrdnější než Bůh.

I v evangeliích je opakovaně řeč o potrestání provinilců. 

Ježíš nás chce dovést k pěknému soužití. Vybízí k řešení sporů. Před týdnem jsme k tomu slyšeli jeho cenné a závazné rady. /4

V dnešním oddíle evangelia slyšíme další Ježíšovy pokyny k jednání s nepříjemnými lidmi.

Kousek si probereme.  

Nehádejme, co znamená  „nastavit druhou tvář“, „dát druhému i plášť“, „jít s někým i druhou míli“ „milujte své nepřátelé“. Neopakujme, co jsme kde pochytili od „rabínů“. Nespěchejme, dejme přednost Ježíšově vyučování.

Nemohu prozrazovat výsledek, Ježíš to také nedělal. 

Potřebujeme jít cestou Ježíšova vyučování. Učitel diktuje věty, které si mají žáci nebo studenti zapamatovat. Mistr vysvětlí úkol a učedníci se snaží se osvojit si novou dovednost. Nestačí jen vědět  čeho všeho je třeba k uvaření drštkové polévky nebo k výrobě poličky, v učebnicích není všechno.

Ježíš je Mistr učedníků.

Učedníci odmala znali biblické  příběhy. Ježíš učedníky k biblickým příběhům vracel, nově je vykládal a na nich učil.

I my je potřebujeme znát, znovu a znovu je připomínat sobě a dětem. /5    

Potřebujeme vědět:

Bůh vždy vedl Izraelity (nejen muže) ke zdravé hrdosti svobodných lidí. /6

Josef v Egyptě dopomohl svým bratrům k jejich poznání chyb, aby jim mohlo být odpuštěno.

Čím  a jak Josef získal bratry pro obnovu přátelství a pro život?

Abrahám, Mojžíš, Debóra i Jáel, Samson, Jiftách, David, … jsou božími bojovníky (ne jako husité). 

David se ubránil Saulovi, který jej na smrt pronásledoval. Čím se pokoušel Saula získat?

Eliáš zvítězil nad bálovými kněžími, nenechal se zabít, bránil se vůči trestným komandům, která na něj král poslal. Neumřel jako mučedník.

Co se od Eliáše naučil Elíša (Elizeus)?  

Jak se svými protivníky jednal Ježíš? Jak a čím se bránil a ubránil:

    -  v nazaretské synagóze,

    -  v jednotlivých sporech a léčkách na něj nastražených,

    -  při pronásledování, 

    -  při zatýkání

    - když  byl uhozen,

    - jak jednal při výslechu s veleknězem, Pilátem, Herodem? 

Ježíš nebyl fackovacím panákem, Vždy si zachoval svou důstojnost. Nikdy neustupoval, „nepanáčkoval a neaportoval“ útočníkovi.

Ani nás nevede k ustupování  (viz čtení z minulé neděle o řešení sporů) nebo k hraní si na vykupitele tím, že obětujeme své utrpení za hříšníky. 

Je velice důležité  si znovu vzpomenout (už jsme o tom mluvili), jak byli Ježíšovi učedníci vybaveni ke své službě, jak se mohli bránit. /8 

Ježíš své kázání  na hoře předkládá pokročilým učedníkům, kteří:

    -  oceňují veliké milosrdenství boží (sami je zakusili),

    -  vědí o své ceně pro Boha,

    -  sdílejí Ježíšovu snahu přivést k rodinnému stolu ostatní marnotratné a rozhádané boží děti.

       (Nejsou jako starší bratr marnotratného syna, který si nechtěl sednout s bratrem ke stolu.)  

Kdo se ptá, 

kdo si projde biblické  vyučovací příběhy,

kdo hledá porozumění  Ježíšovým slovům: „blahoslavení chudí duchem“ 

a textu, který jsme četli minulou neděli,

  –  ten se dozví, co znamenají Ježíšova slova: „Nastav druhou tvář“.

Užasne, bude příjemně  překvapen a nadšen.

Rozhodně to neznamená: „Nastav svou tvář k další ráně“.  

Vrátím se na začátek, k vyprávění o ponížení kamaráda. Jak se mám zachovat, když mě někdo ponižuje nebo na mě útočí?

Abych obstál, potřebuji si stále doplňovat hladinu zdravého sebevědomí. Potřebuji znovu a znovu zakoušet, že si mě Hospodin váží (ne na prvním místě pro mé výkony), že smím patřit do jeho rodiny, že se ke mně veřejně hlásí. Potřebuji znovu a znovu naslouchat jeho slovům, kterými se mi vyznává ze svého vztahu, potřebuji znovu a znovu přijímat pozvání k jeho Stolu mezi jeho nejbližší přátele, a nechat se jím vyživovat  a posilovat k zaujímání jeho postojů.

(Slova: „Budete mi zvláštním vlastnictvím“ a „Jste moji přátelé“, ještě neznamenají,  že už musíme být dokonalí a bez chyb.) /9 

Ježíš nás obohacuje, staví na nohy a posiluje, pomáhá nám přejít z přísného postoje spravedlnosti k pomoci hříšníkovi. Každý se můžeme nechat Ježíšem uzdravovat a můžeme někdy k uzdravení druhých hříšníků přispět.

Ježíš je silný  a bohatý, vrchovatě rozdává. Slabý žebrák ale v jeho partě není použitelný.  

Nemůže mě urazit nebo ponížit:

   -  pes, který  na mě zuřivě štěká, 

   -  kopající  dítě, které táhnu do ordinace se zánětem středního ucha,

   -  člověk, o kterém vím, že je např. poškozený z dětství (a já mu chci pomoci k uzdravení).  /10 

Ježíš nás přišel uzdravit z našich strádání. Jeho náruč je nám stále otevřená. Kdo už umí přijmout Boží slova: „Jsi mou milovanou dcerou“ nebo „milovaným synem božím“, může si dovolit jít s Ježíšem mezi šelmy.

Ne bezhlavě. Ježíš  nás varuje: „Pozor na vlky v rouše beránčím, na svině, na psy a zmije. (Trhají, mají prudký jed.) Dnes by Ježíš mluvil o „bezpečnosti práce“.

Není naivním dobrákem. 

Neznám člověka, který  jen ustupuje a všechno snáší, aby jej to nepoznamenalo a nepokřivilo. Nemáme zlu ustupovat. 

Naši tátové, kteří se vrátili z koncentráků, se děsili, když chátra po válce masakrovala Němce bez soudu: „Češi se snížili na úroveň gestapáků.“

„Nejsme jako oni“, řekli jsme po r. 1989. Ale to neznamená, (ani podle Ježíše), že si máme nechat vše líbit. M. Gerbeníček a jeho kumpáni jsou poničeni z dětství (starý Grebeníček krutě mučil nevinné), ale je slabostí jim trpět jejich štvaní. 

 „Nikdo nesmí  beztrestně vztáhnout ruku na druhého. Nebudeš mlčet ke zlu, postavíš se proti zločinci“, tato slova Písma Ježíš neruší. Ale zároveň přichází jako lékař duše i těla, dobrých lidí i zločinců. Dává každému příležitost. Ani Ježíš ale neobrátil všechny.
 

Nemáme být naivní, nemáme se přeceňovat, ani podceňovat nebezpečí.

Ježíš přestál všechnu hroznou nepřízeň a nepřátelství jen proto, že uměl vnímat Otcovu přízeň a blízkost. Věděl, že je „milovaným synem Otce“.   

Kdo projde tyto lekce Ježíšova vyučování, kdo si všímá, jak je Bohem opečováván, objeví, co znamenají Ježíšova slova: „Nastav druhou tvář“.  (Znovu připomínám Ježíšova předcházející slova o nemlčení ke zlu, napomínání bratra, který se provinil, omlouvání se za pochybení a vyříkávání si sporů.)

Kdo porozumí, užasne, bude příjemně překvapen a obohacen.  

Mahátma Gándhí a Martin Luther King pochopili horské kázání.

Gándhí byl velice ovlivněn Ježíšem, jeho nauku horského kázání přijal za svou. (Pokřtít se nenechal, byl zklamaný z křesťanů, ale měl v sobě víc z Ježíše než já. Nikdy nebyl u svatého přijímání. Zastavil válku mezi mohamedány a hinduisty.) /11

(Kdyby se o něco podobného pokusil papež za druhé světové války, měli bychom se čím pyšnit.)

M. L. King zabránil válce mezi černochy a bělochy (mnozí byli křesťany). 

Objevovat krásu Písma nám přinese větší zážitek než luštění křížovek, čtení novin nebo sledování televizních zpráv. Ježíš je nekrásnější lidskou osobností.   

----------------------------

Poznámky:

                  /1     V kostele jsem doporučoval k přečtení nářek Davida nad smrtí syna Ašalóma.

Pak hledání chyb, kterých se David dopustil při výchově synů. (Plakat nad mrtvým je pozdě.)  

                  /2    Za mého mládí  jsme se přežehnali, když jsme potkali kříž  nebo šli kolem kostela, pánové  smekali. Pravým obrazem božím je ale člověk. Pozdravení druhého a každé setkání s druhým má pro nás ještě další rozměr.

V semináři jsme jedli po deseti u stolů. Při modlitbě před a po jídle jsme se všichni otáčeli ke kříži na hlavní stěně jídelny. Vadilo mě to. Teď mě potěšil polský kolega, v polském semináři stáli bohoslovci při modlitbě všichni okolo svých stolu otočeni k sobě navzájem. Kříž byl za zády rektora.

Jeden starší bohoslovec říkal každému „bratře, bratře“, ale vůbec nás neznal jménem. 

      S námi bydlí Bůh. Náš rodinný stůl je také stolem Ježíšovým, je členem naší rodiny, přesněji řečeno: my jsme členy boží rodiny. Bůh u nás doma není méně než v kostele.

V kostele mnoho lidí  dosud upíná pozornost především na tu „kredenc“ nad oltářem, ale středem liturgického dění  je stůl Páně. My jsme Ježíšovými hosty a on je uprostřed nás. V nás chce přebývat.

Je mu dobře v „lidském teple“, v našich dobrých vztazích. Až to více poznáme a budeme tomu věnovat více pozornosti, naše soužití s druhými lidmi se víc přiblíží k božím představám o světě. V kostele budeme prosit druhé: „Mohu si k tobě přisednout?“ Pak budu blíž Kristu.

Provádím-li u nás v krásném kostele návštěvníky, ptám se jich nakonec: „Co je v našem kostele nejvzácnějšího?“ … „Teď právě vy“, odpovídám.  

Lidé  z venku dobře rozpoznávají, zda jsme Ježíšem ovlivněni nebo zda je pro nás evangeliem jen pohádkou na dobrou noc (v pohádkách se říká: „Dědeček není obyčejným dědečkem, žába není jen ropucha, z Popelky bude královna“).
 

                  /3     Bůh vyhledává  hříšníky a smilovává se nad každým, kdo lituje, prosí za odpuštění a snaží se nespravedlivost napravit a odpouští těm, kteří jeho o odpuštění prosí.
 

                  /4     „Omluv se, vyříkejte si navzájem, co kdo proti druhému máte. U rodinného božího stolu nemohou sedět rozhádaní lidé, v boží rodině se nevede tichá domácnost.“

     Není jednoduché ptát se druhého, co proti nám má. Míváme strach, abychom se nedozvěděli něco nepříjemného o sobě. Míváme strach, že budeme odmítnuti.

Ježíš  říká: „Neboj se, také  jsem tě neodmítl a nepostavil na pranýř. Naučte se řešit spory klidnou cestou a zkušeností s poskytnutým milosrdenstvím božím. Kdy jindy, než teď. Domluvte se před soudní budovou, soud hledá jen spravedlnost …“ (Srov. Mt 5,25-26)
 

                  /5    I sv. Jeroným, překladatel Písma do latiny (lidové řeči své doby), říkal: „Bez Hebrejské bible (Starého zákona) neporozumíme Ježíši.

  

                  /6     „Budete mi královstvím kněží.“  (Ex 19,6)

V Izraeli od začátku nebyla šlechta a poddaní. Řadový člověk se mohl stát vůdčí osobností. Mojžíš, David, proroci neměli šlechtický predikát. (V Izraeli byli izraelští židovští otroci 7. rokem propouštěni. Každý 50. rok byli propouštěni všichni neizraelští otroci.)

Ježíš  se úmyslně narodil a pracoval jako dělník. (Obešel se bez jakéhokoliv privilegia. Důvěrně zná postavení pronásledovaného.)

Bůh je v Písmu vícekráte vysloveně popisován jako Bojovník.  

                  /7     Nejen v římských kostelech je mnoho krásných obrazů. Většinou to jsou ale mordy: jednoho stahují z kůže, druhého pečou, mučednice drží na talíři své oči, zuby, ňadra, která jim kati vyrvali nebo uřízli. Tyto obrazy, spolu s křížovou cestou, dělají z kostela popraviště. I pan arcibiskup Duka říká, že křížová cesta do kostela nepatří (původně byla stavěna venku, nejčastěji někde cestou na kopec).

      Z biblického „martyra“ (svědka) jsme později udělali mučedníka. Barokní misionáři toužili po mučednické smrti. Začalo se velebit utrpení. Přehlížíme, že takoví velikáni jako Abrahám, Mojžíš, Eliáš, Ježíšova matka a Jan evangelista, byli zdraví jako řepy a nezemřeli mučednickou smrtí.
 

                  /8     Učedníci Ježíšovi uměli uzdravovat, vyhánět zlé duchy, uměli se bránit. Jen někdy tyto možnosti využili. Apoštol Pavel vzkřísil mladíka, který  se zabil pádem z okna (Sk 20,9n), ukamenovaného Štěpána apoštolové nevzkřísili. Petr zabil „holí svých úst“ Ananiáše a Safiru (Sk 5,1n), Pavel oslepil Elymase (Sk 13,8n), ale s  Kaifášem jednali v rukavičkách, neobvinili jej z vraždy Mesiáše. Nechali se po ukamenování Štěpána pronásledovat. Proč?  
 

                  /9     „Budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má  je celá země, budete-li mě  skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu“  (Ex 19,5) a „Jste moji přátelé,  činíte-li, co vám přikazuji“ (J 15,14).
 

                  /10    O člověku, který  mě napadl, ale nikdo nenatočil film, který  by mi odkryl jeho nešťastné  dětství. 

                  /11    Když se Gándhí  začal modlit, vyhlásil hladovku: „Pokud nesložíte zbraně, nebudu s vámi dál žít“. Pro indické mohamedány a hinduisty byl Gándhí tenkráte tak důležitý, že na něj dali a ukončili válku.

Jak to, že my okuřujeme v kostele kříže, korunujeme obrazy a sošky, ale na Ježíše nedáme? Jeho život a láska až na smrt pro nás moc neznamenají.

Ježíš  řekl: „Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je víc než Šalomoun.“ (Mt 12,42)  Gándhí a jeho mohamedáni a hinduisté, kteří tenkráte složili zbraně, možná budou svědčit proti nám „křesťanům“, kteří na Ježíše nedbáme.