9. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 7,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 11,18.26-28; Řím 3,21-25a.28; Mt 7,21-27
Datum: 6. 3. 2011
V dnešních čteních je dobré si podtrhnout slovo.  

Jedinečnost člověka tvoří dar myšlení, řeči, vyslovit své myšlenky, naslouchat druhému, dorozumívat se, vzájemně si porozumět.

Řeč je základním prostředkem domlouvání, komunikace.    

Žid ocení pozornost Boha a jeho řeč k nám.

My ne. Se slovem božím se tragicky míjíme.

My máme raději své  obrazy, pobožnosti, akce, naučená a předepsaná slova modliteb a obřadů. /1 

Božímu slovu jsme se nenaučili naslouchat! 

(Proto nás lehce strhává  do svého víru dnešní inflace slov často prázdných, laciných, nepoctivých nebo nedůležitých.)  

Kdo někdy strávil sobotu u Adventistů, Svědků Jehovových, zastydí se nad naším přístupem k Bibli, nad naším nezájmem, bezradností nad biblickým textem a nad našimi neznalostmi.
 

Už v kostele, po slovech: „Slyšeli jsme slovo boží“, koukáme, aby hlavně nebylo kázání dlouhé a nikdo nás netlačil k přemýšlení. /2  

Teď budeme velice rádi mluvit o půstu. /3

Proč nemluvíme o Písmu?  (Někdo má na řeč o Písmu už alergii.)  

Ježíš mluví ke svým učedníkům, k těm, kteří mu naslouchají a visí mu na rtech.  

Dnešní úryvek evangelia není složitý k pochopení. Není ani nesnadný k přijetí.

 

Kdo o Ježíšovo vyučování  stojí, toho texty vracejí na začátek, k základnímu významu božího slova.  

Židé věděli, že Bůh svým slovem tvoří, udržuje život, mluví s člověkem, vyučuje nás. /4 

Ze všeho vyprávění  Boha o sobě je nejvýstižnějším sdělením ten, který je Slovem. /5

Bůh neříká slovo do prázdna, jeho slovo je ochotně vyslyšeno.

Dokonce i svobodný člověk je schopen naslouchat svému Tvůrci a Příteli: „Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji.“ (Iz 55,10-12a) /6 

Slovo, které přišlo v Těle, pak znovu a v závratné míře svědčí o přátelství Boha k člověku, slovem vyučuje, uzdravuje, pozvedá, odpouští hříchy, vysvětluje, co znamená mytí nohou a jeho Hostina nejbližších přátel (posvěcuje chléb a víno, sám se vydává coby pravý chléb ke  kvalitativně novému životu, napájí nás svým duchem – Krví, prolitou pro život svých přátel …), přislibuje vzkříšení. 

Žasneme nad poetickou krásou božích  slov, použitých v rozhovoru k člověku, vzduch, vítr, oheň, oblak, olej, vůně, snoubenka a snoubenec, ženich a nevěsta, nad mistrným vyučováním skrze podobenství …
 

Každý slušný  člověk se snaží žít dobře a užitečně. Záleží nám na hodnověrnosti našich slov, poctivé práci, na šlechetném jednání. Každé společenství se snaží poznat a stanovit, co člověku a soužití s druhými prospívá a co škodí. Každou chvíli se pokoušíme zlepšovat zákonodárství.

V božích slovech, v božím vyučování se nám dostává jedinečného vhledu do moudrosti toho, který je starší než my, má jiný nadhled než my, a přeje nám jako nikdo.  

Proč jsme my nepřijali slovo Boží alespoň jako židé? Jim je Tóra slabikářem, čítankou a učebnicí. 

Proč jsme opovrhli jejich slavnostmi okolo Písma?

Proč nosíme medailky, škapulíře, proč si necháváme světit kdeco? Proč se nenecháváme osvěcovat, ovlivňovat, přetvářet a posvěcovat (zasvěcovat) Božím slovem?  

Není náhodné,  že jsme Modlitbu Šema nepřijali do svých nejdůležitějších modliteb. Přesto, že to byla nejčastější a nejdůležitější modlitba člověka – žida – Ježíše. /7   

Víme, co se stalo židům a proč Bůh riskoval životy proroků, proč přišel Ježíš  a zaplatil své poslání  životem – od vlastních. Židé sklouzávali a sklouzli k povýšení své tradice, svých výkladů nad názory Písma. Jejich komentáře k Písmu a další komentáře ke dřívějším komentářům obalily slovo Boží jak obrovská sněhová koule.

Proto Ježíš nabádal a nabádá: „Obraťte se k Bohu“ – Ježíš se dovolával Písma: stavěl na Mojžíšovi a Prorocích. Jeho náboženská reforma vychází z návratu k Tóře. /8 

My jme si sice dali do vývěsního štítu církve slova: „Církev se stále reformuje“. Ale ta slova nám nepřešla do krve, do jednání. Nedodržujeme je.

Židé nedbali na Ježíše. Zeď nářků a šoa (holocaust) s některými tvrdě otřásly (s těmi, kteří jsou otevření se zamýšlet nad přísliby a varováním Hospodina). 

Jedinou možností jak se uzdravit z podobných omylů, včetně pyšné sebejistoty („my jsme v pořádku, my jsme v té pravé církvi, my rozumíme božímu slovu, my máme správný výklad“), je obrátit se k Písmu. Jinak nám hrozí naše „zeď nářků“. /9
 

Je rozdíl postavit dům na skále nebo na písku, říká stavař Ježíš (spíše než tesařem byl stavařem).

Skálou, jistotou je boží slovo, boží moudrost, opakuje Ježíš.  

Proč jsme ale my za základ a skálu církve prohlásili úřad Petra, osobu jeho a jeho nástupců? /10 

Jedinou naší šancí  je udržet se na Ježíšově vlně myšlení, poctivě  se stále vracet k Ježíšovým slovům a názorům. Jak jinak Ježíše následovat?  

Buď si vážíme Ježíšových slov a na nich budeme stavět svůj život, nebo nám hrozí odsouzení: „Nikdy jsem vás neznal“.

Žádné jiné pobožnosti nás nezachrání.  

Židé si váží, že s nimi Bůh vede rozhovor.

K rozhovoru patří naslouchání i mluvení.

Nejprve máme Bohu naslouchat, abychom neplácali.

Naslouchání božím slovům je tedy součástí modlitby, je podstatnou součástí rozhovoru a pravou bohoslužbou (bohoslužba je služba Boha nám, nikoliv naší službou Bohu).

Pro vyprávění Božích slov a jejich pravdivost jsme schopni Bohu důvěřovat. Víra je ze slyšení Pravdy. 

I naše mluvení k Bohu má svá pravidla. /11 

Ježíš nám vypráví  o Bohu a učí nás s ním rozmlouvat.

Dobré vztahy stojí  na upřímnosti a pravdivosti.

Naše slovo má buď  znamenat „ano“ nebo „ne“. („Co je mimo toho, je ze zlého.“)

V modlitbě se nepředvádějte, nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

Vy se modlete takto: Otče náš … (srv Mt 6,5n

Židé nikdy jméno boží JHWH nevysloví, ne ze strachu, ale z bázně – z veliké úcty. A z obavy, aby jej nevyslovili lacině.

My, katolíci často mrháme svatými věcmi. Nemám na mysli jen kříže na vojenských praporech (po staletí byli používány) nebo nápis „Gott mit uns“  na přezkách nacistických vojáků. Máme příliš mnoho obrazů, znamení kříže, požehnání, příliš mnoho nadnesených slov v přebujelých modlitbách a řečech o Bohu.

Naše církev má přebujelé  množství slov, modliteb, obřadů, pobožností a na Boha a jeho slova nezůstává prostor a dost pozornosti. V naších kostelech se často víc mluví o světcích a andělech než o Bohu. (Kovář, nás má zajímat více než kováříček, říká lidová moudrost. Myslíme si, že u kováříčka se obejdeme laciněji.)
 

Velikou hanbou svého druhu je braní jména božího nadarmo.

Židé to nechápou, evangelíci to nemají ve zvyku. Od povrchních katolíků se to naučili nevěřící lidé. Je to většinou spíše zlozvyk než hřích, ale je to naše hanba.

Mnoho to o nás vypovídá. My sami si nevážíme svých nejvyšších hodnot ani svého postavení  Božích dcer a synů. Sami sebe si nevážíme.

Neuctivě se dotknout proroka Mohameda je pro muslimy smrtelnou urážkou.

Reportéři ve sdělovacích prostředcích nesmí užívat vulgární slova. Ale brát jména boží slyšíme nejen z televize, ale i v našem okolí. Znovu říkám, můžeme si za to sami.

Nevyzývám, ke svaté  válce ale k úctě.

Co si o nás lidé myslí? Pozorují, jak se chováme, jak přicházíme ustrojeni do kostela, jak o Bohu mluvíme, jaké hodnoty vyznáváme a nakolik hodnověrná  jsou naše slova. 

Nikdo se nesmí neuctivě  dotknout cti mých rodičů a památky na ně. /12 

Nejsme zvyklí se pídit po porozumění Božím slovům. Kdejakou aférku v našem okolí  rozebíráme ze všech stran. Písmo obcházíme uctivým obloukem.

U nás se o Písmu mluví  jako o čtení, Kniha se okuřuje a zavře. Proneseme slova: „Slyšeli jsme slovo boží“ a už to máme za sebou.

Nevyrostli jsme v naslouchání Božímu slovu. Každý se v kostele tváří, že tomu rozumí.

Židé nazývají bibli Učením (Tórou), židé se učí, vzdělávají, řada z nich se s Tórou radí. My jsme nikdy nezažili, že by se naši otcové radili nad Biblí, se slovem Boha.  

------------------

Poznámky:

                  /1     Pane faráři,  rozhodně  nejsem „pokročilý učedník“, nejsem dokonce ani „papírový učedník“  a křesťanství teprve objevuji, přesto jsem se na Vaši pobídku z nedělního kázání zamyslela nad tím, co to znamená „nastavit druhou tvář“. Budu moc ráda, najdete-li si chvilku a případně mě vyvedete z omylu … jsem opravdu úplný začátečník. …

Nejsem pokřtěná a moje rodina je naprosto ateistická. Přesto moji rodiče vyznávají v podstatě velmi křesťanské hodnoty a vždycky mě k nim vedli (jen vůbec netušili, že jsou křesťanské). Já v Boha věřím od dětství, léta se večer modlím – je-li to vůbec modlitba. Děkuji Bohu za to dobré a prosím ho za své blízké, aby se jim nestalo nic zlého, případně pokud řeší nějaké trápení, aby jim pomohl.. Když jsem poznala P., začala jsem objevovat křesťanství, oslovuje mě. Hodně si o něm čtu, pokud je příležitost, doprovázím P. na mše. A samozřejmě se snažím číst Písmo a zamýšlet se nad ním. Narážím ale na překážky. Nevím, jak se modlit. Když jsme se zkoušeli modlit s P. společně, nedokázala jsem vůbec ta slova říct nahlas (sama se modlím zásadně potichu, „vnitřně“) – prostě mi nešla přes pusu.

Za slovy třeba Otčenáše nedovedu vnímat nic osobního, nic bytostného a modlitby při mši jsou pro mě také jen ritualizovaná slova, jejichž obsah mi zůstává zastřen … Něco mi osvětlilo „Pozvání k Večeři Páně“, ale pořád ještě příliš tápu ve tmě. Neporadil byste mi prosím, co si přečíst, nebo spíše jakým způsobem se „vyladit“, aby pro mě Večeře Páně nebyla – neurazte se prosím – tyjátrem, ze kterého je pro mě nejpodstatnější čtení z Písma a kázání, nad kterými se můžu zamýšlet?

Stále jsou mi mnohem blíže třeba verše Jana Skácela nebo jiných mých oblíbených básníků, než modlitby..                                                                                 (z jednoho dopisu)
 

                  /2     Už  v kostele utíkáme od Čtení a myslíme raději na dobrý oběd.

„Víte, kdo bude dnes hostem v „Otázkách Václava Moravce“ v televizi?“ je častější otázka než: „Tomu a tomu jsem nerozuměl, můžeš mi to vysvětlit“?

Nad řečmi politiků (na které  často právem hubujeme) vedeme dlouhé  diskuze. Proč nad Ježíšovým vyučováním nikoliv?

Nenamlouvejme si, že by Ježíš přišel do našeho kostela. Co by u nás našel? Kdo by mu položil dobrou otázku? Nejsme na to zvyklí.

Zkusme to, na co by ses jej zeptala/zeptal?  Co ti leží na srdci?  

                 /3      Čím to asi je, že my, bohatí, a s nadváhou, jsme fascinovaní „půstem“!

Rádi se budeme zase odvolávat na sv. Františka a další světce, na tvrdé  posty pohanů, mnichů a mystiků, na doporučení  postit se ve středu a v pátek o vodě a chlebu.

Raději si něco odepřeme, než abychom si přečetli něco o Boží představě  půstu (např. Iz 58. kap.). 

Ježíšův pohled na půst nás už vůbec  nezajímá. Kolik křesťanů  se snaží objevit, co znamená „novozákonní půst“ Ježíšův? Kdo o tom kdy slyšel?

Nedosahujeme ani k Izajášovi. 

                  /4     Bůh stvořil svět svým slovem.   

Řekl: "Buď světlo!" A bylo světlo. …

            Zazelenej se země zelení: bylinami a ovocným stromovím …

            Hemžete se vody živočišnou havětí  a létavci létejte …

            Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. (Srv. Gn 1,1n)

Bůh sesílá svého ducha, který nás znovu přetváří, tak obnovuje tvářnost země. (Srv. Ž 104,30)

Stvoř  mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. (Ž 51,12 )

Hle, všecko tvořím nové. ( Zj 21,5) Atd., atd. 

                  /5     Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.  

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který  je v náruči Otcově, nám o něm  řekl.  (J 1,1.3.18)

(Nechápavě  kroutím hlavou nad těmi, kteří se shlížejí v  myšlení ortodoxního východu vyzdvihujícím malovaný obraz (ikonu) nad slovní vyprávění (Bible).

Vyprávění  slov je dokonalejší, vyžaduje kázeň  naslouchajícího, postupně jej vede (vyprávění  nelze předbíhat), podporuje spolupráci na porozumění, je mnohem živější. Není většího Učitele nad toho, který zvolil řeč slov. Kampak se film hrabe nad knihu.)
 

                  /6     K rozhovoru Boha s lidmi slouží i boží dary (jejichž původ také vyšel z tvořivého slova): obilí, víno, med, smetana, olej, chléb z nebe …,

slova rozhovoru a vyznání  Milujícího k milovanému ...,

slova probouzející  v nás novou radost z netušené blízkosti a porozumění …

Těmto obdarováním také  nejprve nasloucháme, žasneme nad nimi, obdivujeme je a pak teprve za ně děkujeme.  

                  /7     Slyš, Izraeli,  Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Budeš  milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která  ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.  Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.  Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.  Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4-9)

Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší,

dám vaší zemi déšť  v pravý čas, déšť podzimní  i jarní, a budeš sklízet své  obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta.  Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli. 

Tato má  slova si vložte do srdce a do své  duše, přivažte si je jako znamení  na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima.  Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat.  Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby vaše dny byly jako dny nebes nad zemí.  (Dt 11,13-21)
 

                  /8     Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.    Amen, pravím vám: dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné  písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane.

Kdo by tedy zrušil jediné  z těchto nejmenších přikázání  a tak učil lidi, bude v království  nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,17-19)
 

                  /9     Za minulého režimu se církev díky velikému útlaku – kdy jsme byli soleni ohněm (srv. Mk 9,49) – držela zpátky. Zbabělí  křiklouni se krčili strachem, na suverénní  prohlášení si netroufli.
 

                  /10      Nedávno jsem připomínal – Ježíš chválil Petra za jeho vyznání: „Ty jsi Mesiáš Syn Boha živého, skrze tebe mluví Bůh“.

Základem tohoto vyznání  bylo Petrovo poctivé myšlení  na základě Písma. Když  pak Petr odporoval Ježíšovi (podle rabínských představ o Mesiáši): „Co to povídáš, Ježíši, proč bys měl být popraven, to nikdy nedopustíme“, Ježíš Petra pokáral: „Teď mluvíš jako satan“.

Rádi tato slova vytěsňujeme. Nedržíme se Ježíše, jednáme podle vlastních úsudků. Abychom je protlačili, zaštiťujeme se tvrzením o úřední a neomylné pravdě.

Apoštolové  o sobě nikdy netvrdili, že jsou neomylní. (I po „seslání Ducha svatého“  Ježíšovi leckdy odporovali. Uvedu alespoň  jeden příklad: Sk 11,5-10.) 

                  /11    Jak zacházet s jeho slovem a s našimi slovy, která říkáme Bohu?

Jak jej oslovit?

Mocným se říká všelijakými tituly. Oslovení  nejvyšších je jak třípatrový  dost. (V církvi to zůstává.) Mocné  je třeba si naklonit. 

Bůh nic takového nevyžaduje. („Mluvte, jak vám zobák narost. Stačí vám uctivost a vážení slov.“)  

                  /12    Není příjemné slyšet: „Dals´ nažrat Bohoušovi?“, je-li vašim váženým přítelem Bohouš a někdo tak říká svému praseti.

Zbavit se „braní jména nadarmo“  není tak složité. Když  to někomu vyklouzne z pusy, ať z toho udělá modlitbu. Třeba: „Promiň, nevolal jsem tě. Ale když už s tebou mluvím, děkuji ti, že nikdy nevypínáš telefon“.