2. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Gn 12,1-4a (najít další); 2 Tim 1,8b-10; Mt 17,1-9
Datum: 20. 3. 2011
Myslíme na Japonce, Libyjce a Egypťany…

Někdo trochu pošilhává  po nebi, co si o tom tam nahoře asi myslí?

Co si o katastrofách myslíme my? /1  

Začali jsme se připravovat na Velikonoce.

Před týdnem nám čtení  o Ráji připomnělo boží přejícnost lidem. /2

Připomnělo také naše selhávání.

(Na začátku Bible čteme o základních typech hříchů: pád lidí, bratrovražda, potopa a stavění babylónské věže. Ta selhání nejsou minulostí, stále je opakujeme.) /3

I proto nás Bůh vyučuje a nabízí nám svou pomoc.

Přiznám-li si, že jsem nemocný, vděčně přijmu pomoc lékaře. Poučím-li se z chyb (vlastních nebo cizích), mohu jim příště předejít. /4 

Dnešní vyučování  mluví o Abrahámovi, Mojžíšovi, Eliášovi i apoštolech. Zkusme si nejprve říci – třeba v rodině – čeho si na nich vážíme …  

Abraháma si všimneme více, ale zopakujme si, co znamená být vybrán, vyvolen, přesněji řečeno oddělen. /5   

A kdo, jaký člověk, může být vyvolen.

Nemusí být dokonalý, bez chyb, ale potřebuje být:

      poctivý,

přemýšlivý, 

odvážný,

      obětavý, 

schopný spolupráce,

pružný (pro nové  schopný opouštět staré, vydávající se na nové  cesty),

svobodymilovný a hájící  svobodu jiných.  

Abrahám takový byl. Něco ve své rodině dostal a svým úsilím dosáhl dost velikého postavení ve své společnosti. Ale Bůh jej pozval dál: „Vyjdi ze své země, ze svých blízkých, ze své rodiny.

Získáš!“ /6 

Abrahám začal chodit s Bohem, učil se důvěřovat víc Hospodinu než své chytrosti a svým dosavadním zkušenostem. (Hospodin se mu stal větším přítelem než Dlouhý, Široký a Bystrozraký.)
 

Abrahám nebyl bez chyb, ale byl „chudý duchem“. 

Stál o nová dobrodružství  s největším Dobro-druhem, stál o získání nových dober pro lidi.

Ze svých chyb (některé  opakoval) se chtěl poučit, uměl ocenit velikost druhého a naslouchat mu (i cizinci Melchisedechovi), myslel na druhé, přál i tomu, kdo jej odstrčil (Lotovi), vysvobozoval zajaté, vážil si Hospodina, odvážně a pokorně stál před Bohem a přimlouval se za hříšné, pochopil, jak velice Bohu záleží na člověku …
 

Kdyby Abrahám nevyšel, zůstal by neznámým.

Dodneška mu jsme vděční. Až k nám se dostala jeho zkušenost s Bohem (Hospodin je veliký přítel!), vydáváme se jeho cestou. 

Dodneška dáváme některým svým synům jméno po Abrahámovi a všem dětem přejeme, aby jeho cestou šli. I my i naše děti můžeme být – i díky Abrahámovi – požehnáním pro jiné.

 

My starší víme, že zlo ve světě stále bují jako rakovina, ale také už víme o dobrém lékaři a účinném léku.

Stále znovu a znovu se opakují  čtyři typy hříchu: pád lidí, bratrovražda, potopa a stavění  babylónské věže:

   -  dodneška se snažíme odstavit Boha stranou, natahujeme ruku po něčem jedovatém

       a jako lidé v Ráji se často vymlouváme: „Já za to nemohu, to ten druhý“,

   -  stále odmítáme odpovědnost za druhé a šplháme po zádech svých bratří (jako Kain),

   -  stále si někdo svévolně a bezohledně dělá co chce a kazí  druhé (jako lidé před potopou),

   -  stále se někdo staví na místo bohů (jako stavitelé babylonské věže). 

Naštěstí se ale dodneška také nacházejí ochotní „abrahámovci“, ochotní  vyjít z proudu, z davu a vydat se na cestu. 

Abrahámem začala naše cesta ke svobodě a cesta k blízkosti Bohu. 

Svoboda není samozřejmou hodnotou, je třeba ji vytvářet, starat se o ni, předávat ji dalším generacím.

Jako Abrahám máme z toho, co jsme dostali, přijmout to dobré, ale máme se vymanit  z toho, co nás zatěžuje a poutá. Bůh i nám nabízí svou pomoc. S ním můžeme dojít k většímu poznání a k větší svobodě než naši otcové. Můžeme a máme vést své děti výš, než k čemu jsme byly vedeni my.

 

Abrahám nás po svých životních zkušenostech odkazuje Hospodinovo vyzvání: 

       „Vydej se na cestu,

       neboj se bourat modly (své představy o Bohu a lidech).

       Vydej se na cestu, aby ses mohl uskutečnit podle božích plánů.

              Abyste nebyli jako vaši otcové:

              abys ty, Abraháme, nebyl jako tvůj táta Terach,

             abys ty, Izáku, nebyl jako Abrahám,

             ty, Jákobe, abys nebyl jako Izák,

              abyste vy, Jákobovi synové, nebyli jako váš táta Jákob,

              vy františkáni, abyste nebyli jako svatý František,

              vy dominikáni, abyste nebyli jako svatý Dominik,

              vy jezuité, jako svatý Ignác …“

I já se mohu a mám vydat na cestu, abych nebyl jen jako můj dobrý táta,

ty se nemůžeš vydat na cestu, abys nebyl jen jako Tvůj dobrý táta,

                                              ty abys nebyla jen jako Tvoje dobrá máma,

abychom došli dál, než došel Abrahám, Mojžíš, Eliáš … abychom rostli k synovství Božímu.

Nestačí říkat jsme synové našich tátů nebo světců. /7

Nám, svým učedníkům Ježíš  nabízí větší program: „Buďte syny Nejvyššího!“  (Srv: Mt 5,9.49; Lk 6,35)  

 „Vydej se na cestu,“  říká Bůh, „se mnou můžeš přerůst sám sebe, aby se tvé děti rodili do nové svobody a pěknějších vztahů.  

Od svých rodičů a předků  jsi dostal veliké hodnoty (přinejmenším život). Stavěj na tom dobrém,  ale neustrň. Možná jsi byl druhými nedobře poznamenán, neboj se, přestaň se vymlouvat na druhé, vezmi svůj život do svých rukou. Vydej se na cestu, pomohu ti překonat tvá zatížení, uzdravím tě. Stojím při tobě, neboj se být sám sebou. Neboj se stavět proti zlému, já stojím při tobě. Nazývej dobro dobrem a zlo zlem. Nabízím ti poznání (vzdělání) i osobní přátelství.

Nechoď pod svou cenu, pro mě máš velikou hodnotu.

Pokud mou nabídku pokládáš za cennou, věz ale, že cesta, kterou ti nabízím, je dlouhá, na celý život.“  

Od Abraháma víme, že Bůh  říká: „Nechci oběti (vzpomeň na obětování Izáka), buď spravedlivý a usiluj o spravedlnost pro všechny.“

„Nepotřebuji, abys mě oslavoval,“ říká Bůh. „Ty se potřebuješ učit umění naslouchat Bohu (k tomu především slouží modlitba. Ty se potřebuješ učit umění naslouchat druhému i sobě.

Ty se potřebuješ učit ovládat a žít v řádu. Já tvé posty nepotřebuji. Nepleť si, co děláš pro mě s tím, co děláš pro sebe.“

 

„Poslouchej dobře,“  říká Bůh, „k čemu tě vyzývám:

        Nechci, aby ses vznášel,

        přeji si, abys to, co ti prokazuji – spravedlnost, věrnost a milosrdenství – snášel lidem na zem.“  

Takováto služba a spolupráce s Bohem je pro nás ctí!

Přináší veliké  požehnání. Nám i druhým.

Z příběhů Abrahámových se nám dostalo vzácného poznání. Od Mojžíše, Eliáše a dalších mužů božích také.

Od Ježíše teprve!   

K evangeliu jen krátce: 

Vícekrát jsme si všímali, že holý úryvek evangelia „o proměnění na hoře“, je nešťastně vytržen.

Kdo si nepřečte patřičné  souvislosti od všech evangelistů, může se lehce nechat svést z Ježíšovy cesty.

(I slova Písma je třeba správně používat. Minule jsme si opět všímali, jak ďábel rád určitá místa z Písma vytrhává ze souvislostí, aby nás chytře a pod rouškou zbožných řečí dostal tam, kde nás chce mít.)

 

Nezavírejme oči před selháním apoštolů? /8 

Proč chceme raději stavět Ježíšovi slavobránu? Jeho velikost přece nepopíráme. 

Nepřeskakujme Ježíšovy vyučovací lekce.

Varují nás, abychom nespali tam, kde nemáme.

Abychom se nepřeceňovali, abychom si nemysleli, že jsme pokročilí a nehráli si na Mistry. Abychom si nemysleli, že už všechno známe a všemu rozumíme.

Apoštolové nám zaznamenali Ježíšova slova: „Až učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci neužiteční, učinili jsme jen to, co jsme byli povinni učinit.´" (Lk 17,10)  

 

I Petr, apoštolové, Abrahám Mojžíš i Eliáš nás učí: „Porozuměl-li jsi jedné věci, nemysli si, že už rozumíš další věci.

Umíš-li jednu věc, nemysli si, že umíš všechno. /9  

Abrahám netrpěl komplexem méněcennosti, ale na Mistra si nehrál. Svá selhání nepopíral.

Cesta ke svobodě a porozumění  Bohu pro něj měla největší hodnotu.

Stal se požehnáním pro druhé.  

----------------

Poznámky:

                  /1      Ježíšovi protivníci jednou přišli za Ježíšem se zprávou o Galilejcích, jejichž  krev smísil Pilát s krví jejich obětí. Měli za to, že smrt poutníků je božím trestem za hříšnost Galilejců. Tím mezi řádky říkali: „Ježíši, ty jsi z „Galileje pohanské“ a navíc se stýkáš s hříšníky a nadržuješ jim! Bůh vás trestá!“

On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"

Ne, pravím vám, ale neobrátíte-li se, všichni podobně zahynete.

Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které  spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší  viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?

Ne, pravím vám, ale neobrátíte-li se, všichni právě tak zahynete."

Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své  vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.

Řekl vinaři: `Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?´

On mu odpověděl: `Pane, ponech ho ještě tento rok, až  jej okopám a pohnojím.

Snad příště  ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit´." (Srv. Lk 13,1-9

                  /2     Bůh stvořil všechno dobře. (Zlo je až  plodem vzpoury tvorů.) Pohané  si mysleli, že svět je krutým místem plným nebezpečí, hladu, nemocí a katastrof.

Bůh nám zachovává  přízeň, ani po našich selháních nás neopouští. 

Ježíš  nás přivádí k porozumění Bohu a do jeho náruče. Učí nás moudrosti, abychom prohlédli  svůdce všeho druhu, je nám stromem života.   

                  /3     Psychologové  a myslitelé se vracejí  k mýtickým příběhům a pohádkám. Odedávna jim lidé naslouchali, aby lépe porozuměli sobě a našemu soužití.

Biblické  příběhy jsou nejméně o jednu vrstvu hlubší. Nabízejí  nám poznání, které se neučí na fakultách psychologie, sociologie ani dějin umění. Umožňují  nám veliký vhled do života z nadhledu Božího.

Slyšíme-li o pádu lidí, bratrovraždě, potopě a stavění babylónské věže ve společnosti - většinou se o nich vedou zlehčující řeči - raději se k nim nehlásíme, nerozumíme jim a nepřipadají nám použitelné k životu. Odložili jsme je dětem na hraní, jako poničené hračky (jak vidím, že v převyprávění příběhu o Ráji dětem chybí strom života, házím knížku do sběru.)

Přitom ta biblická  vyprávění jsou geniálnějším vyučováním než  moderní psychologie. Pochopí  je i děti, když jim je vyložíme. 

K pořádnému vysvětlení je třeba biblické hodiny, kázání při Večeři Páně je na to ke krátké.

(Pokusíme se vám něco nabídnout.)   

                  /4     Dodneška jsme se z pohledu Bible nepodívali na příčiny evropských hrůz 20. století. Podobně nejsme schopni nahlédnout, kde se nachází dnešní svět, Evropa a naše křesťanství.

Neumíme rozpoznat v čem a kde jsme ohrožení a jakou pomoc nám Bůh nabízí. Lidem nabízíme nesrozumitelné a strnulé  kostelové obřady a církevní  slavnosti.

Nenalhávejme si, že našimi modlitbami zachraňujeme svět, nepokládejme si za zásluhy, že „věříme“. Je nebiblické si myslet, že utrpení lze nabídnout Bohu jako strategickou surovinu k pohánění nějakého mechanismu na spásu světa.

V krásném starém velikonočním chvalozpěvu „Exultet“ se nachází nešťastný výraz „šťastná vina“.

Pohané tvrdili a tvrdí, že od začátku asistují dva základní principy: dobro a zlo. Bible říká: „Bohu se stvoření povedlo. Vše, co vychází z boží ruky a božího srdce je posvěcené. Člověk má s úctou zacházet se sebou i světem.

Gnostikové, platonici a další pohané (i řada současných psychologů neznajících biblickou výpověď) nepokládají „prvotní hřích“ za zlo, ale za nezbytný krok lidstva k poznávání světa a pokroku.

(Proč  jim nevysvětlujeme výpověď Bible?)

Žid by nikdy o „šťastné vině“ nemluvil. Copak lze říci: „Šťastná“ světová válka, alespoň k nám přišli ruští američtí vojáci?“ „Šťastné tsunami, Japonci si postaví nové a krásnější domy“.

Zanedbání  vztahu, opovrhnutí Bohem, volba zla, selhání, hřích jsou neštěstím!!

Žijeme si ve svém ghetu, moc nepřemýšlíme a nevšimli jsme si pohanského vyjádření.

„Je to krásné a starobylé“, říkají zbožní, „a Pán Bůh si naše modlitby přebere.“ Ale přemýšliví lidé z venku si to nepřeberou. Ještěže nebudou slyšet náš zpěv:

„Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí.

Ó šťastná vina pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!“ 

Nebýt hříchu, Bůh by nepřišel mezi nás? Nestáli bychom mu za pozornost? Proč  se neptáme Ježíše, co si o tom myslí?  

                  /5     Ježíš  vyvolení jednoduše a srozumitelně popsal: „Budete kvasem, solí a světlem.“

Kus těsta se oddělí  a nechá zkvasit na kvas. Do dalšího zadělaného těsta se pak se přidá, kvas těsto prokvasí  a napomůže nové kvalitě  chleba.

Sůl zabraňuje zkáze (je konzervačním prostředkem) a dodává  jídlu chuť.

Světlo umožňuje život, osvěcuje, osvobozuje od strachu.

Hasič  a záchranář slouží životu.

Záchranář božího království  nedostává a nedědí výsady.

„Je hoden své mzdy“ a je vážen svým šéfem: „Jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji“ 

„ Blaze služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.

Ale služebník, který  zná vůli svého pána, a podle ní  nejedná, bude velmi bit. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (srov. Lk 12,37-47)

Dobrý  služebník neprodělá. „Amen, pravím vám, není  nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.“ (Mk 10,29-30)

 

                  /6     Povolání  Abraháma a jeho vyjití (Gn 12,1-4a (najít předchozí)) není  vyučovací lekcí o získávání  důvěry (víry), ta je vyučována např. u Jákoba nebo u vyjití Mojžíše a Izraelitů z Egypta. 

 

                  /7     Nemyslete si, že můžete říkat: „Náš otec je Abraham!“  (Mt 3,9)

Farizeové  řekli Ježíšovi: „Náš otec je Abraham.“  Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.“ (J 8,39

                  /8     Apoštolové  nám velice přejí. Velice jim záleží na tom, abychom neopakovali jejich chyby. Poctivě nám přiznávají  svá selhání. Oceňme to!!

A vyhledejme celý  vyučovací oddíl (Mt 10,1-15; Mt 16,1-23): od vyslání dvojic učedníků, vyprávění, jak dopadli, odpovědi na Ježíšovu otázku: „Za koho mě lidé pokládají?“ („tvrdí, že jsi prorok, Jan Baptista - ti lidé jsou zblblí rabínským vyučováním, nedali si nic vysvětlit(!) …),  Petrova vyznání: „Jsi Mesiáš“, Petrova odporování a Ježíšova napomenutí: „Petře, mluvíš jak satan“.

Až  pak lze číst ze všech evangelií(!) o události na hoře proměnění. 

Proč  apoštolové usnuli?

Proč  Petr „nevěděl, co mluví?“

Proč  učedníci špatně reagovali, když  šli z hory?

Kontrolu správné  odpovědi najdeme u Mk 2,18-22

  „Učedníci Janovi a farizeové  se postili. Přišli k Ježíši a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"

Ježíš  jim řekl: "Mohou se hosté  svatebního stanu postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

Nikdo nepřišívá  záplatu z neseprané látky na starý  šat, jinak se ten přišitý  kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"

 

                  /9     Za totality, v době smutečních řečníků, před pohřbem, uprostřed chlapů v hospodě jeden chlap - jinak docela slušný řemeslník - pravil: „Cóó? To co umí ten falář, to umím taky!“ Na posilněnou si dal ještě čtyři velký.

U hrobu se pak postavil před rakev, kabát rozepjatý, ruce na zadku, trochu se kolíbal dopředu a dozadu:

               „Milej kamaráde! 

               Cos nám to   uďál? 

               Tos´   nám   eště    nikdá   takle   neuďál!

               Buď   hodně   dlouho   …   zdráv!“