7. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,12-14; 1 Pt 4,13-16; Jan 17,1-11a
Datum: 5. 6. 2011
Slavili jsme Slavnost Nanebevstoupení. Je rehabilitací Ježíše. Jen je škoda, že se nám Ježíš  občas neukazuje – jako apoštolům po vzkříšení. „Proč?“ –  to je kontrolní otázka.

Chybí nám přímá  konzultace nebo ne?

Nejde o lenost, ale o poctivost. /1

Zajímají nás Ježíšovy názory? (To lze lehce ověřit.)

Hádali bychom se s ním, že něčemu rozumíme lépe než on? (Proč Ježíš neučil Katechismus?)  

Poslední vyučovací  lekce (Janova 14-17. kap.) jsou nádherné, ale i náročné. V církvi se ani nepočítá s jejich podrobnějším vyučováním. Jak a co z toho stihnout?

Vždy si z toho jen malinko udrobíme. Bude nám ale těch pár kamínků stačit na celkový obraz mozaiky?  

Protože jde o určitý  celek, spojím několik důležitých Ježíšových slov.  

Kdysi nad námi řekli: „Já  tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“. (Opět jsme tato slova slyšeli při slavení Nanebevstoupení Páně. Nad těmi slovy už skoro nepřemýšlíme. Nad ledasčím se v církvi rajtuje, ale že používáme nepřesná slova a nesrozumitelná, nikoho netrápí.)  

V evangeliu stojí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, ponořujte je do jména Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“, (Mt 28,19-20a) –

„Ponořujte je do jména a učte je zachovávat má „přikázání“. 

I druhé čtení  ze slavnosti  Nanebevstoupení Páně mluví o učení:

 „Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce,  abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal,  jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví …“ (Ef 1,17-19)  

V dnešním úryvku evangelia si podtrhneme: 

                      Věčný život je v poznání Otce a Syna

                      Zjevil jsem tvé jméno lidem.

                      Zachovali tvoje slovo.

                      Přijali a poznali, že přicházím od tebe.  

Všimněme si významu těchto Ježíšových slov.

Naše zkreslující slovo „křtěte“ nás daleko nedovede. Křest je obřadem, který  se neopakuje.

Ale zjistím-li, že „křtít“ znamená ponořovat, mohou se mi otevřít dveře vedoucí k porozumění.   

Říkáme: „Byl úplně ponořen do četby“, „… do muziky“, „neslyší a nevidí“.

Ponořené je obklopené  ze všech stran.  

Ponořujte do jména“.

Jméno popisuje, vyjadřuje, kým pojmenovaný je.

I lidské jméno je jen zkratkou. Někdo má řadu titulů, před i za jménem, obsáhl třeba několik oborů poznání, je synem, manželem, rodičem, sousedem, Čechem, Evropanem, křesťanem, …

Boha nejsme schopní lidskou řečí popsat, natož mu dát jednoduché jméno.

O Bohu vypráví celá  Bible, ze všech možných stran a v mnoha nejrůznějších situacích popisuje, kým pro nás je.

Ponořovat do Jména Božího znamená: (židé místo „Bůh“ nebo „JHWH“, někdy říkají „Jméno“)      

                               ponořovat do Jména Otce,

                               ponořovat do Jména syna,

                               ponořovat do Jména Ducha.

To je něco tak velikého, že s tím nebudeme hotovi ani v celé věčnosti. Zdroj Boží krásy a přátelství je nevyčerpatelný.  

Jako dítě nejprve vnímá vztah matky skrze pocity (z jídla a péče), až později si uvědomuje osobnost matky i samo sebe a postupně víc a víc krásy vzájemného vztahu, tak i ve vztahu s Bohem nejprve vnímáme krásu božího díla ve stvoření a boží péči, pak význam jeho slov …, pak se učíme vnímat boží blízkost.

 

Nořit se do Jména můžeme při modlitbě, při naslouchání slovu božímu, při slavení  svátostí.  
;
Při slavení svátostí  se neptáme jen, co se děje s tím, kdo svátost dostává a přijímá, ale ptáme se, co se může dít s námi ostatními – i nám je totiž nabízeno další obdarování Duchem božím. /2

 

Křest je ponořením do lásky Boží, do Náruče Otce Syna i Ducha.

Náruč blízkého člověka není jen věcí tělesného tepla (to by nám stačila umělá líheň, inkubátor, termofor, nebo blízkost prostitutky). Abychom mohli vnímat blízkost druhého, potřebujeme jej poznávat. Ani kočka se nenechá chovat cizím člověkem, ovečka se nenechá pohladit cizím člověkem.

„Víra“ je poznáváním a blízkým vztahem. Jedno bez druhého by bylo málo.      

Od Abraháma a Mojžíše se Izrael nořil a koupal v kráse a přízni Otce: Tvůrce, Dárce života, Osvoboditele, Ženicha a Manžela, Přítele … Dodneška se vydáváme do Náruče Boží a jeho Moudrosti...

Ježíš nám ukazuje další poklady přátelství a obětavosti (máme pro Boha takovou cenu, že se Bůh stal člověkem … – to nevyčteme z krásy stvoření ani z jiných náboženství. Ježíš nám na svém životě ukazuje, co to znamená být dcerou/synem božím – jak takový život vypadá. 

 

To můžeme pochopit a naučit se – sám Bůh nás vyučuje. /3 

Bůh se nám dává  „poznat“,  od Abraháma nám o sobě vypráví.

Ježíš nám dává  v nové míře poznat krásu Otce a další, novou moudrost. Připravuje nás na setkávání s Duchem – jak s ním spolupracovat (o tom jsme už trochu mluvili).

Duch nám připomíná  Ježíšova slova a přimlouvá se (u nás), abychom na něj dali. Vybavuje nás novými dary. Je naším Průvodcem.

Do tohoto velikého bohatství  se můžeme nořit a naučit se v něm pohybovat (jako ryba ve vodě).   

Čím dál víc můžeme a máme znát „z božího Jména“, kým Bůh pro nás je.

Jsme schopni Bohu porozumět.

„Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“, je řečeno už u Mojžíše.

Co to je za zlozvyk stále mluvit o „tajemství“! Žádný student by si nedovolil říci: „Pane profesore, to je tajemství“, ani žádný učitel: „Studenti, to je tajemství“.

Židé tak nemluví, každý den se modlí modlitbu „Šema“ /4

To byla i Ježíšova nejčastější modlitba. (Jak to, že ji nepoužíváme – když je posvěcena Ježíšovými rty?) 

Ježíš říká:  „Vám je dáno znát tajemství království nebeského“  (Mt 13,11)

Rozum jsme dostali k poznávání  Boha celou svou myslí, duší a srdcem.

Ježíšovo vyučování  je jedinečné, důležité a srozumitelné. /5 

Protože je naše vyučování  náboženství těžkopádné a nesrozumitelné (a plné „tajemství“), mnoho lidí opouští křesťanství a vrhá se do esoteriky, která slibuje „snadno a rychle“. 

 

Kdo se nechá vyučit Mojžíšem, může porozumět Ježíšovu vyučování („Nikdo nezná Otce – jen Syn“).

Kdo zná Ježíšova slova, tomu je může Duch svatý připomínat. /6 

Vážíme si Ježíšovy modlitby (ukazuje nám cestu):

           „Otče, dal jsem jim tvé slovo.

           Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

           Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.“ (Srov. J 17,14-19

Ježíš nás „zasvěcuje“ do života božích dětí tím, že se sám „zasvětil“ do lidského života dítěte božího. Jako člověk nás uvádí do porozumění Bohu.

Vysoká úroveň  jeho vyučování je vyzkoušená a ověřená jeho lidstvím. Stal se člověkem, všechno si lidsky osahal, našima rukama, lidským mozkem, našimi smysly.   

Přijali jsme, spočítali jsme si, ověřili si, že Ježíš je Bůh a člověk.

Zná Boha víc než  člověk i jako Syn boží. Ale vyzkoušel si i lidství. 

Nestačí vědět, jak se pečou koláče, něco jiného je také umět je upéci. Něco jiného je vědět, jak se hraje na pozoun nebo tesá trám, ale něco jiného je umět mistrovsky na nástroj hrát nebo trám otesat.

Ježíš neučí nic, co si sám neodzkoušel jako člověk, neučí nic, co by prakticky nebylo pro nás použitelné. 

Ježíš je dokonalý  psycholog a pedagog. Neučí nic, co by mu jako člověku nefungovalo. A to lidské se učil jako každý z nás. Osvojoval si dovednost rukou, nohou i lidského mozku. Učil se chodit, „hrát na housle“, i počítat.

 

Ježíš nejen rozumí  Otci, ale také zná lidskou řeč, je nejlepší lingvista.

Nezná-li vědec jiný  jazyk, nemůže přednášet cizincům.

Vůbec nebereme v potaz, s jakou pečlivostí Ježíš volil slova a modely podobenství.

Ježíš umí dokonale učit, umí dokonale přeložit své poznání Otce (z otcovštiny) do lidské mateřštiny.

Je třeba objevit dokonalost Ježíšova vyučování, přistoupit na něj a osvojit si jeho způsob myšlení. Bude se nám to hodit kdekoliv v životě. 

Nevšimli jsme si, že je skvělý  učitel, necháme se vést svými učiteli, kteří jsou jen lidé.

Dodneška se trochu stydíme za řeč Bible a v teologii používáme abstraktní pojmy, které se nejen těžko pamatují, ale nejsou s to vysvětlit věci nebeské.

Ježíš rozlišuje mezi věcmi pozemskými a nebeskými. /7

A pomocí pozemských věcí a zkušeností vypráví o nebeských.  

Když Písmo říká:  „Na Ježíše sestoupil Duch jako holubice“ a my hledáme holuba, některý malíř na obraze „Seslání Ducha sv.“  namaluje plameny. „Ježíš vystupoval při nanebevstoupení  do mraků“ a my se stydíme za kosmický let. Proč nehledáme, co v Bibli znamená „holubice, oheň, vystupovat“? /8

 

Jsme zmatení, když nás někdo upozorní, že jsou „dvě verze“ o „čase“, kdy Ježíš vstoupil na nebesa. Jedna říká „v den vzkříšení“, druhá „čtyřicátý den po vzkříšení“.

Kdyby se nás děcko zeptalo, kde Ježíš v té době přespával, zda u mámy, ve stohu slámy nebo na lavičce v parku, co bychom mu řekli?  

Kdo se naučí naslouchat a porozumět biblické řeči, je okouzlen její genialitou. Netrpělivý nepochopí nic. Klipy nás mnoho nenaučí.

Kdy „poznáme“ (ne odpapouškujeme), že Ježíš přichází z Otcovy náruče?

Kdy jej skutečně přijmeme za Učitele a Mistra? Kdy na Ježíše dáme víc, než na své rabíny, profesory, „učitele a učitelky církve“, na dnešní osvícené, kteří mají nejrůznější „viděni“ a na kdejakého guru?

 

Máme skvělého, nejlepšího učitele a můžeme se hřát a nořit do Boží náruče.   

Věčný život je v poznání Otce a Syna.

Kdo pozná Boha, o kterém nás vyučuje Ježíš, kdo se bude řídit jeho moudrostí, kdo na něj dá, vstoupil do nového životního stylu.  

-------------------------

Poznámky.

                  /1     Ptá-li se nás větší dítě  na význam cizího slova, pošleme ho hledat do encyklopedie, nepíšeme za děti domácí úlohy z matematiky.    

                  /2     Křtít se má  uprostřed shromážděné obce.

Za minulého režimu se někdy křtilo tajně, v úzkém kruhu, i svatební obřad v kostele se tak někdy konal, někteří i dnes vyžadují pohřeb v úzkém rodinném kruhu – sociálně a liturgicky je to špatně.

Následky komunismu v lidech přetrvávají víc, než si myslíme.  

                  /3     Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu.

Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův.

Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

Už  nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. (Jr 31,31-34)

 

                  /4     „Slyš, Izraeli,   Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Budeš  milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která  ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.  Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.  Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.  Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,4-9)

 

                  /5     Říkali jsme si, že pohanokřesťané neznající  biblický způsob vyučování, měli komplex méněcennosti před antickou filosofií. Časem se snažili křesťanství vyučovat pomocí filosofické metody a pojmů.

Zatímco filosofické  myšlení je pro intelektuály, Ježíšovo vyučování  je geniální, dokáže pomocí  podobenství vyložit věci každému přemýšlivému člověku.

Katechismus vznikl ze strachu a z pečlivosti. Katechismus může být jako sbírka výsledků matematických příkladů, ale nikoho nenaučí počítat.

Říkali mi: „V novém Katechismu je nejlepší část o modlitbě“. Dvakrát jsem to četl, je tam řada pěkných vyjádření o důležitosti modlitby, ale Katechismus neumí rozhovoru s Bohem naučit.

Katechismus je suchý. Je jako sbírka mrtvých motýlů  připíchnutých špendlíky v krabici. Ježíšovo vyučování je živé jako motýl, kterému se hýbají a chvějí křídla.

Katechismus například není schopen říci, co je boží království. 

Ježíš  i pomoci řady podobenství odkrývá, co boží království obnáší, jak je uspořádáno a jak do něj vstoupit. (Jen tehdy, vím-li, co boží království je, mohu mít užitek z Modlitby Páně.)

Na bohoslovecké fakultě jsme se učili několik set článků víry. U každého stálo: „Kdo nevěří tomu a tomu, budiž vyobcován z církve“. (Štěstí, že to nepoužili apoštolové, když Tomáš odmítal uvěřit ve zmrtvýchvstání Ježíše.)

 

                  /6     V učení jsme měli tak hloupého kluka (v učení ho držel táta, který byl politickým zvířetem), že když jsem mu jednou na hodině technologie napovídal něco z „Babičky“ Boženy Němcové, byl schopen to papouškovat. Nerozuměl jednomu ani druhému.  

 

                  /7    Ježíš řekl Nikodémovi: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 

Amen, amen, pravím tobě,  že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.

Jestliže nevěříte, když  jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?

Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. (J 3,10-13

                  /8     Je báječné  s dětmi prozkoumávat např. vinný keř, na jaře jim ukázat jak z ustřižené větve teče míza, říci jim, že kořeny dosahují až do 30 metrů, jak vysoko která pumpa umí vytlačí vodu, jak stromy na podzim vypustí mízu, aby jim mráz nepotrhal porubí, jak keř na jaře vydá skrze „počítač“ příkaz pupenům listovým, květovým a šlahounovým – co mají dělat. Jak a z čeho umí keř vytvořit šťávu hroznů (kdybychom se potentočkovali, tak to nevyrobíme). A pak dojdeme k tomu, co je naší mízou, a jaké teplo, světlo a živiny potřebujeme k životu a přátelství pozemskému a co potřebujeme k životu a přátelství s Bohem. Pak porozumíme Ježíšově hostině, jejímu smyslu a účelu. Kdepak Katechismus.