7. neděle velikonoční (A)
Hledaný citát: Jan 17,6-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníSlavili jsme Slavnost Nanebevstoupení. Je rehabilitací Ježíše. Jen je
škoda, že se nám Ježíš občas neukazuje – jako apoštolům po
vzkříšení. „Proč?“ – to je kontrolní otázka.
Chybí nám přímá konzultace nebo ne?
Nejde o lenost, ale o poctivost. /1
Zajímají nás Ježíšovy názory? (To lze lehce ověřit.)
Hádali bychom se s ním, že něčemu rozumíme lépe než on? (Proč
Ježíš neučil Katechismus?)
Poslední vyučovací lekce (Janova 14-17. kap.) jsou nádherné, ale i
náročné. V církvi se ani nepočítá s jejich podrobnějším
vyučováním. Jak a co z toho stihnout?
Vždy si z toho jen malinko udrobíme. Bude nám ale těch pár kamínků
stačit na celkový obraz mozaiky?
Protože jde o určitý celek, spojím několik důležitých Ježíšových
slov.
Kdysi nad námi řekli: „Já tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha
svatého“. (Opět jsme tato slova slyšeli při slavení Nanebevstoupení
Páně. Nad těmi slovy už skoro nepřemýšlíme. Nad ledasčím se
v církvi rajtuje, ale že používáme nepřesná slova a nesrozumitelná,
nikoho netrápí.)
V evangeliu stojí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,
ponořujte je do jména Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby
zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“, () –
„Ponořujte je do jména a učte je zachovávat má
„přikázání“.
I druhé čtení ze slavnosti Nanebevstoupení Páně mluví o učení:
„Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar
moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete mít o něm
správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je
naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům
jeho dědictví …“ ()
V dnešním úryvku evangelia si podtrhneme:
Věčný život je v poznání Otce
a Syna
Zjevil jsem tvé jméno lidem.
Zachovali tvoje slovo.
Přijali a poznali, že přicházím
od tebe.
Všimněme si významu těchto Ježíšových slov.
Naše zkreslující slovo „křtěte“ nás daleko nedovede. Křest je
obřadem, který se neopakuje.
Ale zjistím-li, že „křtít“ znamená ponořovat, mohou se mi otevřít
dveře vedoucí k porozumění.
Říkáme: „Byl úplně ponořen do četby“, „… do muziky“,
„neslyší a nevidí“.
Ponořené je obklopené ze všech stran.
„Ponořujte do jména“.
Jméno popisuje, vyjadřuje, kým pojmenovaný je.
I lidské jméno je jen zkratkou. Někdo má řadu titulů, před i za
jménem, obsáhl třeba několik oborů poznání, je synem, manželem,
rodičem, sousedem, Čechem, Evropanem, křesťanem, …
Boha nejsme schopní lidskou řečí popsat, natož mu dát
jednoduché jméno.
O Bohu vypráví celá Bible, ze všech možných stran a v mnoha
nejrůznějších situacích popisuje, kým pro nás je.
Ponořovat do Jména Božího znamená: (židé místo „Bůh“ nebo
„JHWH“, někdy říkají „Jméno“)
ponořovat do
Jména Otce,
ponořovat do
Jména syna,
ponořovat do
Jména Ducha.
To je něco tak velikého, že s tím nebudeme hotovi ani v celé věčnosti.
Zdroj Boží krásy a přátelství je nevyčerpatelný.
Jako dítě nejprve vnímá vztah matky skrze pocity (z jídla a péče), až
později si uvědomuje osobnost matky i samo sebe a postupně víc a víc
krásy vzájemného vztahu, tak i ve vztahu s Bohem nejprve vnímáme krásu
božího díla ve stvoření a boží péči, pak význam jeho slov …, pak se
učíme vnímat boží blízkost.
Nořit se do Jména můžeme při modlitbě, při naslouchání slovu
božímu, při slavení svátostí.
;
Při slavení svátostí se neptáme jen, co se děje s tím, kdo svátost
dostává a přijímá, ale ptáme se, co se může dít s námi ostatními
– i nám je totiž nabízeno další obdarování Duchem božím. /2
Křest je ponořením do lásky Boží, do Náruče Otce Syna i Ducha.
Náruč blízkého člověka není jen věcí tělesného tepla (to by nám
stačila umělá líheň, inkubátor, termofor, nebo blízkost prostitutky).
Abychom mohli vnímat blízkost druhého, potřebujeme jej poznávat. Ani
kočka se nenechá chovat cizím člověkem, ovečka se nenechá pohladit
cizím člověkem.
„Víra“ je poznáváním a blízkým vztahem. Jedno bez druhého by bylo
málo.
Od Abraháma a Mojžíše se Izrael nořil a koupal v kráse a přízni Otce:
Tvůrce, Dárce života, Osvoboditele, Ženicha a Manžela, Přítele …
Dodneška se vydáváme do Náruče Boží a jeho Moudrosti...
Ježíš nám ukazuje další poklady přátelství a obětavosti (máme pro
Boha takovou cenu, že se Bůh stal člověkem … – to nevyčteme z krásy
stvoření ani z jiných náboženství. Ježíš nám na svém životě
ukazuje, co to znamená být dcerou/synem božím – jak takový život
vypadá.
To můžeme pochopit a naučit se – sám Bůh nás vyučuje. /3
Bůh se nám dává „poznat“, od Abraháma nám o sobě
vypráví.
Ježíš nám dává v nové míře poznat krásu Otce a další, novou
moudrost. Připravuje nás na setkávání s Duchem – jak s ním
spolupracovat (o tom jsme už trochu mluvili).
Duch nám připomíná Ježíšova slova a přimlouvá se (u nás), abychom
na něj dali. Vybavuje nás novými dary. Je naším Průvodcem.
Do tohoto velikého bohatství se můžeme nořit a naučit se v něm
pohybovat (jako ryba ve vodě).
Čím dál víc můžeme a máme znát „z božího Jména“, kým Bůh pro
nás je.
Jsme schopni Bohu porozumět.
„Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou
svou myslí“, je řečeno už u Mojžíše.
Co to je za zlozvyk stále mluvit o „tajemství“! Žádný student by si
nedovolil říci: „Pane profesore, to je tajemství“, ani žádný učitel:
„Studenti, to je tajemství“.
Židé tak nemluví, každý den se modlí modlitbu „Šema“ /4
To byla i Ježíšova nejčastější modlitba. (Jak to, že ji nepoužíváme
– když je posvěcena Ježíšovými rty?)
Ježíš říká: „Vám je dáno znát
tajemství království nebeského“ ()
Rozum jsme dostali k poznávání Boha celou svou myslí, duší a srdcem.
Ježíšovo vyučování je jedinečné, důležité a srozumitelné. /5
Protože je naše vyučování náboženství těžkopádné a
nesrozumitelné (a plné „tajemství“), mnoho lidí opouští
křesťanství a vrhá se do esoteriky, která slibuje „snadno a rychle“.
Kdo se nechá vyučit Mojžíšem, může porozumět Ježíšovu
vyučování („Nikdo nezná Otce – jen Syn“).
Kdo zná Ježíšova slova, tomu je může Duch svatý připomínat. /6
Vážíme si Ježíšovy modlitby (ukazuje nám cestu):
„Otče, dal jsem jim tvé slovo.
Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v
pravdě posvěceni.“ (Srov. )
Ježíš nás „zasvěcuje“ do života božích dětí tím, že se sám
„zasvětil“ do lidského života dítěte božího. Jako člověk nás
uvádí do porozumění Bohu.
Vysoká úroveň jeho vyučování je vyzkoušená a ověřená jeho
lidstvím. Stal se člověkem, všechno si lidsky osahal, našima rukama,
lidským mozkem, našimi smysly.
Přijali jsme, spočítali jsme si, ověřili si, že Ježíš je Bůh a
člověk.
Zná Boha víc než člověk i jako Syn boží. Ale vyzkoušel si i
lidství.
Nestačí vědět, jak se pečou koláče, něco jiného je také umět je
upéci. Něco jiného je vědět, jak se hraje na pozoun nebo tesá trám, ale
něco jiného je umět mistrovsky na nástroj hrát nebo trám otesat.
Ježíš neučí nic, co si sám neodzkoušel jako člověk, neučí nic, co
by prakticky nebylo pro nás použitelné.
Ježíš je dokonalý psycholog a pedagog. Neučí nic, co by mu jako
člověku nefungovalo. A to lidské se učil jako každý z nás. Osvojoval
si dovednost rukou, nohou i lidského mozku. Učil se chodit, „hrát na
housle“, i počítat.
Ježíš nejen rozumí Otci, ale také zná lidskou řeč, je nejlepší
lingvista.
Nezná-li vědec jiný jazyk, nemůže přednášet cizincům.
Vůbec nebereme v potaz, s jakou pečlivostí Ježíš volil slova a modely
podobenství.
Ježíš umí dokonale učit, umí dokonale přeložit své poznání Otce
(z otcovštiny) do lidské mateřštiny.
Je třeba objevit dokonalost Ježíšova vyučování, přistoupit na něj a
osvojit si jeho způsob myšlení. Bude se nám to hodit kdekoliv
v životě.
Nevšimli jsme si, že je skvělý učitel, necháme se vést svými učiteli,
kteří jsou jen lidé.
Dodneška se trochu stydíme za řeč Bible a v teologii používáme
abstraktní pojmy, které se nejen těžko pamatují, ale nejsou s to
vysvětlit věci nebeské.
Ježíš rozlišuje mezi věcmi pozemskými a nebeskými. /7
A pomocí pozemských věcí a zkušeností vypráví o nebeských.
Když Písmo říká: „Na Ježíše sestoupil Duch jako holubice“ a my
hledáme holuba, některý malíř na obraze „Seslání Ducha sv.“
namaluje plameny. „Ježíš vystupoval při nanebevstoupení do mraků“ a
my se stydíme za kosmický let. Proč nehledáme, co v Bibli znamená
„holubice, oheň, vystupovat“? /8
Jsme zmatení, když nás někdo upozorní, že jsou „dvě verze“ o
„čase“, kdy Ježíš vstoupil na nebesa. Jedna říká „v den
vzkříšení“, druhá „čtyřicátý den po vzkříšení“.
Kdyby se nás děcko zeptalo, kde Ježíš v té době přespával, zda u
mámy, ve stohu slámy nebo na lavičce v parku, co bychom mu řekli?
Kdo se naučí naslouchat a porozumět biblické řeči, je okouzlen
její genialitou. Netrpělivý nepochopí nic. Klipy nás mnoho nenaučí.
Kdy „poznáme“ (ne odpapouškujeme), že Ježíš přichází z Otcovy
náruče?
Kdy jej skutečně přijmeme za Učitele a Mistra? Kdy na Ježíše dáme
víc, než na své rabíny, profesory, „učitele a učitelky církve“, na
dnešní osvícené, kteří mají nejrůznější „viděni“ a na
kdejakého guru?
Máme skvělého, nejlepšího učitele a můžeme se hřát a nořit do Boží
náruče.
Věčný život je v poznání Otce a Syna.
Kdo pozná Boha, o kterém nás vyučuje Ježíš, kdo se bude řídit jeho
moudrostí, kdo na něj dá, vstoupil do nového životního stylu.
Poznámky.
Za minulého režimu se někdy křtilo tajně, v úzkém kruhu, i svatební
obřad v kostele se tak někdy konal, někteří i dnes vyžadují pohřeb
v úzkém rodinném kruhu – sociálně a liturgicky je to špatně.
Následky komunismu v lidech přetrvávají víc, než si myslíme.
Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je
uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili,
ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův.
Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok
Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu
jim Bohem a oni budou mým lidem.
Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra:
»Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do
největšího z nich, je výrok Hospodinův. ()
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší
a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je
vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma
nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je
jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ ()
Zatímco filosofické myšlení je pro intelektuály, Ježíšovo
vyučování je geniální, dokáže pomocí podobenství vyložit věci
každému přemýšlivému člověku.
Katechismus vznikl ze strachu a z pečlivosti. Katechismus může být jako
sbírka výsledků matematických příkladů, ale nikoho nenaučí počítat.
Říkali mi: „V novém Katechismu je nejlepší část o modlitbě“.
Dvakrát jsem to četl, je tam řada pěkných vyjádření o důležitosti
modlitby, ale Katechismus neumí rozhovoru s Bohem naučit.
Katechismus je suchý. Je jako sbírka mrtvých motýlů připíchnutých
špendlíky v krabici. Ježíšovo vyučování je živé jako motýl,
kterému se hýbají a chvějí křídla.
Katechismus například není schopen říci, co je boží království.
Ježíš i pomoci řady podobenství odkrývá, co boží království
obnáší, jak je uspořádáno a jak do něj vstoupit. (Jen tehdy, vím-li, co
boží království je, mohu mít užitek z Modlitby Páně.)
Na bohoslovecké fakultě jsme se učili několik set článků víry. U
každého stálo: „Kdo nevěří tomu a tomu, budiž vyobcován
z církve“. (Štěstí, že to nepoužili apoštolové, když Tomáš
odmítal uvěřit ve zmrtvýchvstání Ježíše.)
Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom,
co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak
uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn
člověka. ()