13. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 8,2n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 8,2-3.14b-16a; 1 Kor 10,16-17; J 6,51-58
Datum: 26. 6. 2011
Lidová zbožnost měla „Svátek Božího Těla“. /1  

Celá 8. kapitola Páté  knihy Mojžíšovy patří mezi skvostné texty „ústavy“. Zvou nás k modlitbě. /2  

Dnes budeme především potřebovat větu: „Hospodin ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“ 

Bůh nás učí pracovat i slavit. Žijeme ze zážitku. Jako pečujeme o své tělo, tak máme pečovat o svůj vnitřní život. Máme si obstarávat zážitky, které nám přispívají k radosti ze života a motivují nás.

Tvůrce nás stvořil z potěšení a k tomu, abychom potěšení zakoušeli. Vytvořil nás také k tomu, abychom potěšení uměli vymyslet a obdarovávat jím druhé.

Už jen slovo toho, kdo nám přeje a má nás rád, nás pozvedá. 

Slovo Boží je na začátku. Je vyslovenou myšlenkou, tvoří. (Mnoho našich myšlenek zapadne a řada našich slov se neuskuteční.)

Boží slova (a činy) jsou vyznáním milujícího milovanému.  

Celá 6. kapitola Janova evangelia je pro dnešní svátek a jeho vyučování důležitá. Je nabitá zážitky a reakcemi. (K jejímu porozumění je ale třeba znát celá evangelia.)

Kdo ví, co představuje Strom života v Ráji a mana na poušti, může pochopit, co Ježíš říká v této vyučovací lekci o Chlebu nebeském; kam a k čemu nás zve.

Pak nám dojde jak se chovat u Stolu, ale i co se ode mne očekává, co je na mně, abych se s Ježíšem setkal a nemíjel.  

Bez Ježíšových průvodních slov by pro nás byla jeho Hostina jen nesrozumitelnou šifrou.

Navíc by z ní každý ve své fantazii nacházel něco jiného. /3 

Ježíš vyučuje velice prakticky, nepřehlédněme nejprve „nasycení zástupů“ (dá  určitou práci tomuto znamení porozumět), nejprve dopřál lidem hmatatelný zážitek s jídlem.

Nepřehlédněme, jak byli lidé tak nadšení, že Ježíše chtěli korunovat na krále Izraele (v. J 6,15).

Dvakrát nepřehlédněme, že pak se na něj naštvali, když jim nedal opět najíst. Když  zdržoval nějakým „vyučováním“ – nestáli o vyživování „tím, co vychází z Hospodinových úst“ (!).

To je veliké varování  i pro nás.  

Nepřehlédněme, že mnoho Ježíšových učedníků od Mistra odešlo! Po tom všem co s ním zažili! (Byli přece nadšení z jeho skvostných biblických hodin, z nového vhledu do Písma, který jim umožnil, z uzdravování lidí, ze záchrany lidí od Zlého (vymítání zlých duchů), z mocných skutků – které snad rozpoznali jako legitimaci toho, který přichází od Boha.

Podobného jevu jsme svědky i dnes, řada lidí po kuse cesty s Hospodinem a Ježíšem odchází. Svůj poklad našli jinde. /4 

I v našich kostelích máme tři skupiny lidí.

Do první slupiny patří ti, ke kterým nedošlo, nebo jim ještě nedošlo, že Ježíšova hostina je důležitá a že není za odměnu. (Dětem také  neodměřujeme jídlo jen za odměnu.)

Do druhé skupiny patří ti, kteří „chodí ke svatému přijímání“, ale kdyby se jich někdo zeptal, kdo koho přijímá, byli by v rozpacích. Spokojí se tím, co slyšeli někdy v dětství.

Třetí – ale těch je málo – jsou ochotní naslouchat Ježíšovým slovům vysvětlujícím, co do své Hostiny vkládá. (Neřekl: „Eucharistie je tajemstvím“, neřekl: „Klanějte se, strojte oltáře“, ale: „Vezměte, jezte a pijte“.)  

Ježíš vysvětluje účel a obsah své Hostiny řečí Orientálce (poesie dokáže víc říci než popis přírodních věd). Tomu porozumí už bystré 6-8leté dítě:

Mluví-li Ježíš o „chlebu“, nemá na mysli pečivo.

I o božích a svých slovech používá obraz „chleba“. (Můžeme rozlišit, kdy mluví  o „eucharistickém“ chlebu.)

K pozemskému životu potřebujeme jíst (chléb) a mít někoho, kdo nás má  rád.

K nebeskému životu potřebujeme potravu podobného, ale vyššího typu. („Boží království už začalo“ tam, kde lidé přijímají Ježíšův způsob života.)

Jako dítě jsme nejprve pobývali v nejvnitřnějším domě (děloze) své maminky. Ne jako polknutý knoflík nebo kámen ve žlučníku.

Říkáme-li, maminka nosí dítě „pod srdcem“ nejde o prostorové určení místa, neříkáme „pod žaludkem“.

Maminka nás živí  svým tělem, krví, i svým duchem (mnoho záleží na tom, co prožívá  a s kým žije).

I po narození nás dále živí, nejen mlékem, ale „vším co vychází z jejích úst“, myšlením, slovy, obětavou péčí, pohlazením, trpělivostí, pochopením …

Nepomíjíme důležitost blízkosti milujícího táty. (Bůh je Stvořitel, rodiče jsou jeho spolutvůrci.)  

Co vše naznačují slova: „Rodiče jsou za dítě ochotní dýchat“. Bible neřekne: „Matka a dítě jsou jedním tělem“ (přes všechnu nejen biologickou blízkost a spojení krví), ta slova o sjednocení vysloví až o manželech, kteří si rozumějí, neboť k jednotě patří souznění duchem („Budou jedním tělem, jednou duší, jedním člověkem“). Toho malinké dítě ještě není schopno. Ještě nemá dost veliké „srdce“ (biblická řeč do „srdce“ vkládá lásku, úctu, věrnost, odvahu, obětavost, trpělivost …)

Dětem můžeme vysvětlit Ježíšův model „o vinné révě (J 15,1n). Stačí na to pár měsíců, od doby neolistěných větví, kdy z uříznuté větve teče míza, až po ochutnání hroznů.

Už pětileté děti budou šťastné (a vděčné), když jim budeme vyprávět a ukazovat.

Ještě víc jsou nadšené, ukazujeme-li jim fotografie embrya a vyprávíme-li jim o těhotenství.

Pochopí-li podstatu stolování  („Jsem tu pro tebe“), porozumějí liturgii. /5 

To vše jsou obrazy z Ježíšova vyučování, nebo obrazy jeho způsobu vyučování podobné. 

Tomu všemu jsou už děti schopné (postupně) porozumět. /6  

Proč stále jen umanutě  mluvíme o Ježíšově oběti a prolité krvi k zadostiučinění a usmíření našich hříchů? Trčíme stále v pohanských představách o obětech uraženému božstvu, místo abychom naslouchali smyslu Ježíšových slov. /7

Ano, věrné přátelství  k nám (zločincům) stálo Ježíše život. Ale Ježíš neprolil krev na usmíření – ale abychom konečně prokoukli!

Nepřináší svou krev Otci, ale nám ji dává jako transfúzi svého Ducha. /8

Kdo čte pozorně evangelia, ví, že Ježíš vložil do své Hostiny:

   -  svá slova (své vyučování) a debatu o nich,

   -   svou velikou blízkost (obětavou lásku až za hrob) s nabídkou sjednocení,  

   -   setkání přátel (viz 2. čtení). 

Toto vše je Chlebem (pokrmem) nebeským. Jako jsme byli doma živeni a vychováváni slovem a milující péčí rodičů, tak jsme podobně živeni Božím slovem a jeho péčí.

Říkali jsme si, že blízkost maminky nenahradí inkubátor a teplo rodiny nezastoupí kamna. /9 

Láska blízkých nás vzdělává, ovlivňuje, pozvedá, těší, formuje a proměňuje k obrazu milujících (třeba rodičů). Láska Boží nás informuje o Bohu a proměňuje do Jeho podoby. 

 

I fyzický kontakt je pro náš život důležitý. 

Dříve byl mnohem tvrdší  život. Řada skvělých lidí přestála obrovské tlaky zvrhlých režimů. Někteří byli sami k sobě tvrdí, aby přežili. Někteří neuměli projevit svou lásku fyzickou blízkostí.

 

Bůh nám poslal svého Syna, abychom jej mohli vidět a dotýkat se jej. /10

Ježíš pro nás zůstal člověkem.

Zřejmě touží po naší blízkosti víc než my po jeho.

Zřejmě má potřebu se nás dotýkat.

Těší se na nás víc, než my na něj.

Jeho největším přáním je – nás proměňovat do podoby božích dětí.   

Ženich se těší na svou nevěstu a rád ji obsluhuje.

Stalo se neuvěřitelné  – Ježíš si za svou nevěstu zvolil lidi. /11    

-----------------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Za malou úroveň lidové zbožnosti mohou nepečliví  pastýři, kteří podceňovali lidi,

„Mluvit přesným jazykem znamená žít v pravdě a odbývat řeč je zvláštní způsob lhaní“, říká  Martin Hilský. 

                  /2     Naše modlitba není přivoláváním Boha, ale přebýváním v blízkosti s Bohem. 

Oceňujeme, že i při „pracovní poradě“ s Hospodinem (jeden typ modlitby) nemusíme ležet tváří v prachu země před králem sedícím na trůně,  ani nemusíme stát v pozoru před šéfem sedícím za ředitelským stolem, ale můžeme přebývat v náručí nebo na hostině.

(Manželé  si také třeba v sobotu ráno v posteli říkají, co budou ten den doma dělat. To je příjemná porada! Jaké kouzlo má společné jídlo. Na hostině se domlouvají i náročné věci, v rodině, při obchodním jednání, až po velice náročná jednání diplomatů.)

Dokonce spor s Bohem se může (a má) odehrávat v náruči. Vzpomeňme Jóba nebo některé žalmisty. (Je rozdíl, jestli dítě u lékaře drží při bolestivém zákroku maminka nebo zdravotní sestra. Podobně u zvěrolékaře držíme psa a konejšivým hlasem k němu mluvíme.)

 

                  /3     Rituály je třeba vysvětlovat. Dost lidí  neumí ani podat ruku a neví, co znamená  pozdrav. Mnoho těch, kteří se účastní  křtů, pohřbů, svateb a mší, se s významem obřadu míjí. 

 

                  /4     Minule jsem naříkal nad lidmi, kteří odcházejí …, kam dali oči a rozum?

Kdo nám dal život a všechny smysly pro vnímání  krásy života? (Budha, guru, šamani, čarodějnice to nebyli.) Samo se nic neudělalo. Bez Stvořitele by bylo jen prázdno a tma (Marek Orko Vácha o tom umí mluvit).

Kdo pojede na dovolenou má zase příležitost pozorovat …Kdo bude doma, ať kouká  o co je bohatší než slepec.

Co vše jsme slyšeli (doma, ve škole, v přírodě, na koncertu, kolik poezie, vyznání blízkého člověka i Boha, odpuštění … Jak jsme bohatí proti neslyšícím …

Kolik dobrot jsme ochutnali …

Čeho všeho se naše ruce dotýkaly, hladili jsme děti, koťátka i housátka, koně i krávu, trávu i stromy …

Kráva asi nevnímá  krásu rozkvetlé louky, potřebuje se jen napást. (Kdosi prý v kravíně pouštěl kravám Beethovena.) My dokážeme pozornost hostitelů vnímat všemi smysly.

 

                  /5     Ptal jsem se dětí:  „Kdo žere první ve smečce“? 

„Vůdce stáda“, pravil kluk z první třídy.

„Nalévá maminka polévku nejdříve sobě? Jí první a až potom děti a tatínek?“

Ježíš  svou Hostinu i vztahy v božím království postavil na modelu rodiny, ne podle modelu císařského dvora.    

                  /6     Martin Hilský  říká:  „Vzdělaná česká  rodina je mocnější institucí než mnohá jiná vzdělávací zařízení“.  

                  /7     Abych uvedl konkrétní  případ – viz např. šířené modlitby sestry Faustiny Kowalské „O božím milosrdenství“. 

                  /8     V LN z 25.6.2011, vyšel článek „Jezte mi tělo, pijte mi krev“. Autor nás má za kanibaly. Škoda, že neudělal rozhovor s biblistou. Je ovšem pravda, že mu některé naše náboženské výpovědi o eucharistii nahrávají. 

 

                  /9    Je znám pokus: jedna skupina pokusných králíků  byla krmena pouze mechanicky bez dotyku lidských rukou. Druhou skupinu chovatelé hladili, mluvili na ně, chovali je v náručí.

Králíci druhé  skupiny, rychleji rostli, byli zdravější, měli více mladých …  

                  /10      Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.

Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který  byl u Otce a nám byl zjeven.

Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

To píšeme, aby naše radost byla úplná. (1 J 1,1-4)   

                  /11    „Hledejte jeho království  a to ostatní vám bude přidáno.

Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.

Buďte jako lidé, kteří  čekají na svého pána, až  se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až  přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. (Srv. Lk 12,31-37)