14. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,25-30 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Zach 9,9-10; Řím 8,9.11-13; Mt 11,25-30 (najít další)
Datum: 3. 7. 2011
Pohané si přestavovali božstva podle svých vládců (často bývali největší z velkých grázlů). /1  

Hospodin je překvapivě jiný než pohanská božstva … (první čtení). I my potřebujeme znovu a znovu slyšet, jakého krále nám Bůh posílá. (Ještě se ke své pohanské představě o Bohu vrátíme.) 

Kdo si přečetl text, předcházející  dnešnímu úryvku evangelia, bude dnešním slovům naslouchat s jinou pozorností? /2 

To, že se s námi Bůh baví, je naprosto nesamozřejmé. Je to velikou, neslýchanou pozorností. /3  

Číst Písmo vyžaduje velikou úctu (pokoru) a pozornost.

I s lidským slovem je třeba jednat s úctou.

Nejen převyprávěním můžeme zkreslit nebo posunout obsah slov. /4 

Jak přečíst větu: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými  a zjevil jsi je maličkým“?  

O významu těch slov jsme si už něco říkali. /5 

Také jsme kdysi mluvili o jhu. /6 

Chci dnes nabídnout úvahu o chvále.

Mluvili jsme o významu Trojice v Bohu vzhledem k nám. /7

V Bohu jsou krásné vztahy, jeden dává s uctivostí přednost druhému … Jeden prosí o laskavost druhého, v Bohu je žití „pro druhé“  … 

Sám Stvořitel si pochvaluje, co se mu povedlo: „Viděl, že je to dobré“. Umí!

My bychom řekli: „Je soudný  a má dobré sebevědomí.“ 

Příroda odpovídá, poslouchá, pracuje, nese ovoce. /8 

Od Ježíše se můžeme velice naučit, chválil Boha i lidi. 

Bůh není závislý  na našem uznání a pochvale. Přesto má veliký smysl Boha chválit. Především je to důležité pro nás. Abychom viděli, že není zlomyslným nebo vrtkavým, svévolným, nepřejícím božstvem.

Při chválení Boha nejde o vyprodukování co největšího množství zbožných vět. /9

Jde především o vnitřní prožitek. Čím víc pozorností Od Boha objevuji, tím víc moje radost ze života a z přátelství Boha narůstá. /10

Bůh je pozorný a velkorysý  Manžel. (Máme se od něj co učit.)

Ježíš byl pozorný  hostitel i host. 

Byl jsem překvapen ze zjištění,  že ženy si více cení pochvaly a uznání než poděkování. Poděkování je přece víc než pochvala.

Zřejmě to je tím, že je málo chválíme.  

Věnujme svou pozornost pochvale a poděkování druhým. Pochvala je aktem spravedlnosti.

Poděkování je projevem vděčnosti.

Buďme pozorní vůči těm, kteří nám slouží nejvíce. (Ženám v první řadě. Slouží doma i v kostelech.) 

Smíme přijímat a brát, pokud sami dáváme a sloužíme. Jinak jsme sobci.

Kdo neumí ocenit druhého, je nespravedlivý, nevychovaný, nekulturní, nezdvořilý, nepozorný, neuznalý, zahleděný do sebe, případně povýšený.

Oceněním a poděkováním druhého nic neztratím, naopak.   

I k umění a kultuře každodenního stolování patří ocenění hostitele a těch, kteří jídlo a prostřený stůl připravovali.

 

Už snaha, ochota, dobrý  úmysl stojí za ocenění, natož to, co se povedlo.

Většinou ten, kdo něco umí, umí také pochválit dobrou práci druhého.  

Nebýt škarohlídem, umět žasnout, umět pochválit, je uměním.  /11

Ve vztahu k Bohu je to duchovní umění.

Bůh není závislý  na našich pochvalách, ale chvála Boha a poděkování je oceněním, je přinejmenším – projevem spravedlnosti. 

My lidé potřebujeme ocenění i spravedlivou kritiku ke svému růstu. Obojí  nám poskytuje zpětnou vazbu.

Ocenění povzbuzuje. Čínské přísloví říká: „Když kočku nikdo nehladí, vysychá jí mícha“. O člověku to platí ještě víc, nikdy není dost hlazení (pochvalou počínajíc …).  

 

V mládí jsem se pochvale bránil, když mě někdo pochválil, hloupě nebo nešikovně jsem honem odváděl řeč stranou. /12

Mladá generace má  už zdravější sebevědomí, pochvalu umí přijmout a poděkuje. Možná umí také víc pochválit druhé.  

Psychologové nás učí: „Manžel by měl nejméně 30x denně, různými způsoby pochválit manželku a říci ji, že se mu líbí. Stejně manželka manžela.“  Pro nás je to číslo příliš vysoké. Žid řekne jen 30x? To není obtížné. /13

 

Písmo bylo mnohem a mnohem dříve než psychologie. Už několik tisíc let jsme vedeni ke spravedlivému a laskavému jednání. Ať je na nás vidět, že jsme napřed. /14

 

Ježíš uměl ocenit a pochválit i lidi (všímejme si, za co chválil).

Uměl přijmout pochvalu, odmítal lichocení. /15  

Ježíš přichází  někomu(!) ukázat Boží moudrost!

Někomu snad ne?

„Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ (Mt 11,27 (najít předchozí)

Ježíš nehází  perly sviním!

Říkali jsme si, jak jeho vyučování (např. podobenstvími), vytřídí „moudré a chytráky“.

Nevím, proč jsem se narodil ve 20. stol. a v křesťanské kultuře. Je to bez mé zásluhy. Mohl jsem se narodit někdy dávno, jako zneužívaná otrokyně.

Nechtěl bych Ježíšem nabízenou možnost (moudrosti boží, umění rozlišit dobro a zlo, obstát proti zlu v sobě, udržet si svobodu) prohospodařit.  

Hned si položíme kontrolní  otázku, nakolik nasloucháme Ježíšovu vyučování (v Katechismu ji nenajdeme): Kolikrát jste si všímali za co vás Bůh nebo Ježíš chválí?  

Není těžké to uhodnout. Dobře víme, za co by nás rodiče chválili  nebo s čím by nesouhlasili – kdyby to věděli. Kdo se zajímá o názory Ježíše, může rozpoznat – a dovolit Ježíši – aby nás pochválil.  Máme umět přijmout pochvalu, máme umět přijmout laskavou kritiku. /16

 

Dávejme si pozor na své  pohanské představy o Bohu. Buďme k Bohu spravedliví a přijímejme jeho laskavou náruč. Nedávejme si do bot připínáky, svět je dost a dost porušený.

 

Budeme-li více chválit druhé, možná jim snadněji dojde, že Bůh není horší než my – nedokonalí lidé.

Možná spíše uvěří, že nás Bůh rád chválí za vše dobré, co se nám daří. 

Objevíme-li to pro sebe – hned se to na nás pozná. 

Jak?

Budeme se víc usmívat. Bude nám víc do zpěvu. Budeme spravedlivější k druhým.

I k nepřátelům. /17 

------------------------

Poznámky:

                  /1   Viděli jste v neděli 26.6. v televizi film: „Vor ze zakona?“ Nechali si jej o sobě natočit „vorové“ – kmotři ruské mafie, nejneurvalejší rváči, jdoucí za mocí a penězi, neštítící se žádného násilí. S vlivem i v cizích zemích. (V Rusku je 50x víc vražd než v Evropě.)

 

                  /2    Ježíš  káral nejlepší „farnosti“, dokonce „město Ježíšovo“ – Kafarnaum (jehož obyvatelé Ježíše na začátku dobře přijali, když před tím zklamaně odešel z Nazareta).

Zamýšleli jsme se kdysi nad tím, že existuje ještě  něco nebezpečnějšího než  hřích sodomských! 

                  /3     Hospodine, Pane náš, jak vznešené  je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

Vidím tvá  nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež  jsi tam upevnil:

Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ  ho slávou a důstojností.

Svěřuješ  mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš.

Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!  (Ž 8,2-10 )

       Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří  v tvář, jako když někdo mluví  se svým přítelem. (Ex 33,11)       

       Izraeli, slyš nařízení  a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu …

K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete …

Bedlivě  je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení,  řeknou: "Jak moudrý a rozumný  lid je tento veliký národ!"  Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? 

A má  jiný veliký národ nařízení  a práva tak spravedlivá jako celý  tento zákon, který vám dnes předkládám?

Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které  jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky. (Dt 4,1n)

 

                  /4     Pokud neporozumím tomu, co napsaný  text říká, pokud nepochopím, co je „za a pod napsanými slovy“, matu sebe i druhé. A s Božím slovem zacházím neurvale.

Při vigilii svátku sv. Petra a Pavla se čte text rozhovor Ježíše s Petrem po vzkříšení. Třikráte se Mistr ptal učedníka. „Petře, miluješ mě?“

Jakým tónem se Ježíš  ptal? Proč se ptal, co tím sledoval?

Dokud nepochopím, jakým tónem mám Ježíšovy otázky číst, abych se trefil, abych nemátl posluchače, nezavedl je na slepou kolej, neměl bych se odvážit druhému Písmo číst.

Nejde o neudělání  chyby (často se svým poznáváním teprve blížíme k tomu, jak věci jsou), ale o zodpovědnost k tomu co nám sám Bůh říká. A že nám vůbec něco říká!

Té  úctě a zodpovědnosti k pravdě  a spravedlnosti Bible říká:  „bázeň před Hospodinem“. 

(Proto by měli při bohoslužbách číst lidé, kteří jsou obdarovaní  k správnému přednesu a jsou dost pečliví k promýšlení textu předem. (Kdo z židů si netroufá, raději si najme zkušeného předčitatele. – To je známkou úcty k Božímu slovu.) 

 

                  /5     „  …tyto věci jsi skryl před moudrými a rozumnými  a zjevil jsi je maličkým“. Slova „moudrými a rozumnými“, byla řečena ironicky. Bůh nemá zvláštní zalíbení v lidech bez vzdělání nebo s nízkým IQ. (Je třeba porozumět, koho Ježíš pokládá za „maličké“.) 

                         Ježíš říká: „Otče, jsi skvělý, je ti cenný  každý člověk. Dokážeš  vyučovat tak, že ti může porozumět i člověk, kterému se nedostalo školního vzdělání.

 

                  /6     Nestačí si přečíst text ze slovníku: jho je pracovním zařízením, umožňujícím a ulehčujícím  práci.

Dokud se nepodívám, jak vypadá, k čemu slouží a nepochopím rozdíl mezi dobrým a špatným jhem, nemohu Ježíšově řeči porozumět. Pro kluka by jho pro dospělého bylo trápením.

 

                  /7     Nejde o matematiku.

Není  šťastné si promítat do svých představ o Bohu naši zkušenost s partnerským a rodičovským vztahem, Bůh se mnou nejedná jako můj táta se mnou nebo jak já jednám se svými dětmi. Ve svém partnerství a rodičovství máme my odkoukávat Boží jednání s námi.

 

                  /8     Příroda chválí  svého Tvůrce neuvědoměle, člověk má  tu výsadu a čest chválit Boha vědomě.  

                  /9     Naše zbožnost má být navenek cudná, neskrýváme svůj vztah k Bohu, ale máme mít dobrou míru vkusu. Modlitba nemá být mnohomluvná – zvláště veřejná. Manželé, kteří se mají rádi, se nemusí navenek pořád cukrovat. Ježíš nás varuje před nebezpečím předvádění a výkonu.

„Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.

Když  se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Při modlitbě  nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí,  že budou vyslyšeni pro množství  svých slov.“ (Mt 6,5-7

                  /10    Prázdniny a dovolená  mají sloužit odpočinku a zážitku. Jsme velice bohatí proti slepým, neslyšícím, ochrnutým … Kdo se umí ztišit a umí žasnout, může vidět, slyšet a zakoušet mnoho krásy a blízkosti.

Pravé  bohatství se nedá koupit, je osobním darem, kdo to ví, je mu do zpěvu. Krása povznáší a narovnává, máme ji za to chránit.                                                         

 

                  /11     Jedno lidové  vyprávění líčí, jak jednou šel Ježíš s učedníky. Když uviděli rozkládající se mršinu lva, apoštolové se s ošklivostí odvrátili, ale Ježíš si všiml: „Podívejte se, jak krásné měl ten lev zuby.“

        Šli spolu dva. Jeden nadával na celý  svět. Druhý se vznášel: „Ale podívej se, jak je svět krásný, kytky kvetou, voní, krásné  mraky plují po obloze, ptáčci zpívají  …“ – vtom „šprc“(!), pták se trefil zrovna na toho škarohlída.

„Koukej, zrovna jeden z těch tvejch roztomilejch ptáků mě posral“, ječel potrefený, kde máš tu krásu světa!?“

„Ale člověče, raduj se …,  představ si, že by lítaly krávy“.  

                  /12     Byli jsme nešikovně vychováváni k „pokoře“, v obavách, abychom si o sobě mnoho nemysleli. Nebo já jsem nějak nakřivo rostl.

V církvi dodneška nejsou oceněni ti, kteří slouží dole.

Několik roků  jsem byl venkovským vikářem (na Moravě  je to děkan). Jeden kolega slavil osmdesátiny. Při bohoslužbě jsem druhou kytici dal paní, která o něj léta pečovala, políbil jsem jí ruku  a poděkoval jí za léta služby pro farnost. Byla úplně zaskočena: „Nikdy se nestalo, že by mi někdo poděkoval.“

 

                  /13    Kterýsi moudrý rabín ještě v době, kdy židé žili ve veliké nepřízni křesťanů ( ještě za Marie Terezie nesměli židé vlastnit půdu a vykonávat řemesla, oženit se mohl pouze jeden ze synů, aby se nezvyšoval počet židovských rodin v říši), přišel s nápadem: Všímejme si, co vše od Boha dostáváme, pochvalme Hospodina 120x denně.  

 

                  /14     Popravdě řečeno jsem za svou službu nezažil, aby mě nadřízený za něco pochválil. (Už v semináři existovalo donášení. I v církvi se mnohdy trpí pomluvy bez vyslechnutí druhé strany a možnosti obhajoby.) 

 

                  /15    Nikodém, člen židovské rady řekl Ježíšovi: „Mistře, víme, že jsi učitel, který  přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ 

        Jeden z předních mužů se Ježíše otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Lk 18,18-19)  

         Ženy nad Ježíšem naříkaly a oplakávaly ho. Obrátil se k nim a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi! (Lk 23,27-28)

 

                  /16     Víme, jak pokřivené  jsou děti, kterým rodiče trpí  lumpárny.

Možná  sami trpíme tím, že nás rodiče a představení  málo chválili.

Nechme se uzdravovat od Boha.

Je to podstatně  lacinější než od šamanů  a „léčitelů“.

      Ježíšova slova určená Betsaidě, Chorazin a Kafarnaum nebyla konečným verdiktem. Víme, že prorocká  slova nejsou pohanskou věštbou (o které  si pohané myslí, že ji – ať děláš, co děláš – nemůžeš změnit). Prorocká slova jsou varováním. (Jonáš prorokoval, že Ninive bude zničeno! Nebylo, ninivští se obrátili.)

 

                  /17     Všimněte si, že řada lidí v kostele nezpívá. Nepatříte mezi ně i vy?

(Řekli jsme si, jak se to dá změnit.)