15. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 13,7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 55,10-11; Řím 8,18-23; Mt 13,1-23
Datum: 10. 7. 2011
Začátek léta přináší  první ovoce, třešně, jahody, borůvky … 

V naší církvi to vypadá podobně, jsou svěceni noví kněží, slaví se primice, lidé si přicházejí pro novokněžská požehnání ...    (Je to ovoce modliteb „za nová kněžská povolání“?)

Co z toho všeho vzejde? /1 

S dětmi se shodneme, že k životu potřebujeme: péči o tělo (to, co dostáváme doma: jídlo, teplo) a blízkost druhých (slovo a náruč).

To dostáváme od rodičů i od Boha. I my se učíme dávat.  

Bůh nám dal velkou výbavu: život (schopnost poznávat a tvořit) a svět.

Navíc nás osobně vzdělává  a nabízí nám další přátelskou pomoc (svátosti).  

Soužití a spolupráce je nemožná bez komunikace (každý manžel a rodič to ví).

Slova a řeč jsou základním prostředkem domluvy.  

Izrael je lidem knihy (Slova Božího). Odtud vychází všeobecná vysoká úroveň  židů (i mravní) a jejich soudržnost. /2 

55. kap. Izajáše je významná. /3  

Spolu s podobenstvím o rozsévači patří k základním (a určujícím) textům.

Škoda, že my tyto texty silně podceňujeme. Místo učednictví a spolupráce (marně) sháníme hotové  „produkty“. /4 

Ježíšova podobenství  jsou třetí vyučovací kapitolou Ježíšova vyučování. /5

Říkáme si, že biblické vyučování je geniální. Umožňuje nám poznávání toho největšího, co existuje. Ježíšovu vyučování porozuměly i ženy, které neuměly číst a psát. 

Podobenství je modelem.  

Podobenstvím o rozsévači se nás Ježíš nejprve ptá: „Jakou půdou chceš být, kolik práce věnuješ porozumění Bohu?“

Slovo může být darem.

Se slovem druhého je třeba pracovat a odpovědět na ně. Přijmout je nebo odmítnout.  

Před týdnem jsme slyšeli zarážející slova: „Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ (Mt 11,27)

Ježíš si váží  nejen nás, ale i sám sebe. Nemarní čas s hlupáky. (Hloupý je líný a zbabělý ptát se a učit se. Nikdo se nenarodí hloupý.)

Ježíš se věnuje těm, kteří chtějí poznávat a růst – věnuje se „maličkým“. 

Vyučování předpokládá  spolupráci. /6 

Je zážitkem si vyzkoušet genialitu Ježíšova vyučování. Skoro každý rok se přimlouvám, aby rodiče nebo prarodiče s dětmi před žněmi vyhrábli na poli trs obilí a na vlastní oči se přesvědčili, kolik stébel vyroste z jednoho zrna a spočítali zrna v jednotlivých klasech a sečetli je. Nejen děti to bude bavit. Nejvíce se naučíme vyučováním druhých. /7 

Nechme děti posoudit, jestli je Ježíš tvrdý, přísný nebo moudrý a pevný, když „nehází perly sviním“.

Děti rozumí slovům: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má“. /8

 

K vysvětlení dětem, jak se tenkrát na poli selo, si můžeme informace sehnat. Každý, kdo ví, jak hřejí kameny na skalce, může dětem vysvětlit, jak to bylo se zrny na kamenité půdě.

Lehce dětem vysvětlíme, jak alkohol působí v lidském mozku, že se člověk potácí, neví, co mluví a nemá nad sebou vládu, co udělají s narkomanem drogy. Větší děti už znají působení virů v počítači. Pomocí dnešních příkladů jim můžeme vysvětlit, že nám ďábel může vymazat důležité informace v mozku a naopak nám nasadit svůj program. /9

 

Ježíš ví, že nám dává veliký dar.

S dary se nešeredí!

Ježíš, tomu, kdo nezpracoval podobenství o rozsévači, neřekl komentář k dalšímu podobenství. (Bez vysvětlení podobenství nikdo neporozumí. Tak mnoho lidí slyšelo další Ježíšova vyprávění, poslouchali a poslouchali, ale nebylo jim to nic platné. Někdy chtěli Ježíše korunovat v Jeruzalémě a nakonec mu napařili na hlavu čepici z trní.

 

„Do které party chceš patřit ty?“ ptá se Ježíš mě i tebe.

„Jakou půdou pro boží slovo chceš být? O jak velikou úrodu stojíš, kolik úsilí a času si na boží slovo vyhradíš? Tolik, kolik na noviny?“ 

Ježíš chce, aby nás poznávání světa i Boha bavilo a těšilo. /10 

------------------------------

Poznámky:

                  /1     Žijeme ve zvláštní  době. 

Novokněží  se dají spočítat na prstech. Raději si to na  církevních slavnostech nepřipouštíme.

Církev se podobá  rybáři, nořícímu do vody háček bez návnady nebo majícímu na háčku něco, o co ryby nejeví zájem. Jsou syté.

Ježíš  ve své řeči o poslání  „rybářů“ o udicích nic neříká, mluví  o rybářích používajících sítě. Máme Kristu pomáhat zachraňovat lidi z otráveného prostředí a nebezpečného živlu zla, který táhne lidi ke dnu.

Rybáři dovedou na ryby vyzrát. S lidmi to tak nejde a nesmí se to, však také nemáme být lovci, nýbrž záchranáři.

Ovšem nelze zachraňovat někoho, kdo neví nebo nechce vědět o nebezpečí. Nebo ty, kteří jen nadávají.

Než  budeme myslet na zachraňování  druhých, naslouchejme slovu toho, který  nabízí nejprve záchranu nám. Záchranář musí  umět „plavat“ v nebezpečném proudu, potřebuje vědět, čeho se držet a jak se orientovat.

 

                  /2     Píšu-li židé, mám na mysli náboženství, ne národ. Kéž bychom my byli Novým Izraelem.  

                  /3     Prvních 11 veršů je zařazeno mezi devět  čtení vigilie Zmrtvýchvstání. Celá  kapitola (13 veršů) stojí za vážné  promyšlení. 

Poddaní si představovali božstva podle svých vládců. Ti byli často svévolní a vybírali od poddaných vysokou daň, vlastně výpalné. Hospodin nabízí svou péči zdarma – jako dobrý rodič. 

Židé se za války v ghetech snažili, pokud to jen trochu šlo, vzdělávat děti. Ne jen kvůli organizování času dětí a jejich důstojnosti. Každá informace, každé porozumění něčemu z toho, co nám Bůh svěřil (svět, sebe, druhého) má smysl i pro věčnost. Tam bude naše „poznávání“ pokračovat a vše dobré z pozemského života se nám bude hodit, budeme mít náskok – v myšlení, v používání rozumu. A v umění mít rád – neboť „poznávání“ není jen věcí intelektu.  

 

                  /4     Sháníme, jak získat co nejvíce milostí, co největší množství požehnání, modliteb, bohoslužeb (a opět – světe div se – odpustků). Některá požehnání pokládáme za účinnější (novokněžská nebo od hierarchů, požehnání ostatky, „Nejsvětější Svátostí Oltářní“, nejnověji evangeliářem). 

Nezáleží na množství  úkonů, ale na naší spolupráci s božími dary.  

 

                  /5     Obsah Ježíšova vyučování:  

1. kapitola: „obrácení“.

Ježíš  vysvětluje proč je obrácení  potřebné a nabízí možnost ověření  si jeho hodnověrnosti (nepřichází  jako reklama ohánějící se „tisíci děkovných dopisů“, ale činí znamení, že je poslán Bohem). 

Po prvním obrácení  je nám dána možnost celoživotního porovnávání si svých názorů a postojů s Ježíšovými názory a postoji.

2. kapitola:  „Horské kázání“.

Ježíš  oceňuje ušlechtilé lidi a zve je k „nové spravedlnosti“ božího království.

(Zároveň  nás obdarovává a slouží nám, abychom měli z čeho dávat.)

3. kapitola: podobenství  o božím království.

 

      V našem poznávání světa (přírodních vědách) používáme řecký způsob myšlení. To je určeno intelektuálům. Jenže každý nepotřebuje k dobrému životu nutně maturitu. Řemeslník může být vzorným manželem, rodičem, křesťanem a jeho práce může být užitečná (raději bych byl zedníkem než dealerem zbytečných krámů).

 

                  /6     Do farnosti přišel nový  farář. Nedělní kázání  se lidem líbilo.

Další neděli vedl farář stejnou řeč. 

A příští  neděli – opět to samé ... 

„Pane faráři, už potřetí jste nám říkal stejné věci …“

„Čekám, až je zpracujete …“  

                  /7     Mnoho toho znáte, máte velkou fantazii, můžete dětem ukázat, jak veliký výkyv stéblo snese, aniž se zlomí (oproti našim komínům, stožárům …), můžete s dětmi žasnout nad službou obilí – dovede „hlínu“ zpracovat na potravu. Kolika lidem prošlo obilí rukama, než se dostalo v podobě jídla na náš stůl? Kolik práce a umu je k dobrému jídlu zapotřebí? Kde všude používáme obilí a mouku? Co našemu tělu obilí dodává? Která jídla máme rádi?

Odpovědi na otázky, které  nedovedeme zodpovědět, se mohou děti dozvědět ve školách … včetně těch, jak naše tělo dokáže mouku zpracovat.

Jakým bohatstvím je pro náš škola. V mnoha zemích může jen jedno děcko z rodiny chodit do školy díky „adopci na dálku“.

Prázdniny nebyly k oddechu dětí, děti musely pracovat na poli, aby se rodina uživila.

Na takovou vycházku s povídáním děti nezapomenou, navždy si budou pamatovat, jak zázračně obilí roste a čeho všeho si Ježíš už jako kluk všímal a využil k vyučování.

 

                  /8    Děti vědí,  že jim maminka ráda na talíř přidá  jídlo, když mají snědeno a naopak sebere talíř s nedojedeným jídlem. Vědí, že ten kdo zvládl učivo jednoho školního roku, může postoupit do vyššího ročníku, kdo složil rybářské zkoušky, může chodit na ryby …

Ukažme dětem na zdi ordinace lékařský diplom našeho lékaře. Jsou na něm podepsáni slovutní  profesoři univerzity, potvrzující,  že náš pan doktor nebo paní  doktorka nejen vyposlechla přednášky, ale složila i patřičné zkoušky a ovládá nutné dovednosti léčit.

Budeme tak děti připravovat na ověřování pravého od nepravého v životě, aby neskočily šarlatánům na špek.   

(Díval jsem se na internetové  stránky esoteriky. Chtěl jsem vědět, kdo vyučuje novodobé šamany. Vše je zastřeno mlhou. Žádná osobní odpovědnost. Pokoutní šeptání, typické pro podomní obchodníky.)

Učme děti přemýšlet. Každý má za poctivou práci nárok na spravedlivou odměnu (děti jsou živené zdarma). Řekne-li si některý lékař za léčení o obálku s penězi, zneužívá svého postavení a vysává nemocného. Špatně dopadne!

Podobnou pijavicí  bývají léčitelé. Šel jsem se přesvědčit: u jednoho stála hodina péče 500 Kč, u jiného 1.600 Kč. K těm, kteří berou tisíce, jsem už nešel. Tvrdí, co vše rozpoznají, a bezostyšně okrádají lidi, kteří mají smrt na jazyku. Objednají své klienty znovu a znovu. Nezarazí je ani, když jejich pacient mezitím zemřel. Uvěřili ve vlastní výjimečnost, nechali se opít vlastní mocí (nazývají ji „pomocí bližním“) a penězi, už nerozpoznávají, že se řítí do záhuby. Jsou podobní pijavicím politickým – ti také uvěřili ve svou výjimečnost a jsou přesvědčeni, že jim za jejich „službu“ patří „patřičná odměna“.

Je zajímavé  si k tomu přečíst:

„Mezi apoštoly vznikl spor, kdo z nich je asi největší.

Ježíš  jim řekl: ,Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.

Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který  slouží. Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala …´“ (Lk 22,24-32a)

Učme děti, že každé vážné prohlášení má mít uvedené: místo napsání, datum, čitelný podpis, razítko a adresu. Učme je, jak se ověřuje dobrá „firma“. Ukazujme jim, jaké ovoce přineslo Izraeli přátelství s Bohem během 4 tisíc let, a jaké ovoce přineslo 2 tisíce let křesťanství. Ukažme jim velikost a jedinečnost křesťanské kultury.

 

                  /9     Je neuvěřitelné, jak naši kamarádi, kteří byli chytří a zakoušeli boží přátelství,  „zapomněli“ na všechnu tu zkušenost s Bohem a zhloupli, když vstoupili do některých politických stran, upsali se podivným firmám nejrůznějšího druhu a dali se do jiných služeb. Kristus pro ně přestal být přitažlivý, už nevidí jeho výjimečnost. Přišli o selský rozum. Nejsou s to rozpoznat velké brambory od malých. (To se týká i fanatismu a ideologizace v náboženství.) 

 

                  /10      Jáchym s Aničkou mi darovali chytrou knížku pro děti „Modrý poťouch“ Miloše Kratochvíla.

Pětiletý  Jáchym mě vyučil, jak to s poťouchy chodí. Ač neumí číst, zná přesně – podle obrázků v knížce – přes 30 rozkmotřidel (ty se dělí na rozhádadla, závistidla, matohlavy a váhadla).

Několik knížek jsem nakoupil a už je rozdávám a čtu je dětem. Děti si vymýšlejí  další jména poťouchů, kteří nás trápí  a ponoukají a my si pak – pod jejich vlivem, jako pod vlivem drog – kazíme vztahy.

 

Toníkovi ještě  není osm roků. Přinesl jsem mu dost složitý  dřevený hlavolam. Ani ne do 15 minut jej uměl i složit.