Poznámky na neděli 2. října 2011

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
V Letohradě slavíme svátost dospělosti
Hledaný citát: Jan 14,23-29 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání

Datum: 2. 10. 2011
Příprava k biřmování - Bohoslužba slova
 

Naše roční příprava na biřmování vyvrcholí. V neděli budeme slavit Vaši slavnost křesťanské dospělosti. /1

Biřmováním nic neskončí, ale začíná. V neděli se nestanete naráz dospělými, dozrávání k dospělosti je procesem na celý život. Jednat dospěle vyžaduje činy, je to neustálá práce, svátostí biřmování budete k této práci vybaveni.

Každé přijetí  božích darů (každá svátost, každé další setkání s Kristem) je otevřením dalších dveří k novému obdarování. Záleží pak na nás, jak každé nové poznání a každý dar, novou výbavu, využíváme.  

Při dnešní bohoslužbě  vyjdeme ze dvou biblických míst.

V prvním si připomeneme mladého Jákoba, odchází z domu, jde si hledat nevěstu (musí si ji vysloužit, zasloužit, potřebuje dozrát k odpovědnosti) odchází do služby (Dříve u nás často již 12leté děti odcházely do služby. Jákob byl ale zřejmě starší).

Vy jste v podobné situaci jako Jákob, pomalu odcházíte z domu a stavíte se na vlastní nohy.  

Druhým místem z Písma bude setkáni Ježíše s prvními učedníky. Vy jste v podobné situaci

Chcete být Ježíšovými učedníky, chcete s ním zachraňovat druhé lidi. 

Ale nejprve si trochu připomeňme, jak veliký kus cesty jste už ušli, co už znáte, jak velkou výbavu do života dostáváte.   

Většina z nás měla veliké štěstí, od narození zakoušela velikou péči rodičů ...

Později nám docházelo, že máme asi pro rodiče velikou cenu – když se o nás tolik starají a dávají nám přednost před sebou. Později jsme potkávali cizí děti strádající zájmem rodičů. Dnes už víme, že láska našich rodičů není samozřejmostí.  

Většina z nás měla navíc štěstí, že jsme odmala slyšeli doma, v kostele, i na náboženství, že existuje ještě někdo, kdo sice není vidět, ale kdo vymyslel celý svět. Kdo si přál i nás, těšil se na nás, očekával nás, a komu na nás záleží víc než našim rodičům a počítá s námi navždy. /2 

Jste dost chytří, abyste objevili, co je největším bohatstvím - máme-li okolo sebe lidi, kteří nás mají rádi. To není samozřejmostí. Budete v životě potkávat dost lidi, kterým se takového bohatství nedostalo … 

Od dětství víte, že  život není úplně lehký. (I děti mají svá trápení).  

V úterý jsme navštívili Krakov - krásně královské město, po staletí budované. Ale také krutě zkoušené vojsky nejen tatarskými, ale i „křesťanskými“.

Předtím - v pondělí - jsem si dovolil vás provést oběma nacistickými likvidačními tábory v Osvětimi. (Kolik pokřtěných lidí asi přispělo k té zrůdné mašinérii? Ne všichni zabíjeli, někdo jen psal na stroji rozsudky smrti, někdo jen řídil lokomotivy vozící transponované do koncentráků, někdo jen odvedl dobrou práci na stavbě krematorií, někdo jen vyráběl B -cyklon na hubení hmyzu a potkanů …)  

Je dobře, že se ptáte, jak se něco tak zrůdného mohlo stát a zda se něco takového může opakovat – budeme o tom všem ještě mluvit.  

Vy, kterým ještě není  dvacet let, procházíte nelehkým obdobím. Je pracné objevit své místo v životě, svou cenu, své povolání, svého partnera. (Sám bych se nechtěl do doby mládí vrátit.)

Ale nemusíte se příliš bát, miliony mladých lidí dobře obdobím hledání prošly.

My navíc víme, že na nic nejsme sami.  

Připomenu - nám už známé - biblické vyprávění o Jákobovi.

Jákob utíká z domu, je tam nedýchatelno. Táta má raději Jákobova bratra, který Jákobovi dokonce vyhrožuje zabitím. (A Jákob sám se dopustil podvodu.)    

1. čtení:

              První noc na útěku měl Jákob sen. Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. 

Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.

Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil."

Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!"

Jákob se tu zavázal slibem: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."

A Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. (Srov. Gn 28,13-29,1

„Víra“ je důvěřujícím vztahem. Nelze ji předat druhému. /3

Proto Hospodin říká  Jákobovi (i nám): „Slyšel jsi doma, že jsem tvému tátovi a dědovi byl pečujícím Bohem. Udělali se mnou dobrou zkušenost. I tobě nabízím své přátelství, ochranu a péči.“  

 

A Jákob po procitnutí  ze spánku řekl: „To bych byl blázen, abych tak výhodnou nabídku nepřijal…“  

Vzpomínáte, co jsme si říkali o „Jákobově žebříku“.

Žebř (schody ziguratu) je možností poznávat Hospodina, žebř dosahuje až do nebe. Tak vysoko nedosahuje žádné jiné naše poznávání. /4 

V rodině, od prvních dětských krůčků, poznáváme svět. (
Rodina je nejdůležitějším místem vzdělávání a výchovy.)

Pak od první třídy vystupujeme po dalších stupních vzdělávání …

V rodině, v kostele, na náboženství, můžeme slyšet: „Sám Bůh se nám dává poznat.“ /5 

Jákobe (Izraeli – křesťane, biřmovanče) můžeš vystupovat k  poznávání Boha.

Naučíš se rozlišovat dobro a zlo, spravedlnost od nespravedlnosti. Naučíš se jak „chodit s Bohem“, co je třeba k přátelství a dobrým vztahům s lidmi i s Bohem). 

Takové poznání nám školy nenabídnou.  

Kdo jsou andělé vystupující  a sestupující po žebři k Hospodinu?

Anděl je posel.

Učitelé všeho druhu, rodiči počínajíc, se nejprve sami něco naučili - vystupovali k poznávání a pak nás učili, jak se chovat a jednat.

Poslové boží jsou ti, kteří vystupují k poznávání Boha a pak sestupují k nám a vyprávějí, co „nahoře“   uviděli a objevili. 

Posly božími jsou Abrahám, Jákob, Mojžíš, proroci … naši rodiče a další a další, kteří nám o Bohu pravdivě vyprávějí. 

Kde najdeme „Jákobův  žebřík“? 

Je to celé poznání, které nám nabízí Hebrejská bible (Starý zákon).

Židé mají 613 moudrých rad k pěknému, bohabojnému životu. /6

/4   Lidé objevili úžasné věci okolo nás. Na našich školách máte možnost studovat nejrůznější obory lidského poznání a dovedností, vědu i umění. 

(Z toho, co vidíme, je nejsložitější člověk – především jeho myšlení a uspořádání - tím se zabývá filosofie, psychologie, sociologie, …)

Ale poznávání Boha je ještě větší.  Ale ani běžná vysoká škola nebo umělecká akademie nenabízí to největší poznání  - o Pánu Bohu.   

 

K bezpečnému silničnímu provozu nestačí výzva: „Jezdi ohleduplně“, potřebujeme řadu pravidel. K pěknému soužití nestačí rada: „Miluj svého bližního“, Hospodin nám ve své péči dává pro život řadu cenných rad.

Sám Ježíš mluví  o jejich nezbytnosti. /7 

2. čtení (o začátku učednictví prvních apoštolů):

Druhého dne po Janově ponoření Ježíše do Jordánu byl Jan Ponořovatel s dvěma ze svých učedníků.

Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."

Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.

Když se Ježíš  obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"

Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)." Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Skála (Kéfas - Petr)."

Druhého dne se Ježíš  rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"

Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."

Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?"

Filip mu odpoví: "Pojď  a přesvědč se!"

Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý  Izraelita, v němž není lsti."

Natanael mu řekl: "Odkud mě znáš?"

Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě  pod fíkem."

"Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."

Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší."  A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka." (Jan 1,35-48)

 

 

Dlouho jsem nerozuměl slovům: „… andělé Boží budou vystupovat a sestupovat na Syna člověka“.   

Ježíš nepoužívá ve svém vyučování definice jako naše školy, ale obrazy a podobenství (modely) .

Řekl: Jsem pastýř, kvočna, chléb, dveře, cesta … 

Až když jsem víc porozuměl vyprávění o Jákobově žebříku, konečně se mi rozsvítilo. („Bez porozumění Starému zákonu neporozumíme Kristu“, řekl veliký biblista sv. Jeroným.)

 

„Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje“ pouze(!) „k nebesům“.  Jákobův žebřík je užasnou možností poznávat Boha, porozumět mu, ale Jákobovým žebříkem naše poznávání nekončí.

Ježíš je dalším žebříkem. Vyšším než ten „Jákobův“.

(Když náš žebřík nedosahoval kam jsme potřebovali, chlapi na něj navázali další žebřík.

Vy už studujete na vyšších školách, které navazují na vaši dřívější školu.)  

Ježíš nám ukazuje Boha tak, jak jej žádný jiný člověk nemůže znát. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.“ (J 1,18

Máte štěstí, že se už léta s Ježíšovým žebříkem seznamujete.

Přeji Vám odvahu vystupovat po Ježíšově žebři vzhůru, přijmout Ježíše jako největšího Učitele boží moudrosti, jako nejbližšího Přítele, jako Mistra umění krásného života.  - I to je vše procesem, postupným poznáváním a získáváním dovedností jednat podle Ježíše. („Víra“ je poznáváním, vztahem a spoluprací.

K porozumění Bohu potřebujeme znát jeho názory,

ke spolupráci s Bohem potřebujeme vědět, jak si naši práci představuje.)  

Dříve se říkalo: „Život je jako žebřík ke slepicím - krátkej a po … (pošpiněn trusem)“.

Ježíš nám nabízí  nejvyšší žebřík - dosahující až do nebe!  

Ukazuje nám kým jsme. Skoro každý měsíc při farní mši křtíme a vysvětlujem si, co Bůh obřadem křtu říká: „Jsi mou milovanou dcerou.“

         „Jsi mým milovaným synem.“   

Víme, že jsme z královského rodu, jen se potřebujeme naučit jednat se sebou a s druhými jako ti, kteří vědí o ušlechtilosti, důstojnosti a vznešenosti své i druhých. (Ani sebevětší selhání nás o ni nemůže připravit, neboť jsme ji dostali od Boha. ).   

 

Jestli přijímáme pozvání  žít jako boží milované dcery a milovaní synové  boží, pak je poznávání Boha nejen velice zajímavé a krásné, ale je také potřebné k tomu, abychom svým životem zpodobňovali boží lásku a péči ke všemu stvořenému a ke každému dobrému dílu člověka.

 

My se nemusíme spokojit jen s „Desaterem“ (ani židé se s ním nespokojí). Ježíš nám dal další moudré rady do života.  

Nebe nevytváří nebeská  muzika, nebeská kuchyně nebo zvláštní klimatizace, ale krása vztahů, nejen vztah Boha k nám, ale náš vztah k Bohu a k druhým nebešťanům. V nebi nemůže být nikdo, kdo nepřijal Ježíšův životní styl, jeho způsob jednání, mluvení i myšlení. Od Ježíše potřebovali získat jeho moudrost a ušlechtilé jednání Abrahám, Jákob, Mojžíš, proroci, Jan Baptista i Ježíšova matka se svým manželem, apoštolové a jejich rodiny. Všichni, kdo touží po nové spravedlnosti, všichni nebešťané.

 

Každému z nás je zdarma nabízeno Ježíšovo vyučování (učedník je veden jinak než student, to, co slyší, se snaží si osvojit v novou dovednost).  

Přeji Vám odvahu vystopovat po příčelích Ježíšova žebříku, po stupních Ježíšova vyučování. 

Jen Vás chci upozornit na jedno nebezpečí.

Při Ježíšově vyučování  nejme schopni překročit ani jeden příčel na žebříku nebo přeskočit ani jeden schod. (Všimněte si, jak velký schod je pro malé dítě. Víte, že ve škole u některých předmětů neporozumíme další vyučovací lekci bez zvládnutí lekce předešlé.)

 

Dejme si pozor - jsme začátečníci! („Jste jen učedníci, nehrajte si na Mistra“, říká  Ježíš.) 

I apoštolové nám připomínají, jakých chyb se dopouštěli, některé Ježíšovy vyučovací lekce nezpracovali dostatečně a pak se jím to vymstilo – říkáme si o tom v kostele.

 

Prosím Vás, neberte si příklad z toho, co my starší děláme špatně.

Všímejte si Ježíšových „přikázání“, které opomíjíme.  

Přejeme Vám, abyste byli pečlivějšími a věrnějšímu Ježíšovými učedníky než my. Snad jsme Vám něco dali, ale těšíme se, že i my se od Vás něčemu naučíme.  

Neobrátíme-li se pečlivěji a věrněji ke Kristu a jeho životní moudrosti, nezachráníme naši civilizaci. 

Nechte se naplňovat Duchem Božím a jeho dary. Učte se s nimi hospodařit.  

Snad nás Bůh ještě  ponechá ve své službě s možností dorůstat … 

Nabízím Vám některé  texty z Písma, které jsme v církvi dostatečně nezpracovali a nepřijali do svého života. V dalších hodinách pro mládež (zván je každý) nebo biblických hodinách se jim budeme také věnovat. /8

 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Připomínám - dospělost stojí  na vlastní odpovědnosti.

Víte, že židovské děti procházejí  ve 13 letech zkouškou dospělosti.Veřejně  čtou v synagóze z Tóry. Nejde jen o předčítání. Od pěti let se učili rozeznávat dobro a zlo, spravedlnost od nespravedlnosti a pravidla budování vztahů. Znají „přikázání“ a přijímají odpovědnost za sebe.

(Otec při té  slavnosti děkuje Bohu za to, že své  dítě dovedl k rozlišování dobrého a zlého a k jeho vlastní odpovědnosti.)

        Psychologové říkají,  že u nás  63% lidí nepřekročí osobnostní  hranici třináctiletých. Mozek mají  dostatečně vyspělý, jsou schopni zvládnout i náročné  zaměstnání, ale nepřijali zodpovědnost za sebe (za své  jednání, za svá slova a za své myšlení.) Nepřiznávají chyby. Nejsou schopni trvalých vztahů, nejsou schopni přijmout odpovědnost za druhé – nejsou schopni manželství. (Teď probíhá ostuda s MUDr. Bartákem, vystudoval medicínu, mozek mu funguje, ale jedná s druhými strašně, je neodpovědný za své jednání – lže a vykrucuje se.)

Naše veřejnost diskutuje od jaké věkové hranice děti právně  postihovat za jejich zločiny, ale neumí  se postarat o výchovu dětí  ke spravedlnosti. Trestem se nic nespraví, jen se naplní  vězení.

 

                  /2     Rodiče vyprávějí  dětem kým pro ně děti jsou (veškerou péčí, nejen slovy). Vyprávějí dětem také  kým jsou rodiče pro děti.

Podobně  nám Bůh vypráví a dává  zakoušet (celou svou péčí), jakou cenu máme pro něj a kým je on pro nás.  

                  /3     Vy nemůžete tolik důvěřovat mým rodičům jako já. Vy jste s nimi neudělali tak velkou zkušenost jako já.

Druhý  mně může říci: „Ten a ten je důvěryhodný“, ale já  sám si potřebuji jeho důvěryhodnost  ověřit, musím jít s ním kus cesty. Tak se ověřuje budoucí partner.  

 

                  /5     My sami k Bohu nedohlédneme, nedosáhneme k němu ani sami nedojdeme. A i kdybychom jej viděli očima, co bychom mohli poznat o jeho vnitřním světě, o jeho myšlení? Vždyť ani o člověku se mnoho nedozvíme jen z vnějšího pozorování, až když sám o sobě upřímně vypráví, můžeme poznávat jeho vnitřní svět.

Bůh nám vypráví  nejen kým jsme pro něj, ale vypráví  nám také kým je on pro nás. 

„Pro tebe jsem stvořil svět, pečuj o něj a střež jej před zlem (i vlastním).“

Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl  život věčný. (J 3,16)

V „Desateru“ Bůh říká:  „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já  jsem tě zachránil a vyvedl z otroctví.

Budeš  svobodný, nebudeš na někom nebo na něčem závislý (ani na nějakých „božstvech“, jako jsou moc, peníze, sláva, návykové látky nebo jiná otroctví).

Budu o tebe pečovat, budeš  dost bohatý, abys neměl potřebu krást z cizí peněženky, z cizího talíře nebo cizí postele.

Dopřeješ-li si mou péči a dáš-li na mě, nebudeš po ničem nezřízeně dychtit“ (10. přikázání v Bibli). (Srv. Ex 20,1-17

                  /6    České slovo „přikázání“ poněkud zavádí  rozkazem, příkazem. Bůh nám nic nerozkazuje, nabízí  nám a je na odpovědnosti každého jak s jeho radou - darem - hospodaříme. Ani spravedlnost, natož láska, se nedají přikázat. Biblická „přikázání“ jsou ukazateli k pěknému životu.

 

                  /7     Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné  písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,17-19)

 

          /8   

I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo.

Vaši synové  i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.

Rovněž na otroky a otrokyně  vyleji v oněch dnech svého ducha.  (Jóel 3,1-2)   

Anděl odpověděl Marii: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.  (Lk 1,35)

Já  vás ponořuji do vody k obrácení; ale ten, který přichází za mnou …, vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.  (Mt 3,11)   

J 7,37     V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně

                 a pije!

Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“

To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.

Dosud  totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

 

J 14,12   Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. 

                       (Proč neunesli? Protože máme i my - nejen apoštolové - mnoho předsudků!) 

         13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do  veškeré pravdy,

                  neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. 

J 14,26 (najít další)    Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,

                    ten vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám  řekl. 

   (Duch nás naučí a připomene  - ne udělá za nás  -  připomene a naučí.

Ptejme se, jak to dělá  a co máme dělat my.

Duch nám nebude připomínat to, co neznáme.

Potřebujeme si udělat pořádek, potřebujeme vědět, co dělá Bůh a co je v našich silách – to za nás

nikdo dělat nebude. ) 

J 14,23 (najít předchozí)   Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj  Otec ho

               bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

        24  Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.  

J 14,15   Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání

J 15,7   Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

     Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já

      zachovávám přikázání svého Otce a  zůstávám v jeho lásce.

     Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

 

J 17,3   Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi  poslal,

  Ježíše Krista.

    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo  zachovali.

  17  Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. 

J 7,37   V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal:

              "Jestliže kdo žízní, ať  přijde ke mně a pije!

      38    Kdo věří  ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, 

       To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.

       Dosud totiž Duch svatý  nebyl dán, neboť Ježíš  ještě nebyl oslaven. 

Jan 16,12  Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.

13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude

       mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí  vám, co má přijít.

14  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. 

 

Ř 8,26  Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se

              modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá  nevyslovitelným lkáním.

     (27  Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté

             podle Boží vůle.) 

Mt 13,26   … kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou,

                 třetí třicetinásobnou."