Poznámky k neděli 19. února 2012
Hledaný citát: Mt 25,28 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníPokračujeme v cyklu úvah o Večeři Páně.
XV. VEČEŘE PÁNĚ – CHLÉB K ŽIVOTU VĚČNÉMU
V druhé polovině 6. kapitoly Janova evangelia už Ježíš mluví o
„chlebu života“ v užším slova smyslu.
Ježíš ve svém daru Hostiny („To konejte na mou památku“) vychází
z našich zkušeností. Víme, co pro nás v rodině znamená nedělní oběd
(když se vydaří). Už děti vnímají kuchyni své maminky a bezpečně
vědí, že to není jen otázka ochucení jídla. Zakouší jedinečnost
lásky svých rodičů … Máme zažité, že když jsme se přitulili
k někomu, kdo nás má rád, bylo nám dobře.
Když jsme se sešli u babičky, pokaždé pro nás měla něco na zub. Bylo
veselo, děda vypravoval, hráli jsme si s bratranci a sestřenicemi. Nikomu
nemusíme vysvětlovat, že to bylo krásné.
Někdy voláme svým přátelům: dlouho jsme se neviděli, už to nemůžeme
vydržet, přijďte.
Na stůl pak neseme, co máme doma nejlepšího.
Toto vše Ježíš se svými blízkými prožíval a použil pro svou Hostinu.
Lehko si můžeme představit, jak stoloval se svými přáteli. /1
Židé při některých svých slavnostech nechávají volnou židli pro
Eliáše. Pokud nepřijede tentokráte, doufají, že třeba příště.
Podobně očekávají příchod Mesiáše.
My věříme, že hlavním hostitelem je Ježíš a že je s námi. Nemusíme
závidět apoštolům, že mnohokráte seděli s Ježíšem u stolu. I my jsme
zváni.
Význam Eucharistie je závažný a není lacinou záležitostí. (Dobře
víme, že nestačí jen zbožně polknout nebo chvíli klečet, ale vstoupit
do přátelství. Na přátelství odpovědět svým přátelstvím.
A chceme se také mít k práci, vidíme, kolik toho ve světě
„hoří“.)
Bůh se hlásí k odpovědnosti za svět. Nezanevřel na nás za to, jak jsme
svět poničili. Ježíš si nás vzal na starost, víme, jakou zvýšenou
péči nám věnuje. Ježíš si také vybírá své pomocníky a vybavuje je
pro službu.
Vážíme si, že si Ježíš vybral také nás. (Nepokládám za náhodu,
že jsem se narodil ve 20. století a v křesťanské kultuře. Mohl jsem se
také narodit jako zneužívaná otrokyně kdožví kdy.
Dostali jsme víc než jen jednu hřivnu. Dary nás nesvazují, ale zavazují.
Když někdo zdědí nebo dostane dům, pole, firmu, peníze nebo různé dary
a schopnosti, ví, že dary nedostal k lenošení nebo kšeftování, dary
mají sloužit, mají přinášet další dobrodiní.)
Ježíš pro nás nemá v první řadě práci, ale osobní a důvěrné
přátelství. To roste z porozumění a blízkosti. A také vede ke
spolupráci, ke sdílení a dávání. Přátelé si říkají: „Jsem tu pro
Tebe. Jsem Tvůj“.
„Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás
nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán.
Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem
slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a
ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a
Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.“ ()
Evangelista Jan na rozdíl od ostatních evangelistů nepopisuje průběh
Večeře Páně, ale ukazuje, k čemu Ježíšova hostina slouží a co
v nás působí. Jan porozuměl svému milému a váženému příteli
nejvíce. Uvádí dva základní účely Ježíšovy hostiny. Apoštol Pavel
popisuje třetí.
Postupně si jich všimněme.
V této kapitole si je stručně představíme:
-
POKRM K VÝSTAVBĚ NOVÉHO ŽIVOTA
Jen Bůh je věčný, a jen ten, kdo je mu podobný, může žít věčně. Jen
z něj můžeme obdržet věčný život. Jen Bůh je dárcem, zdrojem a
obnovitelem života. Blízkost a přátelství nás ovlivňuje.
Ježíš říká: „Já jsem chléb života. Kdo z něho jí, nezemře,
živ bude na věky. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a
já ho vzkřísím v poslední den.“
(Srov. )
Ježíš si nás získal. A to, co v nás „počal“, co v nás začalo,
posiluje, povzbuzuje a živí v nás svou hostinou. (Dobře víme, co pro nás
třeba znamenalo, když nás doma po nějakém průšvihu pozvali k jídlu.
Nebrali jsme to jako samozřejmost.)
Z přátelství, které Ježíš do své hostiny vložil, se vytváří a
roste náš nový způsob života.
Žijeme nejen duchem své pokrevní rodiny, ale i Duchem rodiny Boží.
Ještě bude příležitost si všimnout, co můžeme učinit pro to, aby
nás mohl Ježíš uvést do plnosti života. Jak se připravit, abychom mohli
být vzkříšeni.
V podobenství o hřivnách se dostane jiného ocenění přičinlivému a
jiného drzému lajdákovi:
„Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný,
ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“
„Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť
každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to,
co má.“ (Srov )
- SJEDNOCENÍ S JEŽÍŠEM
O chvále přátelství bylo v literatuře napsáno mnoho krásného.
Své přátele pokládáme za jeden z největších darů od Boha.
Ježíš je výjimečným přítelem. Tak jako my nemůžeme naplnit
očekávání druhého člověka, tak ani žádný smrtelník nemůže
úplně naplnit touhu našeho srdce. Ježíš nám rozumí jako nikdo jiný.
Mně je velice blízký Mahátma Gándhí, pokládám jej za největší
osobnost 20. století. Rád bych, aby mě počítal mezi své přátele.
S některými jeho názory nesouhlasím, ale to nehraje v mém vztahu a
obdivu podstatnou roli; každý jsme vyšli ze své kultury.
Ježíš žil dříve než Gándhí, také jsem se s ním nikdy neviděl
tváří v tvář, ale u Ježíše jsem zatím nenarazil na nic, co by pro
mne bylo nepřijatelné nebo podivné. Jeho blízkost je naprosto výjimečná.
To se dá vyzkoušet.
Ježíš, který je největší osobností, jaká kdy žila, nám
nabízí: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v
něm.“ ()
O manželích Písmo říká: „Budou jedno tělo a jedna bytost“. (Srov.
)
Ježíš nám rozumí víc než náš partner, víc než my sami sobě.
Ježíš nás objímá, prostupuje.
(My říkáme „přijímání“. To je ale slabounký výraz nevystihující
to, co se při tomto setkání děje.
Navíc: kdo koho přijímá?
Latina říká communio – sjednocení, spolusjednocení.)
Sjednotit se znamená osvojit si Ježíšův způsob života. (Proto
v eucharistické modlitbě prosíme Ducha svatého, aby nás proměňoval do
Ježíšovy podoby, abychom čím dál víc přijímali Ježíšův způsob
myšlení, mluvení i jednání.)
„Prosím tě, Otče, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v
tobě, aby i oni byli v nás“. (Srov. )
Ježíš je také naším prostředníkem k Otci. „Jako mne poslal živý
Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze
mne.“ ()
„Mým pokrmem je konat to, co si přeje Otec“. (Srov. )
K vysvětlení tohoto procesu a stavu nám Ježíš dal vynikající model v
podobenství „o kmeni a ratolestech“. /2
Představme si, že bychom říkali místo „jdu k přijímání“ („jdeš
k příjímání, půjdeš k příjímání, chodím k příjímání,
…“), jdu na setkání s Ježíšem, chci se setkat s Ježíšem,
toužím se sjednotit s Ježíšem.
3 . SJEDNOCENÍ S DRUHÝMI
Z vlastní zkušenosti víme, jakou roli může hrát přítel v našich
vztazích. „Sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělená bolest,
poloviční bolest“. Přítel nám může být velice platný; při
seznamování, při práci i zábavě, při hledání pomoci, v nouzi, při
nedorozumění s druhými nám může posloužit i jako tlumočník a
prostředník.
Jen s druhými můžeme být obrazem Božím (Bůh žije ve společenství a
v krásných vztazích).
Ježíš vždy dával lidi dohromady. Mezi jeho učedníky se sešli
nejrůznější lidé, i ti, kteří by se možná dříve mezi sebou pobili,
kolaborantští výběrčí daní pro okupační moc a teroristé,
provinilci i lidé ctnostní. Proto na Ježíše vztahujeme text o božím
služebníkovi z , který přináší novou spravedlnost k novým
vztahům. /3
Jestli boží království pro nás znamená uspořádání sebe a
vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel, jestli jsme Ježíše
přijali za svého Přítele, Bratra, Učitele, Mistra a Pána, pak můžeme
lépe rozumět sobě a druhým. Od něj se můžeme naučit i řešení sporů
s druhými.
Ježíš může být svorníkem a prostředníkem ve vztahu mezi manžely i
mezi ostatními lidmi.
Víme, co s námi udělá dobré jídlo a dobrá nálada u našich stolů.
Rozumíme-li řeči Ježíšova stolu a necháváme-li na sebe působit jeho
přátelství, stáváme se svědky toho, že čeho nejsme v našich vztazích
schopni my, to je možné u Boha.
Apoštol Pavel nám připomíná:
„Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi
Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle
Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť
všichni máme podíl na jednom chlebu.“
()
Připomínám, co jsme si říkali o nevěstě Ženicha, být nevěstou
znamená spolupracovat s druhými.
Ježíš nás dává dohromady víc než trenér, sbormistr, dobrý šéf,
dirigent, režisér, hlava rodiny.
Přivádí nás k druhým nejen nějakým obřadem, ale podstatně,
bytostně, zvnitřku nás prostupuje a posiluje.
Mluvili jsme o židovském lámání chleba – bylo rituálem
vytvářejícím silné, bratrské společenství „na život a na smrt“.
Ježíš nás zve k účinnějšímu rituálu. Jeho hostina v nás vytváří
mnohem bližší a pevnější přátelství. To stojí nejen na jeho
moudrosti, ale i na jeho lásce a věrnosti. Jeho láskou žijeme a jsme
uzdravováni.
Účastí na stolu Páně, „jezením a pitím“ si z nás Bůh vytváří
nové pozemské (viditelné) Ježíšovo tělo (sloužící, obětavé,
vydávající se k záchraně dnešního světa). Eucharistie slouží
k tomuto účelu.
I to si můžeme vyzkoušet. „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“. ()
Všimneme si jednotlivých prvků ještě podrobněji v dalších
kapitolách.
Poznámky:
Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od
sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem
vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese
hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně,
bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a
spálí.
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete,
a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a
budete mými učedníky.
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé
lásce.
Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako
já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla
plná.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval
vás.“ ()
Na něm spočine duch Hospodinův ... Jeho bedra budou opásána spravedlností
a jeho boky přepásá věrnost. Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s
kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý
hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata
budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude
hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené
dítě.
(Srov. )