Příprava k biblickým textům na neděli 29. dubna 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1J 3,1-2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12; 1 J 3,1-2; J 10,11-18
Datum: 29. 4. 2012
1. a 2. čtení jsou krátká. Kdo je vezme vážně, mnoho se v jeho životě změní. /1
 
Už „starý zákon“ zná dobrého pastýře. /2
Zákaz zobrazování Boha, vyjednávání Abraháma s Hospodinem o Sodomu, zápas Jákoba a Mojžíše s Neznámým, pře Joba s Hospodinem …, židům pomohl nesklouznout k sentimentální a pokleslé představě o Bohu.
 
Náš obraz dobrého pastýře je často vyprázdněn, ochočen a komercializován ...
Evangelia svědčí, že Ježíš žil v náročném životě. /3
 
Proč kosteloví lidé vůbec kupují podvodné pouťové obrázky dobrého pastýře? Nevšimnou si, že jsou prolhané? Proč svým dětem kazí vkus a svádí je ke scestnému myšlení?  
 
K objevu Ježíše (nebo Boha) jako dobrého pastýře nelze dospět tím, že budeme opakovat slova nějaké autority. /4
 
Židé přemýšlí o Bohu, zápasí o porozumění „Nevyslovitelnému“, aby k Němu nacházeli cestu.
Stále promýšlí např. zkoušku Abrahámovu.
     Jeden rabín se ptal: „Byl Abrahám trestán příkazem k obětování Izáka za to, že Izáka upřednostňoval před starším Ismaelem? Jak k tomu přišel Izák? Co vše musel jeden i druhý prožít?“
     Jiný rabi domýšlel celou tu strašnou událost: „Táto“, říká Izák před horou Mórija, „až to budeš vyprávět matce, prosím tě, dávej pozor, aby nestála u studně nebo na střeše domu“ …
     Další rabi: „Abrahám neřekl Izákovi, že podříznout svého syna nařídil Hospodin. Nechtěl, aby Izák přišel o důvěru v Boha, to raději obětoval důvěru v otce.“
     Jiný: „Jak rozpoznat hlas boží od satanova? Přece satan se často vydává za Boha. Je to Bůh nebo satan , který říká: ,Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!´?
Je to hlas Boha nebo pokušení satana, který pak říká: ,Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej!´?“
     Kniha Jób vypráví o satanovi, zasedajícím v božské radě. Bůh pak na provokační řeči satana použije Jóba jako pokusného králíka, aby drzému a pomlouvačnému provokatérovi dokázal Jóbovu poddanost …
Jak to, že Bible říká něco, co tak úplně není pravda, satan přece není Hospodinovým radním? /5
     Elie Wiesel vypráví, že v Osvětimi rabíni soudili Hospodina: „Pane světa, v Bibli jsi zakázal zabít v jeden den krávu a telátko, ptačí matku a její holátko, aby jeden z nich zůstal naživu. Proč nevztáhneš na Izrael to samé, co jsi nám zakázal při zabíjení zvířat? Vždyť tady jsou denně zabíjeni rodiče a děti? Po třídenním soudu rabíni Boha odsoudili. Ale hned po vynesení rozsudku jednoznačně prohlásili: „A teď se pomodleme k Pánu světa!“
Neupírají-li, že Bůh je dobrým pastýřem, není to ze strachu nebo strkáním hlavy do písku.
 
My jsme všechny otázky předem potlačovali větou ze zpytování svědomí: „Pochyboval jsem o Bohu?
Ti, kteří si otázky kladli, nezřídka opouštěli společenství církve, neboť jim nikdo na jejich otázky neodpovídal.  
Kolikrát byly i děti (nejen židovské) vedeny k zabíjení?
Známe fotografie z židovských transportů i střílení žen a dětí v jámách hromadných hrobů.
 
Naši předkové říkali: „To je pevné jako židovská víra“. A v  době pronásledování evangelíků říkali: „To je pevné jako helvítská víra“.
 
Ideologie (i náboženská) vyžaduje slepou víru a poslušnost autoritě.
Biblické texty nejsou ideologií. Bible, vedle všech svých drsných příběhů, říká s veškerou vážností a odpovědností: „Bůh je dobrý pastýř“. /6
 
Bedlivě pozorujeme současné vzpoury mladých generací proti starým nejen v Evropě. Ale postrádáme u nich nějaký program, jen chtějí bourat. Máme obavy, aby nespokojený dav nepřijal nějakého dalšího falešného vůdce.
Ani církev nevyužívá tento prázdný prostor. Copak Ježíš nepřišel s velikým programem?
Proč našemu bohatému, unuděnému, rozmazlenému a bezpáteřnímu světu nabízíme sladké obrazy Božího milosrdenství a sošku Jezulátka? Copak nemáme nic většího?
 
Bezpohlavní soška Jezulátka nic nevyžaduje. /7
Před pár léty u nás téměř nikdo nejevil o Pražské Jezulátko zájem.
 
Moji rodiče byli také dětmi, ale pro mě jsou důležité jejich fotografie v dospělosti. Rád myslím na jejich moudré věty. Jezulátko nemluví, Ježíš začal učit až ve 30 letech jako zralý muž. Leckterá jeho jediná věta je trefou do černého, může nás i srazit k zemi, jako Šavla. Jeho slova mohou změnit náš život a pomoci uzdravit naše vztahy. Jezulátku stačí „úcta“, další šatičky a korunka.      
 

Nenechám si sáhnout na Malého prince, ale náš svět potřebuje vzor Dospělého. Malý princ je pro mě velikým bohatstvím, ale s Malým princem si nemohu vystačit v boji proti zlu, nepodrží mě u výslechu, v

 kriminále nebo na frontě.

Malý princ se vrátil na svou planetu. Je milovník a mudrc, ale není bojovník a prorok.

Potřebujeme větší program. Ježíš je Dobrý pastýř, má v sobě vše, čeho potřebujeme.

 

Proč my katolíci – oproti židům – býváme často svíčkovými bábami? /8

 

V naší společnosti i v církvi už pomřeli legionáři a účastníci odboje z války. Umírají i účastníci odboje proti komunismu (ne každý zavřený byl odbojářem). /9

 

Mezi námi se naparují zbohatlíci a funkcionáři, kteří druhým nemají co ze svého života nabídnout (někteří poslanci a politici se sice chlubí tituly, ale v životě ničím nebyli).

„Nevěřte politikům, kteří se neumí postarat o svou rodinu, jak by mohli spravovat obec nebo stát?“ říkával Karel Čapek. Neplatí to jen na Karla Marxe.

Totéž může platit u nás církevních funkcionářů. „Pracovat neumím, žebrat se stydím, tak jsem šel na faráře“, jsme někteří ironicky o sobě říkali v semináři.

V naší společnosti se nebývale vyskytuje pedofilie. Nedospělí a zženštilí muži se ověšují cingrlátky, líbí se jim vychrtlé a vyholené ženské – připomínající spíš nedospělé děti.

V církvi je to podobné, v kléru opět letí parádní šatičky, sukně, krajky a šperky.

Předválečné dělnické hnutí kněží z Francie je zapomenuto, na zkušenosti našich kněží z civilního zaměstnání se už neptáme.

 

Ve čtení minulých nedělí jsme si opět všímali, že apoštolové přiznali svá selhání. Zbabělost je pro chlapy jedním z největších sebeponížení.Apoštolové nás obdarovali nejen svým příkladem následování Krista, ale i varováním před chybou, které se sami dopustili. To je nesmírně cenné! Takový dar poučení nám jen tak někdo nedá.

Kolik kněží přiznalo své selhání ve spolupráci s StB?

Židé, kteří přežili šoa, se trýznivě ptají: „Jak to, že já jsem přežil?“ Jedna paní, která před pár léty jediná přežila havárii auta, se ptá: „Jak to právě já …?“

Někteří židé říkají: „Jestli se lidé nepoučí z Osvětimi, bylo to utrpení naprosto marné“.

Rozumím tomu – jestli se já nepoučím z Osvětimi – bylo jejich nepředstavitelné utrpení naprosto zbytečné, jako bych jejich památku a zkušenost trápení hodil na hnůj nebo do popelnice jako něco nepotřebného. 

 

Jestli mě Ježíšova láska a obětavost nezmění – ne to je špatně řečeno – jestli se  já, díky Ježíšově lásce a obětavosti nezměním, jestli s Ježíšem nebudu spolupracovat, pak bylo Ježíšovo ukřižování pro mě zbytečné!! 

 

Přijímám-li Ježíše jako dobrého pastýře, vím-li, že mě Bůh má rád, a vím-li, že lidé okolo mě se snaží mít mě rádi, pak já mám pečovat o to, abych byl milování hodný. (K tomu se někdy vrátíme.)

 

Nejde o získání zásluh, ale o odpověď na jednání dobrého pastýře.

Jde o odpověď, o odpovědnost, o úctu k námaze a velkorysosti druhých.

 

(V sobotu večer budou v televizi dávat film Habermannův mlýn. Vím, že ten příběh je hnusný, nechce se mi na něj dívat, ale bylo by zbabělé si číst …)

 

---------------------

Poznámky:

                  /1     Na stavbě se vše poměřuje od základního kamene, ne od nějakého kamene v hornějších vrstvách zdiva stavby.

Za Mojžíšem i Ježíšem stojí v jedinečné míře autorita Hospodina (slova žádného světce, rabiho nebo funkcionáře nemají tak velikou výpovědní hodnotu).

Mnohokráte o nás platí biblická slova, že patříme mezi ty stavitele, kteří zavrhli kámen, který sám Bůh použil jako kámen úhelný. (Srov. Mk 12,10)  

 

                  /2     Pastýř středního východu žil ve velice chuďoučké krajině. Tráva na jaře rychle vyrostlá tam brzy odkvete a uschne. Zvířata se za rychlé chůze snaží nějaké to suché stéblo rychle ukousnout. Pro nás je neuvěřitelné, jak se tam může dobytek uživit.

Pastýř musel být dobrým hospodářem a musel uhájit majetek a velké území hubené pastvy, proti dvou a čtyřnohým šelmám. Bez nějaké zbraně se tam chlap většinou neobešel, obrana byla často otázkou života a smrti.

 

                  /3     Kdo jste měli někdy ovci v rukách, víte, že ovčí vlna je nepříjemně mastná a že vám ruce nadchnou ne zrovna příjemným pachem.

Ne každý katolík si připustí, že Ježíš asi někdy zabíjel ovci, kuchal ryby, myl si tělo zpocené při těžké práci (bez mýdla si neumyjete ruce tak, aby vám na nich nezůstal určitý pach po rybině nebo lanolinu z

 ovčí srsti). Mnoha lidem nepřijde na mysl, že by apoštolům někdy smrděly nohy nebo bolely zuby.

Děti se při vyučování náboženství ptaly řádové sestry, chodí-li také pan farář na záchod. Sestra nechtěla lhát: „Chodí, …, ale ne tak často“.     

 

                  /4     Do pěti let jsme vzhlíželi ke svým dobrým rodičům téměř jako k božstvu. (Naše maminky vařily jídla, která jsme měli rádi, uhodly naše nemoci i trápení, dosáhly tam, kam děti nedosáhnou. Táta dosáhl dokonce i na skříň, v

 našich očích byl silný a všechno uměl.) Později jsme už viděli také chyby svých rodičů. Pak jsme rodiče přísně soudili, někdy jsme možná měli pocit, že nás nemají rádi … Až později a v

 nové kráse, jsme objevili jejich velikou přízeň.

 

                  /5     My bychom té knize nedali „imprimatur“.

Kniha Jób je úžasná, posunuje tehdejší představy o Bohu dál.  

 

                  /6     Na všechny naše palčivé otázky nenajdeme uspokojující odpovědi. S Bohem lze zažít velice dobré zkušenosti, které mohou převážit ty, kterým nerozumíme. Nejsme hlasatelé utrpení. Na bolest hlavy analgetika neodmítáme, na trápení srdce je používat nechceme. Nebyli bychom Ježíšovi svědkové. 

 

                  /7     Nesnižuji úctu indiánů nebo lidovou víru některých Španělů. Ale my nejsme indiáni, máme za sebou tříbení ohněm ve 20. století, víme, že slabá víra v

 ohni neobstojí. (Španělé ať se kají za svá selhání.)  

 

                  /8     V našich farnostech často bděl nad pořádkem zvláštní typ svobodných slečen. (Dříve nosily staromódní klobouček, háčkované rukavičky a límeček na černých šatech. Významný dominikán Silvestr Braito říkával: „Dlouhé sukně, bledá líčka, jedním slovem katolička“. My jsme jim říkali svaté kozy nebeské, Léon Bloy je nazýval „kropenkovými ropuchami“.

Na jednom kaplanském místě jsem se ptal rodičů, zda si od těchto dam nechají kazit vkus svých dětí.  Nutily totiž děvčata recitovat na májových nemožné básničky „ke cti Naší Nebeské Královny“.

V  některých farnostech jsem se setkal se „svatými muži“, kteří, neméně než kozy nebeské, tyranizovali každého faráře a své bližní.

 

                  /9     Někdo se dostal do kriminálu a dostal přes hubu jen proto, že byl třeba funkcionářem. Jako bojovník se nikdy neprojevil (o to více pak „své rány“ ukazoval na odiv.) Jeden skvělý řeholník, který pak zemřel v

 kriminále následkem mučení, říkával: „Někomu nepomůže ani kriminál. Dopadne jako spolknutá skleněná kulička, jaká vešla, taková vyjde.“