Příprava k biblickým textům na neděli 6. května 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 15,7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 9,26-31; 1 J 3,18-24; J 15,1-8
Datum: 6. 5. 2012
Vinná réva – jeden z krásných obrazů Izraele.
Ušlechtilá, kulturní rostlina. Aby z jejích hroznů bylo kvalitní víno, potřebuje velikou péči, aby byla „nápojem k radosti bohům i lidem“. (Sd 9,13)
 
Podobenství o kmeni a ratolestech je modelem ukazujícím napojení s Bohem, modelem spolupráce
s Kristem.
Jak míza působí ve stromu nebo keři, víme.
Samotný keř bez péče vinaře by byl divoký, o jeho hrozny by nikdo nezavadil.
Vinná réva rodí až po několikaleté péči. /1
 
Co v nás proudí, nebo neproudí? Čím žijeme? Kým žijeme?
 
Dějiny, včetně posledního století, nás usvědčují, že nejme dobrými křesťany, židy a muslimy, hinduisty, buddhisty, šintoisty  (ani demokraty, ani humanisty) /2
 
Jak to, že na trhu u našeho církevního krámku se o naši značku nikdo nepere?
 
Lajdačí snad vinař? Je keř už vyžilý, nepoužitelný, nevýkonný, nemocný, bezmocný? 
 
Není těžké přijít na chybu, ale málokdo si ji připustí. Neproudí v nás míza z kmene.
A jak se to pozná? Podle ovoce. /3
Co mám činit pro to, abych ladil s Ježíšem a nesl jeho ovoce?
Potřebujeme se vrátit a objevit, jak Ježíšovu mízu získat a podržet. 
 
Podobenství o vinném keři patří k poslednímu Ježíšovu vyučování. Ale bez předešlých vyučovacích lekcí mu neporozumíme. /4
Připomenu něco z předešlé Ježíšovy lekce. (Pokud jsme ji nepochopili, nemá smysl číst o vinném keři.)
„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ (J 14,6) /5
To jsou slova do pranice. My je bláhově odkýváme, ale apoštolové se s nimi museli poprat.
(Za takováto tvrzení Ježíš zaplatil svým nepřátelům životem.)
Vyučování mladého učitele náboženství z Nazareta způsobilo poprask. Tvrdil, že Izrael potřebuje náboženskou reformu, neboť kněží a učitelé Hospodinovu („Mojžíšovu“) moudrost potlačili a nahradili ji svým „učením“.
 
Kým je pro mě nazaretský tesař? /6
 
Ježíš si za apoštoly a učedníky vybral pružné lidí (kteří nebyli „majitelé pravdy“, na rozdíl od mnohých náboženských autorit). Nabídl jim své krásné přátelství, odkrýval jim závratné obzory, velikou krásu a radost (včetně legrace). Dali by za něj život (stalo se).
Ježíšovo přátelství bylo náročné, Ježíš učil učedníky myslet a rozlišovat. „Dostávali od něj občas „do těla“, když špatně reagovali, nepřesně mysleli a opakovali náboženské fráze autorit.
Učedníci Ježíše nevyměnili: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (Srv. J 6,60-68) /7
Přesto nebylo pro učedníky jednoduché přijmout všechna Ježíšova tvrzení. Byla převratná. Ti, co „chodí po hlavě“, jsou přesvědčení, že jsou v pořádku.  
 
Ježíš byl úplně jiný než ostatní rabíni. Dovolil si posuzovat, co ladí s Hospodinem a co je zavádějící.
Samozřejmě proti němu držitelé pravdy ostře vystoupili.
Ježíš vedl učedníky krok za krokem svým myšlením a dbal na ověřování pravdy …
Svá tvrzení dokládal mocnými skutky …
Až pak jednou vyslovil převelice odvážnou větu: „Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce. Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? (Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Srv. J 14,9-10)
 
Kdo si takové tvrzení může dovolit?!
A kdo je schopen je přijmout? (Bez náročné práce nejsou koláče.)
 
„Věřte, aspoň pro ty skutky!“ (Srv. J 14,11) Za slovo „věřte“ si opět dosaďme „ověřte si“. /8
Učedníci Ježíšovi slyšeli svého Mistra, viděli jeho znamení a skutky, přesvědčili se, že vše koná z moci boží a ladí s Hospodinem. Viděli, že Ježíš konal větší skutky než Mojžíš a Eliáš.
 
Ale navíc měli další důkaz – i oni uzdravovali a vyháněli zlé duchy!

Věděli, že uzdravují ne svou mocí, ale mocí Boží.

 

Když apoštolům Ježíš řekl:Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím (a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (J 14,12), přitakali mu na základě vlastní zkušenosti. /9

Apoštolové se přesvědčili, že Ježíš pečlivě žije podle „Mojžíše“ a přichází od Boha. Že jeho náboženská reforma je  nutná a osvobozující.

Viděli, že Ježíš umí přesně rozlišit jaká „přikázání“ jsou od Boha a jaká pocházejí z lidské „tradice“, co životu prospívá a co život škrtí a utlačuje. Ježíš je učil správně používat „přikázání“ v

 konkrétních – nových situacích (např. zachovávání soboty, novozákonní „kultická“ nečistota, milosrdenství …).

 

Učedníci si ověřili, že Ježíš je základním kamenem (nárožním, úhelným), na kterém mají stavět a podle něj vše poměřovat. (Ne vždy tak konali.)

Dali Ježíšovi za pravdu, že je víc než geniálním stavitelem „s dekretem podepsaným od Boha“.

Na základě svých zkušeností přitakali Ježíšovým odvážným slovům: „Kdo vidí mne, vidí Otce. Já jsem v Otci a Otec je ve mně.“

Ale přitakat Ježíšovým slovům nebylo pro apoštoly jednoduché. My to už máme o něco lehčí. /10   

 

Apoštolové Ježíšovi přitakali, protože si to všechno osahali.

 

Apoštolové (i my) jsme navíc dostali ještě další kontrolu toho, zda a nakolik si rozumíme a ladíme s Ježíšem: „Začko-li budete prosit ve jménu mém, učiním to …“

(J 14,13-14) /11

 

Snadno si spočítám, že nečiním skutky jako Ježíš a jeho učedníci a moje modlitba není vždy vyslyšena. Jsem pod míru.

To mně zbavuje povýšenosti, která je pyšně přesvědčena – že už ví, jak to je vše správně. 

Ježíš mě ale nesráží, nezahanbuje, neponižuje. Naopak zve mě s úsměvem výš a výš. 

 

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (J 14,32)

 

Na prvním místě mám zachovávat Ježíšova slova. K tomu jim potřebuji nejprve rozumět a pak přijmout.

 

Následovníci některých učitelů jsou poznamenáni svým učitelem a vyučeni od nich, „mají určitou školu“, používají určitý program a dovednosti (filosofové,lékaři, psychologové, umělci, architekti …).

My jsme sice pokřtění, ale nejsme mnoho Ježíšem dotčení, poznamenáni. Citujeme své vlastní „mistry“ (kováříčky“ místo „kováře“).

U nás je vyslovované boží jméno nejčastěji „brané nadarmo“.

I posledních sto let ukazuje, že nejsme dobrými křesťany, židy, muslimy, hinduisty, buddhisty a šintoisty …

Nejen Evropané a Američané, i Japonci, Indové a Arabové, byli velice krutí.

 

Ježíš nám po „Mojžíšově základní škole“ nabídl vyšší školu poznání Boha i modlitby.

Před léty jsem si myslel, že se od Ježíše necháme vyučit umění modlitby. Ale jsem zklamán, každou chvíli někdo přichází s názory a modlitbami všech možných světců i nesvětců, které jsou v

 rozporu s Ježíšovou výukou. /12

 

Přemýšlejme, co obnáší Ježíšovo přátelství.

Kolik nám nabízí ve svém požehnání?

V pozdravení pokoje?

Co vše nám chce předat skrze svou Hostinu?

 

Procházet se rozkvetlým krajem je úžasné. Nechat se nést skvělou muzikou je nepopsatelné. Číst knihy moudrého autora, je veliký zážitek. Setkat se s velikou osobností …

 

Některé osobnosti známé třeba z televize jsme přijali do rodiny. Při osobním setkání nám je ale líto, že oni nás neznají. 

 

Vzpomínáme na své blízké …

„Nejhorší je, že si už s tátou nepopovídám ..“ pravil mladík na pohřbu táty (před deseti léty byl svědkem dlouhého umírání maminky a teď táty).

 

Kdo má děti, ví, jak mnoho na ně myslí.

Říkával jsem si, kdybych tak měl zpovědníka, který by na mě myslel tak, jako já na své přátele. (Bylo to bláhové, povýšené? Kdo může intenzitu našich vztahů změřit?) 

 

Někdo si cení autogramu osobnosti. Od Ježíše nemáme jen autogram, ale celé jeho evangelium.

Myslí na nás víc než my na sebe. Žije námi.

Vymyslel pro nás setkávání, jehož sílu, těsnost, hloubku a výšku ani nejsme schopni pochopit.

„Nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením“, naše srdce je schopno žasnout a otevírat se Bohu.

Vnímat …, žasnout…, otevírat se…, vylaďovat se …, přijímat …,

nechat se obdarovávat…, proměňovat…, vyzařovat …

Zakoušení veliké přízně mě vede k pokoře, k přiznání, že víc dostávám, než dávám. 

 

Proč tolik slov v modlitbách? Naslouchejme. Je čemu naslouchat. Je komu naslouchat.  

 

K působení mízy proudící z kmenu do ratolestí se vrátíme za týden, ale na zkoušku si zatím zkusme všimnout „pozdravení pokoje“.

 

Toužíme po Ježíšově pokoji pro celý svět. Kéž bychom se my a druzí otevírali Ježíšovu uspořádání a spoluvytvářeli jeho království. /13

Při Večeři Páně o Ježíšův šálom prosíme. Chceme jej přijímat a předávat. Chceme být tvůrci pokoje.

 

Ježíšův pokoj není pouhá energie. Je darem přesně vymezeným.

Abych jej mohl přijmout, potřebuji se stále znovu a znovu ladit do Ježíšova životního postoje (jako se ladí třeba housle).

Potřebuji přijít na bohoslužbu srovnán, s očekáváním  toho, co mně Ježíš nabízí.

 

Podmínkou není bezchybný život, „i spravedlivý hřeší sedmkrát denně“, ale ochota k hledání porozumění s druhými a s Bohem. (To je dost veliká práce, která se neudělá sama.) 

Bez veliké touhy dobrat se pokorně omylů a pravdy se to neobejde. /14

 

Ježíš je velice těsně propojen s Otcem …

V podobném propojení chce Ježíš žít s námi ...

 

Za týden budeme o kmeni a ratolestech pokračovat.

 

-------------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Učedník, student, absolvent kurzu prochází zkouškou, je-li úspěšný, získá pověření k činnosti.

„Proste Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ (Srv. Lk 10,2)

O další zpětné zkoušce úrovně Ježíšových učedníků bude řeč: uzdravování a účinnost modlitby.

 

                  /2     Spory řešíme válkou. („Uznejte, že habsburský dvůr si nemůže nechat líbit zavraždění následníka trůnu.“) Putin žádnému okupovanému státu svobodu dobrovolně nedá.

Nactiutrhání a pomluva jsou našimi nejčastějšími hříchy.

 

                  /3     Někdo nechodí do kostela a ladí s Ježíšem – nevědomě s Bohem spolupracuje – vždyť jsme obklopeni křesťanskou kulturou, narodili jsme se do ní, pohybujeme se v

 ní, jsme v ní ponořeni, vyrostli jsme v ní. (Někdo byl navíc křestním rituálem vysloveně ponořen do boží náruče. Někteří z pokřtěných se do náruče už nevrací, nenechávají se v

 ní konejšit, hřát a posilovat. Nepřijali Ježíšův životní postoj. Gándhí nebyl pokřtěn, ale byl velikým učedníkem Ježíšovým.  

 

                  /4     Pokud by někdo zůstal jen u nedělních úryvků z evangelií a Písma, zůstane mu Bible nesrozumitelná. Student matematiky nebo medicíny nemůže zanedbávat přednášky, nevystačí si s

 útržky vyučovací látky. Ale mnoho křesťanů si myslí, že jim stačí myšlenka na den. 

 

                  /5      Různá náboženství mi připadají jako cesty na horu poznání. Ne každá je stejně pohodlná, ne každá vede do stejné výšky. Kdo chce vystoupat nahoru, potřebuje si některou z

 nich zvolit. Cesty nelze míchat, nelze jít kus cesty po jedné a pak kus cesty po druhé cestě. Nelze se nechat léčit každou chvíli jiným lékařem, nelze se nechat vést každý týden jiným trenérem.

Bez učitele a mistra budu poznávat velice pomalinku. Někdo objevil Ježíše jako Mistra nade všechny mistry.

Rozhodnout se pro určitou cestu přináší riziko … Vydat se na cestu je rizikem, ale kdo nevykročí, krní.

 

                  /6     Dokud si Nazaretského poctivě neprověřím a nevydám se s ním na cestu, jen koketuji (dokud nezačnu „chodit“ s tím, kdo se mi líbí, mnoho se o něm nedozvím).

Kdo si neprověří Ježíšovu hodnověrnost, odsoudí se k nepoužitelné, slepé (naivní) víře. Nebude moci být Ježíšovým svědkem.     

Ježíšova slova: „Věříte v Boha, věřte i ve mne“ (J 14,1b), znamenají: „Ověřili jste si, že Hospodin je důvěryhodný (po staletí jste s ním udělali dobrou zkušenost s

 jeho péčí a ochranou), ověřte si i mou důvěryhodnost“.

 

                  /7     Apoštol Pavel byl velikou osobností, ale nechodil s Ježíšem, nedostal od něj tolik „do těla“ jako ostatní apoštolové. Je pro mne záhadou, že řekl: „Bratří, napodobujte mne.“ (Fp 3,17) Proč neřekl: „Následujte Ježíše“? Ale nechci Pavla suverénně soudit. 

 

                  /8     Učili jsme se z Písma, že znamení (zázrak) není senzací, ale solidním darem Boha, který po nás nechce slepou víru. Zázrak víru nevyrábí, ale hledajícímu potvrzuje pravdivost posla a jeho tvrzení.

Učedníci viděli, že Ježíš není lékařem, šamanem, léčitelem nebo kouzelníkem. I setník bez maturity a žena krvotoká, která neuměla číst a psát, usoudili, že Ježíš k

 uzdravování nepotřebuje ruce.

Setník řekl: „Ježíši, vím, že nemusíš jít do mého pohanského domu, aby ses neznečistil (Ježíš vyšel z farizeů a pohyboval se mezi farizei). Žena krvotoká věděla, že se jí Ježíš nemusí dotýkat na nemocném místě jako gynekolog. „Stačí se dotknout jeho třásní“. (Mimochodem třásně židům připomínají boží „přikázání“.)

„Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit. Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.“ To řekl slepý od narození při opakovaném výslechu předním farizeům. (J 9,31-33

                

                  /9     Proto Ježíš chtěl, aby učedníci rozmnožili potravu na poušti, vyhuboval jim, když neuzdravili náměsíčného.

     Připomenu: škoda, že apoštolové nevyužili svých možností v obraně druhých. Nepleskli o zem s vojáky, kteří Ježíše zatýkali (Eliáš a Elíša jednali lépe než apoštolové, bránili se). Ptali jsme se spolu, proč apoštolové nevzkřísili ukamenovaného Štěpána (Pavel vzkřísil Eutýcha, který zemřel na stejné poranění). Petr popravil Ananiáše a Safiru, ale na velekněze, který schvaloval vraždu Štěpána

, si netroufl. Nešel s ním do souboje jako Eliáš se lživými proroky.

To vše bylo v moci apoštolů.

 

                  /10    Malíři malují okolo postavy Ježíše jinou svatozář než u učedníků. Církevní pohlaváři dodneška nosí jiný kroj než ostatní (světští pohlaváři od toho upustili, vojáci zeskromnili hodnostní označení).

Kaddáfí měl strach o svou autoritu, proto se nepřehlédnutelně parádil.

Ježíš se neodlišoval, učí: „Podoba, kostým ani úřad nejsou nejdůležitější, cos udělal poslednímu člověku – usměv i plivanec – jako bys prokázal Bohu“.

 

                  /11     Učedníci byli také někdy pod míru. Nevykonali, co mohli a měli vykonat. Nepomohli Ježíšovi při zatčení, nevzkřísili ukamenovaného Štěpána …

Naši předkové se zapomněli „správně modlit“ před válkou. My jsme se modlili a modlíme za mír ve světě (např. v Jugoslávii) a nepovedlo se to.

60 let se modlíme za nová kněžská a řeholní povolání a kněží nejsou. Když někdo poukáže na Ježíšův model: apoštolové a učedníci byli převážně ženatí, biskup směl mít jen jednu manželku

– nesměl žít v mnohoženství), je vrchností přísně napomenut. Ale zákaz nic neřeší, nové kněze nedodá.

 

                  /12     Žebrají u Boha, snaží se jej zmanipulovat, zavázat, ujišťují Boha o vlastní lásce a hlavně nastavují ruku: „Dej, dej, dej!“  Jako seznam toho co nám má druhý přinést z

 obchodu. U klekátek v kostelech prvotřídní architektury jsou často nabízeny usmolené modlitby pohanského střihu. Mnoho a mnoho slov. Jsme nedotčení Ježíšovou výukou modlitby?    (Nedávno někdo do našeho kostela přinesl namnoženou „Modlitbu k

 Jezulátku“.)

 

                  /13     Demokracie je křehká, nikdy nevydržela dlouho. S monarchií nemáme dobré zkušenosti, kolik králů bylo ušlechtilých? Nerad bych, kdybychom si zvolili někoho za krále navždy.

Na spojení trůnu a oltáře nejsme dost pokorní a napojení na Krista; bylo to pro příliš mnoho poddaných osudné.

 

                  /14     Schopnost přiznání si pravdy patří mezi ustavující postoje charakteru.

Bez ochoty hledání vlastních omylů se vše zvrhne do smrtonosné pýchy.