Příprava k biblickým textům na Slavnost Krve a Těla Páně 10. června 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 24,3-8; Žd 9,11-15; Mk 14,12-16.22-26
Datum: 10. 6. 2012
Tato slavnost pochopitelně ladí s Památkou Večeře Páně na Zelený čtvrtek a s každým slavením Večeře Páně. Jen je dobré vědět za jakých okolností ve 12. stol. vznikla. /1
 
Církev v době pronásledování nebo alespoň určitého tlaku lépe prospívá. /2
V době svobody je tím více třeba naslouchat pečlivě Písmu, aby nedošlo k nezdravému nebo zhoubnému bujení, naší touze po předvádění.
I Ježíš se k tomu několikráte vyjadřoval (např. Mt 6,1-8; Mt 23,4-12) Dobře znal nebezpečí ohrožující církev zvnitřku.
Všimněme si alespoň jednoho textu: Iz 1,10-20 /3
Vše se dá zneužít, i oběti Hospodinu. Ty měly pozvednout Izraelitu k radosti. Možnost obdarování druhého nás těší. Žebrák nemá, čím by uctil druhého. /4
 
„Vaše oběti mně lezou krkem, je mi z vás na blití“, kritizuje Hospodin ústy proroka Izraelity. Zve je k vyříkání si sporu. – Marně.
I zbožnost se může zvrhnout do odporného obchodování s Bohem, do hledání vlastních zásluh a snah manipulace s Bohem!!
 
Proroctví zaznamenaná v Písmu pro nás mají trvalou platnost.
(Za každé varování jsme zodpovědní. Je darem. A s darem se nešeredí.) 
Severní království zmizelo v propadlišti dějin, varování jim nepomohlo. Judské království upadlo do stejné chyby. Nedali si říci, Hospodin je nemohl chránit a Babyloňané je porobili. Na rozdíl od severního království se ale přece jen v zajetí káli a Hospodin je osvobodil.
V Ježíšově době opět vykvetla vnější zbožnost. Ježíšova varování nepomohla, chrám padl, o možnost oběti byla Judea připravena.
(Každé bohatství se nám může stát nebezpečným.) /5
Izaijáš nemohl nahlédnout, že se tato zvrhlá zbožnost bude vícekrát opakovat. My k tomuto náhledu máme dospět!
Prorocká varování – včetně Ježíšova – máme mít vyvěšena na čelném místě. Před pořádáním náboženských sláv by se měla veřejně číst nahlas.
 
Stále nás ohrožuje sebejisté obětování Bohu, vršení množství modliteb, snahy o přesun „zásluh“ na různé účely jako převádění hotovosti z účtu na účet v bance.
 
Nestačí nám opakovat vnější formu božích darů (modlitba, svátosti). /6
 
Naše svévolné úpravy jsou nebezpečnou manipulací. Hledejme úmysl dárce.
Je mi smutno z přezbožného zapřísahání, že „jediný zbožný způsob svatého přijímání je vkleče a do úst“. /7
 
Hledejme vnitřní bohatství Ježíšovy hostiny. Minulý režim nám někdy natolik bránil, že nám z vnější formy zbylo jen minimum, ale tlak nám pomohl více porozumět podstatnému. /8
 
Rád bych si všimnul Krve Páně. Ta byla (je) lidem odpírána.
Opět nejde jen o vrácení se k pouhé formě – k pití. Hledejme hlouběji.
A hledejme kolem.
1 J 5. kap. najdeme pozoruhodná slova. /9
Všimnu si pouze veršů 1 J 5,7-8:   
    Jsou zajisté tři, kteří vydávají svědectví na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a tito tři jedno jsou;
   a tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi, Duch a voda a krev, a tito tři v jedno jsou.
 
Už ve Starém zákoně platí: „Soudní výrok bude vynesen podle výpovědi dvou nebo tří svědků“ (Dt 19,15b, srv. Nu 35,30; Dt 17,6; Mt 18,16)
Dva svědkové jsou minimum, svědectví tří je ještě hodnověrnější. Vzpomeňme, jak si Ježíš k některým důležitým událostem bral tři apoštoly.
Bibličtí svědkové svědčí pro naše poznání, abychom mohli přitakat pravdě.
Tři svědkové na nebi a tři na zemi dotvrzují, že Ježíš je Mesiášem.
Obě trojice jsou zajedno ve svém přesvědčení a svědectví. Např. Petr, Jan a Jakub svědčí o proměnění na hoře, vzkříšení dcery Jairovy nebo u Mk o Ježíšově úzkosti a modlitbě v Getsemanech.
 
Všimněme si trojice svědčící na zemi: Duch, voda a krev.
 
O Duchu a jeho projevech ve St. zákoně jsme už někdy mluvili. 
- Ježíš je „počat“ z Ducha božího (to není biologická výpověď),
- při Ježíšově ponoření do Jordánu svědčil Duch (snesl se jako holubice) o Ježíšovi,
- Ježíš je plný ducha (na rozdíl od nás, kteří máme jen nějakou trošku Ducha).
- Ježíšovou smrtí začíná být Duch vyléván na apoštoly a další učedníky …
- Duch nechává promlouvat apoštoly o Letnicích (Sk 2,4),

Petr potvrzuje: „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“ (2 P 1,21)

A Pavel: „Nikdo nemůže říci: Ježíš je Pán, leč v Duchu svatém“. (1 K 12,3)

- Duch v Novém zákoně pak svědčí svými dary …

 

Voda má svou řeč. Šumí, bublá, duní …, tiší žízeň, omývá …

Ale v Bibli mluví a působí ještě jinak. Voda potopy nebo Rudého moře spláchne zlo, při Janově ponoření do Jordánu na odpuštění hříchu zanecháváme ve vodě své zlo, z

 křestního pramene vstáváme znovuzrozeni do podoby Krista, k jeho následování. Ježíš se také nechal ponořit od Jana – ze solidarity k nám a na potvrzení, že se nebude vyhýbat zlu; projde jím pak jako vítěz.   

 

Krev má také svou přirozenou řeč. Jak se objeví, jdou žerty stranou …

Kristova krev je „hlasitějším“ svědkem. Zatímco prolitá krev Ábela křičí k Bohu, žaluje, Ježíš nechá dobrovolně prolít svou krev, abychom mu dali za pravdu – nechali se zachránit a přijali jeho životní styl. „Ježíš je prostředníkem nové smlouvy, jeho krev nás očišťuje a volá naléhavěji než krev Ábelova“. (Srv. Žd 12,24)

 

Ježíšova krev k nám mluví svou výmluvnou řeči (naučili jsme se jí rozumět): „Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 K 12,23-26)

Ježíš nám svědčí svou krví. Kdo je soudný, kdo hledá spravedlnost, přitaká mu.

 

Ježíš se nám dává skrze i svou krev – vydanost, obětavost – živí nás:  „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (J 6,53-56)

 

Ježíš nás sjednocuje s bratřími (i řeči jeho hostiny jsme se naučili porozumět): 

„Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.

Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. (1 K 12,17-28 )

 

Ježíš sleduje svou hostinou cílený záměr: skrze sjednocení s ním, chce také sjednotit i nás všechny. Kdo by Ježíšova nedbal – záměru – běda mu! „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně (rozuměj „Nové Tělo Páně“), jí a pije sám sobě odsouzení.“

(1 K 12,29 ). Takový člověk maří, znesvěcuje Ježíšovo dílo, uráží nejen Ježíšovy sourozence, ale i Ježíše i samotného Otce.

Sjednocení ale nejde nařídit, Bůh s námi nemanipuluje. Může nastat jen vyladěním každého z nás na jeho Ducha. (Krev souvisí s Duchem.) Ke sjednocení může dojít jen z

 vnitřku, bez naší spolupráce to ale není možné.

 

Nikdy nás v semináři neseznámili s řečí Ježíšovy krve a programu jeho hostiny. Nechali nás hladovět.

Hladový okusuje i kůru ze stromů.

Ale Ježíš nám prostírá bohatý Stůl svého slova a své Hostiny. Netrkejme lidem do pusy dudlík, nebo je necpěme cukrovou vatou, přiveďme je k porozumění Ježíšovy nabídky. 

 

Průvod a požehnání při slavnosti Těla a Krve Páně můžou být pěkné, ale bez Božího slova neporozumí Ježíšově řeči a jazyku jeho stolování. Jedno Ježíšovo slovo nemůže bý

t nahrazeno nebo vyváženo množstvím našich slov. Modlitbami všech mystiků a světců. Všechna soukromá zjevení nemohou přinést nic podstatného k

 životodárnému zjevení se Boha v Ježíši Kristu.

 

Průvody „Božího Těla“ jsou fotogenické, ale eucharistické řeči porozumí pouze pokročilý. Intimní záležitosti se netahají na ulici.

Kdybychom nosili v průvodu Bibli, šel bych. V Izraeli tančíme s židy se svitky Tóry na svátek Radost z Tóry. Ta radost není předstíraná.

(Naše průvody jsou škrobené, prkenné bez šťávy a života, jako vše povinné.)

 

K porozumění tomu, co nám Ježíš ve své Hostině nabízí, se ještě vrátíme. 

Souhlasím se slovy Pavla VI.: „Církvi je zapotřebí vnitřní modlitby.“ (Hlubokému naslouchání slovu božímu, abychom mu mohli přitakat a spolupracovat s ním.)

 

---------------------

Poznámky:

                  /1     Ze strachu před hříchem laici nepřijímali pozvání ke Stolu Páně. Koncil nařídil alespoň jednou do roka ke Stolu přistupovat. Liturgii sloužil kněz u Stolu přiraženém

u ke zdi (otočen zády k lidem). Aby lidé alespoň zahlédli Tělo Páně a kalich s Krví Páně, vzniklo „pozdvihování“ (dodneška nelogicky ledaskde přetrvávající). Lidová víra připisovala pohledu na Tělo Páně veliké milosti. (Lidé často běhali v

 městech z jednoho kostela do druhého, aby se jim dostalo

– z co největšího počtu pozdvihování – co nejvíce milostí. V kostelích sloužilo množství kněží tiché mše u bočních oltářů k tomu zřízených. Koncelebrace je ovocem II. vatikánského koncilu.)

Později vznikl průvod městem, často s velikou pompou i nejrůznějšími alegorickými vozy (např. se scénou sv. Jiří zabíjejícího draka) ke čtyřem oltářům se čtyřmi požehnáními Tělem Páně v

 monstranci. To „umožňovalo“ získání 4x více požehnání než jiná mše.

O eucharistických lidových legendách pomlčím.

Komunisté nás zbavili veřejné parády. Někteří lidé se k ní v 90. letech ochotně vrátili. Je lacinější než noření se do hloubky Ježíšovy Hostiny a jeho záměru.

Zažil jsem slavnost zblízka, i naše rodina v 50. letech upřímně zdobila jeden z oltářů. Ale dávám za pravdu Pavlu VI., který v Římě prohlásil, že církvi není třeba veřejné demonstrace, ale vnitřní modlitby.

Ježíš nás vyzývá k cudné zbožnosti a Eucharistie je intimní záležitostí.

 

                  /2     Zbabělci jsou zalezlí, křiklouni se drží potichu, každé slovo i gesto je váženo, jalovost nemá drzou odvahu bujet.

 

                  /3     Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.

 Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?

Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.

 Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.

Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.

Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.

Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.

 

                  /4     Veřejně jsem kritizoval poměry v komunistických Domovech důchodců. Několik důchodců bydlelo na jedné cimře, nikdo neměl nic svého, ani hrníček. Nemohli návštěvě uvařit ani kávu. Byli poníženi.

                  

                  /5     Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.

Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království. (Mt 19,23-24)

 

                  /6     Dětem říkám: „Když si pochutnáváte na zmrzlině, nezapomeňte si všimnout dárce, kdo vám zmrzlinu koupil nebo od koho jste dostali peníze. Při jídle nezapomeňme poděkovat … Všímejme si, jak jsme bohatí ...“

 

                  /7     Kdybychom více zavětřili, možná bychom ucítili síru. Je to odvádění od podstaty.

Na přelomu tisíciletí se lidé neodvážili ke Stolu Páně. Eucharistie – jako viatikum – pokrm na cestu – se nosila pod jednou způsobou (Tělo Páně nebo Krev Páně) a umírající byli krmeni do úst. Za více než 200 let lidé zapomněli, že se přijímalo pod obojí a na ruku.

 

                  /8     Neustrňme na pouhém vykřikování o Ježíšově přítomnosti v jeho Hostině. To ví i ďábel. Prohlédněme jeho taktiku vzbuzovat v lidech strach.     

 

                  /9     1 Jan 5,1-21,1 

Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.

2  Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme.

3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

4  neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

5  Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

6  To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda.

7  Tři jsou, kteří vydávají svědectví

8 – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.

9  Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.

10  Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

11  A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.

12  Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

13  Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

14  Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.

15  A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

16  Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili.

17  Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.

18  Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

19  Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

20  Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

21  Děti, varujte se modlářství.

 

Vulgáta a některé jiné překlady (Sýkorův překlad, Kralická bible …) uvádějí širší text veršů 7-8:

7  Jsou zajisté tři, kteří vydávají svědectví na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a tito tři jedno jsou;

8  a tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi, Duch a voda a krev, a tito tři v jedno jsou.