Příprava k biblickým textům na neděli 17. června 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 4,13.33-34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 17,22-24; 2 Kor 5,6-10; Mk 4,26-34
Datum: 17. 6. 2012
Stromy mají v řeči Bible svůj obrazný smysl. Cedr v Babylonii byl pokládán za strom života. (Když jsem ve francouzských parcích viděl obrovské cedry, uchvátily mě svou krásou.)
Ezechielův obraz o cedru je velice bohatý, má několik vrstev. Poukážu na jednu: Z vysokého, „posvátného“, zdánlivě nedotknutelného stromu, Hospodin ulomí vršek.
Na své hoře – Sijónu (tam, kde si všichni myslí, že je jen poušť) pak zasadí výhonek. Z něho vyroste ratolest (o potomcích říkáme, to jsou ratolesti), nový strom. Ptáci patří mezi živočichy nebeské (hadi, ještěři mezi tvory podsvětí), zobrazují lidi a národy hledající bezpečný domov, ochranu a stín. /1
Kdo zná Mariin chvalozpěv, může její slova – o ponížení mocných vladařů a povýšení Izraele a „malých“ skrze nového vladaře, nového Davida – přidat k Ezechielovu obrazu.
Boží přísliby jsou velkorysou, mocnou, nečekanou nabídkou malým a slabým, kteří hladoví po Bohu. Jen je důležité si lacině nebo falešně a automaticky nepromítat sebe sama do těch, které Bůh povyšuje a ve kterých má zalíbení. Nemylme se, každý z nás, i celek (i církev) můžeme být „cedrem“ vypínajícím se nad ostatní stromy až do oblak a ohánějícím se tvrzením o své jedinečnosti a výlučné pravověrnosti.
Ti, kteří nás upozorňují na naše chyby, jsou pro nás velice důležití. (Proč jsou lidé tohoto druhu v církvi okřikováni a umlčováni?) 
Promyslet tento obraz, přijmout jej a zabudovat do porozumění Božímu jednání s námi, stojí za to. Pak nám každý polámaný strom připomene Ezechielovo varování. A leckterý sazený stromek nám připomene příslib Božího zájmu a podporu nám věnovanou.  
 
4. kap. Markova začíná podobenstvím o rozsévači – „Jakou chceš být půdou? (V jaké míře chceš a nakolik budeš spolupracovat s darem zrna?) Podle toho se dočkáš velikosti úrody.“
Další podobenství o zasetém semeni (zrnu) a podobenství o hořčičném semenu z jiného úhlu popisují růst božího království.
Černá hořčice (sinapis nigra) rostoucí v Izraeli dosahuje až 4 m výšky, mezi ní se může ukrýt jezdec na koni (biblický slovník A. Novotného).
Rostlina se programu růstu a plodnosti nebrání, člověk ano.
 
„Víra“ je důvěřujícím vztahem. Bůh nám nabízí přátelství, my na tuto nabídku odpovídáme v různé míře spolupráce (nebo neodpovídáme).
 
Všimněme si, jak Ježíš k podobenství o Božím přátelství moudře zvolil zrno obilí nebo semínko byliny a ne semeno stromu. Hořčice je dvouletá, růst obilí pouze jednoroční.Stromy, zvláště některé, žijí mnoho let. Kdyby byla řeč o stromu, mohli bychom mít dojem, že máme na práci dost a dost času.
K dobrému vztahu je třeba spolupráce obou stran.
Bůh na rozdíl od nás nezůstává pozadu.
 
Je důležité být informovaný, vědět: dostal jsem životadárný zárodek. Něco tak zázračného, co si sám nemohu nijak obstarat.
Zároveň mám vědět, že vztah je k pečlivé, pečlivé péči (dar zavazuje).
Přátelství není něčím hotovým. Darovaná čokoláda je jen k snědku, šperk k ozdobě, ale přátelství je třeba budovat a udržovat. Může i uvadat a uschnout, ale má růst.
Semeno, zrno je malinké, ale je velikým darem, má v sobě veliké možnosti, může přinést obrovskou úrodu a požehnání. 
 
Za semeno si můžeme dosadit nejen nabídku božího přátelství, ale i jednotlivosti: slovo boží, křest, Večeři Páně, dar odpouštění, křesťanské manželství …
 
Děti jsou výborné, dá se s nimi dobře pracovat. Rodiče a přátelé se jim snaží vštěpovat vše, co pokládají za nejdůležitější pro život, ale není to skoro nic platné, později od nás dospělých děti všechny nectnosti a špatnostiodkoukají.
 
Dětem (které půjdou poprvé ke Stolu Páně) jsem říkal: Nikdo z vás se neprovinil natolik, aby nutně potřeboval svátost smíření. Ale budeme spolu prosit o odpuštění, abyste viděli, že to není nepříjemné (i když přiznání svých vin určitou odvahu vyžaduje, ale cvičení se v odvaze nás ctí).
Každou chvíli uděláme nějakou chybu. „V nouzi poznáš přítele.“ Maminka každou chvíli odpouští svému manželovi a náš tatínek odpouští zase naší mamince. Rodiče nám tolikráte odpustili, mnohokráte nám pomohli chybu napravit. Tak zakoušíme, co znamená přísloví:  „V nouzi poznáš přítele“.
Malé děti k rodičům velice vzhlíží. Ale když vidí, že i někdo tak veliký, jako je náš táta, se umí omluvit, pak dostanou do života veliký dar. Ukázat, jak se smiřujeme, je především úkolem táty.
„Děti, viděly jste, že jsem byl ošklivý na maminku, moc mě to mrzí, ale všechno se dá naštěstí spravit. Ukážu vám to, jak se dá chyba zachránit.
„Maminko, můžeš sem, prosím tě, přijít? Byl jsem na tebe ošklivý, můžeš mi to, prosím tě, odpustit?“ A maminka mu dá pusu. Nemůže jinak.
Kdo v životě nepotřebuje odpuštění?
Hrát na pozoun je asi nejtěžší ze všech „plechů“. Kamarád, který hraje v jednom z našich předních orchestrů, mi říkal: „Odehrát koncert bez chyby se podaří jen výjimečně, tak veliké je to umění“.
Dobré soužití je ještě větším uměním.
Chybovat není tragédií, máme-li vedle sebe lidi, kteří nás mají rádi a přejí nám. Každá chyba i krize je výzvou, ze které se můžeme poučit a povyrůst.
 
Dříve si velice často autority myslely, že by přiznáním chyby a omluvou autoritu ztratily. /2
Bible nás učí jinak. Vede nás k uznání chyby, k nápravě, k neustálému „obracení“ se.
 

Pokud by děti na nás dospělých neviděly, jak si odpouštíme, brzy by prohlédly naše pokrytectví.

Kdybychom děti tlačili ke svátosti smíření a sami nečinili pokání, byla by pro děti svátost smíření nepříjemným rituálem.

 

Bez osobního příkladu děti nikam nedovedeme. 

Jedna vzácná paní (nepokřtěná, manžel a jeho rodiče pokřtění jsou) plakala – synovec „jde poprvé k prvnímu svatému přijímání“. „Proč?“, ptala se ho.

„Abych to měl z krku a už konečně nemusel chodit na náboženství“. Rodiče ani prarodiče ke Stolu Páně nechodí.

„Proč kluka nutíte, vždyť jej křivíte?“, ptala se jeho rodičů a prarodičů. „K čemu vám bylo vaše první svaté přijímání?“

„O tom se nebudeme bavit.“  

Ta paní se už delší dobu velice vážně snaží porozumět Bohu, ale my křesťané jsme ji zatím nenadchli.  Slavení našich obřadů a naše životní postoje jí připadají neupřímné. Podotýkám, že se nepovyšuje.  

 

Na jedné straně stále vyzýváme k častému „přistupování ke svátostem a na druhé straně církev odepírá svátosti mnoha lidem, kteří je potřebují a stojí o ně.

Svátosti jsou prostředky k životu.

Ježíšova hostina není za odměnu, je potravou k Ježíšovu způsobu života. /3

Léky jsou pro nemocné.

(Může i tady platit: Byl jsem hladový a nedali jste mi najíst? Byl jsem žíznivý a odmítli jste mě“?

Srv. Mt 25,31n)

„Nezasloužím si, abys ke mně přišel …“ říkáme my – velcí nebo menší hříšníci. Ježíš zve nás hříšné! /4

Pozor, abychom nebyli pyšným cedrem. 

 

Většina z nás byla už v dětství pozvána k objevování božího přátelství.

Myslíme-li na děti, které jdou poprvé ke Stolu Páně, máme se sami ptát:  

   Do jaké výšky jsem za tu dobu narostl?

   Jak vysoká je naše rostlina křtu, porozumění Božímu slovu, Večeře Páně, odpouštění?

   Kolik lidí vyhledává naši blízkost (náš stín), pohostinnost našeho srdce? 

   Jaká bude moje letošní úroda? Čím je ohrožena, (kroupami, větry, plísněmi, chorobami, škůdci,

   nepřítelem)?

   Mou leností?

 

Lidé, kteří se nenaučili přemýšlet a kteří jsou pohodlní, se rádi uchylují k falešným náboženským zdrojům. V poznámce uvádím ukázku z časopisu „Varhaník“. /5

Autor tohoto nešťastného výplodu ani neuvedl své jméno. Neptá se, k čemu nás Ježíšova hostina vede. Možná ani neví, že cílem a vrcholem při slavení Večeře Páně je sjednocení s

 Ježíšem a druhými.

Jedná jako pouťový vyvolávač nebo dnešní reklama.

 

Ježíš nás vede od „mít“ k „být“.

Ježíš dobře znal Ezechielův obraz o cedru s ulomeným vrškem a příslib vzrůstu nového stromu. 

Ježíš nemluví o „77 milostech“, ale např. nechal napsat: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Srv. Mt 5,23-26)

 

Ježíš od nás nevyžaduje klanění.

„Jednejte se mnou a s druhými jako já s vámi.“

„Hledejte nejprve boží království, ostatní vám bude přidáno.“

„Běda vám, zákoníci a zbožní, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.

“ (Mt 23,23)  

 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Pokaždé žasnu nad výkonem stromu např. jasanu, kolik semen se mu za rok urodí. Jak vedle snahy zachovat svůj rod, živí veliké množství 

živočichů a organismů (i kostelní myši si do kostela natahají jeho semena na zimní živobytí). 

 

                  /2     V církvi bývalo pravidlem, že se selhání autorit, např. kněžstva, tutlalo. Ať nikdo z představených církve netvrdí, že o tom nevěděl. Lehko bych je usvědčil z

 nepravdivého tvrzení …

Hlavně o tom nemluvit, aby se nekazil na veřejnosti obraz církve.

O pokání my kněží stále kážeme, ale sami chyby přiznávat neumíme.

Kolik kněží přiznalo svou spolupráci s StB? Jen jeden, když to na něj prasklo. Ostatní spolupráci všelijak zlehčovali. Nejme lepší než politici. Pak se divíme, že v

 naší společnosti má církev nejmenší hodnověrnost.

 

                  /3     Mé sestry studovaly stále s vyznamenáním. Já jsem na vysvědčení pokaždé vyznamenání neměl. Trojka v žákovské knížce byla u nás špatnou známkou. Když jsem ji přinesl domů, tatínek huboval. Ale nikdy neřekl: „Maminko, kluk přinesl trojku, dostane k

 obědu jen polévku“. Když jsem někdy dostal ve škole poznámku, nikdy neřekl: „Dostaneš jen dva knedlíky k

 obědu“. Vyhubování bylo jednou věcí, nedělní jídlo druhou.

 

                  /4     V jednom městě, jen jsme po mši vstoupili s ministranty do sakristie, přišla místní koza nebeská a hlasitě žádala: „Pane kaplane, odslužte mi mši za bratra: Za nepolepšitelného hříšníka.“

„Ale nejsme všichni nepolepšitelní hříšníci“, mírnil jsem před ministranty její soud. „Já dělám stále chyby, jsem nepolepšitelný hříšník“.

„To je vaše věc!“, rázně mě umyla.

 

                  /5     O 77 milostech a plodech, jež vyplývají ze zbožné účasti na Mši svaté

1. Každodenně posílá Bůh Otec při Mši svaté svého milovaného Syna z nebe na oltář.

2. Syn Boží se z poslušnosti k svému nebeskému Otci a kvůli tobě ponižuje tak, že se skrývá v podobě svaté Hostie.

3. Duch Svatý zprostředkuje pro tvou spásu proměnu chleba a vína v pravé Tělo a pravou Krev Ježíše Krista...

4. Kristus Pán se při Mši svaté ponižuje tak hluboce, že je i v té nejmenší částečce svaté Hostie.

5. Pro tvé blaho obnovuje při Mši svaté milostiplné tajemství svého Vtělení.

6. Pro tvé blaho se při každé Mši svaté duchovním způsobem znovuzrozuje.

7. Na oltáři ti znovu uděluje veškeré důkazy své lásky, jež prokazuje za pozemského života lidem.

8. Pro tvé blaho obnovuje své hořké Umučení, aby tě učinil hodným zásluh, které z něho plynou.

9. Pro tvé blaho duchovně znovu umírá při Mši svaté a obětuje za tebe svůj nejušlechtilejší život.

10. Pro tvé blaho prolévá duchovním způsobem svou přesvatou Krev a obětuje ji za tebe svému nebeskému Otci.

11. Touto přesvatou Krví svlažuje tvou duši a očišťuje ji od jejích škodlivých skvrn.

12. Kristus Pán obětuje za tebe sebe jako pravou zápalnou oběť, a tak prokazuje velikou čest Božství, jakou mu přísluší přijímat.

13. Když tyto projevy úcty Pána Ježíše Bohu obětuješ, prokazuješ mu tu čest, jež jsi mu dosud zanedbal prokázat.

14. Kristus Pán obětuje při Mši svaté za tebe sebe jako oběť chvály a nahrazuje za tebe, co jsi pro chválu Boží opomenul.

15. Když obětuješ Bohu tuto chválu Ježíše Krista, vzdáváš mu vznešenější chválu, než mu vzdávají andělé.

16. Kristus Pán za tebe obětuje sebe jako dokonalou oběť díků a nahrazuje, co jsi v díkůvzdání promeškal.

17. Když obětuješ díky Ježíši Kristu, odplácíš mu za všechna dobrodiní, která ti prokázal.

18. Kristus Pán za tebe obětuje sebe jako nejmocnější smírnou oběť a činí ti z rozhněvaného Boha nejupřímnějšího, nejvěrnějšího a nejlaskavějšího Přítele.

19. Odpouští ti také všechny tvoje všední hříchy, když učiníš pevné předsevzetí, že se jich vyvaruješ.

20. Kristus Pán nahrazuje při Mši svaté to mnohé dobro, které jsi měl vykonat, ale nevykonal jsi.

21. Napravuje tvé mnohé nedbalosti, jimiž ses provinil při konání dobra.

22. Odpouští ti také tvoje nevědomé a zapomenuté hříchy, které jsi nemohl nikdy vyznat ve svátosti smíření.

23. Kristus Pán při Mši svaté přináší za tebe sebe jako oběť zadostiučinění a splácí vždy část tvého provinění i tvých trestů, které za ně zasloužíš.

24. V každé Mši svaté můžeš odpykat více trestů, než bys mohl odčinit sebevětším pokáním.

25. Ježíš Kristus ti ve Mši svaté daruje část svých zásluh, které můžeš obětovat Bohu Otci za hříchy.

26. Kristus Pán se za tebe ve Mši svaté obětuje v nejmocnější prosebné oběti, při níž prosí za tebe tak vroucně, jako se modlí při svém umírání na kříži za své nepřátele.

27. Jeho přesvatá Krev za tebe volá do nebe tolika slovy, kolik krůpějí jí z jeho Těla vytéká.

28. Jeho svaté rány volají za tebe k nebi tolika výkřiky, kolik je těch ran na jeho přesvatém Těle.

29. Pro tuto přemocnou prosebnou oběť Páně docházejí tvé prosby vyslyšení spíše při Mši svaté než kdykoli jindy.

30. Modlitba, které se účastníš při Mši svaté, je mnohem dokonalejší a naléhavější než ta, kterou vyjadřuješ mimo Mši.

31. Kristus Pán spojuje tvou modlitbu se svými modlitbami a všechno obětuje svému nebeskému Otci.

32. On mu také přednáší všechny tvé potřeby a každé tvé ohrožení a věnuje zvláštní péči tvé spáse.

33. Také všichni andělé, přítomní při Mši svaté, za tebe prosí a současně obětují Bohu i tvé nedokonalé modlitby.

34. Při každé Mši svaté pamatuje kněz zvláště a výslovně na všechny přítomné, a tedy i za tebe, a mocí z ní vycházející odhání o tebe pekelného nepřítele.

35. Tak činí Mši svatou zlým duchům obzvláště hroznou.

36. Účastí na Mši svaté se duchovně stáváš knězem, jemuž Kristus Pán udílí svou moc, aby mohl s knězem obětujícím Mši svatou spoluobětovat jak za sebe, tak i za jiné.

37. Když spoluobětuješ Mši svatou, uctíváš spolu s knězem Nejsvětější Trojici tím nepříjemnějším darem.

38. Přinášíš Nejsvětější Trojici tak vzácný dar, že ani nebesa ani země nemají nic drahocennějšího.

39. Obětuješ Nejsvětější Trojici dar tak skvostný, že má cenu zrovna tak velikou jako samotný Bůh.

40. Tímto obětováním prokazuješ Bohu poctu, jaká mu právem náleží.

41. Tímto obětováním oblažuješ Nejsvětější Trojici neskonalým způsobem.

42. Tuto ušlechtilou oběť přinášíš jako svůj vlastní dar, protože ti ho sám Kristus Pán věnuje.

43. Řádnou účastí na Mši svaté konáš dílo nejvznešenější bohoslužby.

44. Účastí na Mši svaté prokazuješ nejvyšší službu a nejhodnější poklonu člověčenství Ježíše Krista.

45. Tak uctíváš utrpení Ježíše Krista nejlepším způsobem a dostává se ti účast na jeho ovoci.

46. Zbožnou účastí na Mši svaté můžeš nejlepším způsobem uctít a potěšit bolestnou Matku Boží.

47. Náležitou účastí na Mši svaté můžeš uctít všechny anděly a svaté, a to víc, než mnoha modlitbami.

48. Zbožnou účastí na Mši svaté můžeš obohatit svou duši víc, než jakoukoli jinou věcí na světě.

49. Patřičnou účastí na Mši svaté konáš dílo, které je jedním z nejlepších dobrých skutků.

50. Zbožnou účastí na Mši svaté konáš vznešené cvičení v pravé míře a zasloužíš si tak velkou odměnu.

51. Skláníš-li se při Mši svaté zbožně a pokorně před svatou Hostií a před kalichem svaté Krve, konáš výborné dílo klanění.

52. Kolikrát pohlédneš se zbožností a vírou na svatou Hostii, tolikrát si zasloužíš v nebi zvláštní odměnu.

53. Kolikrát dáš najevo kajícné vyznání svých hříchů, tolikrát dosahuješ odpuštění některých provinění.

54. Jsi-li ve stavu těžkého hříchu přítomen se zbožnou myslí při Mši svaté, pokaždé ti Pán Bůh nabízí milost k pokání.

55. Účastníš-li se zbožně a ve stavu posvěcující milosti Mše svaté, Pán ti pokaždé rozmnožuje milost a uděluje ti za milostí posvěcující pokaždé milost pomáhající.

56. Při Mši svaté se duchovně sytíš Tělem Páně a piješ Krev Páně.

57. Při Mši svaté nabýváš té milosti, že můžeš na vlastní oči spatřit Krista Ježíše, skrytého pod svatými způsobami.

58. Při Mši svaté se také zúčastňuješ požehnání kněze, které Kristus Pán potvrzuje v nebi.

59. Pravidelnou účastí na Mši svaté nabýváš Božího požehnání také v časných záležitostech.

60. Tak získáš ochranu před mnohým neštěstím, jemuž by ses jinak nevyhnul.

61. Tak nabýváš posilu proti pokušení, jemuž bys jinak podlehl.

62. Každou Mší svatou si také můžeš zasloužit milost pro šťastnou hodinku smrti.

63. Každá Mše svatá, jíž se zúčastníš na počest andělů a svatých, ti získává zvláštním způsobem jejich přímluvu a pomoc ve všech záležitostech.

64. V poslední chvíli života ti budou Mše svaté, kterých ses zbožně zúčastnil, poskytovat útěchu i pevnou důvěru v Boží milosrdenství.

65. Připočtou se ti při Božím soudu a vymohou ti milost u spravedlivého Soudce.

66. Když si zbožnou účastí na mnoha Mších svatých odpykáváš většinu trestů za hříchy, roste tvá jistota na mírné a krátké očišťování.

67. Každou Mší svatou si zmírňuješ očistec víc, než jakýmkoli pokáním.

68. Jediná Mše svatá, které se na své životní pout zbožně účastníš, ti prospěje víc než mnohé, sloužené za tebe po smrti.

69. Za Mše svaté, kterých se zbožně účastníš, se ti v nebi dostává vysoký stupeň oslavy, a to navěky.

70. Každá Mše svatá, které se zbožně účastníš, tě v nebi o něco povznáší a rozhojní tvou blaženost.

71. Za své přátele se nemůžeš modlit účinněji, než když za ně obětuješ Mši svatou a zbožně se jí účastníš.

72. Svým dobrodincům se odměníš nejštědřeji, když za ně obětuješ Mši svatou a zbožně se jí účastníš.

73. Chudým, nemocným a umírajícím můžeš nejlépe prospět, když za ně obětuješ Mši svatou.

74. Můžeš získat pro mnohé hříšníky milost k pokání, když za ně obětuješ Mši svatou a účastníš se jí.

75. Zbožnou účastí na Mši svaté můžeš vyprosit všem věřícím křesťanům mnohé milosti potřebné ke spáse.

76. Obětováním Mše svaté za duše zesnulých můžeš zmírnit i zkrátit jejich očišťování.

77. Nemůžeš-li za své zesnulé přátele, příbuzné a dobrodince obětovat Mši svatou, můžeš jim mnohé milosti vyprosit i zbožnou účastí na Mši svaté.