Příprava k biblickým textům na neděli 22. července 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 6,34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 23,1-6; Ef 2,13-18; Mk 6,30-34
Datum: 22. 7. 2012
Před týdnem jsme mluvili o božím království.
Říkali jsem si, že boží království si často pleteme s monarchií nebo klerokracií.
Království boží má výhody nejlepší demokracie i monarchie. Hospodina si volíme svobodně a on je nám nejosvícenějším panovníkem a zákonodárcem (lidské zákony jsou nedokonalé).
Izraelité brzy opovrhli Hospodinem a dali přednost lidským králům. /1

V Izraeli byl původně hlavou společenství stařešina – otec kmene. Později Hospodinem vyvolené osobnosti např. soudci. Mojžíš byl důvěrníkem Hospodinovým, vůdcem i prorokem.
Pozdější králové izraelští i proroci byli ale vždy pod soudem Hospodinovým.
Provinil-li se král, např. David, nebyla instituce, úřad nebo soud, která by krále povolala k zodpovědnosti. Ale Hospodin povolal proroka Nátana … (a pak další proroky, ti se ovšem většinou nekáli jako David).
Na úrovni proroka záleželo, zda se králi ubránil jako Eliáš nebo Elíša.
Nemylme se, Hospodin neposílal proroky pod nůž krále.
(Ježíšova smrt je naprosto jiného typu a účelu. O tom si povídáme častěji.)

„Běda pastýřům …“ se týká jak svévolných králů, tak kněží.

Kaifáš a jeho parta nebyli prvními ani posledními, kteří likvidovali nevinné.
Ježíš nikdy nezpochybnil legitimitu Kaifáše a ostatního duchovenstva. /2
Před jejich učením – před rabínskou tradicí – ale Ježíš vážně varoval. (Srv. Mt 16,1-4.6)

K Jeremiášovu „varování“ „Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují …“, Ježíš přidává své: „Běda vám!“ (Srv. Mt 23,1-37)
Obojí není spíláním židovským představeným, ale velkým varováním a instrukcí i pro nás!

Je nebezpečné tyto texty míjet. Nezaštiťujme se slovy: „Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou“. (Mt 16,18)
To by bylo jako bychom nedbali na naši budoucnost a budoucnost svých dětí: „Netrapte se jestli vaše děti zahynou, v Číně a Indii je dětí dost“.
(Říkali jsme si, že Mt 16,18 mylně a nebezpečně vykládáme.)

Bylo by tragické, kdybychom se nechali opíjet frázemi typu: „Bůh vše dobře řídí“. Boží péče je jedna věc, naše snaha stát proti nespravedlnosti je druhou věcí. Každého trápení, natož života, je škoda.

Už ve starém Izraeli se Hospodin staral, aby se lidé měli čeho držet. Slovo boží jim bylo spolehlivým vodítkem. /3
Dar božího slova a vyučování izraelského národa je boží genialitou!

Vždy byla alespoň hrstka těch, kteří se slovem Božím řídili. Po Mojžíšovi izraelité dostávali proroky.
I v Ježíšově době byli lidé držící se Písma – jako základního zdroje poznání!
Řadě z nich se dostalo dobrodiní Ježíšova vyučování ve větší nebo menší míře.

My žijeme v přepychu, máme slova První smlouvy (nesprávně „Starého zákona“) a Nové Ježíšovy smlouvy (nesprávně „Nového zákona“).
To je naše základní a jedinečná výbava. (Kdybychom nemohli ani do kostela, máme se čím řídit.)
Slova z evangelia: „Ježíš vyučoval zástup, protože byli jako ovce bez pastýře“, jsou naplněním velikého prorockého příslibu:
„ Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. (Srv. Dt 18,15-18)

Sám Ježíš řekl:
„Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně … a kdo mně přitaká (životem), má život věčný.“ (Srv. J 6,45-47)

Vedle této boží péče se ale stále objevují naše opakující se vzpoury:
„Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají“. (Mt 11,12)
Slovo „podnes“ platí stále.
Od koho boží království trpí násilí? Od nás hříšných.
„Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili." Zákoníci a farizeové na něj číhali, aby jej mohli chytit za slovo.

“ (Lk 11,52-54)



Ježíš zakusil pomlouvání, ostouzení, odsuzování a nařčení z nejhorších provinění. /4

Proto Ježíš vysloveně stanovil pravidla jednání v božím království i církvi a stanovil závažné sankce na jejich porušování.

Ke starozákonním nařízením: „Nebudeš mlčet ke zlu, oznámíš zločin, nepřidáš se k většině – páchá-li zlo …“, přidal:

1. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.

Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“ (Mt 18,15-17)



2. „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

“ (Mt 5,23-26)



3. „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

“ (Mt 5,21-22) /5



Podle těchto pravidel nejednáme, ani v církvi!



Aby naše naslouchání slovu božímu nebylo abstraktním rozjímáním, znovu se vracím k odvolání trnavského arcibiskupa R. Bezáka. Řada z nás je znepokojena.

Kde se dovoláme?

Kdo nás potěší?

My starší jsme zažili dlouholeté pomluvy, ponižování, šikanu a útisk. Od dětství jsme slyšeli rouhání a pomluvy komunistů na naše nejdražší: Boha, Pána Ježíše, církev, světce a veliké osobnosti, často na naše rodiče a příbuzné, pokud si na ně komunisté zasedli.

Mnozí z našich trpěli dlouholetým nelidský žalářováním, řada z nich byla zavražděna.

Zakusili jsme šikanu ve školách, na vojně, v zaměstnání, ve veřejném životě. Nesměli jsme studovat, ani zastávat odpovídající místa v občanských povoláních. Víc jak 40.000 lidí bylo nespravedlivě žalářováno tresty nad 10 let. To je víc než půl miliónu let vězení.

Jako děti jsme se každý den modlili za nespravedlivě vězněné.

Nebylo odvolání proti pomluvám a vymyšleným obviněním udavačů, vyšetřovatelů, žalobců ani soudců. Nedostávalo se u nás práva na spravedlivou obhajobu.





Mohl bych dlouho pokračovat. Sám jsem ledacos zažil. Jako malý kluk jsem byl na návštěvě otce, který byl nespravedlivě vězněn. (Maminka měla srovnání jednání německých nacistů v

koncentračním táboře v Terezíně při návštěvě svého manžela za války, vězněného za odboj, s jednáním českých věznitelů v 50. letech.)



Máme velkou zkušenost s nespravedlností. Proto jsme citliví na jakoukoliv nespravedlnost.

Nežádáme, aby nás někdo litoval, stačilo by nám, kdybychom se ze všech zločinů 20. století poučili a bděli nad tím, aby se podobné nespravedlnosti už neopakovaly.

Ať nám nikdo neupírá naši zvětšenou obavu z dalšího příkoří jiných. Nechť jsou zvažovány naše hlasy, když žádáme pro každého právo na osobní vyslechnutí a spravedlivou obhajobu.



Pronásledování od komunistů nebylo lehké, ale způsobili nám je naši nepřátelé. Mnohem tíž snáším nespravedlnosti v církvi. Bylo pro mě šokem, když někteří představení v semináři a později v diecézi trpěli nejrůznější donášení.

Zradit vlastního člověka, udat brata patří mezi největší provinění! /6

Asi 12 % kněží spolupracovalo s StB. /7



Nikoho nesoudím. Jen je škoda, že se téměř nikdo nekál. /8

Ani v tom jsme společnosti nedali příklad, nejsme solí ani světlem.



Mrzí mě, že se v církvi neřídíme Ježíšovými pravidly.

Mrzí mě, že ani v církvi neklademe důraz na charakter. Řada spolupracovníků s minulým režimem zastávala nebo zastává vysoké funkce. Na seznamu spolupracovníků StB jsou i jména některých biskupů. Jak to, že jim nezáleží na dobré pověsti církve víc

, než na vlastní kariéře?



O co přísněji je jednáno s arcibiskupem R. Bezákem. Čeho se dopustil?

Snažím se vážit slova, podle mých informací (moje zdroje se osvědčily věrností a statečností za totality, dám za ně pravou ruku do ohně) přicházely na R. Bezáka hloupé pomluvy mnoha kněží a věřících – vadí jim každý, kdo je převyšuje.

Slovenská televize zveřejnila otázky vatikánských úředníků R. Bezákovi a arcibiskupovy odpovědi.

( http://www.ta3.com/clanok/1002579/vatikan-sa-pytal-bezaka-aj-na-celibat-a-financovanie-arcidiecezy.html )

Podle mých zkušeností jsou ty texty pravé.

Pomluvy v církvi mívají ubohý obsah. Děsí mě, že někdo odpovědný přistoupí na jejich úroveň a bere je vážně. A hlavně, že donašeče nevykáže s poukázáním na Ježíšova pravidla komunikace.

S Ježíšem chceme bojovat proti zlu (nejprve vlastnímu) a tříbit si charakter svůj i těch druhých.



Jak to, že v církvi neexistuje odvolání k řádnému soudnímu procesu podle Ježíšových pravidel?

Jan Pavel II. několikráte poskytl rozhovor svému vrahovi. Jakého zločinu se dopustil R. Bezák, že mu je setkání s papežem odepřeno?



Apoštol Pavel naříkal: „Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá!“ (2 Tim 4,16) Ježíš prošel stejnou zkušeností.



Co budeme dělat?



Protesty nepomohou, k Benediktu XVI. vůbec nemusí dojít.



Výzvy k modlitbě? Záleží od koho přicházejí a co mají znamenat.

K modlitbě patří naslouchání Písmu. Ježíš byl nestoudně – po straně – zákeřně pomlouván: „Alkoholik, děvkař, hospodský povaleč, účastník mejdanů, Samaritán (nepravověrný), hříšník, posedlý zlým duchem, spolčený s

ďáblem“. V seznamu chyběla pouze nadávka: „homosexuál a pedofil“.

Ježíše odsoudili představení církve (synagogy) nespravedlivým soudem a pomstychtivě ho vydali pohanům ke strašnému ponížení a krutému umučení.

Řadoví věřící nebyli o mnoho lepší, vícekrát chtěli Ježíše ukamenovat.

Každý rok čteme pašije, ve většině kostelů máme obrazy křížové cesty, na mnoha místech si dáváme na oči jako varovné znamení „šibenice s oběšencem“, mnoho lidí no

sí na krku kříž – abychom už my – vyznavači nespravedlivě Ukřižovaného – nechytali nikoho pod krkem. Ježíšův příběh se nás týká, nevím na které straně bych tenkráte stál.

Ptám se, kde stojím dnes?

Modlitba má vést k činu. Modlitba má pohnout se mnou (ne s Bohem, ten neváhá).

Modlitba mě vede k rozhodnutí: nesmím mlčet, jde-li o kteréhokoliv mého bratra (kdyby šlo o mě, za určitých okolností bych mlčet mohl.)



Modlitba mě přivádí k obrácení a změně smýšlení a jednání. Co to může znamenat konkrétně?

Naším nejčastějším hříchem je nejspíše pomlouvání.

S novou naléhavostí budu zkoumat sám sebe. Nebudu dělat to, co vidím špatného na druhých.

Budu si znovu pečlivěji všímat, jak měřím sobě, jak lidem, které mám rád, a jak těm, kteří mi nevoní. Budu ještě více pozorovat, jak přijímám špatné zprávy o lidech, které „nemusím“, zda ve mě nepodporují dřívější pocit, že ten druhý je nedobrý. Budu si hlídat, zda takové zprávy nepřijímám s potěšením, zadostiučiněním. Chci být spravedlivý i k

tomu, kdo se mnou jedná nepřátelsky.

Nebudu lacině mluvit o lásce k nepřátelům.



Od války nám byl lámán charakter. Před dvaceti léty jsme svobodu přijali jako dar od Boha. Doposavad jsme se pořádně nenarovnali ani jako občané ani jako svobodní synové Boží.

Solženicinův text „Nežít se lží“ nás už kdysi povzbudil k našemu narovnávání. Snažme se ještě více, cvičme si vytrvalost, kontrolujme si kázeň i v myšlení, dodržujme duchovní hygienu. Snažme se o spravedlivě jednání, mluvení i myšlení. Zastávejme se jeden druhého.

Odvolání se ke Kristovu soudu, jako Jan Kozina nebo Jan Hus, je poslední možností, když selhávají lidé a křesťané okolo.



Třeba vymyslíme, jak pokojně dávat najevo naši starost o případ R. Bezáka. Určitě někoho napadne něco vtipného.

Třeba nebudeme muset čekat až na návštěvu Benedikta XVI. při slavení sv. Cyrila a Metoda v r. 2013, abychom přišli na setkáni s římským biskupem třeba jako bosí kajícníci s

přelepenou pusou – jako umlčení, jimž není nasloucháno.



Cyril a Metod byli také strašně pomluveni a byli léta vězněni od biskupů. Nenapadlo mě dříve, že být národem cyrilometodějským může znamenat také ochotu k

solidaritě s pomlouvanými a nespravedlivě pronásledovanými.



Vzpomínáte na 1. čtení z minulé neděle? proroka Amose likvidoval Králův kněz Amasjáh.



-------------------------

Poznámky:

/1 Izraelský král měl jiné postavené než králové pohanští. Ve starých orientálních říších byl král velvyslancem božstva, ne-li přímo božstvem.

Král původně zastával zároveň funkci Nejvyššího velekněze. Až později král svou kněžskou funkci delegoval jiné osobě. Samozřejmě si král vždy hlídal, aby moc velekněze nepřerostla jeho moc. Ne vždy byl kněz poslušným služebníkem krále. A mnohdy byl velekněz vzdělanější než král. Král také nebyl vždy největší osobností ve svém paláci, ale nejvyšší postavení si udržoval i tím, že nebyl nikdo, kdo by jej soudil. Převraty, puče a revoluce se proto téměř nikdy neobešly bez krveprolití.



/2 Ježíš nepopíral znalosti zákoníků ale také nikdy jejich vinu neomlouval. („Čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou – když vykládají Písmo

– ale podle jejich skutků nejednejte: neboť mluví a nečiní“.)



/3 „Pravidla k dobrému životu, která ti dávám nejsou pro tebe ani nepochopitelná, ani vzdálená. Nejsou v nebi, abys musel říkat: ,Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?´

Ani za mořem není, abys musel říkat: ,Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?´

Vždyť ta slova jsou ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“ (Srv. Dt 30,11-15)



/4 Ježíš nenosil zvláštní oděv, byl „laikem“ a nikdy by ani nepřijal jakékoliv privilegium. (Církevní uniforma zajišťuje kléru určité výhody a chrání, aby si na důstojného pána neotvíral kdekdo hubu.)

Ježíš říká: „Nechť se zjeví smýšlení mnoha srdcí“. „Co jste prokázali kterémukoliv člověku, jako byste prokázali mně“.



/5 Hněv může být spravedlivý (tak se hněval i Ježíš), ale dávejte si bedlivý pozor, lehko může přejít do nespravedlivého hněvu, který už neovládnete, říká Ježíš. (Nenávist je úplně zničující.)

-
Kdo se hněvá nespravedlivě – bude v Ježíšově království postaven před soud!

-
Za snižování bratra (typu: „Jsi vylízaný mozek“) půjdu podle Ježíšových pravidel – které jsem křtem přijal – před církevní soud!!

-
Jestli někdo označí druhého za kacíře, bludaře – hrozí mu peklo!!! (Toto označení může vynést jen řádný církevní podle Ježíšových pravidel – takového soudu se např. nedostalo Janu Husovi v

Kostnici, soud neprobíhal podle evangelia. O trestu smrti ani nemluvě.)



/6 „Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! ,Udejte ho!´ ,Udáme ho!" Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. ,Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.´" (Jr 20,10)





/7 Námitky, že v jiných povoláních: učitelů, lékařů nebo ševců bylo kolaborantů více, neobstojí. My kněží máme své svědomí, máme silné zdroje:

jsme pokřtění, dědičný hřích nám byl odpuštěn, proti jeho následkům přijímáme spoustu „léků“, přijali a přijímáme další svátosti, máme celoživotní formaci, denně si čteme Písmo, slavíme Večeři Páně i svátost smíření jako kajícníci i jako zpovědníci, čerpáme z

daru celibátu, modlitba nás posiluje proti strachu …

Nikoho nesoudím, všichni jsme hříšníci. Nech ať je nám všem Hospodin milostiv, mně v první řadě.



/8 Vzpomínám, jak Jiří Paďour, nynější biskup českobudějovický, v době, kdy byl bez státního souhlasu a pracoval v Metru, řekl: „Kolaboranti by měli 10 let konat veřejné pokání

.“ (Rozuměj odstoupit ze svých míst, na které je dosadilo StB a sloužit třeba v pohraniční farnosti.)