Příprava k biblickým textům na neděli 29. července 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
17. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 5,18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kr 4,42-44; Ef 4,1-6; J 6,1-15
Datum: 29. 7. 2012
V souvislosti s odvoláním trnavského arcibiskupa R. Bezáka začala určitá debata o církvi.
Někteří lidé slušně žádají vrchnost, aby uvedla důvody odvolání.
Biskupy jsme nabádáni k modlitbě a poslušnosti.
O výparech „pravověrné katolické“ žumpy na internetu se nebudu šířit. Jen jsem nakoukl – jen zloba.

Druhé čtení slov sv. Pavla z vězení rádi slyšíme. Je „moc hezké“. Nijak nás nevzrušuje. Ale nezapomeňme, že Ježíšovi vyslanci byli pronásledováni ponejvíce od „zbožných věřících“.

Využiji tedy několika věcí. Vzrušení okolo odvolání R. Bezáka nám poslouží k biblickému opakování, kým má církev být.
Léta slyšíme v kostele texty o božím království a pak v našich sporech zjišťujeme, že v našich slovech a jednání chybí praxe evangelia. Jak je to možné?

Nenechme se krmit frázemi, ani náboženskými.
Naříkám nad naším nedostatkem znalostí o Ježíšově představě Božího království a nad nezájmem o vyučování o něm.
Právem kroutíme hlavou nad těmi, kteří se nepřipravují na manželství a neví, co je čeká. Jak to, že nás nezajímají pravidla života v božím království (začalo tady na zemi a můžeme do něj patřit), že nevíme, co smíme a máme očekávat, ani jak je budovat. V soužití nestačí nehřešit.

Už starý Izrael byl svobodným lidem Hospodinovým (bez šlechty a stavů), královstvím kněží.

Církev je lidem Pánovým (Kristovým). Je darem, kterého si každý považujeme. Jen je třeba, abychom rozlišovali ideál, ke kterému nás Ježíš vede a poctivě věděli, kde se teprve nacházíme (jedinec i společenství).
Žena měla v tehdejší patriarchální společnosti mnohem větší postavení než v dnešním islámu (ani tam nemá podřadnou roli). Ježíš ženy nesmírně povýšil. /1

Vyhlášení božího království. „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15)

Zaslíbení – např. v druhé půlce jednotlivých blahoslavenství. /2

Pravidla pro vzájemné soužití v Božím království – nejen v Horském kázání. (kap. Mt 5; Mt 6; Mt 7)

Uspořádání – Ježíš svou společnost (církev) postavil na modelu rodiny. /3
Ježíš povýšil děti a všechny nepatrné. /4
Utrhnout se na ně, odbýt je, nevyslechnout je, pohoršit je – je trestuhodné! /5
Tato pravidla jsme svobodně a závazně přijali křtem. Dodržovat je máme všichni, od velkých po malé; velcí především. Boží království je založeno na službě a úctě ke každému.

Podíl práce Boha a člověka na božím království – viz řada podobenství.

Dary pro pozemský život a službu. Soužití v církvi nestojí na morálce, nýbrž na milosrdenství božím, službě a lásce Kristově. Ježíš je naším Přítelem, Učitelem a Lékařem. Byl nám nabídnut další Paraklétos (Průvodce)– Duch svatý. Dostáváme Pokoj, Moudrost, dar Večeře Páně a dalších svátostí ... Dar uzdravování …/6
Naprosto se nemůžeme srovnávat s jinou společností nebo firmou. Děti vyrůstající v dobré rodině mají naprosto jiné dary a podmínky než děti bez rodičovské péče. Nejsem zaměstnanec firmy.

Odměna a postih.
Už starému Izraeli Hospodin nabídl skvělé bohatství materiální i duchovní.
Ježíš nám nabídl to, co nám nikdo nabídnout nemůže. /7
Základní obdarování dostal každý. Kdo jej zpracuje, dostane další dary.
Každý je obdarován, každý má sloužit. Rodič tu je pro malé děti, představený pro svěřené. Nikdo není z Ježíšových pravidel soužití osvobozen. Každý má podle nich jednat, každý smí požadovat jejich dodržování pro sebe, natož pro druhého.
Křtem jsme přijali svou odpovědnost nejen za své jednání, ale i za poměry v obci církve i společnosti.

Odpovědnost za Písmo. Používat jeho slova vyžaduje velkou odpovědnost. /8
Hrát si na mluvčího je trestné. Jobovi přátelé horlivě obhajovali Hospodina. Slyšeli: „Co se pletete do věcí, kterým nerozumíte, já vás o to nežádal“.
I nám vadí, překrucuje-li někdo naše slova. Mluvčí je povinen správně citovat šéfa, jinak bude postižen! Každá manipulace s božím slovem (i neúmyslná) je trestuhodná.


Znovu upozorním na několik často zneužívaných míst z evangelií.

Prvenství Petrovo.

15 Ježíš se zeptal učedníků: "A za koho mne pokládáte?"

16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."

17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec

v nebesích.

18 A já ti pravím, že ty jsi Skála (Petr) na níž zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš

na zemi, bude přijato v nebi."

20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět

od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"

23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení

není z Boha, ale z člověka!" (Mt 16,15-23)

„Gratuluji ti Petře; ušel jsi tak veliký kus poznávání, že ti Otec mohl zjevit, kdo je Mesiášem.

Jsi Skálou, na které zbuduji svou církev.“

Skálou ale není Petrova osoba, vždyť také hned selhal: „Petře, teď mluvíš jako satan!“ (Selhal pak vícekrát, i po Sestání Ducha svatého. Petr nikdy neřekl, že je neomylný.)

Církev buď stojí na vyznávání církve: „Mesiášem je Ježíš!“, nebo ne. („Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mt 7,21)

Dobrý úmysl a upřímnost nestačí. (I rodiče ledacos myslí ve výchově dětí dobře a může to být špatné.)

My Skálu mylně vztahujeme na osobu Petra a pak na úřad jeho nástupců.

Ježíšova pomoc je silnější než zlomyslnost Nepřítele, to ale neznamená, že smíme klimbat. V Evropě může naší vinou křesťanství zmizet. (Zmizelo 10 kmenů izraelského království.) Ale každé slzy zbytečně prolité je škoda.



Proč byl pro vedení církve vybrán Petr a ne Jan?

Klič najdeme ve SZ – proč byl za patriarchou Izraele z Jákobových synů vybrán Juda a ne Josef?

(Židé se ptají, nás to nezajímá. Starý zákon je pro nás obnošeným kabátem.)

Juda se velice provinil, ale také se ze všech bratů nejvíce kál (obrátil se, změnil se).

Izrael je národem provinilců (spravedlivých Josefů je nepatrně), Juda jde příkladem nám všem hříšníkům.

Jan rozuměl Ježíši více než Petr, ale Ježíšovi učedníci jsou převážně obrácení a obracející se hříšníci. Petr se provinil více než Jan. A také se nejvíce kál. Proto byl vybrán.



„Petře, ty až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

Papouškujeme lajdácky a opovážlivě věty z Písma (tím trestuhodně mateme sebe i druhé).

Je třeba číst celý text v souvislostech. /9

Petr posiloval bratry: přišel-li za ním někdo se svým selháním, Petr mu vyprávěl, jak blízko se dostal k Ježíšovi, na jakou úroveň, že uzdravoval atd. – a přesto selhal. A Ježíš mu odpustil, nedegradoval jej. Obrácený hříšník je použitelný pro boží království. Je často vděčnější a horlivější než … V

tom dodneška spočívá Petrovo posilování. /10



Novozákonní církev ale dostala mnohem větší výbavu než ta předkristovská.

Z Písma si ale vybíráme jen to, co se nám hodí. (Např. míjíme Dopisy sedmi církevním obcím ze Zjevení Janova.)



V bibli se téměř nevyskytuje slovo pokora. V naší církvi je slovo pokora nadužíváno a zneužíváno k ovládnutí těch dole. /11

Zatím si církev troufá jen na ty dole.



Instituce rodiny, obce, státu i církve, je cenná. Ale každý nositel úřadu má vědět, že instituce není bezchybná ani vševědoucí. Dospělý ví, co od instituce může a co nemůže očekávat. Bůh je nade vším a není institucí svázán.



Církev je bohatá i tím, že umí pojmenovat hřích a ví o možnosti daru odpuštění.

Jednotlivec je veden k čím dál jemnějšímu svědomí, ale o nebezpečí moci představených v církvi se nemluví. /12

Církev je svatá, ale i hříšná. Zdůrazňuje se první, zakrývá druhé. /13

Nezakrýváme svou osobní hříšnost. Chyby církve se přiznávají řidčeji než jednou za uherský rok.

Těžce neseme, že Církev u nás je dlouhodobě v důvěryhodnosti institucí na nejnižším stupni řebříčku oblíbenosti.



Uznáváme práva zaměstnanců i dětí. Přijímáme odpovědnost za správu druhých, ani dětem neupíráme možnost spravedlivě posuzovat naši výchovu a jednání s nimi.

Nevyslechnout dítě, neodpovědět na jeho slušně položenou otázku, manipulovat s ním, pokládáme za veliký hřích.

Na Manželských setkáních si nikdo nemusí na nic hrát. Všichni jsme chybující, všichni se máme mnoho co učit. Mé největší přání je, aby v církvi zavládl podobný duch.

Církev je rodina s velkými i malými dětmi. V rodině se služba členů mění, hlava rodiny k stáru už neřídí firmu, máme na něj ohled, nakonec mu snad láskyplně utřeme zadek.)

Upozorní-li mě někdo na mou chybu, poděkuji mu. Chrání mě a buduje tím i církev.

Upozorním-li na chybu rodiče nebo představeného pomáhám mu. Nejsem rozvraceč církve, nýbrž její budovatel. (I samotného Ježíše označovali za kacíře …)



Církev jsme brzy přebudovali podle modelu dvora byzantských vládců, odvrhli jsme Ježíšův model rodiny a bratrství všech. Písmo se přestalo číst.



V prvotní církvi měly ženy velké postavení. /14

Byzantinská církev se brzy stala paternalistickou. Ženy brzy z přímého vlivu v církvi vyloučila.

Apoštolové říkali: Jedním z mých nejlepších rozhodnutí bylo, že jsem si vzal svou manželku!

Každý poctivý ženatý chlap, který má manželku od Boha, a snaží se o dobrou souhru, řekne, na mém díle má moje žena nadpoloviční podíl.

Tomu rozumíte. Většina z vás ví, jakým dobrodiním je pro mužského manželka.

To by stálo za zvláštní zkoumání a úvahu.

Můžeme si spočítat, zda se církev nešidí tím, jak odstavila ženy ze života církve. Soud Boží uslyšíme.



Kdo jste zažili otcovství, mateřství a bratrství v církvi?

Pokora se pěstuje jen vůči představeným.

A přece nejen Ježíš ale i apoštolové se postavili vůči veleknězi. Odvážně a spravedlivě. (Např. Sk 23. kap.)

Apoštolové věděli, že si mohou troufnout povolat Petra „na koberec“ (i když pravdu neměli).



Kážeme o odpuštění, naháníme lidi do zpovědnic a sami si neumíme přiznat vlastní selhání.

Omluva církve je tak vzácná, že ji jisté konzervativní kruhy v církvi nemohou posledním třem papežům, kteří se za něco omluvili, zapomenout.



Uznat chybu a obrátit se, je ctností. Neděsíme ze selhání velkých osobností Bible, proč tedy nejdeme světu příkladem, že nás pravda osvobodí a milosrdenství Boží zachrání?



Přiznáváme, že jsme v církvi jeden hříšník vedle druhého. Dole i nahoře. Ale proč naše praxe pokory tak velice drhne? Nepamatuji, že by se některý prelát kál.

Vylučujeme od Stolu Páně znovu sezdané, ale ti, kteří pomlouvají a nevyslyší prosbu o setkání, klidně slouží liturgii.



Jednání státníků a politiků posuzujeme. Přijali velikou odpovědnost a my se jejich chybami můžeme poučit. Biblické postavy posuzujeme – učíme se z jejich chyb.

Proč je posuzování církevních představitelů pokládáno za neodpustitelný hřích?



Máme být světlem solí a kvasem. Kde a jak se to projevuje?



Nebudu se vracet do dávné minulosti, nebudu připomínat nejhorší provinění.

Jeden Svatý Otec neodpověděl na dopis Editě Steinové, až za mnoho let ji ocenil až druhý Svatý Otec.

Jeden Svatý Otec poslal veliké teology do vyhnanství, až další Svatý Otec je povýšil na přední pracovníky koncilu.

Jeden Svatý Otec odmítl rozhovor velikému teologovi, až další Svatý Otec jej alespoň vyslechne.

(Už jen za tyto věty mohu být od některých pomlouván a kaceřován. To znám už od komunistů.)



Učíme se v rodině přiznávat chyby.

Zbavujeme lidi strachu a obav, aby dokázali přiznat, čím jim vlastní rodiče ublížili, dokonce jim doporučujeme vykřičet hněv a zlost. To není proti lásce k rodičům, naopak nás to může dovést k

odpuštění, smíření a uzdravení.

V církvi jsem nic takového neslyšel ani nezažil.



Máme právo naříkat, že v církvi, zvláště ve vyšších patrech, takováto svoboda neexistuje.

Ale my sami si ji navzájem prokazujme a nikomu ji nazakazujme.

Bůh se neuráží ani za nespravedlivá obvinění.

Podstatné je, zda hledáme pravdu, přijímáme odpovědnost (za své činy, slova i myšlení), vyslechneme druhou stranu (Boha, člověka i autoritu) a jsme ochotní opravit svá chybná tvrzení.

Ježíš je obrazem božím. On nás vede k hledání pravdy.



Masaryk chtěl jen vidět kohosi, kdo o něm hrubě mluvil, ale nedovolil jej postavit před soud.

Biskup Václav Malý ocenil společenství v Chartě. Řekl, že se s tak upřímným a velkorysým společenstvím v církvi nesetkal (přes různě založené jednotlivce).



Pracujme pro Ježíšovo království na zemi. Demokratická společnost se brání proti nespravedlnosti opravným prostředkem, odvoláním k soudu.

20. století spoléhalo na demokracii a humanitu. Ty nápor zla neudržely.

Je dobře popsáno, jak intelektuálové 20. století zklamali. Byli i zbabělí a hledali výmluvy, jen aby si nepopálili prstíčky.



Církev není svou Hlavou hůře vymyšlená než nejlepší demokracie.

(Hus a někteří další se odvolali k soudu koncilu. Ten selhal, nevedl si podle evangelia.)



Ježíš nás vybízí k pěstování odvahy a statečnosti.



----------------------------

Poznámky:

/1 Ježíš připomínal ze SZ to, co tehdejší židé opomíjeli. Připomenul: „I muž, aby mohl přilnout ke své manželce a být spolu s ní obrazem božím, se má vyvázat z

nezdravých vztahů k rodičům.

Ježíš pozval ženy k náboženskému vyučování, mezi své učedníky a společnice, jako rovnoprávné členy. To bylo i na židovské poměry převratné!



/2 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“ (Mt 55,3-12a)



/3 „Když apoštolové uslyšeli, že si Jan a Jakub snažili zajistit nejlepší ministerská křesla v božím království, rozmrzeli se na oba bratry. Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Srv. Mt 20,24-28)

„Nedávejte si říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.

A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.

Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.

Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Mt 23,8-12)



/4 Když Ježíš poznal, že se obírají tím, kdo z nich je asi největší, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“ (Lk 9,46-48)



/5 „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

(Mt 18,6)



/6 „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. (Mt 10,7-8)

Ježíš se zjevil jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;

budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." (Mk 16,14-18)



/7 „Ježíš řekl učedníkům: ,Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.´“ (Mt 13,11-12)

„Ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají, jsou má matka a moji bratři.“ (Srv. Lk 8,20-21)

„Služebníkovi, který dostal jen jednu hřivnu, zakopal ji a byl drzý – pán odpověděl: ,Služebníku špatný a líný … měl jsi s hřivnou hospodařit. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´“ (Srov. Mt 25,26-30)

Ježíš řekl učedníkům: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole (vyvázal se z

nezdravé závislosti – stejně jako manžel manželka od rodičů) pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě

. Mnozí první budou poslední a poslední první." (Mt 19,28-30)

V podobenství o služebnících, připravujících svatbu, říká Ježíš: věrní služebníci budou patřit do množiny nevěsty – ženich sám je bude obsluhovat. Ale svévolní dopadnou špatně.

„I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."

Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"

On odpověděl: "Každému je jasné, jak jedná věrný a rozumný správce ustanovený nad pánovým služebnictvem … Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.

Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.

Když si ale onen služebník řekne: `Můj pán dlouho nejde´ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,

tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.

Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (Srv. Lk 12,36-48)



/8 „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.

Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.´

Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

(Mt 13,12-13)

"Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí." Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"

Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41)



/9 Ježíš řekl apoštolům: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.

Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.

Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."

Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."

Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš." (Lk 22,25-34) Pak následuje několik dalších Petrových chyb a selhání nejen silácké tvrzení v

Mt 26,33-35.



/10 Episkopos znamená dohlížitel. Ne dozorce, ale ten, který dohlíží na to, aby nikomu nic nechybělo. Také ten, který laskavě nabízí supervizi.



/11 Třeba se někdy dostaneme k promýšlení:

„Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.“ (Nu 12,3)

„Jákob se před Ezauem sedmkrát poklonil až k zemi.“ (Srov. Gn 33,3)

Bůh ukazuje Izraeli, že jsme pro něj královnou, ozdobenou ofirským zlatem (Iz 54,5-14; Ž 45),

ale jsme i proradnou děvkou (Ez 16. kap., Ez 23. kap.).



/12 „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. …mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.

…Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli …“ (Srv. Mt 23,1-7)

„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. Běda vám, slepí vůdcové!“ (Srv. Mt 23,13-16)



/13 Slovo svatý je deformováno. (Bůh se zasvětil lidem, my jsme se zasvětili Bohu.) Opovážlivá označení Svatá stolice, Svatý Otec, Svatá Rota, Svaté Oficium … se nám vymstila.



/14 Apoštol Pavel říká: „Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratři Páně i Petr?“ (1 Kor 9,5-6)