Příprava k biblickým textům na neděli 29. července 2012 (B)
V souvislosti s odvoláním trnavského arcibiskupa R. Bezáka začala určitá
debata o církvi.
Někteří lidé slušně žádají vrchnost, aby uvedla důvody odvolání.
Biskupy jsme nabádáni k modlitbě a poslušnosti.
O výparech „pravověrné katolické“ žumpy na internetu se nebudu
šířit. Jen jsem nakoukl – jen zloba.
Druhé čtení slov sv. Pavla z vězení rádi slyšíme. Je „moc hezké“.
Nijak nás nevzrušuje. Ale nezapomeňme, že Ježíšovi vyslanci byli
pronásledováni ponejvíce od „zbožných věřících“.
Využiji tedy několika věcí. Vzrušení okolo odvolání R. Bezáka nám
poslouží k biblickému opakování, kým má církev být.
Léta slyšíme v kostele texty o božím království a pak v našich sporech
zjišťujeme, že v našich slovech a jednání chybí praxe evangelia. Jak je
to možné?
Nenechme se krmit frázemi, ani náboženskými.
Naříkám nad naším nedostatkem znalostí o Ježíšově představě Božího
království a nad nezájmem o vyučování o něm.
Právem kroutíme hlavou nad těmi, kteří se nepřipravují na manželství a
neví, co je čeká. Jak to, že nás nezajímají pravidla života v božím
království (začalo tady na zemi a můžeme do něj patřit), že nevíme, co
smíme a máme očekávat, ani jak je budovat. V soužití nestačí nehřešit.
Už starý Izrael byl svobodným lidem Hospodinovým (bez šlechty a stavů),
královstvím kněží.
Církev je lidem Pánovým (Kristovým). Je darem, kterého si každý
považujeme. Jen je třeba, abychom rozlišovali ideál, ke kterému nás
Ježíš vede a poctivě věděli, kde se teprve nacházíme (jedinec i
společenství).
Žena měla v tehdejší patriarchální společnosti mnohem větší postavení
než v dnešním islámu (ani tam nemá podřadnou roli). Ježíš ženy
nesmírně povýšil. /1
Vyhlášení božího království. „Naplnil se čas a přiblížilo se
království Boží. Obraťte se a věřte evangeliu.“ ()
Zaslíbení – např. v druhé půlce jednotlivých blahoslavenství.
/2
Pravidla pro vzájemné soužití v Božím království – nejen v
Horském kázání. (kap. ; ; )
Uspořádání – Ježíš svou společnost (církev) postavil na modelu
rodiny. /3
Ježíš povýšil děti a všechny nepatrné. /4
Utrhnout se na ně, odbýt je, nevyslechnout je, pohoršit je – je
trestuhodné! /5
Tato pravidla jsme svobodně a závazně přijali křtem. Dodržovat je máme
všichni, od velkých po malé; velcí především. Boží království je
založeno na službě a úctě ke každému.
**Podíl práce Boha a člověka na b*ožím
království – viz řada podobenství.
Dary pro pozemský život a službu. Soužití v církvi nestojí
na morálce, nýbrž na milosrdenství božím, službě a lásce Kristově.
Ježíš je naším Přítelem, Učitelem a Lékařem. Byl nám nabídnut
další Paraklétos (Průvodce)– Duch svatý. Dostáváme Pokoj, Moudrost, dar
Večeře Páně a dalších svátostí ... Dar uzdravování …/6
Naprosto se nemůžeme srovnávat s jinou společností nebo firmou. Děti
vyrůstající v dobré rodině mají naprosto jiné dary a podmínky než děti
bez rodičovské péče. Nejsem zaměstnanec firmy.
Odměna a postih.
Už starému Izraeli Hospodin nabídl skvělé bohatství materiální i
duchovní.
Ježíš nám nabídl to, co nám nikdo nabídnout nemůže. /7
Základní obdarování dostal každý. Kdo jej zpracuje, dostane další dary.
Každý je obdarován, každý má sloužit. Rodič tu je pro malé děti,
představený pro svěřené. Nikdo není z Ježíšových pravidel soužití
osvobozen. Každý má podle nich jednat, každý smí požadovat jejich
dodržování pro sebe, natož pro druhého.
Křtem jsme přijali svou odpovědnost nejen za své jednání, ale i za poměry
v obci církve i společnosti.
Odpovědnost za Písmo. Používat jeho slova vyžaduje velkou
odpovědnost. /8
Hrát si na mluvčího je trestné. Jobovi přátelé horlivě obhajovali
Hospodina. Slyšeli: „Co se pletete do věcí, kterým nerozumíte, já vás o
to nežádal“.
I nám vadí, překrucuje-li někdo naše slova. Mluvčí je povinen správně
citovat šéfa, jinak bude postižen! Každá manipulace s božím slovem (i
neúmyslná) je trestuhodná.
Znovu upozorním na několik často zneužívaných míst z evangelií.
Prvenství Petrovo.
15 Ježíš se zeptal učedníků: „A za koho mne pokládáte?“
16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
17 Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to
nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec
v nebesích.
18 A já ti pravím, že ty jsi Skála (Petr) na níž zbuduji svou církev a
brány pekel ji nepřemohou.
19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude
odmítnuto v nebi, a co přijmeš
na zemi, bude přijato v nebi.“
20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do
Jeruzaléma a mnoho trpět
od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne
vzkříšen.
22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to
se ti nemůže stát!“
23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem
úrazu, protože tvé smýšlení
není z Boha, ale z člověka!“ ()
„Gratuluji ti Petře; ušel jsi tak veliký kus poznávání, že ti Otec mohl
zjevit, kdo je Mesiášem.
Jsi Skálou, na které zbuduji svou církev.“
Skálou ale není Petrova osoba, vždyť také hned selhal: „Petře, teď
mluvíš jako satan!“ (Selhal pak vícekrát, i po Sestání Ducha svatého.
Petr nikdy neřekl, že je neomylný.)
Církev buď stojí na vyznávání církve: „Mesiášem je Ježíš!“, nebo
ne. („Ne každý, kdo mi říká ‘Pane, Pane’, vejde do království
nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. )
Dobrý úmysl a upřímnost nestačí. (I rodiče ledacos myslí ve výchově
dětí dobře a může to být špatné.)
My Skálu mylně vztahujeme na osobu Petra a pak na úřad jeho nástupců.
Ježíšova pomoc je silnější než zlomyslnost Nepřítele, to ale
neznamená, že smíme klimbat. V Evropě může naší vinou křesťanství
zmizet. (Zmizelo 10 kmenů izraelského království.) Ale každé slzy
zbytečně prolité je škoda.
Proč byl pro vedení církve vybrán Petr a ne Jan?
Klič najdeme ve SZ – proč byl za patriarchou Izraele z Jákobových synů
vybrán Juda a ne Josef?
(Židé se ptají, nás to nezajímá. Starý zákon je pro nás obnošeným
kabátem.)
Juda se velice provinil, ale také se ze všech bratů nejvíce kál (obrátil
se, změnil se).
Izrael je národem provinilců (spravedlivých Josefů je nepatrně), Juda jde
příkladem nám všem hříšníkům.
Jan rozuměl Ježíši více než Petr, ale Ježíšovi učedníci jsou
převážně obrácení a obracející se hříšníci. Petr se provinil více
než Jan. A také se nejvíce kál. Proto byl vybrán.
„Petře, ty až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“
Papouškujeme lajdácky a opovážlivě věty z Písma (tím trestuhodně mateme
sebe i druhé).
Je třeba číst celý text v souvislostech. /9
Petr posiloval bratry: přišel-li za ním někdo se svým selháním, Petr mu
vyprávěl, jak blízko se dostal k Ježíšovi, na jakou úroveň, že
uzdravoval atd. – a přesto selhal. A Ježíš mu odpustil, nedegradoval jej.
Obrácený hříšník je použitelný pro boží království. Je často
vděčnější a horlivější než … V
tom dodneška spočívá Petrovo posilování. /10
Novozákonní církev ale dostala mnohem větší výbavu než ta
předkristovská.
Z Písma si ale vybíráme jen to, co se nám hodí. (Např. míjíme Dopisy
sedmi církevním obcím ze Zjevení Janova.)
V bibli se téměř nevyskytuje slovo pokora. V naší církvi je slovo
pokora nadužíváno a zneužíváno k ovládnutí těch dole. /11
Zatím si církev troufá jen na ty dole.
Instituce rodiny, obce, státu i církve, je cenná. Ale každý nositel
úřadu má vědět, že instituce není bezchybná ani vševědoucí. Dospělý
ví, co od instituce může a co nemůže očekávat. Bůh je nade vším a
není institucí svázán.
Církev je bohatá i tím, že umí pojmenovat hřích a ví o možnosti daru
odpuštění.
Jednotlivec je veden k čím dál jemnějšímu svědomí, ale o nebezpečí
moci představených v církvi se nemluví. /12
Církev je svatá, ale i hříšná. Zdůrazňuje se první, zakrývá druhé.
/13
Nezakrýváme svou osobní hříšnost. Chyby církve se přiznávají řidčeji
než jednou za uherský rok.
Těžce neseme, že Církev u nás je dlouhodobě v důvěryhodnosti institucí
na nejnižším stupni řebříčku oblíbenosti.
Uznáváme práva zaměstnanců i dětí. Přijímáme odpovědnost za správu
druhých, ani dětem neupíráme možnost spravedlivě posuzovat naši výchovu
a jednání s nimi.
Nevyslechnout dítě, neodpovědět na jeho slušně položenou otázku,
manipulovat s ním, pokládáme za veliký hřích.
Na Manželských setkáních si nikdo nemusí na nic hrát. Všichni jsme
chybující, všichni se máme mnoho co učit. Mé největší přání je, aby
v církvi zavládl podobný duch.
Církev je rodina s velkými i malými dětmi. V rodině se služba členů
mění, hlava rodiny k stáru už neřídí firmu, máme na něj ohled, nakonec
mu snad láskyplně utřeme zadek.)
Upozorní-li mě někdo na mou chybu, poděkuji mu. Chrání mě a buduje tím i
církev.
Upozorním-li na chybu rodiče nebo představeného pomáhám mu. Nejsem
rozvraceč církve, nýbrž její budovatel. (I samotného Ježíše označovali
za kacíře …)
Církev jsme brzy přebudovali podle modelu dvora byzantských vládců, odvrhli
jsme Ježíšův model rodiny a bratrství všech. Písmo se přestalo číst.
V prvotní církvi měly ženy velké postavení. /14
Byzantinská církev se brzy stala paternalistickou. Ženy brzy z přímého
vlivu v církvi vyloučila.
Apoštolové říkali: Jedním z mých nejlepších rozhodnutí bylo, že jsem
si vzal svou manželku!
Každý poctivý ženatý chlap, který má manželku od Boha, a snaží se o
dobrou souhru, řekne, na mém díle má moje žena nadpoloviční podíl.
Tomu rozumíte. Většina z vás ví, jakým dobrodiním je pro mužského
manželka.
To by stálo za zvláštní zkoumání a úvahu.
Můžeme si spočítat, zda se církev nešidí tím, jak odstavila ženy ze
života církve. Soud Boží uslyšíme.
Kdo jste zažili otcovství, mateřství a bratrství v církvi?
Pokora se pěstuje jen vůči představeným.
A přece nejen Ježíš ale i apoštolové se postavili vůči veleknězi.
Odvážně a spravedlivě. (Např. . kap.)
Apoštolové věděli, že si mohou troufnout povolat Petra „na koberec“ (i
když pravdu neměli).
Kážeme o odpuštění, naháníme lidi do zpovědnic a sami si neumíme
přiznat vlastní selhání.
Omluva církve je tak vzácná, že ji jisté konzervativní kruhy v církvi
nemohou posledním třem papežům, kteří se za něco omluvili, zapomenout.
Uznat chybu a obrátit se, je ctností. Neděsíme ze selhání velkých
osobností Bible, proč tedy nejdeme světu příkladem, že nás pravda
osvobodí a milosrdenství Boží zachrání?
Přiznáváme, že jsme v církvi jeden hříšník vedle druhého. Dole i
nahoře. Ale proč naše praxe pokory tak velice drhne? Nepamatuji, že by se
některý prelát kál.
Vylučujeme od Stolu Páně znovu sezdané, ale ti, kteří pomlouvají a
nevyslyší prosbu o setkání, klidně slouží liturgii.
Jednání státníků a politiků posuzujeme. Přijali velikou odpovědnost a my
se jejich chybami můžeme poučit. Biblické postavy posuzujeme – učíme se
z jejich chyb.
Proč je posuzování církevních představitelů pokládáno za
neodpustitelný hřích?
Máme být světlem solí a kvasem. Kde a jak se to projevuje?
Nebudu se vracet do dávné minulosti, nebudu připomínat nejhorší
provinění.
Jeden Svatý Otec neodpověděl na dopis Editě Steinové, až za mnoho let ji
ocenil až druhý Svatý Otec.
Jeden Svatý Otec poslal veliké teology do vyhnanství, až další Svatý Otec
je povýšil na přední pracovníky koncilu.
Jeden Svatý Otec odmítl rozhovor velikému teologovi, až další Svatý Otec
jej alespoň vyslechne.
(Už jen za tyto věty mohu být od některých pomlouván a kaceřován. To
znám už od komunistů.)
Učíme se v rodině přiznávat chyby.
Zbavujeme lidi strachu a obav, aby dokázali přiznat, čím jim vlastní
rodiče ublížili, dokonce jim doporučujeme vykřičet hněv a zlost. To není
proti lásce k rodičům, naopak nás to může dovést k
odpuštění, smíření a uzdravení.
V církvi jsem nic takového neslyšel ani nezažil.
Máme právo naříkat, že v církvi, zvláště ve vyšších patrech,
takováto svoboda neexistuje.
Ale my sami si ji navzájem prokazujme a nikomu ji nazakazujme.
Bůh se neuráží ani za nespravedlivá obvinění.
Podstatné je, zda hledáme pravdu, přijímáme odpovědnost (za své činy,
slova i myšlení), vyslechneme druhou stranu (Boha, člověka i autoritu) a
jsme ochotní opravit svá chybná tvrzení.
Ježíš je obrazem božím. On nás vede k hledání pravdy.
Masaryk chtěl jen vidět kohosi, kdo o něm hrubě mluvil, ale nedovolil jej
postavit před soud.
Biskup Václav Malý ocenil společenství v Chartě. Řekl, že se s tak
upřímným a velkorysým společenstvím v církvi nesetkal (přes různě
založené jednotlivce).
Pracujme pro Ježíšovo království na zemi. Demokratická společnost se
brání proti nespravedlnosti opravným prostředkem, odvoláním k soudu.
- století spoléhalo na demokracii a humanitu. Ty nápor zla neudržely.
Je dobře popsáno, jak intelektuálové 20. století zklamali. Byli i zbabělí
a hledali výmluvy, jen aby si nepopálili prstíčky.
Církev není svou Hlavou hůře vymyšlená než nejlepší demokracie.
(Hus a někteří další se odvolali k soudu koncilu. Ten selhal, nevedl si
podle evangelia.)
Ježíš nás vybízí k pěstování odvahy a statečnosti.
Poznámky:
nezdravých vztahů k rodičům.
Ježíš pozval ženy k náboženskému vyučování, mezi své učedníky a
společnice, jako rovnoprávné členy. To bylo i na židovské poměry
převratné!
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou
nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je
království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám
všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“ ()
a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka
nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako
výkupné za mnohé.“ (Srv. )
„Nedávejte si říkat ‘Mistře’: jediný je váš Mistr, vy všichni
jste bratří.
A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘Otec’: jediný je váš Otec, ten
nebeský.
Ani si nedávejte říkat ‘Učiteli’: váš učitel je jeden, Kristus.
Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude
ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ ()
()
Ježíš se zjevil jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru
a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu
stvoření.
Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude
odsouzen.Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou
vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na
choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ ()
„Ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají, jsou má matka a
moji bratři.“ (Srv. )
„Služebníkovi, který dostal jen jednu hřivnu, zakopal ji a byl
drzý – pán odpověděl: ,Služebníku špatný a líný … měl jsi s
hřivnou hospodařit. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset
hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude
odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do
temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´“ (Srov. )
Ježíš řekl učedníkům: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka
při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě
následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení
Izraele.
A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo
děti nebo pole (vyvázal se z
nezdravé závislosti – stejně jako manžel manželka od rodičů) pro mé
jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě
. Mnozí první budou poslední a poslední první.“ ()
V podobenství o služebnících, připravujících svatbu, říká
Ježíš: věrní služebníci budou patřit do množiny nevěsty – ženich
sám je bude obsluhovat. Ale svévolní dopadnou špatně.
„I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho
nenadějete.“
Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“
On odpověděl: „Každému je jasné, jak jedná věrný a rozumný správce
ustanovený nad pánovým služebnictvem … Blaze tomu služebníku, kterého
pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Když si ale onen služebník řekne: ‘Můj pán dlouho nejde’ a začne bít
sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou
netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. Ten služebník,
který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude
velmi bit.
Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně.
Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od
toho budou žádat tím více. (Srv. )
A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‘Budete stále poslouchat, a
nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli,
takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se –
a já je neuzdravím.´
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám,
že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale
neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.
()
„Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti,
kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu:
„Jsme snad i my slepí?“
Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však
říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ ()
Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v
čele, buď jako ten, který slouží.
Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali
ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. Já vám uděluji
království, jako je můj Otec udělil mně,
abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a
budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako
pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se
obrátíš, buď posilou svým bratřím.“
Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“
Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už
třikrát zapřeš, že mne znáš.“ () Pak následuje několik
dalších Petrových chyb a selhání nejen silácké tvrzení v
.
„Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na
zemi.“ ()
„Jákob se před Ezauem sedmkrát poklonil až k zemi.“ (Srov. )
Bůh ukazuje Izraeli, že jsme pro něj královnou, ozdobenou ofirským zlatem
(; ),
ale jsme i proradnou děvkou (. kap., . kap.).
…Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli …“ (Srv. )
„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království
nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho
získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.
Běda vám, slepí vůdcové!“ (Srv. )