3. adventní neděle

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 3,7-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sof 3,14-18a; Flp 4,4-7; Lk 3,7-18
Datum: 16. 12. 2012
Pustil jsem si k práci líbeznou muziku J. S. Bacha …/1
S jakými pocity nebo s jakým očekáváním naslouchali Izraelité Ježíšovy doby prorockým textům, přislibujícím vysvobození (je dobré si přečíst celou kapitolu)?
Jakpak tyto texty četli křesťané za války v r. 1940? Jak v r. 1942? V r. 1943? V r. 1944? (Moji předkové Písmo nečetli, neměli je doma.)
Jakpak tyto texty četli za války židé?
S jakými pocity je čteme my? /2

Kéž „by naše ušlechtilost byla známa všem lidem“ – 2. čtení. To není chabý program.
Propojme si to s Janovou výzvou.
„Upravte Bohu cestu, aby se k vám Bůh mohl dostat“, říká Jan.
„Co máme dělat?“ ptají se lidé.

Jan je mnohými křesťany pokládán za příliš tvrdého proroka.
Musel být pro mnohé silnou osobností, když kajícně přišli i výběrčí daní a žoldáci. /3
Překvapuje mě, jak k těmto nenáviděným lidem mluví. Čekal bych výzvu, aby si našli nějaké slušné zaměstnání ... Tak nemluví fanatik.
Pokládal Jan placení daně Římu a knutu okupace za stimulaci (pobídku) pro Izraelce, aby začali přemýšlet, proč se jim nedaří, proč nemají svobodu, když jim Hospodin slíbil i vojenskou pomoc a už vícekrát jim ke svobodě pomohl? (Podobně přemýšlel, mluvil a jednal např. Jeremiáš.)

My nejsme ani kolaboranti ani žoldnéři. Platí tedy pro nás: „Kdo má dvoje šaty, rozděl se s tím, kdo nemá …“?
Mám-li 100 Kč, lehčeji se rozdělím o polovinu, než když mám milion. Mluvím o sobě. /4

Jan bral příchod království božího vážně. „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Věřte této dobré zprávě a obraťte se.“ (Mk 1,15) Ač Jan pocházel ze zámožné rodiny, žil velice skromně (i proto, že neměl děti).
Ježíš říká: jste pouze správci svých majetků.
I chudá vdova se rozdělila (Srv. Mk 12,38-44), její ušlechtilost je nám všem známa!

Všimněme si, že současní zvěstovatelé konce světa (který podle nich má přijít za pár dní) neříkají: „Pomozte potřebným.“

„Já vás ponořuji (pouze) do vody. Přichází však mocnější než já; … on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně …“

Co je „Mesiášovo ponořování do ohně“? (O ponořování do Ducha jsme mluvili již vícekrát.)

U Malachiáše čteme: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. (Srv. Mal 3,1-3)
(Židé si mysleli, že Mesiáš udělá rychlý soud nad pohany!!)

Ohněm našeho tříbení jsou Ježíšovy výzvy a přikázání (buď je přijmeme, nebo ne):
„Obraťte se k Bohu …
budujte boží království …
pečujte o potřebné …
budujte vztahy s druhými (nejen podle Desatera, „613“ přikázání a „horského kázání“) …
buďte tvůrci pokoje … /5

Jako Ježíše, tak i jeho učedníky, tříbí pronásledování pro boží království. /6

Můžeme být tříbeni odsuzováním a pronásledováním pokrevní rodiny. /7

Může nás postihovat odsuzování souvěrců. /8

Mohou nás pronásledovat podřízení i představení. /9

Je možné, že my pronásledujeme lidi okolo nás!!

Tento týden jsem si to opět připomněl. Jel jsem do Prahy na natáčení v televizi. K rozhovoru jsme si pozvali paní Petru Procházkovou. Jedním okem jsem v novinách sledoval její články o případu bývalé ukrajinské pornoherečky

Anastázie Hagenové, která u nás už rok zatím marně žádá o azyl. Ještě před natáčením jsem se ptal, jak to s

paní Hagenovou vypadá.

Paní P. Procházková protelefonovala několik tisíc korun, aby si ověřila fakta. /10

Paní Hagenová má s manželem (s jedním mužským)tři děti. Dobře vychovávají děti. Porno už nenatáčí. Budou-li se muset vrátit na Ukrajinu, půjdou rodiče do vězení a děti do dětského domova.

Proti paní Petře Procházkové se zvedla anonymní žumpa zdejšího bulváru … ale 12.000 lidí se už za Hagenovi přimlouvá. Když se na Ministerstvu vnitra nic nehnulo, paní Hagenová se ze zoufalství rozhodla do půl těla vysvléknout před Poslaneckou sněmovnou. Petra Procházková ji zapřísahala

, ať to nedělá, že si v očích naší veřejnosti uškodí.

Ukrajinka neposlechla, prohlásila před veřejností: „Vy chlapi si myslíte, že prsa jsou symbolem sexu, ale ty jsou symbolem mateřství! Když mě zavřou do vězení, nebudu moci kojit své malé dítě.“

Já vím, že před tím svá prsa v pornofilmech prodávala, ale to, co řekla, je pravda. Jako je pravda, že veřejnost vždy více odsuzovala prostitutky (které se často z nouze prodávaly nebo byly prodávány do otroctví prostituce) než jejich klienty. Ale po zoufalém protestu paní Hagenové se přidalo dalších 7 tisíc lidí k

přímluvám za udělení humanit

árního azylu v ČR.

19. prosince vyřkne Ministerstvo vnitra svůj ortel. Aby děti nestrávily Vánoce v dětském domově, podporuji tuto akci. /11



Pornografii bytostně nesnáším. Jednomu Ukrajinci jsme poskytli bydlení, pomohli mu k českému občanství a on na nás poštval televizi – ta mě zostudila v neobjektivním pořadu.

Nevíme, jak budou Hagenovi žít. Ale i Ježíš při pomáhání prostitutkám a kolaborantům riskoval … I někteří blízcí se od něj odvrátili ...

Snad jeho program: „Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající“ (Mt 12,20 srv. Iz 42,1-3), alespoň trochu přijímáme za svůj.

Vím, že potřebných lidí je stále víc, než na co stačíme.

Informoval jsem pana biskupa Václava Malého (trochu to spadá pod jeho práci), nechci jej do toho tahat, stačí, když pokaždé někdo pozdvihne hlas za druhého. Má slova o pomoci paní Petře Procházkové s pobytem

pro paní Hagenovou se dostala do Lidových novin. Pak to prý přetiskl bulvár.

Samosebou se anonymní žumpa bulváru obrací proti mně. Ani to nečtu, „psí hlas do nebe nejde“. Vynahradí to pár neanonymních souhlasů soudných lidí. Jen jsem si znovu představil, jak anonymní žumpa špinila Ježíše: „Alkoholik, děvkař, kamarád lumpů, pohanů a samařanů … vrána k

vráně sedá ...“

Víc mě ale překvapuje, jak řada „slušných lidí“ protestuje, když se někdo bere za druhého. Zpochybňují, protestují, podezřívají, poukazují na jiné potřebné. Nechtějí-li sami někomu pomoci, proč nejsou ticho? Nikoho k

pomoci nenutíme, nikomu u dveří nezvoníme s nataženou rukou.

Nedávno tomu bylo podobně, když jsme pozvedli hlas za odvolaného trnavského arcibiskupa R. Bezáka, aby nám byly sděleny důvody jeho odepsání.

Co to o těch nerudných vypovídá?

Když se objevila Charta 77, vyslechli jsme řadu všelijakých osočování, připomínek a zdůvodnění, proč protestující nemůže podepsat. (Copak byl někdo nucen?).

Josef Zvěřina prohlásil: „Vzpomínáte, jak Izraelité bojovali proti nepřátelům, Mojžíš se modlil a dva muži mu podpírali ruce? Nebojuješ-li, máš se modlit nebo podpírat druhé, ale nepodrážej nikomu nohy!“



Jak to je možné, že zatímco my si tak sebejistě zakládáme na své příslušnosti k samospasitelné církvi, nekosteloví lidé bez řečí nabídnou pomoc? /12



Advent není jen ke shánění dárků nejbližším bohatým. Není jen ke zpívání rorátů.



Bez promyšlení slov Jana Baptisty si nemůžeme odvážit naslouchat slovům o Ježíšově Matce, která se budou číst za týden.



-----------------------

Poznámky.

/1 A do muziky hned vpadla reklama na vánoční nákup: „Ježíšek to dělá jinak“.

Vždycky mi vadilo vánoční Ježíškování. Tak to máme!

Co si o nás mohou myslet židé?

Kdy začneme vážit slova? Náboženská – i ta další?



/2 Nebereme jako samozřejmost naše bohatství. – Jsme svobodní, víc, jak šedesát let nebyla v Evropě větší válka, nikdo nemusel na nucené práce (jako kdysi mladí za války do Německa), mládež může cokoliv studovat a v

kterékoliv zemi, nikdo s nimi v cizině neopovrhuje, nemáme nepřátelskou zemi. Jsme bohatí, jako naši předkové nikdy nebyli …



/3 Výběrčí daní, nazývaní „pijáci krve“, byli nenávidění nejen za kolaboraci, ale i za loupeživé jednání s vlastními lidmi. Využili moci a zbraní. Oběživa peněz nebylo mnoho, často výběrčí zabavovali majetek, který měl

mnohem větší cenu, než kolik obnášela daň za rodinu).

Vojáci, vedle žoldu, drancovali okupované obyvatelstvo.



/4 Firma nejvíce roste v období, kdy je budována. Jak zbohatne, zleniví. Studentky chodí lépe oblékané než později, kdy už mají peníze.

Naše církev má mnoho cenností. Slyšeli jste, že bychom něco z kostela prodali pro potřebné? Vymlouváme se na pravdivá slova: „Krása je jednou z cest k

Bohu“, a vztáhneme je především na kostelní výzdobu. „Na posvátných věcech pro Boha šetřit nelze“.

Neúměrně velikou část peněz v církvi věnujeme udržováním příliš mnoha památek.

Ještě jsme se pořádně nezbavili pohanského myšlení, myslíme si, že Boha uctíme tím, že uděláme zlatý kříž, že sochy korunujeme zlatými korunkami nebo vyšijeme perlami x-tý obleček pro Jezulátko.

V naší katedrále je historický trůn pro biskupa. Je umístěn na epištolní straně. Pořídili jsme nový veliký trůn do středu kněžiště před bývalý hlavní oltář. „Reprezentovat Nejvyššího je důležité!“

Naši bohoslovci v Praze stojí diecézany 4x více než kdyby studovali v Olomouci. K Tříkrálové sbírce dostaneme požehnání, abychom po desetikokorunkách úspěšně vybírali na potřebné.

Nikdy se nedozvíme, z jakých prostředkům se platí nákladné církevní slavnosti.

Zeptejte se prelátů, zda vědí, kolik stojí dětské botičky, jízdenka středoškoláka, vysokoškoláka, taneční nebo autoškola.



/5 Mesiášův pokoj ale nebude dobráckým poplácáváním po ramenou bez pravidel. „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Mt 12,34n)

Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Sám mám být do něho ponořen, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! (Lk 12,49-50)

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. (Mt 5,10)

To vám svěřuji, abyste jeden druhého milovali. Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne

, i vás budou pronásledovat. (Srv. J 15,17-21)



/6 V každém mocenském režimu řada lidí kolaboruje, nejen u knížecích dvorů.

Vyprávěl mi dlouholetý vězeň z 50. let: „Nemálo nevinně vězněných v kriminále selhalo“.



/7 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem,

budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. (Lk 12,51-53)



/8 Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. (Mt 11,12)

Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." (Lk 9,22)



/9 Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." (Lk 9,22)

I na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. (Lk 21,12)



/10 Paní Petru Procházkovou známe, je skvělou novinářkou a statečnou ženou, založila dětský domov v Čečensku.



/11 Ministerstvo vnitra neměří každému uprchlíkovi stejně. Zatímco paní Hagenová už podruhé strávila s třemi dětmi několik týdnů v malé místnosti v

táboře pro uprchlíky v Kostelci nad Orlicí, pan Timošenko tento pobyt absolvovat nemusel.



/12 Paní P. Procházková předala paní Hagenové nový kočárek na nejmenší děcko, oblečení pro děti a 10.000 Kč.

Informace získáte na:

www.berkat.cz



www.lidovky.cz



První článek P. Procházkové připojuji:



Pornomáma



Petra Procházková

Byl to jen záblesk, ale nedalo se toho nevšimnout. Jakmile fotograf vytáhnul fotoaparát, Nasťa, ta extrémně křehká bytost s nezdravě bílou pletí změnila náhle výraz v obrovských

očích. I v hodně unavené tváři se objevil profesionální grif ženy, která před objektivy už nejednou stála. Nebo ležela. Klečela i seděla. Teď ale zaujímala polohu zcela nevinnou. Rok a půl starého chlapečka k

sobě přitiskla, čtyřletý Oskárek se na ni nalepil sám a nakonec se přivinul i desetiletý Saša. Muži, který seděl vedle matky s

dětmi, se zaleskla slza pod víčky. Objal je a řekl: „Už to trápení brzy skončí děti moje“.



Anastázie a Alexander Hagenovi spolu žijí deset let. Mají tři děti, zdravé, krásné a podle nejstaršího Saši soudě, chytré. Skvěle vychované. Skromné. „Tati, prosím tě, nemůžeš tady s

námi zůstat,“ škemrá Saša. Drobný pan Hagen své úzké, přísné rty ohne dolů a s nehraným zoufalstvím zavrtí hlavou. „A tati, nemůžu jet s

tebou domů?“ dotírá. Pan Hagen ho pohladí po vlasech. „Přece tu mámu s klukama nenecháme samotnou…“ hlesne. „A tati, nemohl by sis se mnou jít hrát na chodbu... chci zkusit ty vysílačky…“ Teď už musím zasáhnout já. Byl

i jsme sem vpuštěni pod podmínkou, že se z maličké místnůstky nevzdálíme. Dostali jsme na návštěvu Nasti s dětmi hodinu. Dětské bakelitové vysílačky čínské výroby si Sašenka bude muset jít vyzkoušet se syrskými dětmi, které tu také čekají na rozhodnutí českých úřadů, zda mohou zůstat v

ČR. Jsme v přijímacím středisku ministerstva vnitra ČR v Zastávce u Brna. Ukrajinka Nasťa Hagen, krásná fotomodelka, slavná pornoherečka a skvělá matka je tu i s

dětmi od 1. října. Už podruhé. Bez muže. Ten si bojuje svou vlastní bitvu s úřady i mafiemi. Když uspěje alespoň jeden z manželů, budou moci zase žít spolu. U nás, v

Čechách, se kterými Nasťu pojí mnohé.

Železné dveře a holky v kabrioletu

Saša se narodil s příjmením Kondratěnko. Žil s rodiči v ukrajinském přístavním městě Feodosija na jižním černomořském pobřeží Krymského poloostrova. Tatínek se jako řada jiných ukrajinských tatínků opíjel tak, až ho maminka vyhodila. Alexandr se vyučil svářečem. Měl rád železo, své šikovné ruce a sex. Po rozpadu SSSR na postsovětském prostranství zavládnul divoký prenatální kapitalismus. Kradlo se v malém i velkém. „Tehdy mne napadlo, že to, co lidé nejvíc potřebují, je bezpečí. Uměl jsem skvěle svářet. Začal jsem vyrábět železné, nedobytné, bezpečnostní dveře.“ Saša na tohle období vzpomíná rád. Mělo jedinou vadu na kráse. Ještě neznal Nasťu.

„Lidé po mých výrobcích šíleli. Byl jsem první ve Feodésii. Dělal jsem i mříže. Zakázky jsem brzy nestíhal. V centru města jsem si otevřel salón, najal zaměstnance.“ Kromě toho byl mladý Alexandr Kondratěnko první ve městě, kdo se po něm proháněl v

kabrioletu. Obklopen dívkami demonstroval uvolněné mravy i bohatství. Stal se objektem závisti spoluobčanů. A nejen jich.

„Jednou ke mně do obchodu přišli dva milicionáři. „Pěkně sis to tady zařídil,“ říká první. A druhý naznačuje, že bych mohl potřebovat třeba ochranu. Přišli vyjednávat o výpalném.“

Chtěli jen 40 dolarů měsíčně. Byla to tehdy běžná rutina –zmapovat všechny podnikatele ve městě a donutit je o své zisky se dělit se špatně placeným bezpečnostním sborem.

„Já mám všechny dokumenty v nejlepším pořádku, co se má platit platím, takže od vás nic nepotřebuju. Raději běžte lovit zločince,“ Saša si dovolil dost. Vyhodil je a dál provokoval občany divokými večírky i luxusním domem. „Štveš tady všechny, žiješ si jako Američan,“ řekl Sašovi jednou jeho p

řítel. Dům byl opravdu pohledný, přitažlivý, a někteří mu nemohli odolat.

Někde ve městě tehdy do 11. třídy chodila Nasťa Grišaj. Něžné děvčátko navštěvovalo s pobožnou maminkou v neděli kostel a doma poslouchala často řeči o Bohu, který trestá neposlušné, vzdorovité a rozpustilé holčičky. Nasťa byla ale prozatím rozpustilá jen ve snech a představách. Ještě totiž nepotkala Sašu.

Narozeniny v lágru

Saša přivezl do Zastávky plnou tašku věcí a kupodivu většina z nich byla k užitku. „Kaši, vidíš, o kaši jsem ti neřekla,“ špitne Nasťa s rozpaky, že něco pokazila. „Nic tu nejíme,“ podívá se na své ruce. Nasťa donedávna vážila při

167 centimetrech 47 kilogramů. Teď má o pět kilo méně. „Kluci jedí rogliky… Já skoro nic. Malého ještě kojím, ale potřeboval by dokrmovat kaší. Jenže tady mi řekli, že už mu byl rok a nemá na kaši nárok. Jenže i Oskar se Sašou by si asi dali raději kaši, než ta jídla…“ Nasťa se podívá na velkou tašku plnou hraček a dobrot. „Myslím, že to neunesu,“ hlesne. Manžela ale s

Nasťou na pokoj nepustí. Prý tašku odnese člen ochranky.

Jako patnáctiletá Nasťa vyhrála konkurz miss Feodosia. Ani tehdy ji ale Saša nezaznamenal. Všiml si jí až při jednom obědě ve své oblíbené restauraci. „Uviděl jsem jí a věděl jsem, že je to ona.“ Tak v

roce 2001 začal jejich vztah. Nastě bylo 15, Sašovi 30. Nasťa byla nevinná dívka se spoustou hříšných myšlenek. Saša měl obrovské sexuální zkušenosti. Toužil ale už po rodině. Nejdříve Nasťu naučil užívat si života. Účastnili se dýchánků, jejichž vrcholem byl skupinový sex, měnili si partnerky a partnery s

přáteli. Dítě, které Nasťa v šestnácti letech porodila, je ale Sašovo. Nebyla to náhoda, respektive nehoda. Sašenka byl dítě plánované, chtěné a opečovávané. Nasťa i přes svůj věk byla skvělá matka. V

den, kdy jsme ji navštívili v přijímači v Zastávce u Brna, „slavila“ 27. narozeniny. Dostala od manžela květiny. „Víte, co je můj sen?“ obrátí na mne očiska a konečně se doširoka usměje. „Mít dětské centrum u nás na vesnici“.

U nás na vesnici znamená ve středočeské obci „X“ nedaleko Českého Brodu. Když Hagenovi přišli před rokem a půl do Čech, věřili, že se jim jejich status podaří rychle vyřešit. Přicestovali donuceni okolnostmi každý zvlášť – on jako podnikatel, ona jako turistka, která ihned zažádala i s

dětmi (tehdy jen dvěma, třetí se narodilo už v

ČR), o azyl. Důvody, které je k celé dobrodružné akci vedly, se mi nejdříve zdály podezřelé. Že mluví pravdu, alespoň ve většině bodů, jsem si ověřila s

pomocí ukrajinských kolegů.

Prokletý dům a bývalý prokurátor

Po narození Saši šestnáctiletou Nasťu rozzuření rodiče vyhodili z domu. Mladá matka, velký i malý Saša žili spokojeně v luxusní vile ve Feodesii a Nasťa se začala prosazovat v

časopisech pro pány – její fotografie „s hvězdičkou“ se objevily v Maximu, Playboyi, Penthausu. Saša byl nadšen – líbilo se mu, když jeho krásnou ženu obdivovali i jiní muži. A záviděli mu ji. Stejně, jako drahý vůz a rozkošný dům.

Málem by na návštěvu milicionářů zapomněl. Až ho jednou navštívil klient, který si u něj objednal železný podstavec. Vyklubal se z něj bývalý zasloužilý vojenský prokurátor Igor Jevgenievič Serkov. Málokdo tak zasáhl do osudů Anastázie Grišaj a Alexandra Kondratěnka, jako on. Dnes známý advokát a také konzultant parlamentního výboru pro soudnictví (!).

Když byl výrobek hotov, pan Serkov ho odmítl zaplatit. Nastaly tahanice, hádky, šarvátky. Sašovi brzy přišla obsílka k soudu. Měl uhradit náhradu škody ve výši 4 tisíce hřiven. Zaplatil. A nadával. Brzy na něj Serkov podává další žalobu: urazil prý jeho čest tím, že o něm rozhlašoval, jaký to je gauner. Saša to skutečně říkal všude, kde mohl. Upřímně si to totiž myslel. Jenže pan Serkov za pomluvu požadovala 80 tisíc hřiven. Saša a Nasťa se ani nestačili rozčílit, když do jejich domu v

ulici Ponomarjovové č. 18 přišli soudní vykonavatelé a nádhernou vilu, která byla jejich pýchou, a jak se

ukazuje i původem zkázy, polepili nálepkami „exekuce“. Zdi, nábytek, počítače, židle, stoly, majetek firmy včetně dvou nákladních vozů. Nasťa a Saša byli v

šoku. A začaly jim docházet souvislosti s někdejší návštěvou milicionářů. Nejen on, ale i místní novinář, který nechce, aby se jeho jméno v

této souvislosti objevilo, si myslí: šlo o klasický zátah na nepoddajného, kontroverzního a zpupného podnikatele, jehož slabosti a rodinné poměry byly využity jako zbraň s

cílem zničit ho a zmocnit se jeho majetku „za hubičku“ – nejlépe v exekuci poté, až bude za něco (je jedno za co) odsouzen. Je to klasické schéma, které na postsovětském prostranství funguje dokonale.

Spálené auto a jedna do zubů

Výrobce železných dveří a mříží Saša Kondratěnko má na svém účtu řadu hříchů. Ale jak mi sdělili ti, kteří ho znají ještě z Krymu, nekradl, pracoval poctivě, jeho byznys nebyl extra velký, živil se

vlastníma rukama, začal od píky. Vydavatelka místních novin „Svěžaja gazeta“ a „Gazeta Kafa“ Irina Prokopjuk zná Sašu i Nasťu 15 let. „Skvělý řemeslník. Poctivý a pracovitý. Kde je pravda v

jeho příběhu, těžko říct. Ale ukrajinské soudnictví nelze považovat za spravedlivé, je možné, že to na něj všechno narafičili,“ řekla mi.

Saša byl zoufalý. Zda skutečně zaplatil za to, aby Serkovovo drahé BMW 525 shořelo, nemá smysl rozebírat. Tím se už zabýval soud a poslal Sašu na osm let do vězení. K

tomu další konfiskace majetku. A zaplacení odškodného Serkovovi. Jenže jeho autu se prý nakonec nic nestalo. Kondratěnka udal milici ještě před činem jeho příbuzný, zřejmě zaplacený provokatér.

Prokurátor Serkov si podobným způsobem nepřivydělal poprvé. Nezaplatil 100 tisíc za opravu bytu, nechal si přivézt koženou sedačku a odmítl zaplatit. V

roce 2001 v restauraci „Greenwich“ ve Feodesii (mimochodem té, ve které se poprvé potkali Nasťa a Saša) si objednal polévku a našel v ní kamínky. Prý z toho může mít zdravotní problémy. Hned na místě Serkov prohlásil, že by se spokojil s

náhradou újmy ve výši 800 hřiven a večeří zdarma pro něj a skupinu přátel – policistů místního 6. oddělení milice. Paní kuchařku Vlasovovou, která o případu vypovídá, vyhodili. Jindy pan Serkov zašel do holičství v

ulici Kujbyševa ve Feodosii. Když ho holička Marina střihá, najednou zařve bolestí: „Stříhla jste mne do ucha… ihned mi podepište papír, že nemáte AIDS.. a jdu s

tím k soudu…“ Naivní Marina byla odsouzena a musela mu zaplatit 10 tisíc hřiven. Souboj s

tímto člověkem Saša Kondratěnko nemohl vyhrát.

Osm let nepodmíněně později odvolací soud snížil na pět. Z úspěšného podnikatele se stal vězeň kolonie v Ivano-frankovské oblasti. To, co tam prožil, je zase úplně jiný příběh. Důležité ale bylo pro něj jediné – Nasťa.

„Zůstala na ulici, bez zaměstnání, s malým děckem na rukou…“ vzpomíná Saša. Přiznává, že se bál… krasavice, byť se závazkem, by si asi nového opatrovatele dokázala najít lehce. Nenašla. Chodila za Sašou do vězení a nakonec si ho tam i úředně vzala – aby jim byly povoleny třídenní návštěvy. Pravda, slovo nevěra v

jejich vztahu nemá žádný význam. „Máme svobodný vztah co s týče sexu. Jinak jsme k sobě pevně připoutáni. Vězení to prověřilo,“ říká Saša.

Nasťa se podívá na hodinky. Jindy jí v Zastávce čas utíká mnohem pomaleji „Už jste tu hodinu, vidíte.. čas taky tak prchal, když jsem do vězení za Sašou chodila já…“

Mraky se stahují nad Nasťou

Po 3 a půl letech Sašu za drobnou úplatu osvobodili. Dům, který zanechal ve Feodesii, se panu Serkovovi koupit nepodařilo. Díky masivní kampani v médiích soud nakonec povolil Sašovi po propuštění vilu za 100 tisíc EUR prodat místnímu podnikateli.

Nasťa a Saša se usadili v Kyjevě. Saša získal ruské občanství, změnili si příjmení na Hagen, po jakémsi pradědečkovi. Učinili tak ve chvíli, kdy se pro změnu mraky začaly stahovat nad Nasťou. Stále slavnější pornoherečkou, která si přezdívala Wiska. Filmy, kterých natočila bezpočet, jsou opravdu jen pro hodně dospělé.

„Řekla mi to při jednom setkání ve vězení,“ říká Saša, který tehdy zareagoval na novou profesi ženy radostně. „To neznamená, že ji nemiluji, ale je mi dobře, když jí je dobře…“ Nasťa se skromně usměje, když se jí ptám, zda jí natáčení tvrdého porna bavilo, nebo si tak pomáhala z

materiální nouze. „Nejdřív jsem chtěla všechno zkusit. Navíc jsme neměli co jíst.. hlavně dítě. Přiznávám, zpočátku mne to zaujalo. Teď už bych to dělat nechtěla.“ Když se bavíme o její pornokariéře, starší chlapec Saša musí pod záminkou hraní si se Syřany z

místnosti. „Neví o tom,“ špitne Nasťa.

Nasťa alias Wiska se stala nejslavnější pornohvězdou, která zářila na postsovětském prostranství. Jezdila natáčet hlavně do Čech. Proto si je později, ve chvíli nejvyšší nouze, vybrala jako útočiště. „Tady jsou lidé strašně hodní a tolerantní. Já nikdy nebrala nic extra perverzního, jako třeba se zvířaty, natož pak děti a porno, to je pro mne absolutně tabu“, tvrdí.

Děti v ohrožení

Hagenovým se narodilo v Kyjevě druhé dítě. Těšili se z rozrůstající se rodiny a ani si nevšimli, že do ukrajinské metropole se mezitím přestěhoval i advokát Serkov. On o nich věděl, oni o něm ne. Nasťa se Sašou se totiž chovali přinejmenším neopatrně. Zúčastnili se

dokonce televizní talk show, kde Nasťa přiznala, že ona je ta proslulá Wiska, která díky pornokariéře dokázala slušně přežít i věznění muže.

Zbývá jen hádat, kdo vyzval poslance Nejvyšší rady Jurije Buta, aby vytvořil iniciativní skupinu zaměřenou na zničení života rodiny Hagen. Mimochodem, But a Serkov mají hodně společného – But v

roce 2010 požadoval soudně na novinářce nezávislé televize „5. kanal“ 100 tisíc hřiven za to, že mu svým materiálem způsobila šok a on se z

něj draze musel léčit. Soud přikázal novinářce vyplatit 20 tisíc hřiven.

Tentokrát se věci měly hůř. Šlo o děti. Nasťa a Saša jednou otevřeli webové stránky ukrajinské pravoslavné církve. Jaké překvapení. Na fotkách se na ně směje starý známý Serkov i poslanec But, které přijal sám kyjevský metropolita. „Bože, kam spěje tahle země,“ napsala Nasťa tehdy na facebook. „Nechci, aby tady vyrůstaly moje děti“.

Serkov se v roce 2010 spojil s pravoslavnou církví, But s komunistou, poslancem Leonidem Gračem, Grač s poslancem za vládní Stranu regiónů Jurijem Polunejevem. Vlivní politici podpořeni církevními hodnostáři zaslali podnět generální prokuratuře – zabránit rozvratu společnosti i mravnímu ohrožení nezletilých. Jejich dopis vyvolal obrovskou diskusi – jak a proč trestat ženu, která se živí jako pornoherečka a neskrývá to. Část ukrajinské veřejnosti byla zajedno s

politiky – je nutné jí

okamžitě odebrat děti a postavit ji před soud za šíření pornografie. Brzy byl obviněn i Saša. Doma rodinu navštěvují sociální pracovníci a vyzvídají na dětech, jak se o ně rodiče starají. Nasťa se rozhodne vytáhnout do boje a žádá o pomoc feministky ze slavné skupiny FEMEN. V

září 2010 společně demonstrují u vchodu do ukrajinského parlamentu. Protivník ale přitvrzuje. Nastin starší syn má být vyšetřen lékařem, zda nebyl zneužíván pro

natáčení dětské pornografie, Nastě i Sašovi hrozí zatčení. „Na moje děti nedám sáhnout,“ vzpomíná dnes a tiskne je k

sobě. Nejstarší syn je stále na dvoře přijímače v Zastávce, ale Nasťa přesto šeptá: „Vím, jak se taková vyšetření dělají…“

11. února 2011 vzala všechny peníze, co měli doma a odjela do Čech na turistické vízum. „Dali mi ho na tři dny. Muž byl tehdy v Rusku. 14. února jsme se šli přihlásit jako žadatelé o azyl. Tehdy jsme také skončili tady, v

Zastávce, za pár týdnů nás pustili a následovaly dlouhé měsíce čekání na rozhodnutí – přicházelo jedno za druhým. Vždy „negativ“.

Saša přijel brzy za nimi, také jako turista. Pronajali si byt v pražských Stodůlkách, Saša si založil s.r.o., chce provozovat taxislužbu, a požádal o trvalý pobyt. Zatím mu ho vždy odmítli. Takže každé tři měsíce musí vycestovat a znovu požádat o turistický vstup. Přesto koupili za zbytek peněz, které si přivezli z

Ukrajiny, starý vesnický dům. Dali ho dohromady. Nastěhovali se do něj a začali snít o Nastině soukromé školce. „Ne, pornofilmy se už živit nechci. Nečekala jsem, že po roce a půl zase skončím tady v

Zastávce, zavřená, jako ve vězení…“ Nasťa totiž definitivně neuspěla s žádostí o azyl a musela znovu vstoupit do azylové procedury, jakoby právě přijela do Čech. Trochu nelogická karanténa pro člověka se třemi dětmi, který už tak dlouho žije v

českém prostředí, děti chodí do školy a do školky. Navíc, tentokrát Nastě a chlapcům hrozí nucený návrat na Ukrajinu… „Nevím

, co udělám, ale určitě se tam nevrátím,“ říká mladá žena.

Poslední pornofilm natočila Nasťa v roce 2010. Od té doby se věnuje dětem. V Čechách se jí narodil třetí chlapec. Též vytoužený. „Ještě nám chybí holčička,“ smějí se oba. A přiznávají, že jsou na dně. Finančně i psychicky. „Už nemáme ani na zaplacení běžných poplatků. Založení firmy je u vás strašně obtížné a zdlouhavé, navíc neustále cestování za vízem do Moskvy mne stálo poslední úspory,“ kdysi velkorysý Saša teď už neodmítne ani pozvání na kávu.

Vzorná rodina se špatnou pověstí

Paní ředitelka školy, kam začal po příjezdu do Čech chodit malý Saša, se nepohoršila ani tak nad tím, že jeho matka se živila jako pornoherečka, jako nad tím, že jí to oznamuji. „Nemám za povinnost zjišťovat, co dělala ta paní na Ukrajině. Já jsem chlapce přijala, měl drobné adaptační problémy, ale vše se vyřešilo. Právě díky vstřícnému postoji maminky,“ říká Mgr. Martina Štychová z

pražské ZŠ. „Z našeho pohledu to byla vzorná matka“. Paní ředitelka znala i mínění lidí žijících s

Hagenovými ve stejném domě – slušná, tichá a spořádaná rodina. Když naznačím problémy, se kterými se nyní Nasťa potýká, nabízí společenskou záruku. „Taková prima rodina… a nechceme ji tady?“ povzdychla si pedagogicky.

Na můj podobný dotaz mi z ministerstva vnitra rychle a obsáhle odpověděl pan Vladimír Řepka. Vysvětlil mi, že krátkodobý (zhruba třítýdenní) pobyt matky s

dětmi v zařízení v Zastávce u Brna nijak nemůže narušit školní docházku dítěte. Kromě toho trestní stíhání na Ukrajině žadateli u nás k azylu nepomůže. Musela by být ohrožena jeho základní lidská práva. Předpokládám, že takovým je právo matky na své děti. Kromě toho by měl mít každý zajištěný spravedlivý proces. V

případě Ukrajiny celá Evropská unie uznala, že to tam se soudy není v

pořádku a Česká republika toto podezření stvrdila udělením azylu panu Tymošenkovi (zřejmě byl také v

přijímači v Zastávce u Brna, když to je povinnost každého žadatele), manželovi na Ukrajině vězněné expremiérky Julie Tymošenkové.

V odpovědi pana Řepky z ministerstva vnitra stojí ještě jedna věta, která člověka, jako je Nasťa, může uvrhnout v omyl a zkazit mu spaní. „Nicméně šíření pornografie, o kterém se zmiňujete, je i

dle ustanovení § 191zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku České republiky, trestné a je postihováno i v ČR,“ píše pan Řepka.

Pokud by si toto tvrzení Nasťa neověřila, což jsem udělala raději za ni, mohla by si myslet, že pornočasopisy a filmy prodávané všude možně zcela veřejně jsou porušením zákona a všechny pumpaře je třeba zavřít do chládku.

Oslovila jsem svou právní poradkyni Naděždu Priečinskou, která uvedla věci na tuto míru: „Trestné je takové dílo, pokud se v něm objevuje násilí či neúcta k

člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem. Nebo samozřejmě pokud se věc týká dětí“. Zbývá rozhodnout, kde bude dětem Hagenových nejlépe a ovlivnit tak jejich celý budoucí život. Nechtěla bych být v kůži českých úředníků.