Svátek Svaté rodiny

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sir 3,3-7.14-17a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a; 1 J 3,1-2.21-24; Lk 2,41-52
Datum: 30. 12. 2012
2. čtení jsem vybral z dodatků k našemu svátku. /1
Nikdo nám nenabídl takové postavení jako Bůh. Jsme jeho dětmi, členy boží rodiny.

„Věřit jménu (Božího Syna Ježíše Krista) znamená důvěřovat Ježíši a následovat jej, jeho způsob života přijímat za svůj.
„Klanění“ nevyžaduje mnoho pohybu a námahy. Zato vydat se za Ježíšem, hnout se k pomoci bližnímu, může být namáhavé.

První křesťané se nazývali svatými. Věděli, že jsou hříšní, ale na zasvěcení se Boha lidem, odpovídali zasvěcením sebe sama božímu království.

V Jeruzalémě prý o svátcích bývalo až milion poutníků. Tenkráte kradli děti do otroctví mnohem více než dnes.
Už kdysi jsme hledali, kdo ve svaté rodině udělal chybu. /2

Toho, kdo se s vděčností nechává vést vyučováním Božího slova, kdo nepokládá poslušnost vrchnosti za první ctnost, kdo nepřijal postoj ohnutých poddanských hřbetů – toho pochopitelně lehko napadne otázka: „Jestli Ježíš viděl dopředu, proč rodičům neřekl, že se v Šalamounově podloubí při debatě o Hospodinu s profesory zdrží?“
Také vám v mládí vaši rodiče říkali: „Řekněte, kdy se vrátíte, abychom o vás neměli starost“?

Někteří zaměstnanci si myslí, že šéf firmy má pohodlný život, jen si užívá. Podobně smýšleli někteří nevolníci o šlechtě, některé malé děti o rodičích. Podobně falešné představy míváme o svaté rodině. /3

Za Ježíšovou stručnou odpovědí z evangelia je třeba si dosadit dlouhé rodinné hovory. /4

I ve svaté rodině došlo k chybě a k velikému zranění.
Kéž bychom se od této rodiny naučili řešit své chyby a názorové střety:
-
v našich pokrevních rodinách,
-
v rodině naší církve,
-
v rodině křesťanských církví.
-
Kéž bychom jednáním a svými postoji k lidem jiných náboženství hlásali, že jsme všichni dětmi
jednoho Otce Nebeského.

Kéž bychom včas respektovali, že děti – a pak naše snachy a zeťové – mají svůj život, své poslání od Boha, svou odpovědnost a svůj rozum.

Mě ještě čeká – jestli se toho dožiji – abych byl dobrou „tchyní“ svému nástupci v letohradské farnosti.

Ježíšovi rodiče dostali tvrdou lekci – souhlasíte s touto formulací? Podcenili Ježíšovo dřívější slovo o jeho poslání.

Slova – zvláště některá – nejsou ke klanění.
Víme, jaké následky znamená podcenění některých slov. Např.:
Kouření škodí zdraví.
Nekupuj laciný alkohol.
V zatáčce se nepředjíždí.
Vyber si odpovědného manžela, nejdi pod svou cenu.
Neber si člověka závislého na alkoholu, mamince, …
Manželství je třeba budovat.
Odpouštějte si co nejdříve.
Obraťte se a změňte smýšlení.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Hledejte boží království a vše ostatní vám bude přidáno.


Nikdo nemůžeme říci: „Nic takového jsem neslyšel“.

Jestli Svatou rodinu nemáme pouze k získávání protekcí, jestli se jí pouze neklaníme, jestli s ní máme soucit a vžijeme se do jejího strachu, jestli se z chyb Ježíšových rodičů chceme poučit, pak se můžeme z tohoto příběhu mnoho naučit.



Slovo boží je nám dáno k porozumění, osvícení, pochopení, ku pomoci.



Nedovedu si představit život bez knížek a učebnic. Jaké bohatství – oproti našim předkům – máme na dosah ...



Ježíšovi rodiče a apoštolové neměli doma jedinou knihu.

A přesto se jim dostalo jedinečného vzdělání.

Díky Božímu slovu a Ježíšovu vyučování (Nový zákon ještě nebyl) se jim dostalo toho nejpodstatnějšího k životu, k porozumění sobě, vztahům s druhými a s Bohem.

(Neznali naši psychologii, ale mnoho jim pomohly i texty, které nám na dnešní svátek liturgie nabízí.)



Stáli bychom o rozhovor s nimi?

O jak dlouhý rozhovor bychom měli zájem?

O čem bychom s nimi rádi mluvili?

Jaké otázky bychom jim položili?

Za jak dlouho by náš rozhovor vázl?



Mluvit s Ježíšovými rodiči nebo učedníky o politice, drahotě, chybách druhých lidí, by bylo škoda času.

O našich vztazích a chybách v rodině by mělo smysl mluvit.

V tom by nás ale zřejmě odkázali na slovo boží a jejich příběhy v Písmu.

Naše děti také na jejich otázky odkazujeme k pramenům informací. Mají-li znát důležitou knihu, řekneme: „Přečti si ji a neopisuj obsah knihy od spolužáka. Nenapovídáme jim to, co se mají naučit z

učebnice nebo vyučování.

Nevaříme za dospěle děti jídlo pro jejich rodinu, neuklízíme za ně jejich byt, neplodíme za ně děti, nestavíme za ně dům, nevysazujeme za ně jejich zahradu. Pomáháme jim, ale každý máme svůj život.



Příběh o nalezení Ježíše v chrámě je velice praktický pro život! (Proto byl napsán.)

Znovu řeknu: Pro praktický život rodiny všeho typu.

Na mé Poznámky ke svátku sv. Štěpána se mě kamarád z chlapů ptal:

„Kdo řídí církev? Duch svatý? Lidé? Co je a co není Církev?“

Zeptal jsem se: „Jak to je u Vás doma? Kdo řídí Vaši rodinu?

Odpověděl mi: „U nás doma? Určitě i omylní lidé.“



Tak to s námi je.

Přes všechny svátosti, kterými jsme prošli, děláme nejen chyby, ale hlavně nenasloucháme slovu božímu dost pozorně. To není přeslechnutí, ale veliké podcenění božích slov!

Lékárníci si nedovolí zacházet s předpisem lékaře a pravidly o míchání léků tak, jako my lajdácky zacházíme s Božím slovem!

Vedeme velice zbožné řečičky, papouškujeme oslavné řeči o Božím Slově, okuřujeme kadidlem lekcionář a sebe navzájem.

Nežijeme patřičně podle Božího slova v rodině i v Církvi. Apoštolové se nenaparovali jako my.

Pavel si dovolil opravit sv. Petra. A Sv. Petr to uznal.

Apoštolové dělali chyby i po seslání Ducha svatého, ale „neokuřovali se“, nýbrž své chyby poctivě přiznali a nechali je napsat do Skutků apoštolů.



„Ježíšova matka vše to, co se stalo, co prožili, a co od Ježíše slyšela, uchovávala ve svém srdci.“

„Uchovávat v srdci“ je víc než jen uchovávat v paměti, víc než jen v citech. Židé od srdce vkládají „poznání“, moudrost a chtění (láska je čin).



Tu větu o Marii uslyšíme za čtrnáct dní znovu!!



----------------------------------

Poznámky:

/1 2. čtení (1 J 3,1-2.21-24):

Milovaní!

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha.

Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu;

oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí.

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.

Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.





/2 Jsem vždy znovu překvapen, jak mnoho lidí, modlících se celý život růženec, nehledá, kdo udělal chybu, která způsobila ve svaté rodině veliké trápení. Úzkost Ježíšových rodičů je netlačí?



/3 Už v mládí nás kazili kýčovitými náboženskými obrazy 19. stol. Svaté rodiny“: Svatý Josef hobluje prkno (samozřejmě bez suků), Panna Maria pěstěnými prsty krmí holoubky a Ježíšek si hraje na podlaze s

hoblovačkami. Pak Panna Maria poprosí Ježíška, aby svatého Josefa zavolal k večeři.

Pravila studentka: „Také by se mi líbilo, kdybych byla bez hříchu, za manžela měla světce a dítětem by byl Boží Syn“.

Horší varianta svatého obrazu „Svaté rodiny“ předvádí Ježíška, an si z dřevěného odpadu svatě stlouká křížek a jeho svatí rodiče ve svatém postoji a ve svatém vytržení na Ježíška svatě hledí …“



/4 „Milá maminko, milý tatínku,

vždy mě těšily naše rodinné rozhovory s vámi. Když jsme spolu mluvili o mém řemesle a o naší stavební firmě, přece jsem vám vícekrát říkal, že naši firmu „Otec a syn“ jednou prodám a budu pracovat pro firmu „Otce Nebeského“.

Říkali jste mi, jak vás těší, když doma mluvíme o Hospodinu, o Izraeli, o Mesiáši a jeho příchodu.

Mluvil jsem s vámi o svém poslání. Nebyli jste proti.

Řekl jsem vám, že naší stavební firmu budu provozovat jen do třiceti let, neboť dodržím moudré pravidlo izraelitů, že muž může kázat v synagoze nebo soudit, až když je zralým mužem a něco už ví o životě. Viděli jste, že řemeslo zvládnu snadno a že se už teď především připravuji na poslání, které mi svěřil Hospodin.

Možná Ježíš už brzy rodičům řekl: „Do svatby mě netlačte (v Izraeli se brali lidé v mnohem mladším věku než dnes u nás), ženit se nebudu. Jan Baptista se také nestihne oženit. Práci pro boží království věnuji vše.“