5. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 5,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 6,1-2a.3-8; 1 Kor 15,1-11; Lk 5,1-11
Datum: 10. 2. 2013
Osvěžme si, co z nabízených příběhů známe, a popojděme o kousek dál.
Lidští rodiče, na rozdíl od zvířecích, dlouhodobě, svobodně a vědomě pečují o děti, natož Bůh. (Ne nadarmo Bůh ve vyprávění o sobě používá obraz rodičů.)
Děti bez rodičů zakrní (v prostředí vlků nebo opic), děti, jímž se rodiče dost nevěnují, ustrnou.
Upadne-li Izrael do otroctví, Bůh se mu znovu a znovu velkoryse věnuje, abychom se z otroctví dostali. Bez něj bychom si svobodu těžko sami získali. Jsme mu vděční za mnohá osvobození, od otroctví egyptského až po naši svobodu před 23 léty.
Nový začátek ale nenastane mávnutím proutku. Aby lidé svobodu ocenili a přijali ji, je třeba po ní toužit, usilovat o ni a pak ji (to je zřejmě nejobtížnější) s odpovědností přijmout. Péče o její zachování nikdy nekončí. /1

Před týdnem jsme obdivovali způsob obrácení Judovců po návratu z babylonského otroctví … Máme jej přijmout za svůj.
První čtení této neděle nám připomíná starší dobu (8. století). Ukazuje nejen zájem a vstřícnost Boha, ale i přístup proroka. Ten vyznává nejen svou hříšnost, ale hlásí se i k hříšnosti svého lidu. Není zhýralcem, ale nepokládá se za lepšího než nevěrný Izrael, nevyčleňuje se z něj.

Prorok ví, že není schopen lidi ovlivnit, obrátit je k Hospodinu.
Eliáš si také připadal nepoužitelný (prosil Boha, aby jeho život ukončil – srv. 1 Kr 19,4).

Jak by mohl hříšník přežít setkání se spravedlivým Bohem? Před jeho oslnivou krásou hříšník ztrácí odvahu k životu. Ale ani rodič, natož Bůh neodepisuje své chybující dítě. Nemáme ovšem za samozřejmost, že Bůh každého z nás pokládá za svého. Oceňujeme, že Bůh nikoho neničí, nezatracuje, neponižuje. Jen díky jeho odpuštění a nové pomoci můžeme žít dál.
To vše je pro nás velikou úlevou a povzbuzením.
Je dobře si nad biblickými texty pokaždé uvědomovat velikou boží přízeň.
Biblické texty jsou živé, nacházíme se v nich, osvětlují naše životní příběhy. Naslouchat jim, přijmout je za své, je první a nejdůležitější částí modlitby. (I dobrý film nás zasáhne a ovlivní.)

K setkání hříšníka s Bohem je třeba pravdivosti a poctivosti. I tuto schopnost je třeba si osvojit a držet (srv. Lk 19,11-26). Jedině pak může být hříšník obdarován odpuštěním.
Naprosto nečekaným darem božího milosrdenství je nové poslání toho, kdo selhal ke spolupráci na boží stavbě.
Je to úplně jiné než v království světa. Tam je lotr použit a využit jako poslušný lokaj nebo mouřenín (např. konfidenti poraženého režimu jsou vydíráni ke spolupráci a špinavé práci režimu nového).
Jsou-li odhaleni, uslyší jen: „Už tě nemůžeme chránit“. /2

V božím království je kajícímu hříšníkovi dána nová možnost k čestnému a obětavému životu. Díky Bohu se naše selhání, naše krize, může stát příležitostí k růstu.

Nebuďme ale naivní, novou možnost nevyužívá každý. Ne každý omilostněný přestane přeceňovat sám sebe a bude opatrnější. Ne každý dá příště víc na nadhled, moudrost a prozíravost šéfa, ne u každého omilostněného naroste obdiv a vděčnost k Bohu.
Aby nás Ježíš vyvedl z naivity, máme v evangeliu podrobně zachycen příběh uzdraveného ochrnulého (J 5,1-18).

Evangelijní událost rybolovu ještě více ukazuje zájem Boha o člověka. Ježíš nepřichází s výčitkami, se zpovědním zrcadlem v ruce.
Jako Hospodin obdarovává provinilé Izraelity v Egyptě svobodou, tak i Ježíš si získává nás hříšné svou pomocí.

Petr patřil mezi učedníky Janovy. Uznal, že je Izraeli zapotřebí se obrátit k Hospodinu, sám procesem obrácení prošel. Rozpoznal prorocké poslání nazaretského tesaře a vážil si možnosti být Ježíšovým učedníkem. Byl vděčný za Ježíšovo vyučování.
Říkali jsme si, že div „Ježíšova“ rybolovu byl pro Petra – profesionálního rybáře – zásadním zážitkem.
Pamatoval si Petr Mariina slova ze svatby: „Udělejte vše, co vám Ježíš poradí“? Nebo zavelel k rybolovu pod vlivem Ježíšových slov?
Stalo se něco neslýchaného, proti všem zkušenostem rybářů – u hladiny v teplé vodě, navíc v poledne, neměly ryby co pohledávat.

Petr, který neprovedl nic strašného, se tváří v tvář takovému obdarování (a divu který nemůže být v možnostech člověka) vyznal, že je hříšným člověkem. Logicky se měl za naprosto nepoužitelného.
Ježíš se usmíval: právě pro svou poctivost jsi použitelný.
Nebudeš tvrdý k chybujícím. Umíš je pochopit, budeš je zachraňovat, vytahovat ode dna.

(Už jsme si porovnávali Petrův přístup k selhání a přístup Jidášův.) /3

Už jsme si říkali, proč se čtvrtým praotcem Izraele nestal ctnostný Josef, ale Juda a proč je prvním z Dvanácti Petr a ne Jan. /4


„Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.“ (Ř 3,10)

Proto nám Bůh slouží svým milosrdenstvím. /5

Díky Bohu se i z chyb můžeme mnoho naučit. /6



I apoštolové se dopouštěli chyb. Nejen jako jednotlivci, ale jejich parta selhala.

My vytěsňujeme hříšnost církve. Kdo na to upozorňuje, je prohlašován za nepřítele a rozvraceče církve.

Na začátku Večeře Páně, a i jindy, se kaje ze svých hříchů jednotlivec: římský biskup, kněz, ministrant i „poslední“ člověk v kostele.

Proč se ale církev už nekaje jako celek?



Zapomněli jsme na příklad Nehemiášovy doby? Pro novozákonní Izrael to už neplatí?

Církev je pokoušena své chyby skrývat. Copak už neplatí Ježíšovo: „Pravda vás učiní svobodnými“?



Proč si církev stavíme na trůn dokonalosti?

Čím vyšší hodnostář, tím má skvělejší tituly, tím vyšší čepice.

Až děcko prozradí: „Král je nahý.“



Škoda, že se církev neučí z biblických příběhů!

Poctivostí k sobě samému to začíná a poctivostí k vlastní rodině, národu a církvi to končí.



Dobře víme, že osvojit si pravdivost není samozřejmostí. Zvítězit nad lží vyžaduje odvahu a ta se bez tréninku neobejde. Na dětech pravdivost vyžadujeme. Na druhých chyby vidíme.



Ptáme se, jak to, že veliké množství diváků sleduje normalizační škváry typu Major Zeman? – Ti lidé nezměnili své smýšlení.

Ptáme se, jak to, že se mnoho lidí bojí historických faktů o řádění luzy v Sudetech po válce?

Slyšel jsem od dědy a táty, co se dělo v Lanškrouně. Na internetu jsem si klikl na: Lanškroun 17. května 1945. Doporučuji.

Ptáme se, jak to, že si církevní vrchnost dovolí jednat tak povýšenecky, jako v případě odvolání R. Bezáka? Jak to, že věřící poslušně sklopí hlavu jako před svévolí vrchnosti v minulém režimu? /7



Prorok prošlapává cestu druhým, církev má být svým příkladem společnosti. Prorok i církev má ukazovat cestu z pochybení – tak má zachraňovat lidi ze dna.

Proč v některých krajích společnost některé podvody trpí a jinde ne? /8



Škoda, že se církev z biblických příběhů neučí.

Po převratu u nás dostali církevní kolaboranti bez jakékoliv známky pokání (obrácení) pardon. Do konce života tvrdí: „Já mám čisté svědomí.“

Naivní pohlaváři dokonce některé kolaboranty ozdobili všelijakými tituly. Tito kanovníci a Monsignorové přijali své hodnosti jako potvrzení své neviny. Dál formovali bohoslovce a kněze …

Církev kolaborantům nepomohla k obrácení.

Církev neukázala společnosti cestu k očištění. Zřekla se poslání proroků. Jak by se pak mohla odvážit svědčit proti selhávání politiků. Naši funkcionáři prohlásili: „My se nebudeme míchat do politiky, nemůžeme kritizovat pana pre

zidenta …“



Zbabělost a slabost je často zaměňována za milosrdenství v rodinách i v církvi.



Za ztrátu svobody se krutě platí: otroctvím (v Egyptě, Babylónu, nacismu nebo komunismu), likvidací národních elit, ohnutou šíjí, kolaborací, poničeným charakterem.

Po daru svobody následky otroctví ještě dlouho přetrvávají (čtyřicetiletým blouděním pouští):

Nevolnickým smýšlením, předposraností, strachem z pravdy, přikrčeností, podlézavostí, donášením, odsuzováním, útočením na ty, kteří nás svou svobodou zahanbují.



Jen ten, který si přizná svou bídu, kdo se odhalí, kdo nevytěsňuje svou vinu, může být uzdraven. A může být znovu poslán.



Nemalá část mladých těžko nese lži a podvody toho, který nečestně zvítězil v presidentských volbách.

Čím při nich my křesťané – církev budeme stát?

Budeme stát v ústraní a jen je kritizovat?

Co jim ze svého pokladu nabízíme?

Zbožnou frázi, jak je třeba „zajet na hlubinu“ (rozuměj zbožnosti)?



Poctivému Petrovi, neřekl Ježíš, nic si z hříchů nedělej, ale neboj se. S hříchy se dá něco dělat. A s tebou se dá pracovat na záchraně druhých.

Pastýř ovcí jde před stádem. I po mostě přes propast, aby se ovce nebály, že se propadnou.



Vezmeme-li si příklad z apoštola Petra, pak i mladým můžeme ukázat cestu ke svobodě a pravidla k daru odpuštění!



-------------------------

Poznámky:

/1 Někteří bohatí rodiče obdarovávají děti dříve, než děcko po daru začne vůbec toužit, natož aby o věc začalo usilovat, samo si na ni začalo šetřit a připravovalo se

na hospodaření s darem.)



/2 Něco jiného jsou např. obrácení komunisté, kteří časem zvrhlost režimu prohlédli. Změnili smýšlení a raději se nechali vyhodit z práce, než by dál pro zvrhlý režim pracovali. Léta činili pokání – pracovali pro svobodu, i když byli pronásledováni. (Např. bývalí komunisté, kteří podepsali Chartu 77., v

církvi např. apoštol Pavel, Tomáš Becket.)



/3 Petr šel přímo za Ježíšem – na rozdíl od Jidáše, který si myslel, že svá selhání zvládne sám. Nestačíme sami na všechny nemoce a závislosti.



/4 Izrael má být světlem pro ostatní národy (církev má být světlem pro svět).

V hříšném světě ale ani Izrael není nevinný. To není tragédie. Tragédií je nekajícnost, nepřijetí Boží pomoci hříšníkovi.

Juda je veliký hříšník, ale je také velikým kajícníkem (taktéž král David).

Petr je kajícníkem, který povede církev k obracení se. Ke změně, k nápravě života.



/5 Proto Bůh vede rodiče, aby se slitovávali nad svými dětmi. Měli bychom rodičům právem za zlé, kdyby se k dětem chovali podle strohé spravedlnosti.

„Buďte milosrdní jako váš Otec Nebeský.“



/6 Podle představ strohé spravedlnosti by bylo nejlépe umřít jako pokřtěné nemluvně – neprovinilo se, může jít rovnýma nohama do nebe.

Tak je to podle logiky těch, kteří hlásají spravedlnost a nevšimli si, že soužití s druhými – v nebi zvláště – vyžaduje veliké umění. Kdo žije sám, těžko získá dovednost porozumění a spolupráce s

druhými. Milovat lidstvo je snadné, ale vyjít s druhým, který je jiný než já, je náročné.

Možná bychom řekli, mírní lidé mají v soužití s druhými výhodu, protože neprosazují příliš sebe, ale dokáží ustoupit. To je pravda, ale mají jiné potíže. Často se neumí zastat potřebného, ponižovaného, vystoupit proti útlaku a lži. Každá povaha má co sebou dělat, aby vyrostla do krásné vyrovnané osobnosti.



/7 Podívejte se na pořad slovenské televize „Večer pod lampou“. (Slováci mají skvělého reportéra Št. Hríba a pořad, ve kterém může host přes dvě hodiny mluvit. Češi mají kněze, který je schopen věrohodně odpovídat na ožehavá trápení v

církvi.)



/8 Bývalý britský ministr energetiky Chris Huhne před soudem přiznal, že v r. 2003 přiměl svou tehdejší manželku, aby na sebe vzala jeho pokutu za nepřiměřenou rychlost. Před rokem odstoupil z funkce ministra, po té, kdy jej prokuratura obžalovala z podvodu. Teď se vzdal i poslaneckého křesla v parlamentu.

Německá ministryně školství Annette Schavanová při psaní své doktorské práce podváděla a Universita v Düsseldorfu jí odebrala doktorský titul. Teď ministryně odstoupila ze svého úřadu.