18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Kaz 1,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2; Kaz 2,21-23; Kol 3,1-5.9-11; Lk 12,13-21
Datum: 4. 8. 2013
K 1. čtení jen připomenu, že nový překlad už nepoužívá slova marnost, ale pomíjivost.
 
Židé svým dětem odkazovali v dědictví podíl majetku podle přesných pravidel. /1
Někdo ze zástupu /2  se na Ježíše obrátil s žádostí o pomoc, jenže ten člověk byl zřejmě chamtivý (Ježíš viděl do lidí) …
V podobenství Ježíš vypráví o sedlákovi, který sklidil velkou úrodu. /3
Sedlák nešidil své zaměstnance, zřejmě byl pracovitý, šikovný, a ten rok bylo velice příznivé počasí. Škoda, že myslel jen na sebe. 
 
Slyšel jsem řadu lidí ptajících se, zda bude peklo prázdné nebo plné. /4
Jen pětiletý Ondra, když zemřel jejich starý pan farář, pravil: „Hlavně, aby se panu faráři v nebi líbilo.“
 
Bude se nám v nebi líbit?
Jaké to tam bude? /5
Bůh nám dal život a pomáhá nám, aby se nám život a soužití s druhými líbilo.
Nikdy jsem si nemyslel, že v nebi budeme jen klečet se sepnutýma rukama jako v kostele. A že se na Boha a na sebe s druhými budeme tvářit jako světci na kýčovitých obrazech.  
 
Objevili jsme, že mnohem důležitější je být než mít. Už před tím jsme uvítali, že smíme být obrazem božím. (Bůh je od slova bohatý, ten, který rád dává). Bůh nás učí pracovat, ale také slavit (slavností se ubezpečujeme o dobrých vztazích a přidáváme další cihlu ke stavbě přátelství).
Už židům Hospodin zajistil čas ke slavení (sedmý den, sedmý rok a milostivé léto), abychom nepropadli práci.
Budou stát o nebe ti, kteří se tady nenaučili pracovat a slavit?
 
Nedávno jsme si připomínali, jak sám Bůh opravuje naše představy o klanění se Bohu.
Zatímco my jsme začali nosit do kostelů zlato (pravoslavné kostely a naše barokní a rokokové kostely bývají velice vyzdobené – „na darech Vládci se nešetří“), Bůh –
TÁTAMÁMA – nám říká: „Pro sebe nic nepotřebuji. Jsem tu pro vás. Poradím ti, co mi je milé, jak se mi budeš klanět. Po žních přijdeš s desetinou úrody a řekneš: ,Bože, díky tvému požehnání se mi urodilo desetkrát více než přináším´. A desátky daruješ potřebným“.
V sobotu se bude číst text o ustanovení „milostivého léta“ (Srv. Lev 1:1-18). /6
Židé toto ustanovení vícekrát porušovali (byli pracovití a bohatství je lákavé). Komu by se chtělo propouštět otroky, nesít a nesklízet to, co samo vyrostlo na vinné révě, olivách, palmách.
Každý sedmý rok nesměli obdělávat pole, nesklízet úrodu a měli propouštět židovské otroky. To, co vyroste na poli, necháš pro sociálně slabé. (Každý šestý rok měli dvojnásobnou úrodu.)
My jsme místo biblických sociálních přikázaní zavedli odpustky. (To vyhovuje „turistickému ruchu“ a některým druhům služeb včetně kostelního personálu. Když Ježíš udělal čistku v jeruzalémském chrámě, tito lidé nejvíce protestovali.)
 
K obraně proti chamtivosti slouží také poslední přikázání Desatera: „Nebudeš dychtit po ničem, co patří druhému“. (My jsme si Desatero zmrzačili.) Podcenili jsme nebezpečí dychtění. Náš bohatý konzumentský západní svět dychtění propadl. Zřejmě kvůli dychtění, chamtivosti a nezřízenosti skonči. Kořistění  utlačuje život.
 
Ježíš pro nás pracuje jako nikdo jiný, ale opět nás varuje před chamtivostí.
Ježíš nebyl asketa, neměl to zapotřebí. Zřejmě nezažil mnoho nouze. Jeho táta dokázal rodinu zabezpečit a Ježíš si pak vydělával na důstojné živobytí. Ani když učil, nežil v nouzi. Jistě, měl výhodu, že nemusel živit rodinu, ale určitě myslel na potřebné.
Známe mimo jiné Ježíšovo slovo: „Udělejte si přítele z pomíjivého majetku, abyste – až majetek pomine –  byli přijati do věčných příbytků.Kdo je věrný v nejmenší věci, bývá věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, bývá  nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani pomíjivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám může svěřit to, co vám právem patří?“ (Lk 16,9-12) /7
 
Máme se těšit z bohatství, které jsme získali dědictvím po pracovitých otcích a zmnožili je vlastní poctivou prací. Získali jsme je také díky požehnání Hospodina. Víme, že je nemáme jen pro sebe.
Jsme vděční za vedení k solidaritě s potřebnými a k odpovědnosti za druhé. Nežijeme jen pro sebe. Také tím se podobáme Bohu.
(Luxus kazí dospělé i děti, nemáme jej zapotřebí, i když bychom si jej třeba mohli dovolit. Známe řadu bohatých lidí, kteří sami žijí skromně. Nevrtají se v jídle, nenechávají zbytky …
Římský biskup František je svou skromností a starostí o potřebné sympatický i nekostelovým lidem. Není fanatik, neživí se chlebovými kůrkami.)
 
Úroda z Ježíšova podobenství se může týkat ledasčeho, nejen materiálního bohatství. Ježíš také řekl: „Bohatý (čímkoliv) těžko vejde do božího království“.
Do svých stodol si můžeme bláhově navést ledacos: vědomosti „o Bohu“ vědomosti z katechismu, Bible, tradice, teologie, práva, rituálních a obřadních předpisů, poslušnosti, množství modliteb, postů, sebezáporů, dobrých skutků, sponzorských darů …
Bylo by škoda, kdyby si někdo myslel, že už všechno ví a už by nehledal dál porozumění Božímu slovu.

 

Není pro nás tajemstvím, čím můžeme být bohatí před Bohem, čeho si Bůh cení. Od něj víme, co je cílem a co je pouhým prostředkem vedoucím k cíli. /8

 

Budování pěkných vztahů s druhými (včetně solidarity s potřebnými nelze ničím nahradit).

Ježíš nevytýkal svým „zbožným“ současníkům málo modliteb, postů nebo „chození do kostela“, ale tvrdé srdce.

Ježíš je největším Samaritánem.

 

Přátelství s Bohem a s lidmi je naším cílem. Kdo po takovém přátelství touží, nelituje námahy pro porozumění s druhými a s Bohem.

 

I Ježíšovi se počet přátel nakonec smrsknul. Někteří nevydrželi jeho pravdivost (přesto, že byla laskavá), jiní měli strach z mocných rabínů a kněžstva, jiní se báli, že přijdou o své kamarády, když budou žít podle Ježíšových pravidel. 

Přátelství je náročné, bez upřímnosti, poctivosti, pravdivosti odvahy, je pokrytectvím. /9

 

Nedávno jsem kdesi vyprávěl, jak židé zkoumají slovo Boží. Hledali, zda je pravda nadevše. Jeden rabín poukázal na setkání Hospodina s Abrahámem a Sárou. Sára se pošklebovala nad Hospodinovu větu, že bude do roka chovat: „To určitě, já jsem dávno po sezónně a Abrahám je už nepoužitelný stařec.“ Hospodin v

 rozhovoru s

 Abrahámem řekl: „Proč se Sára smála, že už je neplodná, pro Boha není nic nemožného, ,Když Pán Bůh dopustí i motyka spustí´.“

Ale Hospodin neprozradil Abrahámovi, co Sára o svém starém manželovi řekla. Nebylo důležité, aby Abrahám o slovech Sáry věděl.

Písmo nás vede k zastávání se druhého. Např. Abrahám riskoval život, když se vydal osvobodit svého synovce Lota ze zajetí a ponížení (i když se Lot předtím k

 Abrahámovi nezachoval pěkně).

 

Ale Písmo nás také učí, že pravda se nemá používat jako klacek.

Vyprávěl jsem to, ale byl jsem později překvapen, že někteří lidé tento příběh vůbec nepochopili. Myslí si, že je lepší mlčet v každém případě.

Nemůžeme omlouvat svou zbabělost k hledání pravdy a myslet si, že charakter lze nahradit „zbožností“.

Pak nebudujeme boží království, nejsme schopni se zastávat ponížených. 

Přitom není těžké rozpoznat, co se Bohu líbí a „čím jsme před Bohem bohatí“. 

 

Ještě jednou se vrátím k přání malého Ondry: „Hlavně, aby se panu faráři v nebi líbilo.“

Jen Ježíš nám může říci čeho je třeba k životu v nebi – na rozdíl od všech lidí nebe zná. (Nenechme se svést lidmi, kteří tvrdí že do nebe už nahlédli. „Po ovoci je poznáte …, kdo z

 nich dal život pro druhé?)

Nebešťané si budou rozumět s ostatními nebešťany a s Bohem.

Z manželství víme, jak pracné je porozumět si s druhým.

(Čím dál víc párů toto úsilí vzdává, nedočkají se ani zlaté svatby, natož aby byli schopni být spolu po celou věčnost.)

Bez upřímnosti, bez poctivého hledání chyb, jejich přiznávání, omluv a učení se pěknému a pravdivému soužití to nejde.

 

Kdo chce, může objevit, co znamená „být bohatým před Bohem“.

 

------------------------------

Poznámky:

                  /1      Nerozdělí-li rodiče své děti spravedlivě, zasejí mezi ně svár!!! 

Taková nespravedlnost je spoluprací s ďáblem (někdy nevědomou, ale zaviněnou). Setkávám se s tím.

 

                  /2     S Ježíšem se setkávali různí lidé. Ježíš mluvil k zástupu, ti, kteří přišli s doplňujícími otázkami, se často stávali Ježíšovými učedníky. Jim se Ježíš věnoval ve větší míře, podle jejich otázek a jejich zájmu. (Ježíšovou preevangelizací byla často jeho znamení.)

 

                  /3     Sedlák je od slova usedlost. Proč se u nás začalo říkat farmář?

 

                  /4     Ti tázající se, nakolik je peklo plné, zřejmě mají obavy, zda Bůh není příliš tvrdý. Asi je duchovenstvo a jejich odchovanci strašili peklem. 

 

                  /5     „To je tajemství“, odpovídají ti, co mají na vše odpověď. 

 

                  /6     Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaji: "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo.

 Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici.

 Co po tvé žni samo vyroste, nebudeš sklízet, a hrozny z vinice, kterou jsi neobdělal, nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí.

 Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté.

 I tvůj dobytek a zvěř, která je v tvé zemi, bude mít všechnu její úrodu za potravu.

 Odpočítáš si pak sedm roků odpočinutí, sedmkrát sedm let, a vyjde ti období sedmi roků odpočinutí: čtyřicet devět let.

 Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi.

Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.

 Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí.

 V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví. Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého.

 Podle počtu let po létě milostivém budeš kupovat od svého bližního, podle počtu let, v nichž budeš brát užitek, bude prodávat tobě.

 Čím více let zbývá, tím vyšší bude kupní cena, a čím méně let zbývá, tím nižší bude kupní cena; bude ti prodávat podle počtu let, v nichž budeš brát užitek.

 Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Budete dodržovat má nařízení, dbát na moje řády a podle nich jednat. Tak budete bezpečně přebývat na zemi. (Lv 25,1-18)  

Tyto biblické texty (a řada dalších) se nesměly v našich kostelích po staletí číst. Zámecký kaplan by byl propuštěn. Nevolníci klášterů a knížat kněžských by se bouřili.

Kdybychom starozákonní přikázání přijali, neprovinili bychom se zotročením otroků a nevolníků. Neprovinili bychom se vražděním těchto lidí, když si nakonec se zbraní v

 ruce vybojovávali právo, které jim dal Ježíš a které jsme jim my svévolně a hříšně upřeli. Nemusela by přijít leckterá krvavá revoluce.

I u nás – před papežem Františkem – ledaskdo kritizoval teologii osvobození, aniž o tom dost věděl a aniž žil mezi ponižovanými lidmi Jižní Ameriky.   

 

                  /7     Říkali jsme si, co znamená udělat si ze své práce a majetku přítele (ne nepřítele nebo otrokáře). Díky poctivé a pečlivé práci se můžeme naučit, jak pochopit boží království a získat vyšší dovednosti, jak se naučit hospodařit s

 většími dary. Ježíš se také, díky svému řemeslu (stavaře), naučil přesně přemýšlet a dobře zacházet s

 lidským mozkem.

V podobenstvích – jako modelech – použil příklady z našeho života, aby nám ukázal, jak funguje božího království a čeho je třeba k jeho budování.  

 

                  /8     Jeden starý vtip o pekle vypráví: v prvním oddělení pekla se všichni nezřízeně cpali jídlem všeho druhu. V druhém oddělení tekl nejrůznější chlast proudem.

Měli hojnost všeho, ale Bůh s nimi nebyl. V dalším vtipu o pekle a nebi měli lidé u bohatě prostřeného stolu k hostině dvoumetrové lžíce. V pekle byli všichni vzteklí. V

 nebi krmil jeden druhého.  

Ani Večeře Páně není to nejdůležitější (i když je vrcholem našich modliteb). V podobenství „o posledním soudu“ se Ježíš neptá, zda a kolikráte jsi byl na mši, zda je někdo pokřtěný. Za podstatné pokládá něco jiného. Cílem Večeře Páně

  není na prvním místě klanění, ale sjednocení s Ježíšem a bratřími.

Klečením se to nenahradí. Řada nekostelových lidí má pěkné manželství, dobře vychovávají své děti, vedou je k pracovitosti, slušnosti a statečnosti k

 solidaritě s potřebnými a úctě k životnímu prostředí.

Je zvrhlé pokládat svou zbožnost za přednost a povyšovat se svou zbožností nad jiné – uráželi bychom je. Ježíšova zbožnost byla cudná; a vždy vedla k činům.  

 

                  /9    Na nedávné Velehradské pouti s námi rozdávala poutníkům dopis římskému biskupovi Františkovi tři děvčata. (Řada lidí děvčatům nadávala.) Jedna z

 děvčat byla před několika roky znásilněná. Dostala se z toho, je přemýšlivá, statečná, váží si svobody dětí božích. Váží se nejen své důstojnosti, ale zastává se důstojnosti druhých. Udělala pro poníženého arcibiskupa R. Bezáka a pro hájení důstojnosti každého pokřtěného, víc než leckterý vysoký prelát. Zastat se druhého nenahradí žádné pobožnosti nebo církevní hodnosti.