19. neděle v mezidobí

První i druhé čtení mi připadá (omlouvám se překladatelům) těžkopádné. Pochopím-li je jako „vyznání víry“, je mi to srozumitelnější. /1 
„Vyznání víry“ je svědectvím. Modlitba Šema (Dt 6,4-9) nás tomu vyučuje. /2
 
Vyznávání vztahu druhým je naší povinností. Máme nahlas vyznávat před našimi dětmi, vnuky a jeden před druhým, několik stěžejních důvodů proč důvěřujeme Bohu.
Naše důvěra v Boha stojí na silných zkušenostech, které jsme v minulosti s Bohem prožili a zakusili (zkušenosti našich předků jsme si ověřili a přijali je za své).
 
Pěkné manželství nemůžeme dětem předat ani vyprosit. Můžeme jim jen svým životem svědčit, že budování manželství má smysl, že je uskutečnitelné a není jen jejich nemožným přáním. Podobně svědčíme druhým, že Boží přátelství je naším největším životadárným bohatstvím.
 
Kdo neví, že biblické texty jsou vyučovacími lekcemi s určitým tématem, může být lehce zmaten. Např.  neporozumí, že povolání Abrama (Gn 12. kap.) není lekcí, popisující jak dojít k důvěře v Boha.
(Slepá víra je nebezpečná. Rodiče trnou, chce-li se dítě ženit nebo vdávat a nápadníka pořádně nezná.)
Bůh se snaží naši důvěru získat jako první, uchází se o nás. /3
 
Abrahámova důvěra je odpovědí na boží nabídku a pomoc. Každý milující se těší z opětovaného přátelství milovaného. Vzájemné přátelství nese veliké ovoce. Abrahám se spolehl na Hospodina i ve velice krušných situacích. Byl věrný dobrým zkušenostem s Bohem – Přítelem. (S Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým dojdeme dál, vykonáme víc a pomůžeme druhým víc než na co bychom stačili sami.)
 
Úryvek evangelia začíná malým stádem. Ježíš v řeči používá tehdejší všeobecnou zkušenost s ovcemi a kozami. (I u nás ještě před 60 lety na vesnici mělo mnoho lidí alespoň kozu – aby mohli mít denně čerstvé mléko. (Nám může pomoci naše péče o domácí zvířata.). 
Velikost stáda není tak důležitá, pro stádo je nejdůležitější hospodářova péče. Skutečných Ježíšových učedníků nebývá mnoho – ale mají skvělé vyhlídky, Bůh se rozhodl nám dát své království!
Pro židy je to veliký pojem. /4
 
Následující „neukončené“ podobenství je vrcholem všech podobenství o božím království. (Proč o tom víc nemluvíme?)
Porozumí mu jen pokročilejší a pracovití učedníci.
                                                                   Odkazuji na „Poznámky“ před 3 roky. …
 
Vždy nás povzbuzoval krásný biblický obraz vztahu Hospodina k nám: ženich a nevěsta, manžel a manželka. Měli jsme jej za básnické vyjádření.
Ježíš nám znovu a skutečně nabídl svou „ruku“– do posledního písmene.
Když se mu podařilo přesvědčit nás o své upřímnosti, o přátelství „na život a na smrt“,  nabídl nám manželství navždy – až na věčnost. 
Nikdy by nás nic podobného, ani v nejbujnější fantazii, nenapadlo. Nikdo z nás by si nepomyslel a netroufl tak vysoko a tak blízko k Bohu.
 
Večeře Páně pro nás není „pohřbem“, ale svatební hostinou Beránka a jeho nevěsty.
Ježíšova slova při Poslední večeři jsou svatebním slibem Ženicha. 
Dává nám své Tělo, abychom s ním mohli být „jedním tělem“ – manžely.
Své nevěstě nabízí pít ze svého poháru (ženich a nevěsta na svatbě pijí z jednoho poháru) víno jedinečné značky (krev je obrazem Ducha), abychom byli i jednoho Ducha.
 
Každý nový křest je pro nás pokřtěné vždy slavením toho, že patříme do Božího lidu.
Při každé svatbě všichni, kdo žijí v manželství, mají slavit i své manželství.
 
Při každé Večeři Páně slavíme manželství Boha s námi.
Ježíš nám pokaždé znovu opakuje svůj svatební slib, vyznává se nám ze svého přátelství, abychom my – nedokonalá a chybující nevěsta – nepochybovali o jeho manželské věrnosti. Vyživuje nás svou obětavou láskou.
Pokaždé při Večeři Páně slavíme krásu tohoto manželství. Pokaždé odcházíme s radostí: „To byla krásná svatba“. Máme jedinečného Ženicha.
 
Jedna včela „nic“ neváží a mnoho neznamená.
(Svého psa jsem vážil tak, že jsem jej vzal do náruče a vstoupil na váhu. Pak jsem se zvážil sám.
Kdybych se vážil s jednou včelou, moje váha by nic nezaznamenala. Roj včel váží třeba 8 kg. A včelstvo nasbírá mnoho medu.)
Lidský „roj“ (ne jen jeden člověk) ale může být důstojnějším partnerem božím (díky Boží velkorysosti). S Bohem a s bratřími můžeme být velikým požehnáním pro sebe a pro druhé.
 
Milujícího těší, když na jeho lásku odpoví milovaný svým přátelstvím!

 

Bůh nás učí pracovat i slavit.

Slavíme-li s Bohem jeho a naše přátelství, naše manželství – učiní to s námi své.

Tyto slavnosti udržují naše pouta, posilují naši odvahu k obětavosti a k práci pro boží dílo – pro budování božího království.

Tak může být porušený svět uzdravován.

 

---------------

Poznámky:

                  /1     „Víra“ je důvěřujícím vztahem k někomu. 

Poznám-li, že mě má druhý rád, poznám-li, že je moudřejší než já, mohu mu důvěřovat.

Důvěra stojí na poznání a zkušenosti

 

                  /2    Ti, co horují pro latinské Credo si myslí, že naše vyznání má především směřovat k Bohu, že Bůh bude z našeho vyznání nadšený. Nevšimli si, že náš život dost upatlaný a ne úplně hodnověrný, že jsme chybující, povrchní a nespravedliví.

 

                  /3     Uvedu 3 příklady cesty, jak získat důvěru v Boží přízeň:

1.)   Setkání Hospodina s Mojžíšem u hořícího keře. Nedůvěřující a vzpírající se Mojžíš je získán dvěma znameními (zázraky) k přijetí služby velvyslance v nebezpečném

 Egyptě.

2.)   Izraelité získají důvěru v moc Hospodina a k opuštění egyptského koncentráku díky „deseti ranám egyptským“ a pak 40letou péčí Hospodina při putování pouští.

3.)   Jákob nedědí „víru“ (důvěru) po rodičích (Bůh nemá vnuky, jen děti). Přijme skvělou nabídku Hospodina a je velice žádostiv se o přízni Hospodina přesvědčit. (srv. Gn 28,10-22)

 

                  /4     Mnoho dnešních křesťanů o božím království nemá žádnou skutečnou představu. Mluví-li někdo o mém oblíbeném jídle, začnou se mi v puse sbíhat sliny. Neznámé jídlo nic nevyvolává.

Neobjevíme-li lidem krásu a jedinečnost božího království, nedivme se, že odcházejí jinam, k jiným naukám a jiným vůdcům. Když jsem měli lidi v kostele, nevedli jsme je k

 Ježíšovu vyučování. Dnes je už těžko nalákáme zpět.