3. neděle v mezidobí

Na Ukrajině je úzko. Slyšeli jsme o umrzlých a zastřelených zajatcích vlády. 60 dní Ukrajinci pokojně demonstrovali … President je ignoroval. Před 14 dny by opozice přistoupila na menší ústupky než teď.
I křesťané (pravoslavní a řeckokatolíci) stojí proti sobě. Řešení v nedohlednu.
Třeba nám i dnešní čtení něco osvítí.

8. kapitola Izajáše je významná, bohatá a důležitá pro pochopení Ježíšova vystoupení.
Izrael (severní království) pohrdl Hospodinem a jeho péčí, poklesl na úroveň pohanů, přijal jejich ohavné praktiky. Hospodin k tomu nemůže mlčet, království bude vydáno Asyřanům. Vody pohanských řek vystoupí z břehů a zalijí nevěrníky. /1
Hospodinova věrnost je ale větší než nevěrnost Izraele. /2

Druhé čtení si nechme nakonec.

Severní část Izraele měla u Judejců Ježíšovy doby podřadné postavení. /3
Ježíš začal působit v této největší „tmě“, přichází pro nejvíce potřebné.

Po několik neděl jsme si všímali, jak veliké postavení u Ježíše my – jeho učedníci – máme.
Dnes si připomeňme úkol Ježíšova učedníka.
Máme si osvojit proces obracení se k Ježíši. Učedník není Mistrem.
Papež František teď znovu připomínal, že i biskupové jsou stálými učedníky. Platí to tedy pro každého pokřtěného.

Kdo si nečte pouze úryvky Písma, ví, že synové Jonášovi a synové Zebedeovi se setkali s Ježíšem už několikráte dřív.

„Boží království se přiblížilo, „obraťte se“(opravujete si své názory s názory Ježíšovými). To je hlavní úkol Ježíšových učedníků.
Auto nebo dům (byt) si pořizujeme podle tloušťky naší peněženky. Někdo by si, kdyby na to měl, možná koupil dražší auto nebo dům. Bohatý si může nechat postavit na klíč i více domů. Ale úroveň manželství a rodiny není otázkou peněz. Záleží na každém, kolik jsme kdo ochoten do vztahů investovat vlastního potu a slz. Tak je to i ve vztahu s Bohem, a v učednictví u Ježíše.
Základním dovednostem řemesla se vyučíme za pár let. V manželství se učíme celý život, stále nás čekají nové a nové role …, až do stáří a umírání.

Křest je dovršením „přijímacího procesu“, otevřením dveří. Časem se ukáže, kam to kdo z nás jako Ježíšův učedník dotáhne. Někdo i propadne. V manželství je to podobné, svatba je přístavem, ze kterého se vyplouvá. Některý vztah ztroskotá.

Ježíš je největší osobností, přijmout jeho způsoby je umění nad umění. Vážíme si, že nás pozval do učení. Nenecháme se odradit pracností osvojit si Ježíšovy způsoby.

Evangelia nám ukazují příklady těch, kteří šli za Ježíšem na začátku.
Nikodém nacházel cestu k Ježíši pracně. I kvůli němu šel Ježíš na kříž. /4

Apoštolové v evangeliích popisují vlastní klopýtání v manželství s Ježíšem. Apoštolové byli největšími osobnostmi (osobnost se nenarodí, k osobnosti se člověk otevírá a roste) a byli nejlepší ze všech učedníků.
U všech se prokázalo, že bez ukřižování nebyli schopni Ježíšovi ve všem přitakat. Jidáš dokonce odpadl.
Přes všechen velký obdiv k Ježíšovi a přes všechna jeho vysvětlování nepochopili, proč by se měl nechat Ježíš ukřižovat. Měli svou představu o Mesiáši. Ježíšova slova:
„Až povýšíte Syna člověka, poznáte, že jsem to já“, si vykládali po svém, hádali se s Ježíšem o smysl jeho vlastních slov.

Tradiční zbožnost nám zabraňuje si připustit, že by se apoštolové mohli s Ježíšem hádat. „To je nepředstavitelné. Cožpak by biskup nedal na Nejvyššího Velekněze? To je absurdní!“
Do krve bychom se hádali. /5

Apoštolové pokorně přiznávají, že nesnášenlivě a nenávistně stáli proti Samařanům (jako pravoslavní proti řeckokatolíkům dodneška a katolíci proti protestantům
nejméně pět set let), proklínající se navzájem.
Každá církev vychovává své členy k vědomí: „Naše církev je neomylná. Kdo to nevyznává, budiž proklet. Nemáš rád církev.“
Apoštolové si až do ukřižování Ježíše mysleli, že jsou neomylní, pak se dostatečně spálili a už to nikdy netvrdili.

Ježíš učedníky trpělivě, ale pevně vychovával: „Procházeli jsme spolu biblický příběh s Eliášem. Eliáš byl vynikající osobností, ale vedle něj byli v Izraeli další proroci, o kterých Eliáš nevěděl. Říkal jsem vám, že na ně Eliáš nežárlil. Jak to, že vy jste tak nesnášenliví, že někomu zakazujete vyhánět zlé duchy mým jménem? Viděli jste něco podobného u mě? Kde jste k tomu přišli? (Srv. Mk 9,38-40)

Před chvíli jsem vám umyl nohy a znovu se přete, kdo z vás je přednější než druzí, že vy máte právo být monsiňorem, arcibiskupem nebo kardinálem. Kdo chce být nejpřednější, ať je otrokem všem.“



Nechceme slyšet, že se apoštolové povyšovali nad ženy, děti a pohany …

Je to tím, že se bojíme si přiznat, že jednáme podobně?



„Ó, Immanueli“, volá vícekrát Izajáš.

A my musíme volat: „Ó, Ježíši Kriste – ty jsi „Bůh s námi – jsi Emmanuel. A já přesto, že tě tak dlouho znám, se někdy nechutně povyšuji nad ženu, děti, nad kolegy, nad podřízené, nadřízené, nad ty, kteří

nejsou v kurzu u našeho knížecího dvoru …

Kolikrát jsem si myslel, že si zasloužím větší plat, povýšení, vyznamenání, ocenění než ti druzí…

Kolikrát si povýšeně myslím, že to a to vím lépe než támhle to nemehlo nebo tento buřič. …“



Až po Seslání Ducha svatého byli apoštolové a učedníci jakžtakž vyučeni a posláni samostatně učit.

My si někdy myslíme, že křtem, biřmováním a ostatními svátostmi (manželstvím, svěcením ke služebnému kněžství: jáhenskému, kněžskému, biskupskému) jsme už hotoví. V

manželství a rodičovství jsou naše výsledky nebo nevýsledky rychle patrné. Ale dříve se v manželství a rodičovství často paternalismus také prosazoval silou. Žena slibovala muži poslušnost, táta vyžadoval úplnou poslušnost dětí, i ve volbě jejich manželského partnera. Konečně v

rodině všichni přijímáme poslušnost Ježíši. Selhání duchovenstva tak viditelné nejsou („pan farář má vždycky pravdu“), o to si je hůře přiznáváme. Ale na to, aby si byl někdo jist „svou pravdou“, nemusí být ani farář.



Být učedníkem Ježíšovým vyžaduje pokorné přijetí, že s učením nebudeme nikdy hotovi. Že nikdy nebudu Mistrem. Proto Ježíš některým zájemcům učednictví rozmlouval: „To by pro tebe nebylo“.

Navíc učedník se neučí jen pro své vzdělání. Má druhým ukazovat, že každý člověk je Bohu drahý. Máme druhým ukazovat, jak se s Bohem spřátelit.

Jenže přátelství Boží nelze druhému zprostředkovat jinak, než skrze naši přízeň k těm, ke kterým jsme posláni. Nejvíce je to patrné při setkání s lidmi, kteří mnoho lásky od svých nejbližších nezažili.

/6



Vedl jsem v pátek pohřeb. Někdy se hodně trápím, co mám číst z Bible, abych pozůstalé potěšil. Vybral jsem začátek 14. kap. z Janova evangelia …

Náš úkol je ale pomoci druhým porozumět celé 14. kapitole (to se na pohřbu nedá zvládnout).

Ale tento úkol není svěřen jen kazatelům. /7



Kdo se chystáte z letošního liturgického roku něco vytěžit, kdo se opět chcete Ježíšovu vyučování otevřít, přečtěte si, prosím, celou 14. kapitolu Janova evangelia.

Objeví se vám řada otázek, ale kdo se za porozuměním Ježíšovým slovům vydá, určitě se něco dozví.

Ten, kdo porozumí Ježíšovým slovům: „(nechám se ukřižovat), aby svět mohl poznat, že miluji Otce“, ten pochopí smysl Ježíšova ukřižování.



K druhému čtení: Ten, kdo se vyučil u Ježíše, se nebude v první řadě odvolávat na nějakou jinou autoritu.

------------------------

Poznámky:

/1 Vzpomeňme na Janův rituál u Jordánu: „Kdo přiznává, že se ze zla vnějšího i vnitřního nemůže zachránit sám, ať vstoupí do vln Jordánu a prosí Boha o pomoc …



/2 Neznamená to ale, že můžeme hřešit bez následků (Severní království se nekálo, neobrátilo se k Hospodinu, už nikdy se nepostavilo na nohy. Některé vlaky nám ujedou.).

verš 8: Zvolání „Ó Immanueli!“, je stejné, jako když někdo v zoufalé situaci volá o pomoc: „Ježíši Kriste!“ (Srv. Mt 1,20-23).

Verše 11-15: Prorok říká svým učedníkům, aby se nenechali svést odsuzujícím hodnocením lidí. I Ježíš se nechává poznat svým učedníkům, aby se také nenechali svést pomluvami, které budou „zbožní“ o Ježíši šířit.

Mesiáš bude tříbit Izrael, projeví se smýšlení lidí. (Srv. Lk 2,33-35; Mt 12,25; Mt 16,23)

Verš 20: Mesiáš bude „jitřní září“ – vzpomeňme na náš Velikonoční chvalozpěv u velikonoční svíce při slavnosti Vzkříšení.



/3 V r. 722 padlo Samaří a obyvatelé severní části původního Izraele byli odvlečení do Asyrského zajetí. Jejich místo obsadili asyrští kolonisté.

Ježíš byl sice z Judeje, Davidovec z Betléma, ale vyrůstal v Judejci pohrdané Galileji. Lidé ho měli za „Galilejce“, někteří Judejci mu takto nadávali.



/4 Nikodém si myslel, že Ježíš přehání, když tvrdil, že se židé míjí s Hospodinem, že se nepolepšili oproti svým předkům, kteří pronásledovali proroky. Nikodém nepřipouštěl, že by velerada byla schopna odsoudit nevinného, že by Nejvyšší Velekněz mohl primitivně selhat jako v

případě proroků. Ježíši, nejsme ve „středověku“ …

Nikdy by Ježíšovi nedal za pravdu, dokud se sám bez protestu nevypotácel ze soudní síně ponížen vlastní zbabělostí, neboť se Ježíše nezastal.



/5 Kolik lidí si myslí, že ví, jak to s Ježíšovou smrtí je, aniž poctivě čtou evangelia. Ohánějí se svými autoritami, jako se apoštolové oháněli svými rabíny.

Petr se vícekrát s Ježíšem hádal, dokud neselhal a neukázalo se, že Ježíš měl do posledního detailu pravdu. I apoštol Jan při zatčení Ježíše přestal Ježíše pokládat za Mesiáše: „Zmýlili jsm

e se“.



/6 V sobotu večer v televizi dávali dokument s Arnoštem Lustigem. Jen párkrát jsem se s ním setkal. To se nijak nechlubím. Nedovedu si ani představit s

kolika zajímavými lidmi a s jakými osobnostmi se přátelil. Ale dodneška mě dojímá, že mě několikráte zatelefonoval. (Velice se těším na setkání s

ním.)Nemluvili jsme s Arnoštem L. o Bohu, ale skrze zkušenost s takovými lidmi se lehčeji věří, že se Bůh o nás hodně zajímá.

V noci se mi o Lustigovi zdálo, krásně jsme si povídali.



/7 Každému z nás je svěřen program modlitby: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato

slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.“ (srv. Dt 6,4-9)